Ve dvanácti článcích, které vstoupí v platnost na svátek Povýšení sv. Kříže 14. září letošního roku, Benedikt XVI. nejprve předesílá, že misál vydaný papežem Pavlem VI. zůstává řádným výrazem „lex orandi“, tedy zákona modlitby, katolické církve latinského obřadu. Za jeho mimořádnou formu označuje misál vydaný sv. Piem V. a revidovaný naposled bl. Janem XXIII. Svatý otec zdůrazňuje, že tento misál z roku 1962 nebyl nikdy zrušen.

Podmínky k jeho používání upravovaly doposud dva dokumenty jednak indult z roku 1984 Quattuor abhinc annos vydaný Kongregací pro liturgii a svátosti, jednak Motu proprio Jana Pavla II. z roku 1988 Ecclesia Dei. Oba dokumenty nyní nahradí nové normy představené v dnes vydaném Motu proprio Benedikta XVI.

Každý kněz latinského ritu může při všech mších celebrovaných bez přítomnosti lidu, s vyjímkou velikonočního tridua, svobodně zvolit, podle kterého z obou misálu chce sloužit. Nepotřebuje k tomu žádné zvláštní povolení svého ordináře. Totéž platí pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, které se rozhodnou slavit mši svatou podle misálu z roku 1962. Pokud by se některá z komunit nebo celý institut rozhodl pro tento úzus a sloužil ho převážně nebo zcela pravidelně, je třeba, aby o tom rozhodli příslušní představení.

Z hlediska života farností je nejdůležitější 5. článek dokumentu, rozdělený do pěti paragrafů. Kněží jsou vyzývani, aby vyšli vstříc skupinám věřících, kteří inklinují ke starší liturgické tradici. Mše svaté podle misálu Jana XXIII. se mohou sloužit ve všední dny a jedna taková liturgie může být ve farnostech také v neděli a o svátcích. Pokud to žádají věřící nebo kněží, farář má povolit tuto mimořádnou formu také při zvláštních příležitostech, jako je svátost manželství, pohřební obřady nebo jiné příležitostné slavnosti. Při všech těchto obřadech slavených podle starého misálu mohou být čtení přednášena v národních jazycích.

Pokud farář z nějakého důvodu nevyhověl přání skupiny věřících, kteří žádali o mši svatou podle misálu z roku 1962, mají se tito obrátit na diecézního biskupa. Jak čteme doslova v Motu proprio Biskup je naléhavě žádán, aby vyslyšel jejich přání. Pokud není s to zajistit tento způsob slavení, má být záležitost oznámena Papežské komisi Ecclesia Dei.

Diecézní biskup může rovněž - uzná-li to za vhodné - zřídit personální farnost, pro slavení starší formy římského ritu nebo jmenovat kaplana pro tento způsob slavení liturgie.

Motu proprio dovoluje také duchovním osobám modlit se denní modlitbu církve podle Breviáře vydaného v roce 1962 Janem XXIII.

Problémy a otázky spojené s normami zavedenými v Motu proprio Summorum pontificum budou v kompetenci Papežské komise „Ecclesia Dei“. Na ni se mají také obracet biskupové s žádostí o radu a pomoc v případě problémů s aplikací uvedených předpisů.

Zdroj: www.radiovaticana.cz