poslal Nepřihlášený Chtěl jsem nyní napsat něco více o další strategii a taktice, ale nyní vidím jako nutnost zmínit se o možné kritice, která se vůči netradičním způsobům evangelizace ozývá. Předně, kdo jsou ti, kteří pozvedají hlas? Většinou jde o nepříliš úspěšné Biblofily, kteří si představují církev jako utištěnou nebo pronásledovanou menšinu. Jejich cesta je příliš úzká a bránu k ní lze jen obtížně nalézt. Takovéto sbory jsou pak pověstné svým zákonictvím a nikdo se k nim neodváží připojit. Jejich kazatele nenajdete v politických stranách, nechodí k nim politici na radu, nikdo je pořádně nezná a když se na jejich církev zeptáte v jejich městě, většina obyvatel ani neví, kde se schází. Obvykle se spokojují s almužnou, která nikterak nepřesahuje průměrný plat, a jejich děti si často nemohou dovolit to, co jejich spolužáci.
Jejich sbory obvykle nepřekračují 100-200 členů. Ačkoliv jich je jen jako zrnek soli, jejich kazatelé nedokáží prosadit žádnou svoji myšlenku, neboť se musí o všem radit, nekonečně diskutovat a každý zde má možnost mluvit do všeho. Pokud se jakkoliv mění móda, trendy, oni většinou zůstávají stále stejní, zkostnatělí, nepružní a nepřizpůsobiví. Často chodí upjatě oblečení, jezdí ve starých vozech, mají předem připravená kázání a chvály trvají sotva deset minut. Jsou to šedé myši, zavření a modlící se ve svých ghetech a pokud už s někým mluví, pak daný člověk obvykle odchází obviněn ve svém svědomí s představou, že křesťanství je jakási úzká cesta, na které se člověk všeho odříká nebo dokonce má i trpět.
A nyní by vás tito ubožáci chtěli kritizovat! Avšak vám jde přece o lidi, váš sbor má desetkrát více lidí a lidé mají život v hojnosti. Zatímco jejich církve skomírají a navíc olupují jejich členy o přirozené potřeby jejich ega, vaše církev lidem upevňuje sebevědomí a utvrzuje je v jejich vlastní hodnotě a důležitosti. Vaši členové radostně užívají života natolik, jak by jim svět nikdy nedokázal nabídnout. Vše je u vás na vyšší, odborné a profesionální úrovni, členy vašich sborů jsou podnikatelé, politici, umělci, kterým vaše služba pomáhá k všestrannému rozvoji. Jejich finanční podpora pak náležitě pomáhá k budování nejen zázemí vašeho sboru, ale i vaší profesní dráze. Nemusíte se doprošovat pak podpory. Boží království přece nezáleží ve slovech, ale v tom, co jste dokázali, a to již mluví samo za sebe…
Toto vše samozřejmě není ještě zcela realitou. Jde o váš sen, vaší vizi, kterou jste těhotní a kterou jen postupně, v bolestech rodíte, vizualizujete a provoláváte ve skutečnost. Dobře si ale uvědomujete, že je potřeba začínat od malých věcí a tou jsou mladí lidé. Poučení pro to můžete najít ve světě. Hitler začínal s Hitler-jugend a postupně měl armádu. Stalin měl Komsomol, ze kterého vyrostla Rudá armáda a nejdále to dotáhl Mao, jehož děti revoluce vybudovaly největší světovou říši. Podobně i malé teroristické buňky začínají s výchovou dětí od plenek a jaký mají dnes vliv. Každý se proti nim bojí říci jediného slova! Nenechte se tedy odradit a pracujte na svém snu, na své vizi velké, mocné, nádherné a vlivné církve, největší ve vašem městě a možná nakonec i v celé zemi. V některém dalším pokračování si pak něco povíme o budování struktury.
