 |
Právě je 456 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
ivanp
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116478720
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí
Vloženo Úterý, 05. červen 2007 @ 22:22:59 CEST Vložil: bolek |
poslal Seraphim A n d r o n i k u s, jeho manželka A t a n a s i a a smrt dětí.
Myšlenky lidské a plány Boží.
V městě Antiochii v Sýrii žil koncem čtvrtého století zlatník A n d r o n i k u s a jeho manželka A t a n a s i a ve šťastném manželství. Byli bohabojní, štědří k chudým a přívětiví ke všem. Proto je všichni měli rádi. Bůh jim daroval dvě děti: chlapečka a děvčátko. Již jim nic nechybělo k úplnému štěstí a byli za to svému Bohu vděční. Avšak pravá ctnost bývá zkoušena ohněm.
Když žili dvanáct let šťastně, onemocněly náhle obě děti prudkou horečkou. Otec ve své úzkosti o život dětí spěchal do kostela. Modlil se tam se vší vroucností duše, aby Bůh odňal od nich tento kalich utrpení, je-li to jeho svatá vůle. K poledni se vracel z kostela domů. Již zdaleka slyšel nářek a pláč. Když vstoupil do domu, viděl, co tušil: obě děti byly mrtvé.
Andronikus přijal tuto ránu jako křesťanský muž. Řekl jako kdysi Job: “Hospodin dal, Hospodin vzal, budiž jméno Páně pochváleno!" Ale jeho žena byla bolestí bez sebe; chtěla si vzít život a křičela hlasitě: “Chci umřít se svými dětmi!"
Děti byly pochovány; biskup a kněží, i městská rada a mnozí občané přišli na pohřeb. Bolest matky však byla stále ještě veliká. Zhroucená matka se nedala odvést od hrobu; ještě o půlnoci tam klečela, plakala a modlila se.
Ukázal se jí svatý mučedník Julián a řekl: “Proč nenecháš mrtvé na pokoji?" — Atanasia odpověděla: “Pane, nehněvej se na mne, neboť jsem velice zarmoucená; měla jsem jenom tyto dvě děti a teď mi obě najednou zemřely." — Světec řekl: “Proč tak příliš pláčeš? Nebylo by lépe, kdybys plakala nad svými hříchy? Neboť o tvoje děti je postaráno." — Toto slovo bylo jako jasné světlo pro duši ženy. Jako by její srdce bylo znovu stvořeno, řekla: “Ano, jestliže moje děti žijí v nebi, není třeba, abych je oplakávala."
Světec odešel. Atanasia se tázala kostelníka, kdo byl onen kněz, který s ní mluvil. Teprve teď poznala, že se jí zjevil sv. Julián.
V její duši dozrálo rozhodnutí, na které již kdysi dříve myslela; Prosila svého muže: “Dovol mi, abych šla do kláštera." Andronikus odpověděl: “Zkus to jeden týden, potom uvidíme, co bude dále." — Atanasia tak učinila a rozhodla se vstoupit do kláštera. Jenom chtěla ještě putovat do Jeruzaléma. Proto všecko prodali; z utržených peněz založili nemocnici, otrokům dali svobodu a navštívili svatá místa. Potom cestovali do Egypta. Andronikus byl přijat do velkého kláštera poustevníků, jménem Laura; Atanasia se dostala do ženského kláštera.
Když oba krátce po sobě zemřeli, jistě je jejich děti s jásotem přivítaly u nebeské brány. Kdyby jim Bůh nechal obě děti, kdo ví, co by z nich bylo. Kdo ví, zdali by nezahynuly a duše rodičů s nimi. Jak jinak dnes Atanasia na věčnosti smýšlí, než tehdy u hrobu svých dětí!
Bůh to míní s námi vždycky dobře, i když na nás posílá neštěstí.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.147-148
|
Podobná témata
 |
|
Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Středa, 06. červen 2007 @ 09:07:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Moc hezký.
|
|
|
Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Středa, 06. červen 2007 @ 10:15:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Mily Seraphim.Je to pekne napisane, aby to pôsobilo na naše city.Nie je to kristocentricke ale ľudske a pri tom su tam nebiblicke prvky. Maj sa pekne vo Duchu Svätom. |
|
|
Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 06. červen 2007 @ 10:57:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | "Proto všecko prodali; z utržených peněz založili nemocnici, otrokům dali svobodu a navštívili svatá místa. Potom cestovali do Egypta. Andronikus byl přijat do velkého kláštera poustevníků, jménem Laura; Atanasia se dostala do ženského kláštera.
Když oba krátce po sobě zemřeli, jistě je jejich děti s jásotem přivítaly u nebeské brány. Kdyby jim Bůh nechal obě děti, kdo ví, co by z nich bylo. Kdo ví, zdali by nezahynuly a duše rodičů s nimi."
Dopňuji: Pán Ježíš pravil, že pro bohaté je velmi těžké vstoupit do Božího království. Určitě to neřekl zbytečně. Tito bohatí manželé po smrti svých dětí všecko prodali, založili nemocnici, otrokům dali svobodu. To by bez smrti svých dětí pravděpodobně neudělali, ale možná by stále více pohodlněli a jejich děti s nimi. Na slova Pána Ježíše, že blahoslavení jsou chudí i na příklad apoštolů, kteří všechen svůj majetek opustili, by zapomněli. |
|
|
Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: Irena v Středa, 06. červen 2007 @ 13:49:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Zjišťuju, že asi věřím v jiného Boha než Vy, pane Halíku. Můj Bůh je totiž Láska a ne sadista, který bere děti rodičům a rodiče dětem. Bůh si nás nepotřebuje vychovávat takovýmto způsobem - já čtu, že " k usvědčování, vyučování , k nápravě a výchově ke spravedlnosti stačí PÍSMO" - 2 Tim 3, 16. Toto pojetí, které hlásá R.Schikora, je typické náboženství - tedy Bůh je tyran, který, když se mu zachce, tak mě pěkně sejme za to, že jsem např. neslušně mluvil. Nebo jsem nebyl v neděli na bohoslužbě - no ale to už je větší hřích, tak tumáš - dám ti nějakou nemoc!
Takto Ježíš nikdy nejednal a já věřím v biblického, ne pokrouceného náboženského Ježíše! Já věřím v uzdravení od Pána a v moc modlitby za uzdravení - a mohla bych to doložit x - případy nejen z mého života.
Takovýto článek spíš působí destruktivně a nadělá víc škody než užitku. Já být nevěřící a číst takovýto "povzbuzující" článek, těžko se obrátím. Proto i na evangelizacích, když se setkáme s podobnými názory a otázkou, co my na to, odpovídáme - čtětě Bibli, tam se dozvíte, co je Pravda. V rádoby křesťanských pamfletech ta Boží pravda není, zato je tam hodně odsouzení, které ale nikoho nevybuduje!
Irena
|
Re: Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Středa, 06. červen 2007 @ 19:19:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://apo-logia.blogspot.com | Ireno,
asi věříte v jiného Boha. Ale v textu není řeč o sadismu a tyto věci se stávají, nehledě na to, zda je někdo dobrý či zlý. Nebudu zkoumat myšlenky boží, abych vysvětlil, proč se tak děje, ale je to realita, ve které žijeme a která je evidentní. 2Tim 3, 16 krom toho neříká, že "stačí Písmo" - není dobré smysl Písma překrucovat. A Schikorův text nehlásá Boha-tyrana, to určitě ne.
Moc modlitby za uzdravení taky mohu mnoha příklady dosvědčit - a viděl jsem taky příklady lidí, kteří uzdraveni v tělesném smyslu nebyli.
|
]
Re: Re: Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: Irena v Pátek, 08. červen 2007 @ 08:37:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dodo,
jsem ráda, že věřím v Živého Boha, ne náboženského. Asi nemáte děti, jinak byste takhle mluvit nemohl. Je naprosto absurdní, aby žena, když přijde o obě děti a dostane takovéto nesmyslné vysvětlení od nějakého člověka, se s tím celkem klidně smířila.
Víte, mně před 6 lety pomalu umírala dcera, nikdo nevěděl, proč. Veškeré dostupné testy byly vpodstatě negativní ( až na alergii a pokračující astma), lékaři nevěděli, co dál. A věřte mi, nechala jsem udělat veškeré biochem. testy, co existují. Tehdy jsem ještě byla v ŘKC. Chtěla jsem, aby se za ni modlil kněz. Ten ale řekl, že to sice může, ale že neví, jestli je to Boží vůle. No ale já dnes vím, že uzdravení je VŽDY Boží vůle ( stačí se podívat na všechna uzdraveni v NZ), že nemoc je zlá, tudíž je od ďábla ( teď nemám na mysli ty nemoci, které si člověk způsobí sám v důsledku nezřízeného životního stylu), a že se proti ní můžu postavit ve Jménu Ježíš. Taky vím, že ŽÁDNÁ zbraň, proti mně učiněná, se nesetká se zdarem, a KAŽDÝ jazyk, povstávající na soudu proti mně, POTUPÍM, protože je to MÉ DĚDICTVÍ A SPRAVEDLNOST OD HOSPODINA!
Abych se vrátila k tomu knězi : jednou, když jsem měla děti ještě hodně malé, mi ve zpovědi řekl (mluvili jsme o smrti), jestli jsem připravená zemřít. Řekla jsem, že mám malé děti, že je chci vychovat. On na to, že možná bych jim víc pomohla z nebe, než když budu žít...Byla jsem naprosto rozhozená a víckrát jsem k němu nešla.
Za mou dceru se tehdy modlil jeden pastor, kterého mi Bůh dal do cesty, byla okamžitě udravena a od té doby je zdravá! To byl poslední impuls pro nás, abychom se definitivně rozloučili s katolíky. Za sebe říkám, že se NIKDY nevrátím. Jsem ráda, že jsem poznala Boha jako milujícího Tatínka, že za Ním můžu úplně se vším a že mě nikdy neodsoudí.
Dnes vím, kdo je Bůh, kdo jsem já v Kristu, co mohu v Kristu, co mi náleží podle Bible - a toho se držím a budu držet až do vytržení nebo do fyzické smrti.
Lituju všechny, kdo jsou pod náboženským diktátem a vůbec nevědí, že mohou žít vítězný život i zde na Zemi a mařit skutky ďábla - jak nás k tomu ostatně nabádá i Mk 16.
Irena
|
]
|
|
Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 06. červen 2007 @ 14:21:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | | Paní Ireno, zakladatelka sekty "Křesťanská věda" učila, že Bůh ty její křesťany jen a pouze uzdravuje. Dokonce tvrdila, že proto ti nejpravověrnější křesťané ani neumírají, neboť pravý Bůh přece není sadista. Zakladatelka sekty umřela, ale její myšlenky žijí dál.
A ze starší doby např. Izraelci na poušti po vyjití z Egypta reptali, že morálka, ke které je nutí Mojžíš, není od Boha, neboť Bůh přece není sadista. Proto se tito zdánlivě milosrdní reptáci několikrát pokusili Mojžíše zabít. Ale nepovedlo se jim to, jejich vlastní těla zůstala ležet na poušti. Bůh byl (a je) k nim velmi spravedlivým a k Mojžíšovi byl velmi milosrdným. |
Re: Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: Irena v Středa, 06. červen 2007 @ 18:06:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, mně je celkem jedno, co učila nějaká sektářka, já se nedívám na učení sekt, ale na Ježíše. A ten UZDRAVOVAL!! Není jediný případ v NZ, že by někoho neuzdravil - s výjimkou těch, kteří Mu NEVĚŘILI. Já Mu ale věřím, vím, že když se modlím ve shodě s Jeho vůlí, nedá mi kámen, když žádám o chléb.....
A apoštolé taky UZDRAVOVALI !
Co se týká SZ, pro mě jako znovuzrozenou není normou, ale poučením, případně zajímavostí. Už jednou jsem tady psala, že žiju v LEPŠÍ smlouvě, tudíž prokletí SZ se na mně, DÍKY JEŽÍŠI, nevztahují!! ( Gal 3, 13 )
Ale proč netrpět, ono je takové "duchovnější", že? (nemluvím o utrpení kvůli hlásání Evangelia!)
|
]
Re: Re: Re: I křesťan se může stát prokletým. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 06. červen 2007 @ 19:56:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | | Pokud paní Ireno kdokoliv z křesťanů páchá ty těžké hříchy, za které je určeno starozákonní prokletí, pak tato prokletí na něj dopadnou, pokud svých hříchů nelituje a nesnaží-li se je neopakovat. |
]
Re: Re: Re: Re: I křesťan se může stát prokletým. (Skóre: 1)
Vložil: Irena v Pátek, 08. červen 2007 @ 08:09:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pane Halíku,
pokud někdo páchá těžké hříchy, samozřejmě za to zaplatí, protože co si zasel, to sklidí. Ale nebude to Bůh, kdo ho potrestá (myslím teď v tomto pozemském životě), ale ďábel mu to vrátí i s úroky. V Izajáši 53 čtu, že Ježíš už byl potrestán za nás. V Gal 3, že nás vysvobodil z prokletí Zákona, tudíž ŽÁDNÉ starozákonní prokletí se na nás nevztahuje. Kdo si to myslí, žije pod Zákonem a měl by tedy žít ze skutků, a ne z milosti.
Já jsem Ježíši neskonale vděčná, co pro mě vykonal - a udělal by totéž, i kdybych na Zemi žila jen já jediná - o to víc si toho vážím...A k Božímu trůnu předstupuju sice směle, jak mě k tomu nabádá Písmo, ale přesto v absolutní Boží bázni. Nebojím se žádných prokletí, vím, ŽE NA MĚ SE NEVZTAHUJÍ. Jediné, co chci, je, abych naplnila Boží plán, který On pro mě vytvořil ještě před počátkem světa.
Přeji Vám požehnaný den.
Irena |
]
Re: Re: Re: Re: Re: I křesťan se může stát prokletým. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 08. červen 2007 @ 08:30:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Používáte trochu jiných slovních obratů Ireno, než já, ale myslím, že v této věci si tentokrát, Bohu díky, rozumíme.
Pod toto se mohu s klidem též podepsat: "pokud někdo páchá těžké hříchy, samozřejmě za to zaplatí, protože co si zasel, to sklidí".
Přeji Vám též požehnaný den
Libor |
]
|
|
Re: Andronikus,Atanasia pak chudí jako apoštolé (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 06. červen 2007 @ 16:56:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Svatí apoštolé opustili všechen soukromý majetek, co do té doby měli a následovali chudého Krista. Byli chudí tělem i duchem - kromě Jidáše, který kradl ze společné pokladny pro své soukromé potřeby.
Viz:
Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, který zemřel a jehož vzkřísil z
mrtvých. Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.
Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými
vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. Jidáš, syn Šimona Iškariotského, jeden z jeho učedníků, který ho
měl zradit, řekl: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů a nerozdalo se to chudým?“ To však
neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti pokladnu a z toho, co se
do ní dávalo, ubíral. Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. Chudých
budete mít vždycky dost, ale mne vždycky mít nebudete.“ (Jan 12:1-8)
Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci.
Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce
Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit. (Jan 13:1-2)
Jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, tehdy odešel k vrchním kněžím. „Co mi dáte, když vám
ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal. (Matouš 26:14-16)
Večer, když byl za stolem s dvanácti, uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě
zradí.“ Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“ Odpověděl jim: „Zradí mě
ten, kdo se mnou smočil ruku v míse. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu,
kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ Jeho zrádce Jidáš na to
řekl: „Snad to nejsem já, Rabi?“ Ježíš mu odpověděl: „Tys to řekl.“ (Matouš 26:20-25) |
|
|
Re: Chudoba těla a chudoba ducha - jako apoštolé (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 06. červen 2007 @ 23:56:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Svatí apoštolé opustili všechen soukromý majetek, co do té doby měli a následovali chudého Krista. Byli chudí tělem i duchem. Jak ale chápat, že byli chudí duchem?
Svatí apoštolé (těch 11 věrných) i když byli fyzicky chudí, nebažili, nelačnili po majetku, na rozdíl od dvanáctého apoštola Jidáše. Ten, i když opustil svůj majetek, tak po něm znovu začal lačnit tak moc, že kradl ze společné pokladny a za 30 stříbrných prodal svého mistra Krista zkorumpovaným velekněžím Ananiášovi a Kaifášovi.
Jiným příkladem chudého tělem i duchem byl nemocný Lazar, který lehával před vraty boháče a žebral, ale současně tomu boháči nezáviděl. Nezáviděl, neboť byl chudý i duchem. Proto se po smrti dostal do lůna Abrahamova, ale nemilosrdný boháč, který nedal nic žebrajícímu Lazarovi, se dostal do pekla, kde trpí věčně.
Chudá tělem i duchem byla vdova, která dala na chrám poslední peníze, co měla. Chudí ani duchem, ani tělem nebyli farizeové, kteří házeli do chrámové pokladnice obrovské finanční částky ve srovnání s tou vdovou - oni však dávali ze svého nadbytku, ale ona ze svého nedostatku.
|
|
|
Re: Andronikus, jeho manželka Atanasia a smrt dětí (Skóre: 1)
Vložil: vladik v Čtvrtek, 07. červen 2007 @ 08:59:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pokoj Vám všem,
přemýšlel jsem jestli se k tomuto tématu vyjádřit, protože tohle téma je hodně diskutované a vždy se najdou 2 rozdílné názory.
První názor zastávají lidé, kteří tvrdí že Bůh ja absolutní láska a nic zlého neudělá, nikoho do pekla nepošle přece není "sadista a tak zlý". V tomto postoji vidím jakýsi druh pýchy, kdy člověk svým posuzováním se snaží býti spravedlivější než Bůh. Bůh jasně říká, že široká je cesta a mnozí po ní jdou, která vede do záhuby.
Takže víra v takového boha je víra ve falešného Boha, protože není možné vytáhnout jen jednu vlastnost Boha a na ní postavit svou doktrínu, neboť Bůh je tak jako láska, tak je také, soudce, svatý, spravedlivý atd.
Druhý názor zastávají lidé, kteří tvrdí že ..koho Pán Bůh miluje toho křížkem navštěvuje a Bohu připisují věci zlé které se dějí a vždy to spojí s myšlenkou ..asi jsem udělal nějaký hřích..jsem nemocen = to Pán Bůh takto chce ó já bídný hříšník..toto smýšlení a postoj je také pýcha, která je zase opět vyhraněna na druhou stranu...a takovýto člověk má s Bohem vztah typu ..dělám ty věci aby mě něco nezasáhlo ..né dělám ty věci protože znám Boha a miluji Ho, ale protože z něho mám panický strach.
A kde je tedy pravda? Jsem toho názoru, že každý případ je potřeba brát individuálně a není možné na něho vytvořit šablonu.
Nyní se můžeme podívat do písma. První případ mě napadá Jób. Mám na daný příběh následující názor. Jób byl zbožný člověk, pomáhal kde se dalo, ale dělal některé věci ve strachu...je psáno čeho jsem se obával to na mě přišlo, pka je psáno že raději obětoval on za své syny a dcery ..snad kdyby nějak hřešili.. Pán Bůh viděl do jeho srdce a sám o něm vydal před satanem svědectví, že je to zbožný muž jemuž není na zemi rovného. No satan se asi ušklíbl a řekl hmm...no já bych si jej rád vyzkoušel jak to s ním je a Bůh dal svolení a došlo na zkoušku. A zde přichází první omyl Jóbův, kdy když satan zasáhne jeho rodinu a věci, Jób říká no Hospodin dal Hospodin vzal. A v otm se prostě mýlil, Bůh to sice dopustil tuto zkouškum ale byl to ďábel který přišel ničit jeho věci. A v dalších zkouškách Jób začíná nazývat Boha svým nepřítelem, přisuzuje mu že to měl s srdci takto jej smést atd. no nicméně jakoby pořád věří, že přece jenom Bůh mi odpírá právo.. Nakonec zkouška končí a věřím, že Jób poznal jednu základní věc Bůh pořád zůstává Bohem ve všech věcech a případech. Bůh není svévolník, ale je spravedlivý. A každému kdo k němu přistupuje s opravdovým srdcem žehná, né jej likviduje. Věřím že po této zkoušce když Bůh Jóbovi více požehnal než měl před zkouškou, Jób měl s srdci zaryté osobní svědectví a to takové, že Bůh je prostě dobrý a že zlé věci nepřicházejí od něho. A proč se tedy dějí? Písmo jasně v novém zákoně říká, že dáblu byl dán prostor aby nás směl zkoušet a toto je prostě potřeba vzít jako fakt.
Nyní k Božím postojům..již ve starém zákoně je psáno že Bůh nemá zalíbení ve smrti ani svévolného člověka, ale touží po tom aby svévolný napravil svoje cesty a byl živ. Když se podíváme do nového zákona, kdy na město, které Ježíše nepřijalo chtěli učedníci přivést oheň z nebe, tak je Ježíš pokáral že pro tohle tedy nepřišel aby lidi zahubil, ale aby je spasil.
Dále můžeme zase vidět smrt Ananiáše a Safiry "jen" za lež. Kolik z nás křesťanů by se urazilo a zatřeslo by to jejich vírou o dobrém Bohu kdyby toto se dělo s našich církvích? Kdyby lidí kteří hřeší padli mrtvi, protože neměli bázeň pře Bohem?
Myslím si, že by to zatřeslo mhohými lidmi a mnozí by se urazili a boha by již nenásledovali. Ale skutečnost je taková, že se to stalo a bylo to dílo Boží. Co však to vypůsobilo? Svatost v církvi, bázeň, že i na nevěřící mohla tato bázeň přijít a nikdo si nedovolil se k církvi připojit kdo to myslel vážně. Má dnes církev takovýto kredit? Neurážejí se nevěřící nad církví hodněkrát právem?
Dále je v písmu psáno Jakubův 1:17 `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
Toto podporuje názor, že Bůh dává jen dobré věci ...a také je psáno že když Bůh činil své dílo při stvoření, řekl je to dobré a činl to proto aby člověk mohl radostně a plně žít.
Jenže písmo je potřeba brát komplexně a proto je potřeba vidět i další příběh a to:
Zjevení Janovo 2:20 Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách.
21 Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva.
22 Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí;
23 a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.
To znamená co??? Ten milující Ježíš pošle na člověka nemoc a ještě zahucí děti ????? To to má být??? V takového Ježíše nevěřím by mohli někteří říct. Ale je tomu tak. Prostě Pán sleduje ten nejvyšší cíl a tím jsou spasené lidské duše.
Tudíž postoje typ Bůh je láska a nic zlého se mi nestane ať dělám cokoliv..nebo koho Pán miluje křížkem navštěvuje jsou nebiblické a vyhraněné na jednu nebo druhou stranu. V prvním případě člověku chybí porozumění o Boží svatosti, spravedlnosti a soudu nad hříchem a v druhém případě člověku chybí osobní setkání se s Bohem jako s někým kdo tohoto člověka tak miluje, že cena za něho byla Jěžíš na kříži, že tento Bůh je na naší straně.
Takže článek co uveřejnil Seraphim nenazávám jako blud...prostě nevím zda to bylo Boží dílo či nikoliv. no v každém případě vím je záleží na tom jediném a nejdůležitějším a to je spasení lidské duše.
A proto se i takto modlím za tento národ.né Bože dej déšť když je sucho, né Bože udělej to či ono, aby se svévolní lidé měli dobře a pořád si mysleli, že to vše dokázali svým umem a moudrostí, ale Bože jednej tak (třeba i soudy) aby lidé byli spaseni, vem jim třeba vše jen jim neber prosím život.
Takže co se mě týče věřím v dobrého a milujícího Boha, ale také v Boha spravedlivého, svátého v Boha který nenávidí a soudí hřích (mnohokrát často k nápravě, aby člověk neskončil v pekle bez pokání) věřím v Boha který vše činí pro člověka k jeho dobru, i když se nám to v určité chvíli a z určitého pohledu nezdá.
Vladik Pán Vám žehnej
|
|
|
|
|
