Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

V komentářích k minulýmu článešku týkajícímu se vŕšipu sem dostal námět na další zajímavey jev, kterey se v dnešní době na chvalách vyskutuje. Sám sem si ho už několikrát všimnul, ale doposud sem nenašel čas, abysem se ne něj zaměřil z biblickýho hlediska.

Jedná se o jeden z nejzajímavějších postojů, který může křesťan zaujmout, dyž chválí Boha; pracovně jej nazývám haende hoch.


Tohoto postoje docílíme, když se postavíme a zvedmene pacinky nahoru a dlaně nasměrujem k nebi.
(Pro techniky - snažíme se, aby dráha, kterou urazí sluneční paprsek, než se dotkne našich dlaní byla minimální.)

Tenle postoj mě zaujal hned, jaxem ho prvně viděl asi proto, že byl první inovací postoje během vŕšipu, co s jakou sem se setkal. Taky mě zaujalo, jej nikdy nezaujalo celý sborový pleinum. Dycky se našli lidíčkové, co chválili v normálnim postoji/posedu.

V Bibli sem našel pár případů, že by někdo zaujímal tyhle postoje.
A to v knize Tóbijáš 3,11, kde se takto modlí (nechválí) Sára, která je soužena nečistým démonem. Její motlitba je vyslyšena (v.16) a poslán archanděl Refáel (v.17), aby se postaral wo technický detaily (nakonec zpacifikuje i toho démona).

V knize Tóbijáš se sice vyskytuje chvalozpěv (XIII. kapitola), ale tim se nemůžeme necham meylit. Tady de wo (následně vyslyšenou) motlitbu holčiny, co je následkem nečisteych sil a netaktního okolí psychicky na dně (přečtěte si její motlitbu) a prosí Pána. Rozhodně nevypadá, že by měla veselou mysl, nebo že by z radosti chválila Pána.

Z hlediska vŕšipu je tohle absolutně off topic.

Dalším příkladem je Šalomounův proslov při zasvěcení Prvního Chrámu.
V II.Paralipomenon 6,13 se píše, že Šalomoun poklekl a rozprostřel dlaně k nebesům a spustil. Jeho projev je něco mezi požehnánim a chválou.
Sice to vypadá líp, než předchozí případ, ale:
1-Šalomou klečel, nestál
2-jedná se spíš wo žehnání než wo chválu (dle eleazarova názoru)

bod 2 by potvrzovalo, že se v iudaismu běžně žehná s rozprostřeneyma dlaněma.

V Šalomounově požehnání Chrámu se mluví i wo požehnání člověku, co rosprostře sví dlaně k Templu (I.Královská 8,38). Zase nejsme doma - nikde se tady nemluví wo chválení Boha haende hoch.

Takže zatim sem nikde nenašel,že by bylo jakkoliv prospěšný pro duchovní život vŕšip v pozici haende hoch; můžete mi případně napsat, příslušný verše, který by prokázaly opak.

אלעזר

P.S.: během jednoho náboženskýho svátku sem byl tak vesel, že sem nejen chválil haende hoch, ale dokonce sem se i přidal k roztelskávačkám - a dá-li Pán, udělám to zase