poslal gregorios777 ALE ONO TO FUNGUJE! C.S.Lovett nám připomíná, že "nikdo na světě neví, jak Ježíš, ve své lidské formě vypadal". Proto také, každá osoba zapojená do visualizace si vyfantazírovala svého individuálního "Ježíše", se který se ve svých představách stýká. A přesto se zdá, že to funguje! Rita Bennett, vedla svého manžela Dennise, episcopálního kněze, skrze "healing of memories" sezení, při kterých si on visualizoval Ježíše, jak je s ním v minulosti. Dennis svědčí: "V jednom sezení visualizace byl Ježíš schopný změnit celý můj základní pocit ohledně mého dětství a života vůbec".(Rita Bennett, "You Can Be Emotionally Free",1982).
Tak jako Lovett, Calvin Miller říká, že nezáleží na tom, jak vypadá ten Ježíš, kterého si visualizujete - a přesto říká: "Klíč k životnosti je ten visualizovaný obraz".. Člověk se diví, proč by měla být představa tak důležitá, pakliže nenese nijakou podobnost ke skutečné podobě toho, kterého má představovat. Vypadá to jako pokřesťanštělé modlářství. Hindu, na příklad by řekl, že tisíce různých obrazových představ konceptu božstva jsou stejně platné, protože to není v podobě obrazu (sochy) ale v připomínání tomu, který uctívá, vyšší realitu, kterou údajně představuje. Pro charismatické katolíky jako:Dennis a Matthew Linn a Sheila Fabricant, představy je přivádí do styku s pravým Ježíšem. Prohlašují: "Přesto že používala svou vlastní imaginaci, nebyla to pouze její imaginace - ale skutečný Ježíš se jí dotýkal".. (Dennis Linn, Matthew Linn, and Sheila Fabricant, "Praying With Another For Healing",1984)... Richard Foster slibuje, že skrze visualizaci potkáváme skutečného Ježíše Krista:"..vy se setkáváte se skutečným živým Kristem. Toto je víc než cvičení v imaginaci - je to opravdová konfrontace. Ježíš k vám skutečně přijde".(Foster, "Celebration"). Navzdory tomu, že není biblická, visualizace Ježíše se stává stále populárnějším nástrojem pro psychology a "vnitřní hojiče" (inner healers).Ruth Carter Stapleton píše: "..a jak tak ta řízená meditace pokračovala, Betty ve své představě náhle uviděla Ježíše vedle sebe. Obejmul ji a řekl jí, že jí miluje. Takovýto mystický okamžik stojí nad rovinou kritické analýzy. Tyto duchovní rozměry leží vysoko nad racionálními schopnostmi".(Ruth Carter Stapleton, "The Experience of Inner Healing", 1977). Někteří Křesťané mají dokonce visualizační zážitky být v přítomnosti Boha, navzdory biblickému učení, že Bůh "žije v nepřístupném světle - nikdo z lidí Ho vidět nemůže" (1 Timoteovi 6:16). Richard Foster píše: "Dovol ve své představě tvému spirituálnímu tělu, které září světlem, aby se zdvihlo ze tvého fyzického těla. Podívej se nazpět, aby si viděl sám sebe....ujisti své tělo, že se brzy vrátíš... Jdi hlouběji a hlouběji do venkovního prostoru (outer space) až už tam nebude nic jiného, nežli hřející přítomnost věčného Stvořitele. Naslouchej tiše, jakékoliv instrukci, která ti může být dána". (Foster, "Celebration").
NEBEZPEČÍ MENTÁLNÍHO OBRAZU. Rita Bennett argumentuje, že pakliže není správné visualizovat si Ježíše proto, že nikdo neví, jak vypadal, potom musí být stejně nesprávné malovat obrazy Ježíše. Pravda, velmi málo Křesťanů tvrdí, že obdrželi vedení, nebo hojení od Kristových obrazů. Kromě toho, pakliže vše, co máme je "obraz" který jsme si v mysli "namalovali", potom je stejně pošetilé hovořit s tímto - právě tak, jako s obrazem na zdi. Z tohoto důvodu A.W.Tozer trval na rozlišování mezi vírou a visualizací. Jedno je morální, druhé mentální. (A.W.Tozer, "The Incredible Christian", 1964). Lidé se liší v jejich schopnosti visualizace - někteří toho nejsou schopní vůbec. Navíc, skutečná nevýhoda by spočívala v tom, že ti, kteří visualizují, by byli vedení k víře ve své imaginace spíše než v Boha. Tozer pokračuje: Neochota věřit dokazuje, že lidé milují tmu raději než světlo - zatím co neschopnost visualizovat neukazuje nic víc, než nedostatek představivosti, něco za co - jednou - souzeni nebudeme. Schopnost visualizovat je nalézána většinou mezi vitálně založenými lidmi - ať už jejich morální a spirituální stav je jakýkoliv.... Moudrý Křesťan si nebude dodávat jistotu, která by závisela od jeho imaginační síly"... Nebezpečí mentálního obrazu spočívá v tom, že se zdá být skutečný a v tom leží veliký potenciál pro svod. Pro Brother Lawrence a Frank Laubach zážitek, zkušenost prokazuje sama sebe" a toto mystické "potkat Boha duši k duši a tváří v tvář" stojí pro ně výše, nežli jakékoliv objektivní zhodnocení dokonce i nad Písmem. Laubach prohlašuje že ať je to jakkoliv nebezpečné, on bude riskovat "aby docílil "vědomí Boha (God consciousness) "protože to udělalo Krista Kristem". (Frank Laubach, "Practicing His Presence" 1973). Bylo by moudré, uvědomit si znovu slova Johna Calvína: "Když zkorumpovaní, žalostní lidé hledají Boha.... nechápou v Něm Jeho charakter kterým se manifestuje, ale představují si Ho jako cokoliv, co si jejich nerozumná zbrklost vykreslila"... S takovou ideou Boha - nic, co by mohli nabídnout ve formě uctívání, nebo poslušnosti nemá žádnou cenu v Jeho očích, protože to není On, koho uctívají, ale výtvor jejich vlastních srdcí.. (John Calvin, "Institutes of the Christian Religion"). Existuje ještě jeden, zřejmější - i když zdánlivě přehlížený problém. Jelikož žádný obraz Ježíše nemůže být věrný, je jasné, že mnoho - možná že všechny - jsou zavádějící a ovlivňují křesťanův pocit o Něm. Když hovořila o svém oblíbeném obrazu Ježíše, Linda, dcera C.S.Lovetta připouští: "Ano, ovlivňuje můj koncept Ježíše, miluji jej". A přesto ani Lovett, ani jiní propagátoři visualizace Krista a Boha se nezdají si uvědomovat, že právě tak jako obrazy, tak i mentální představy Ježíše také zavádí - a to ještě více, protože jsou pokládány za skutečného Ježíše. Je Křesťanství sváděno novým druhem "křesťanského modlářství, které se dnes učí a je popularizované? J.I.Packer udělal zajímavé pozorování: "béřeme druhé přikázání, tak jak bylo vždy bráno - ukazující k principu že (cituji Charles Hodge-ho): "modlářství se neskládá pouze z uctívání falešných bůžků, ale také z uctívání pravého Boha obrazem, sochou, podobou"... V křesťanské aplikaci to znamená, že si nemáme tvořit žádnou visuální nebo obrazovou představu či representaci žádné z osob Trojice k účelu uctívání... Jaké je zde nebezpečí, tážeme se, když se někdo obklopí soškami a obrazy - pakliže mu pomáhají pozvednout srdce k Bohu? Jestliže je lidé shledávají potřebnými, co k tomu říci? ... Je jisté, že když bude stále upřené své myšlenky na představu, nebo obraz Toho, ke kterému se modlíte, budete se k Němu modlit a budete o něm přemýšlet tak, jak Ho ten obraz představuje. Tím se budete - v určitém smyslu - klanět vaší představě. A tím, že obraz nikdy nepředstaví pravou podstatu Boha, nebudete uctívat Boha v pravdě! A to je, proč Bůh zakazuje vám i mně, tvořit si představy, nebo malovat obrazy pro uctívání... Budete-li následovat imaginaci vašeho srdce v říši teologie, zůstanete ignorantní ve věcech poznání pravého Boha a stanete se uctívačem bůžků - tentokrát ten bůžek je falešný mentální obraz Boha, kterého jste si vytvořili "k obrazu vašemu", podle vlastních spekulací a představ".....
MODLÁŘSTVÍ A DÉMONI. Pavel uvádí silný důvod proti modlářství když vysvětluje, že Pohané ve skutečnosti uctívají démony. (1 Korint. 10:20). Písmo je jasné v tom, že my musíme znát toho pravého Boha - kdo On skutečně je - a musíme k Němu přijít podle podmínek, které určil On!! Satan nebo démoni se budou schovávat za jakoukoliv maskou a odpoví vám v jakékoliv podobě či na jakékoliv jméno. Oni jsou velkorysí v jejich pokusech dostat lidi pod svou moc. Zdá se, že Pavel varuje, že ne pouze některé modly, ale modly vůbec jsou kulisou pro démony! A to je to, co činí visualizaci Ježíše nebo Boha nejenom malým omylem, ale ohromné nebezpečí! Že visualizace je vhodná pro styk s démony je potvrzené ve faktu, že byla používaná šamany po tisíce let. Každý šaman vám řekne, že nezáleží na tom, jaký obraz si v mysli vytvoříte, ale vytvořit obraz si musíte! Málokterý modlář by by řekl, že se snaží uctívat ďábla či démony. Většina z nich bude protestovat s tvrzením, že se dívají na bůžka jako na symbol pravého Boha. A přesto pracují s ďáblem a jeho démony, protože používají metodu, kterou Bůh zakázal! Bude snad "upřímnost" při visualizaci "Ježíše" nebo "Boha", přijatelnou omluvou? Démonů určitě nevadí, jsou-li považováni za "Ježíše" - to slouží jejich účelu extrémně dobře... C.S.Lewis to shrnuje ve své alegorii "The Screwtape Letters". Screwtape je starším čertem, který radí svému synovci, který se jmenuje Wormwood, jak nejlépe svádět Křesťany. Na tento subjekt Screwtape píše: "Kdykoliv se postaví proti pravému nepříteli, porazí nás. Ale jsou způsoby, jak jim v tom zabránit. Nejjednodušší je obrátit jejich zrak na sama sebe. Pozoruj jejich vlastní mysl a pokus se tam vyprodukovat nějaké pocity, akcí jejich vlastní vůle. Lidé nezačínají pocitem plného chápání Boha, kterému my se nemůžeme vyhnout. Oni nikdy nepocítili tu hrůznou světlost (luminosity), ten probodávající a spalující pohled, který je zdrojem stálé bolesti v našich životech. Pakliže se podíváš do jeho mysli když se modlí, tento obraz (představu) tam neuvidíš. Když prozkoumáš ten obraz, na který je soustředěn, shledáš že tento je komposice mnoha - zcela směšných částí. Budou tam představy odvozené od představ Nepřítele (Ježíš), jak se ukázal během té neuvěřitelné epizody známé jako Inkarnace. (Od Betléma po Odchod). Dále uvidíš nejasné a možná až barbarské představy spojené s První a Třetí osobou Trojice. Budou tam dokonce i pocity úcty (plus nějaké fyzické pocity) k oblíbené představě. Znal jsem případy, kdy to, co "pacient" nazýval "Bohem" bylo umístěné v koutě jeho ložnice nebo v jeho hlavě nebo to byl kříž na zdi. Ať už je povaha té jeho představy jakákoliv, musíš ho udržovat v modlitbě "k tomu", k věci která byla vytvořená a ne k Tomu, kdo jej stvořil. Můžeš mu dokonce pomáhat aby si tu svou představu vylepšil, zdokonalil. Navrhni mu, aby se jí pevně držel po celou dobu jeho modlitby... On si nesmí nikdy uvědomit rozdíl mezi objektem a Osobou. Kdyby se mu někdy podařilo vědomě zaměřit svou modlitbu:"Ne co já si myslím, že Ty jsi - ale to, co Ty víš že jsi".. V tom okamžiku je naše situace zoufale neudržitelná! Kdyby se to někdy stalo, vzniklo by nebezpečí, že odmítne všechny myšlenky a představy. A nebo si je sice podrží s vědomím jejich subjektivní povahy. V tom okamžiku se člověk vrhne před kompletně reálnou, neviditelnou Přítomnost, která s ním v tom pokoji je. To je to nejhorší, co by se mohlo přihodit".
Psychologická spása. "Varujte se, aby vás nikdo nechytil skrze filosofii a prázdné klamy lidských tradicí podle světa - na rozdíl od podle Krista".... Tyto věci které jistě dávají dojem moudrosti v člověkem vytvořeném náboženství - ale nemají žádnou moc proti tělesným vášním"... Koloským 2:8, 23. Samotná síla prožitků, kterých lze dosáhnout skrze visualizaci se zdá být "důkazem" že jsou pravé a to nejenom Pohanům, ale i křesťanským vůdcům. Robert L.Wise dobře známý pastor a vedoucí Hnutí Presbyteriánského Oživení vysvětluje v časopise "Christian Life" "novou metodu terapie modlitbou", o které píše, že byla založená v šedesátých letech, starším "Episkopální teologie oživení", Agnes Sanford .... Wise vypráví co se stalo, když poprvé visualizoval "Ježíše" během sezení "Healing of Memories" pod vedením křesťanského vedoucího, který se učil u Agnes Sanford: "Počal jsem se visualizovat jako osmiletý chlapec. Polekal jsem se, když jsem se viděl jak nesu na zádech veliký balík, který zřejmě symbolizoval mé potřeby a starosti v minulosti." ... Teď se pokuste visualizovat jak se zjevuje Ježíš. Nechte ho přijít k vám"... K mému ohromení, já - ustavený Reformovaný kněz s doktorátem psychologie - jsem shledal, že se mi to děje. Představa Ježíše kráčela pomalu ke mně. Počal vztahovat ke mně ruce v láskyplném gestu. Už jsem to nebyl já, kdo tu scénu vytvářel... Postava Krista se naklonila a on zdvihl balík z mých zad. A udělal to s takovou silou, že jsem doslova vyskočil ze židle"(Robert Wise,"Healing of Memories" 1984).
DUCHOVNÍ VŮDCE JMÉNEM "JEŽÍŠ"? Je ten pravý Ježíš? Rita Bennett říká: "Když se modlíme a povzbuzujeme někoho aby si visualizoval Ježíše, přesnost obrazu nehraje roli". (Bennett, "Free"). Vytvořte si ho tak, jak ho namaloval váš oblíbený malíř, chcete-li". Přes to, Rita Bennett se zdá být přesvědčená, že na tom celém se podílí něco víc, než jen naše imaginace. Když hovoří o tomto fantazijním Ježíši, který je v počátku vytvořený naší imaginací ale který potom jaksi obživne jako na filmovém plátnu, Rita říká:"Je nutné následovat jeho vedení".. Pakliže je to skutečný Ježíš, potom nám Rita dává dobrou radu. Ovšem, nikde v Bibli nestojí, že se Ježíš kdy zjevil nebo zjeví komukoliv proto, že si ho ten či ta visualizovali. On není nějaký magický džin, kterého si kdekdo může vyčarovat silou své mysli. Tak tedy: Kdo a nebo co je ta postava, která se zdá být tak skutečná? Co se vlastně děje v mysli toho, který visualizuje? V některém tom zážitku "inner healing", jak popisuje Robert Wise, se zdá být, že byl navázaný kontakt s nějakou spirituální bytostí. Kromě toho co tento "Ježíš" říká nebo dělá, jak tak ten fantastický film běží po plátně naší mysli se zdá dávat platné odpovědi na otázky a řeší složité problémy. Je možné, že by se - ta stejná démonická bytost, která se vydává za "spirit guide" pro Pohany, občas pózovala jako "Ježíš" pro Křesťany? Byl by démon schopný takových taktik? Mělo by být jasné že: 1) tato procedura není biblická. 2) Byla používaná po tisíce let v mnohých formách jako magie. 3) Něco víc než lidská představivost zde hraje. 4) Ti, kteří si s tím hrají, riskují tím, že se otevřou démonickému vlivu... "Spirit guides", kteří byli nedílnou částí okultismu po tisíce let, jsou kontaktováni tou stejnou technikou či způsobem a jsou právě tak "skuteční" jako visualizovaný "Ježíš". A jejich rady a vedení nejsou o nic méně přesné či přesvědčující. Přestože Bůh je milosrdný, Křesťan, který vytrvává ve snaze si přivolávat Ježíše tímto způsobem, se pohybuje na nebezpečné půdě. C.S.Lovett píše: Zapni svou imaginační obrazovku. Uděláme cvičení, které ti pomůže visualizovat Pána. Chci si být jistý, že máte jasný mentální obraz Pána. Ale víte, Jemu je úplně jedno, jak si ho visualizuješ. Každý, kdo je ochotný se ponížit až na ten kříž, nebude malicherný pro to, jak si ho visualizujeme....Děkuji Ti za to, že jsi mně upozornil na toto nádherné využití mé imaginace...moje visualizace Tebe bude jasnější a jasnější a strávíme spolu mnohem více času...(Lovett, "Longing").
PSYCHOSPIRITUALITA NA POCHODU. Lovett tímto souhlasí s Calvin Millerem, že každý má svobodu si visualizovat Ježíše tak jak se mu líbí. Robert Foster říká: My se musíme přesvědčit o důležitosti myšlení a prožívání představ"... Uvědomte si prosím, že my nehovoříme o visuálních představách, jaké používají umělci, architekti a průměrný člověk aby "viděl" o čem mu někdo vypráví... Pouze techniky či způsoby speciálně zaměřené na manipulování s realitou či k vyvolání a zjevení božstev - těch bychom se měli vyvarovat...... Uvnitř tohoto "vnitřního světa" stvořeného v mysli, který zaplavoval okultisty a mystiky po tisíce let, ty stejné výtvory naší fantazie se ukazují modernímu člověku, který používá stejné okultní techniky. Morton Kelsey nám připomíná Jungův popis něčeho co nazval "vstup do nevědomí" (unconscious): Nekonečný proud fantazie se otevřel a já jsem se snažil neztratit svou hlavu ale najít nějaký způsob, jak těmto podivným věcem porozumět. Kelsey k tomu přidává vlastní komentář: "Mystici" všech náboženství šli po stejných cestách a popisovali stejná setkání. Šamani mnohého primitivního náboženství jsou vedeni skrze rozčtvrcení (dismemberment) a smrt směrem k obnovení (renewal) Oni těmto podivným věcem rozuměli. A tak ve jménu poslední psychologie jsme vedeni zpět do primitivního pohanského šamanismu, který potom vchází do Křesťanství, protože psychologie je vítaná jako vědecká a neutrální. A toto, tragicky dělají i upřímní Křesťané, kteří si představují, že tím přinášejí oživení, obnovu do církví. Bez toho, že by si to uvědomili, tito vlastně adoptovali psychologizovaný šamanismus v jejich touze obnovit Boží moc v oblasti fyzického a duševního hojení. Tito lidé vlastně vytvářejí New Age "posun vzoru" (paradigm shift), a tak mění tu cestu/způsob, jak tisíce pastorů dnes a budoucí pastorové budou pohlížet na Křesťanství a Bibli. V jeho poslední "Signs and Wonders Lecture Notes", John Wimber píše: V čase přípravy tohoto manuálu Dr.Peter Wagner a já jsme učili MC510 po tři roky. Bylo to pro nás úplné dobrodružství. V tom čase jsme měli víc než 700 studentů, kteří navštěvovali tento kurs při "Fuller Seminary School of World Missions". Výsledky byly ohromující. Více než 90 % studentů ukázalo "posun vzoru" ve kterém dnes vyučují, podle pozměněného pohledu na svět" (John Wimber, "Signs and Wonders and Church Growth"). Wimberovy semináře jsou navštěvované tisíci pastory a křesťanskými vůdci. John Wimber je velmi upřímný ve své touze po uvedení biblického učení. Jsou to jeho extra-biblické zdroje ze kterých čerpá on a druzí, které působí hlavní problém. Pod vlivem autorů jako Sanford, Kelsey a tak dále, mnoho křesťanských vedoucích vykládá Písmo skrze mřížky mysticismu smíchaného s Jungovou psychologií...
JEN SI PŘEDSTAV! Každopádně se tvoří "posun vzoru" v myšlení širokého spektra vedoucích v církvích. Katoličtí kněží, Dennis a Matthew Linn prohlašují: "Cokoliv živě prožiji v mé imaginaci, působí na mně, jako kdybych to skutečně prožil". Luteránský pastor William Vaswig píše: Možná že z toho všeho, co mne Agnes Sanford naučila o modlitbě, byla imaginace tím nejdůležitějším... Vždy jsem viděl imaginaci jako něco negativního. Často jsem slyšel:"Nenech se zanést imaginací". Genese 6:5 říká, že imaginace člověka byla zcela zkorumpovaná".. . Věřím, že imaginace je tím nejdůležitějším klíčem k účinné modlitbě. Bůh se mne dotýká skrze mou představu... Imaginace je jeden z klíčů ke vztahu modlitby s Bohem".... Pakliže tedy představa je tím klíčem, potom přesný obraz představy není důležitý. Tato myšlenka se nedá srovnat s inspirací od Boha - a přesto se šíří trend mezi Křesťany, kde se staví obě na stejnou rovinu. Napoleon Hill, jak jsme již poznamenali, visualizoval velké postavy z historie - jako Darwina a Voltaire, kteří ho spojili s nekonečným zdrojem moudrosti - a přesto on tvrdil, že je to pouhá imaginace. Lékař Carl Simonton povzbuzuje pacienty s rakovinou, aby si visualizovali "inner guides", a někteří z nich zažili zázračné hojení na této bázi. Dr.Irving Oyle, kterému lékaři posílají beznadějné případy, učí své pacienty visualizovat "zvířata síly" (power animals). jako kojota, který je populární americkým šamanům. Dosahuje neuvěřitelné výsledky. V pohledu na to, co jsme uvedli a na další příklady, které bychom mohli podat, dnešní populární praxe visualizování "Ježíše" je, bez jakékoliv pochyby podobná praxi okultní. Toto neznamená, že Bůh, ve svém milosti, nemohl ochránit Křesťany kteří z nevědomosti používají šamanskou techniku. Ovšem, těžko lze očekávat že Bůh poctí okultní metodu tím, že se zjeví těm, kteří ji používají!! Je jedna věc pro Boha ochránit Křesťany, kteří nevinně hrají Ouija board, ale je něco zcela jiného očekávat že Bůh k nim bude hovořit skrze nějakou takovou metodu - tím spíše se pravidelně zjevovat! Mnoho Křesťanů se pokoušelo použít Ouija board, a aniž by si uvědomili sílu, která za tím stojí, byli zklamáni, že neměli úspěch. Později, když si uvědomili o co jde, děkovali Bohu, že je ochránil. To stejné je s Křesťanem, který se pokoušel visualizovat Ježíše a nic se nestalo. Pro ty, kteří se kontaktují s "Ježíšem" touto metodou, máme pouze varování, že neexistuje biblická podpora pro myšlenku, že SKUTEČNÝ Ježíš se jim zjeví na bázi této praxe. Ve skutečnosti všechno mluví proti tomu! Početná místa v Bibli, jako třebas Deuteronomy 18 jasně ukazuje, že všechny okultní metody jsou Božímu lidu přísně zakázané. To neznamená, že každý, kdo se dostane do okultních metod, okamžitě přichází pod Satanovu moc. Někteří mohou projít očistným (cathartic) a velmi emocionální prožitek, který ho "přesvědčí", že to všechno je pravé a přichází od Boha. I když to není přímo démonické, každopádně to táhne tím směrem. Někteří praktikující "inner healing" se pokouší vysvětlit dokonce zdánlivě reálné zjevy "Ježíše" v psychologické řeči, přičítající všechno síle představ. Tím se zcela pohodlně odstraní jakýkoliv strach z kontaktu s démony nebo ze svodu Satana - a pochopitelně není to biblické... Pakliže imaginární prožitek má stejný vliv jako skutečný (jak nám tvrdí naší křesťanští vůdci, kteří učí v církvích základní PMA) potom není třeba se starat o to, zda ten Ježíš je reálný nebo ne, jelikož imaginární bude mít stejný vliv jako skutečný! A jsme opět v Hinduismu a Christian Science, které učí, že VŠECHNO je pouze iluze počatá v naší mysli. A tím jsme otevřeli dokořán dveře, pro jakýkoliv druh klamu a podvodu.....
JEŽÍŠ, MARIE A DALŠÍ "INNER GUIDES". Zázračná hojení, extatické prožitky univerzální lásky a osobní transformace se staly nejenom skrze visualizace "Ježíše", ale také visualizací duchů mrtvých, velkých světců, "vyšších Mistrů, a náboženských vůdců z minulosti - jako smíšené množství starodávných gurů Hinduismu nebo Budhy. Jaký je zde rozdíl? Jung tvrdí, že žádný, a to stejné se zdá být učení Kelseye ale i dalších křesťanských vůdců. Morton T.Kelsey píše: Díky Jungově obhajobě aktivní imaginace plus porozumění tomu, že mrtví žijí vlastně dál, mohl jsem setkat s mou (mrtvou) matkou. Zdála se mi skutečná...(Kelsey, "Christo"). Když je jedno, zdali visualizujeme Ježíše nebo Budhu, potom musí být také jedno, zdali věříme v Ježíše nebo Budhu! Je to přece všechno jen výlet v mysli: Imaginace je stejně reálná, jako skutečný prožitek. I když někteří to popřou, je to jediná premisa, na které spočívá "inner healing". IMAGINACE JE STVOŘITELEM celé "nové" minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a je tak nějak pomíchaná s Božím "odhalením" (revelation). Někteří z "Vineyard Christian Fellowship", který vede John Wimber, jsou hluboce angažováni v používání imaginace, visualizace a inner healing. "Christian Research Institute" napsal, že "spirituální prožitky jsou většinou "důkazy samy o sobě" ve Vineyard Fellowship a přesvědčení že "cokoliv se odehraje v jejich středu, je od Boha".. John Wimber doporučuje autory jako je Kelsey, Sanford, MacNutt, Sandfordovi, a Linn-sovi je zcela konsistentní s rostoucím spoléhání se na psycho-spirituální pseudo-křesťanské techniky, jako nutný dodatek k biblickému Křesťanství, aby se zajistilo plného osvobození a svobody. Francis MacNutt říká: "Pakliže někdo nedostal dosti mateřské lásky, požádám Ježíše (když je to katolík) aby seslal svou matku, aby udělala to, co dělají matky ve snaze zajistit pro své děti lásku a bezpečí". (Francis MacNutt, "Healing" 1974). Bratři Linn, jezuité, jsou mezi nejznámějšími vůdci ve hnutí "inner healing". Když poukazovali k určitému specifickému příkladu, oba Linn-ové a Sheila Fabricant napsali: "Judy se připojila k Marii o kříže, a pozorovala (imaginárně), jak jak Ježíš zemřel....počala pociťovat to, co cítila Marie..... Marie plakala na jejím rameni. Tak Dennis Linn povzbudil Judy (v její představované vizi) aby řekla Marii všechno, co bylo pro ní tak těžké o smrti její matky. Judy si vzpomínala, jak byla ustrašená v matčině nemocničním pokoji. Ale nyní Judy viděla, jak v tom stejném pokoji je s ní Marie a drží ji. Potom co se naplnila láskou Marie, Judy ji požádala, aby tam s ní zůstala až do okamžiku, kdy matka zemře. Judy viděla, jak Marie přivedla do pokoje také Ježíše. V jiném případě Linda, která neuvádí svou identitu visualizovala "Ježíše", který jí povzbuzoval:"Dělej, proklej mně"... Tento týden jsme požádali Ježíše, aby jí vzal do domu jeho rodičům Josefa a Marie...V naší modlitbě jsme prosili, aby Mary a Josef se stali jejími adoptivními rodiči. Také jsme prosili, aby jejich vzájemná láska obemkla také Lindu tak, jak to udělal Ježíš, když pronikl do její podvědomé mysli a vzpomínky od okamžiku jejího početí, a zreformoval její sexuální identitu ve světle - spíše než ve tmě, ve které byla vychovaná" (Linns and Fabricant, "Praying"). Člověk se jen diví, jak evangelikálové, kteří by pochopitelně odmítli pohled na Marii s Josefem jako hojitele, se mohou smířit s toto praktikou provozovatelů "inner healing", které doporučují. Jelikož visualizace Marie je právě tak dobrá jako visualizace Ježíše, jak evangelikálové rozlišují ty dva? Jak vysvětlí zřejmě zázračnou hojivou moc visualizované Marie? Zdá se, že byly učiněné značné "úpravy" v tom, co se považovalo jako biblické standardy, aby se mohlo přijmout hnutí hojení... Wimber je doporučuje a píše: Otcové Dennis a Matthew Linn jsou jezuitští knězi, kteří napsali čtyři knihy, které jednají s fyzickým, psychologickým a spirituálním zdravím. Jsou vysoce školeni v psychologii a kombinují ty nejlepší pohledy z tohoto pole s teologickým porozuměním, které má charismatickou zkušenost"... Je absolutně nutné, aby každý zážitek byl posuzovaný podle Bible! Pakliže Bible není zcela jasná v podpoře nové metody, neměla by tato být církvemi adoptovaná, ať už se zdá být jakkoliv zázračná či krásná ...... Bohužel, je až alarmující že na Písmo se již nepohlíží jako na plného a dostatečného vůdce, který byl daný Svatým Duchem "pro usvědčení, k nápravě, k výchově spravedlnosti". Dva hlavní pohledy otevřely dveře omylu v církvích: 1) Prožitek je přijímaný jako důkaz, takže potřeba biblické kontroly je uznávána - v nejlepším - jako okrajová 2) psychologické teorie, které jsou přijímány, dodávají "pravdivost" zážitkům a metodám, které nemohou být ospravedlněné Biblí. Tyto dva postoje se šíří církvemi....
PRIMÁRNÍ KLAM.. Podle Ojai Foundation, organizace v jižní Kalifornii, která propaguje Orientální mysticismus, šamanismu zahrnuje také "cesty" do minulosti, které doprovází "inner guide" skrze starodávná cvičení a rituály, "probudit dřímající lidské kapacity a konekce, které jsou zapomenuté", včetně odstranění spirituální bolesti a nemoci.(Ojai Foundation 1985). Výměna "spirit guide" za "Ježíše" a "inner healing" "starým cvičením a rituály" a šamanismus za křesťanské techniky "inner healing" a psychologická forma spásy a psychologická forma spásy jsou nepopíratelné. Jak světské, tak i křesťanské terapie mají chovají společný klam, že spása nebo hojení přichází skrze "úpravy" vzpomínek na "bolesti" z ranného dětství, nebo dokonce z prenatální doby v matčině těle. Tato "bolíska" jsou - údajně pohřbena hluboko v našem podvědomí - odkud "diktují" naše současné chování aniž bychom o tom věděli. A tak se vina svaluje na minulost a na jiné - namísto na nás samotné!! Je možné, že je něco v naší minulosti, s čím se musíme vyrovnat, něco co tvoří hořkost proti někomu kdo nám ublížil a komu jsme neodpustili. Nebo pocit viny za něco co jsme udělali druhým a nikdy se neomluvili. Žádný Křesťan by neměl žít s něčím podobným na svém svědomí a také nemusí! Všechno, co potřebujeme pro jednání s takovými problémy je ve faktu, že Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých, aby žil svůj život v nás... Nikdo, kdo opravdu obdržel Boží lásku a odpuštění jako hříšný vzbouřenec , nemůže v žádném případě odmítnout tu stejnou lásku a odpuštění těm, kteří mu ublížili.. Milujeme druhé a odpouštíme jim, protože Bůh odpustil nám...Je to hrozně jednoduché a říká se tomu "ovoce Ducha" (fruit of the Spirit), které vzniká tím, že v nás žije Kristus. Pakliže jsme ochotní se postavit pravdě do očí, potom On nám dá sílu to nést. Inner healing je založené na popření že toto je vše, co potřebujeme - "něco více" se musí přidat, a to něco je vypůjčené z různých psychoterapií, ze kterých většina je příbuzná šamanismu. Mnoho z těchto terapií vyžaduje znovu zahrát ve své fantazii traumata z minulosti. Toto se dělá metodami které jdou od dýchacích cvičení, vedenou imaginaci až po psychodrama. "Druhy k dostání" zahrnují celou škálu od "Primal Scream" (Arthur Janov) a jeho "křesťanský" ekvivalent "Primal Integration Therapy"(Cecil Osborne) až po různé náhražky které se provádějí v církvích cestujícími specialisty v oboru "inner healing" nebo "healing of memories". "Primal Scream" je tak otřesný, že ho většina těch, kteří provádí inner healing zásadně odsuzuje. Přesto je podobný základním deterministickým teoriím, které jsou základem psychoterapie a většiny forem "healing of memories" - světských či křesťanských. Kromě toho někteří křesťanští psychologové používají Primal Scream. Martin a Deidre Bobgan vysvětlují jak Primal Scream zapadá do všeobecného rámce deterministické psychologie a jak je příbuzný "křesťanské" verzi:"Posvátná slova Primal Terapy jsou "primal pain" které dítě akumuluje ... z nenaplněných potřeb jako na příklad: nebylo nakrmené když mělo hlad, nebyly mu vyměněné plenky když bylo mokré, .. konflikty mezi svými potřebami a očekáváním rodičů...to vše nakonec zapříčiní "Primal Pool of Pain" . Když už je "pool" dostatečně "hluboký", stačí údajně nějaký malý incident a dítě se dostane do neurotického stavu. Takový "incident" se nazývá "major Primal Scene"... které se odehrávají mezi pěti až sedmi lety stáří a jsou pohřbeny v nevědomí (unconscious). .. Janov teorizoval, že aby pacient mohl být vyléčen, musí se vrátit ke své "major Primal Scene", zažít všechny ty emoce, události a - doprovodnou bolest.... Taková skupina, která prochází takovým léčením je - totální chaos,, vyložený blázinec... dospělí cucají z dětských láhví, jiní se mazlí s vycpanými zvířátky, jiní se houpají v kolébkách, vyrobených pro dospělé. Potom je zde také stimulátor pro ty, kteří chtějí prožít "primals", které jdou až do dělohy a projdou porodem...jiní kopou na zemi, žvatlají nesmysly, tlučou hračkami o podlahu, pobrukují si, další ječí "Tatí, buď hodný!", "Mami, pomoz!", "Nenávidím tě, nenávidím tě"...(Bobgans, "Psychological Way"). Tato ošklivá, nemocná, psychoterapie, je velmi podobná "křesťanskému" inner healing zavedené Stanislavem Grofem, který "začal jako přísný Freudista ale potom přijal Jungovy transpersonální stavy aby ospravedlnil své poznatky. (The Tarrytown Letters, Dec. 1983). Během "výzkumu v Československu v šedesátých letech", když "používal terapii, založenou na LSD, Grof objevil, že schizofrenici "spontánně produkovali silné fantazie "znovunarození" pod vlivem halucinogenních drog (The Tarrytown Letters). Tak Grof ověřil s LSD, teorie které objevili Freud i Jung skrze stejně šamanskou metodu hypnózy. Takovéto teorie tvoří vědeckou" bázi pro psychoterapii a křesťanské "inner healing"....
