V neděli 18.1.2004 sloužím pravoslavnou svatou liturgii na své farnosti v Třebíči. Potom tam navštěvuji duchovního správce Českobratrské církve evangelické.

V pondělí 19.1.2004 opět sloužím bohoslužby v Třebíči. Proto mě v Brně před nemocnicí zastupuje P.František P. – ač měl ve čtvrtek takové rezignující řeči. Pomohlo mu dalších pět mladých lidí. Mezi ně patřila Jana R. Také pomohl neznámý muž z Jihlavy.

V úterý 20.1.2004 jsem před nemocnicí 10.00-11.50 zcela sám. Od 11.50 mi nově pomohla Daniela.

Ve středu 21.1.2004 stojím před nemocnicí s Janou R., Jiřím Z., panem Vítězslavem Nováčkem o berlích, Zdenkem O. Průběžně se střídají. Paní K. mi donesla dopisy pro poslance k odeslání. Tvořím také vlastní dopisy pro poslance Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, které poté odesílám. Týkají se problematiky umělých potratů.

Ve čtvrtek 22.1.2004 jsem před nemocnicí s Lucií Š. a s Janou R. Nově pomohla i 1 starší paní.

V pátek 23.1.2004 konám bohoslužbu v Třebíči v našem chrámu.

V sobotu 24.1.2004 mi telefonuje manželka bývalého duchovního správce a bývalého předsedy církevního soudu z Třebíče. Prosí mě o modlitby. Současně se mi omlouvá, že není hodna mé pomoci a prosí mě o odpuštění.

V neděli 25.1.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči v 9.00. Vyjíždím vlakem v 5.26 z Brna. Po liturgii navštěvuji paní  M. ze své farnosti. V 15.00 zpívám evangelium při ekumenické pobožnosti u kapucínů v Brně. Seznamuji se zde a na následujícím pohoštění s katolickým biskupem Blahou, v době komunismu tajně vysvěceným. Místo generálního vikáře Mikuláška, který si včera zlomil nohu, je zde římskokatolický děkan Václav Slouk. Ten mě na výzvu kapucína P.Augustina Š. zve, abych promluvil o své činnosti  proti umělým potratům na rekolekci brněnských římskokatolických kněží dne 12.2.2004 v 10.30. Pozvání přijímám.

V pondělí 26.1.2004 jsem na Obilním trhu s Janou R., mladíkem Jirkou a neznámým pánem. Jardovi posílám adresy poslanců. Doma povzbuzuji manželku slovy: „Lež má krátké nohy. Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.“ Manželka k mé práci pro život a proti potratům doplňuje pořekadlem, že: „Než si pravda obuje boty, lež už oběhla půl světa.“

V úterý 27.1.2004 mě budí sen, jak Ježíše Krista švihl i přes oko někdo bičem. Jsem u nemocnice s Dr.Radomírem Malým, Šárkou a s novou paní malé postavy. Tohoto dne se poprvé modlím 15 modliteb vztahujících se k umučení a všem ranám Ježíše Krista, které mi někdo na pochodu daroval. Modlil jsem se je od toho dne každodenně či spíše každonočně (až do 12.10.2004). Jsem přesvědčen, že toto každodenní rozjímání o utrpení svého Pána, mne posilovalo, abych byl schopen a ochoten jít následující den opět do duchovní bitvy s ďábelskými mocnostmi u nemocnice na Obilním trhu.

Ve středu 28.1.2004 stojím u nemocnice s Janou R. a Slovákem Petrem. Jedna mladá žena mě kritizuje a říká, že je zbytečné stát před nemocnicí, když my křesťané máme v televizní radě svého člověka P.Badala. Já s ní vůbec nesouhlasím, neboť vím právě o protikřesťanských slovech i homosexuálních skutcích P.Badala své. Mnohé napoví jeho známé životní krédo: „Když do pekla, tak na pěkném koni.“ Pak přichází římskokatolický jáhen Petr a je celý nadšený tím, co zde děláme. Na Obilním trhu se objevuje i pan Vítězslav Nováček o berlích, aby mě poprosil o text příběhu, který jsem četl na minulém pochodu. Velmi ho zaujal. Mě také.

Ve čtvrtek 29.1.2004 přemýšlím o nekajícím lotru na kříži, který nebyl spasen. Pak jsem před nemocnicí a pomáhá mi zde Lucie Š., Jana R., paní Marie M., jistá babička ze Soběšic a jiná babička. Díky Bože. Abych vyhověl přání prezidenta Hnutí Pro život ČR, domluvil jsem s kapucínem P.Augustinem Š. následující. V kostele Nalezení sv.Kříže budu vést 10.2.2004 od 19.30 do 23.45 modlitbu mnou vybraných Žalmů a dalších modliteb za potracené děti a jejich matky.

V pátek 30.1.2004 mě probudil velmi živý znepokojivý sen o P.Augustinovi Š.