Do katedrály Naděje se vměstná téměř tisícovka věřících

Dallas - Říká se, že v Texasu je všechno větší.

Katedrála Naděje v Dallasu však do velkých texaských měřítek zasazuje i věc, kterou by v tomto konzervativním státě nacházejícím se v americkém "biblickém pásu" čekal jen málokdo - údajně jde o největší církev pro homosexuály na světě.

"Podle mne to ukazuje, že Bůh má úžasně velký smysl pro humor," uvedla k tomu hlavní pastorka a farářka Jo Hudsonová.

Pastorka poněkud vážněji dodala, že církev, která je součástí Sjednocené Kristovy církve, slouží jako duchovní útočiště pro homosexuálně orientované věřící v regionu, jenž je znám svým konzervativnějším pojetím křesťanství.

Vztah homosexuálů a církve představuje ve Spojených státech velké téma. Mnozí z 60 milionů evangelíků v zemi pokládají homosexualitu za volbu hříšného životního stylu tento postoj dovádí k zlosti homosexuální aktivisty, kteří tvrdí, že jejich sexuální orientace žádnou volbou není.

Episkopální církev americká odnož Anglikánského církevního společenství je ostře rozdělena v otázce homosexuálních duchovních, zatímco Republikánská strana využívá státních iniciativ za zákaz homosexuálních manželství k tomu, aby dostala své stoupence k volebním urnám.

Hudsonová odhaduje, že více než 90% členů náboženské obce Katedrály naděje tvoří gayové, lesbičky nebo transsexuálové.

Katedrálu naděje založila v roce 1970 hrstka gayů a lesbiček, kteří se původně scházeli v soukromém domě, ale později dospěli k závěru, že si přejí bezpečné a tolerantní místo k modlitbám. Postupem času se z katedrály stala velká a vlivná instituce sídlící v klenutém kostele, který pojme až 900 věřících.

Loni se katedrála stala součástí Sjednocené Kristovy církve, která se chlubí 1,3 miliony členů v 5725 amerických kongregacích a hlásí se k tradici rozmanitosti a průkopnických činů v oblasti sociální spravedlnosti.

V neděli během velikonočního půstu proudily na ranní bohoslužby davy lidí vesměs homosexuálních párů mužského i ženského pohlaví.

Katedrála naděje nabídla liturgii s episkopální příchutí, a to včetně svatého přijímání. Nabízeny jsou rovněž soudobé bohoslužby a bohoslužby vedené ve španělštině.

O homosexualitě se však před oltářem nediskutovalo. Jeden pastor hovořil o jihoafrickém arcibiskupovi a nositeli Nobelovy ceny Desmondu Tutuovi a o důležitosti odpuštění.

Kázání Jo Hudsonové se pak zaměřilo na sklon lidí k bloudění.

"O věcech gayů se tu moc nebavíme," uvedl Coy James, který je členem církve už téměř 30 let.

"Každý rok věnujeme více než milion dolarů na pomoc a služby nejchudším z chudých a vzali jsme si pod patronát základní školy v oblastech s nízkými příjmy, kterým pomáháme s výukou a dalšími věcmi," vysvětlil James po bohoslužbě.

Jiné lidi přitahuje liberální učení církve v řadě oblastí, jež přesahují rámec sexuální orientace.

To vše řadí církev jednoznačně na levou část politického a kulturního spektra Ameriky i to je v chlapáckém a republikány ovládaném státě Texas anomálie.

Ve výloze církevního knihkupectví se vyjímají na čestném místě tituly jako "Skutečný antikrist: jak Amerika prodala svou duši", jehož obálku zdobí fotografie prezidenta George W. Bushe s rukama sepjatýma v modlitbě.