Opět automatickým výsledkem tohoto smíšení bude Zákonictví, protože verše o ztrátě života v Království se vyloží, jako týkající se ztráty věčného života vůbec. Místo věřících Kristovců, se z nás stanou členové synagogy satanovy – křesťanští judaisté( Zj 2,9 a Zj 3,9 ). Pán zde vůči zákonickým Židům používá velmi ostrý výraz, neboť oni jsou jako Šimon ( Sk 8,17-24 ), který se domníval, že Boží DAR (v našem případě věčná spása ), může být zjednán za peníze, že za něj nějak může zaplatit, penězmi nebo vlastním úsilím. Myslí si, že si za peníze koupí kozla nebo býka a že ho mohou obětovat jako oběť za hřích. Že sami mohou vlastní svatostí zaplatit cenu za své hříchy.

1Pt 1,18-19 však říká:“Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste…. Ale DRAHOU KRVÍ, jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista.“ Bylo by rouháním si myslet, že se můžeme sami vykoupit a zasloužit si věčný život skrze svoji vlastní svatost. Pokud by to tak bylo, pak všichni směřujeme do pekel. Ani jeden z nás by nemohl být spasen. Myslet si to, znamená považovat Kristovu krev za NEČISTOU, BEZCENNOU, ZNEVAŽOVAT JI a mít ji za rovnou krvi býků a kozlů. Jistě si dovedete představit zasloužené následky takového učení, které píše Pavel Židům ( Žd 10,25-31 // Žd 6,4-8 ). Toto učení je VYPADNUTÍM Z MILOSTI a ZBAVENÍM se Krista ( Ga 5,4 ). Kdo tvrdí, že věčnou spásu je možno získat nebo ztratit vlastními skutky – ten ve skutečnosti Krista vůbec NEPOTŘEBUJE. Smíšením věčné spásy a Království Božího trvajícího 1000 let, získáme falešné evangelium, falešného Ježíše a falešného ducha. Získáme jen ubohou mrtvou náboženskost v negativním slova smyslu. Toto tzv. „křesťanství“, je co do satanskosti rovné ďémonským náboženstvím pohanů – buddhismu, hinduismu, animismu a dalším. Je to synagoga satanova podléhající Pavlovu prokletí ( anathéma ), neboť je to JINÉ evangelium. Se smutkem v srdci musím vyznat, že 90% těch, kteří se dnes nazývají křesťané, věří tomuto falešnému evangeliu, protože věří, že spásu, kterou zajistil Kristus na kříži, mohou svým špatným chováním ztratit, z čehož vyplývá, že nevěří Kristu, ale sami sobě. Odvrhli Kristovo dílo na kříži, neznají Boží spravedlnost a snaží se vystavit svojí vlastní spravedlnost jako Židé ( a pohané ) – ( Ř 10,3 ). Tito bratři ( zcela nevědomě ), nejsou poddáni Boží spravedlnosti ani Boží vůli. Píše o nich Jakub 4, 13-16. Všechno chtějí dělat sami, nezávisle na Bohu. A to jak vlastní spásu, tak Boží vůli.

K vyjití z této satanovy synagogy je zapotřebí Božího milosrdensví a APOKALYPSIS, což je ZJEVENÍ nebo ODHRNUTÍ ZÁVOJE nebo OPONY, aby uviděli světlo skutečného Evangelia milosti. Pán Ježíš řekl, že je mnoho POVOLANÝCH ( do spásy ), ale málo VYVOLENÝCH ( = pro Království ). V Mk 4,9-12 Pán zjevuje, že ne všem je DÁNO znáti Tajemství Království Božího. Pouze těm, kteří jsou PŘI Ježíšovi se DVANÁCTI. Jinak řečeno těm, kteří mají úzké společenství s Kristem, jako Jeho skuteční UČEDNÍCI, kteří jsou skrze učení se sebezapření ve skutečném učednickém procesu. Těm, kteří jsou VNĚ, není DÁNO toto tajemství znát. Avšak i to, že někdo může BÝT PŘI Ježíšovi se Dvanácti, je pouze milost, která je někomu dána a jinému ne. Věčná spása a Boží synovství je TAKÉ DÁNO pouze těm, kteří k tomu byli předzřízeni před ustanovením světa. A z tohoto velkého množství věřících byla také menší část VYVOLENA pro Království. Otci se zalíbilo dát Království jen MALÉMU STÁDCI ( Lk 12,32 ).

My však jistě nevíme, komu z nás je dáno. Pokud jde o Království, nemáme nikdo nic jistého. To můžeme tušit pouze na konci svého života, když bilancujeme ( 2Tim 4,7-8 ). Apoštol Pavel v závěru života cítil, že je mu odložena koruna spravedlnosti – symbol Království. Pokud jde o Království, je psáno, že mnozí budou USILOVATI VJÍTI, ale NEBUDOU MOCI ( Lk 13,24 ). Že většina křesťanů jde po široké cestě do ZÁHUBY ( ne do věčného zatracení! ), a že jen málo jich jde po úzké cestě vedoucí do ŽIVOTA
( v Království ). Zde nejde o věčnou spásu nebo zatracení. Celé Kázání Pána na hoře ( Mt 5-7. kap. ), je prosloveno k Pánovým UČEDNÍKŮM na téma VSTUPU DO KRÁLOVSTVÍ. Pouze ti, co činí Boží vůli do Království vstoupí. Ti, co ve své troufalosti činí svoji vůli ( své plány a záměry a touhy bez očekávání na vedení Ducha svatého ), činí nepravost a počas Království budou vyvrženi ven a skončí buď ve vězení nebo zakusí věčný oheň. Každý křesťan, který nebude mít do své smrti nebo do příchodu Pána vypořádané své hříchy a nepravosti a spory s bratry, nevstoupí do Království a bude se PÁLIT ( řec. hořet, bude zapálen, bude spalován, bude v plamenech, bude žhnout, bude rozžhaven ). Ať již ten, který nezůstane v Duchu a neponese Jeho ovoce ( Jan 15,6 ), nebo ten, který např. nevstoupí do manželství a bude žít ve smilstvu se ženou ( 1Kor 7,9 ). Zdůrazňuji, že ani v Jan 15,6 ani v 1Kor 7,9 není užito slovo, že takoví křesťan SHOŘÍ ( v kraličtině je to špatně ), ale je tam použito, že bude HOŘET, PÁLIT SE a další výše uvedené výrazy. Tento stav nebude DOKONÁN do konce, ale bude pouze dočasný. To koresponduje také s 1Kor 3,15, kde se píše o tom, že když křesťanovo dílo ( skutky ) shoří, on sám bude spasen, ale jako skrze OHEŇ, skrze který vezme škodu. Další místo, které o tom mluví je Zj 2,11, kde je zjeveno, že věřící, kteří ZVÍTĚZÍ, nebudou URAŽENI ( zraněni, poškozeni ) druhou smrtí. Toto je Boží výchova a kázeň, která má za cíl naši účast na jeho svatosti. Část kázně dostáváme skrze Boží výchovu zde na zemi ( 1Kor 11,30 ) a část dostaneme v budoucím věku ( věk Království – 1000 let ) kde bude ještě mnoho hříchů odpuštěno ( Mt 12,32 ) a očištěno skrze oheň a utrpení. Bůh nepostupuje tak, že nás STRAŠÍ VĚČNÝM ZATRACENÍM, aby nás přivedl ke své svatosti. Bůh raději volí výchovu a napravování.

Konec I. dílu