Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 246, komentářů celkem: 429562, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 519 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116484020
přístupů od 17. 10. 2001

Aktivity a kampaně: V Pekle ječely miliardy lidí.
Vloženo Pondělí, 09. duben 2007 @ 20:16:22 CEST Vložil: bolek

ULTRAS poslal Seraphim

V Pekle ječely miliardy lidí.
2 3   m i n u t   v   P e k l e - od Billa Wise z audiozáznamu z 19.7.2003

Zajímá tě, jak to asi vypadá v Pekle? Pochybuješ, že místo jako tohle může vůbec existovat? Potom si přečti tenhle článek. Možná změní mnoho tvých teorií.

… Jak jsem již řekl, máme normální práci, neděláme toto pro obživu nebo pro peníze. Víme jen, že nám Bůh řekl, abychom šli a řekli světu o jeho lásce a místě, kam nechce, aby žádné z jeho stvoření šlo. Takže to je důvod proč jsme tady.

            Zaprvé bych se chtěl zaměřit na pár věcí, otázek, které mohou být ve vaší mysli. Jak můžeš vědět, že to vše nebyl jenom sen? Zlý sen. Takže zaprvé: Opustil jsem tělo. Viděl jsem svoje tělo ležet na podlaze když jsem se vracel, takže vím určitě, že jsem byl mimo tělo. Nějací křesťané můžou říct:  Křesťan nemůže opustit své tělo. Ale to není pravda.  V 2.Kor 12:2 Pavel mluví o tom, že ví o nějakém člověku, který byl přenesen do třetího nebe. „Jestli  to bylo v těle či mimo tělo, nevím.“ Takže jestli neví, tak to znamená, že je to možné. A také ve verši jedna říká, že to bylo zjevení. Takže tohle, věřím, spadá pod klasifikaci zjevení. V Jobovi 7,14 se píše: „děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními.“ Takže tohle je přesně to, co Bůh udělal. Zděsil mně skrze zjevení. Také, trvalo mi  skoro rok, než jsem se úplně uklidnil a byl zase jako každý normální člověk. Bylo to tak rozrušující a traumatizující, že to zcela změnilo můj pohled na svědčení druhým lidem a jak moc ocenit, z čeho nás Bůh zachránil. Požádal jsem svoji ženu, jestli by s vámi sdílela to, jak mně našla v obýváku, protože já tu tuhle část nepamatuji.
            Jeho žena: Bylo to okolo 3:23 ráno, když jsem se probudila. Pamatuji si to, protože jsem se podívala na naše digitální hodiny a Bill nebyl vedle mě. Slyšela jsem křik, který přicházel z našeho obýváku a tak jsem se rozhodla, že se tam půjdu  podívat a našla jsem Billa v pozici, v které jsem ho ještě neviděla. Ten, kdo zná Billa ví, že je od přírody konzervativní a velmi tichý. Není ten typ, co se rychle vzruší a je velmi emocionální. Viděla jsem ho tam zděšeného, doslova zděšeného, jak si drží hlavu mezi rukama a křičí. Nevěděla jsem, co dělat. Myslela jsem si, že má infarkt. Tak jsem se začala modlit a on brečel a říkal: „Modli se, ať to Bůh vezme z mé hlavy, Bůh mně vzal do Pekla. Cítím se, jamko bych umíral. Nemůžu to vydržet!“ Tak jsem ze za něj začala modlit a asi po dvaceti minutách se začal uklidňovat. Byl jako někdo, kdo přežil vážnou autonehodu, ne jako někdo, kdo měl jen špatný sen a probudil se.
            Bill: Když jsem se vrátil zpátky, tak jsem chtěl zjistit, jestli je někdo v Bibli, kdo zažil Peklo, takže jsem začal svoje hledání, bavil jsem se s Chuckem Misslerem, Billem Scallerem a on řekl, že Jonáš zažil Peklo. V Jonáši 2:7 se píše:“ Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože“, takže v Bibli je minimálně jeden člověk, který zažil Peklo. Začal jsem hledat a našel jsem kolem 400 veršů, které popisují to, co jsem viděl, slyšel, cítil. Vše, co vám říkám je zapsáno v Bibli. Budu jmenovat pár z nich jak půjdeme dál, ale nemůžu jmenovat všechny. Také jsem zjistil, že je dalších 14 lidí, kteří zažili nějakou část Pekla. Většina z nich byla po klinické smrti, lidé v nemocnici, lidé, kteří umřeli a pak se vrátili zpátky atd.
            Takže pojďme přímo k věci. Moje žena a já jsme byli na nedělní modlitebce, na kterou pravidelně chodíme, vrátili jsme se domů jako každou a šli spát. A kolem tří hodin ráno jsem byl vzat. Nevěděl jsem jak jsem se tam dostal, až do té chvíle než jsem se vrátil a Pán mi to vysvětlil. Najednou jsem se ocitl ve vězeňské cele. Úplně normální cela, jakou byste si představili. S kamennými zdmi a závorou na dveřích. V té chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Jediné, co jsem věděl, že tam bylo extrémně, strašně horko. V té cele bylo tak horko, že jsem nevěřil, že jsem naživu. Nemohl jsem se vůbec hýbat kvůli tomu horku, ale byl jsem stále naživu. Na chvilku tam bylo světlo, věřím, že Boží přítomnost tam byla kvůli mně, abych mohl vidět vzhled té cely. Ale asi po minutě nastala tma. V Izajáši 24:22 stojí: „Budou sebráni, jako je sebrán vězeň do jámy, a budou zavřeni pod zámek; po mnohých pak dnech budou potrestáni.“, Přísloví 7:27 „Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.“ Takže část Pekla má místnosti. Job 17,16:“Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“Takže znovu, vše co jsem viděl je už v Bibli.
            Ocitl jsem se tedy v cele spolu se čtyřmi dalšími bytostmi. Nevěděl jsem do té doby, že jsou to démoni, protože jsem tam byl jako nespasená osoba. Bůh vzal z mé mysli, že jsem křesťan. Nevěděl jsem proč, ale vysvětlil mi to na cestě zpátky. Nevěděl jsem, co jsou zač, ale byly obrovské. Kolem 12-14 stop vysoké. Byly celí šupinatí, gigantické čelisti, obrovskýma vyčuhujícíma zubama. Ten druhý byl pokryt něčím jako ploutvemi, ostrými jako struhadlo a dlouhé ruce bez nějakého poměru a všechno bylo deformované,  zkroucené a bez symetrie. Jedna ruka dlouhá, druhá krátká. Hrozně vypadající bytosti. A celou dobu se rouhali Bohu. A mně zajímalo, proč celou dobu proklínají Boha? Proč ho tak nenávidí? A potom obrátili svoji pozornost ke mně a já jsem cítil, že stejnou nenávist, co mají k Bohu, mají i ke mně. A zase. Proč mně tak nenávidí? Nic jsem jim neudělal. Nenáviděli mně s nenávistí, jakou jsem na zemi nikdy nezažil. Daleko za hranicí, jakou může člověk nenávidět. A já jsem věděl, že byly posláni ke mně, aby mě mučili.
            Chtěl bych říct, že tam byly věci, které nevím jak jsem věděl. Je to jako kdyby byly vaše smysly v Pekle bystřejší. Byl jsem si vědom více věcí, než ve svém fyzickém těle. Byl jsem si vědom vzdáleností, času atd. Mnohem víc, než tady. A jedna z věcí, kterou jsem věděl, že jsou posláni, aby mně navěky trápili. tak jsem tam tak ležel a neměl jsem vůbec žádnou sílu v mém těle. A říkal jsem si: Jakto, že se může s těží hýbat? Co se se mnou stalo? A jeden ten démon mě zvedl a hodil se mnou do zdi, jako by hodil se skleničkou. Tak silný byl. A každá kost v mém těle praskla. Cítil jsem jak praskla. A cítil jsem bolest. Ležel jsem na zemi a prosil o slitování. Ale tyhle bytosti nemají žádné slitování. Vůbec žádné slitování. Ten druhý s těmi ostrými ploutvemi mě zvedl a rozřezal moje tělo. Byla to tak intenzivní nenávist, že jsem se ptal sám sebe: Proč jsem ještě naživu, proč musím tohle prožít? Nerozuměl jsem, proč nejsem mrtvý. Maso na mně vyselo v cárech a nebyla tam žádná voda ani krev. Jen visící maso, protože život je v krvi a v Pekle není žádný život. Izajáš 14,9: I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky, všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů., Žalm 88,4: Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. A my víme, že ďábel má sílu. Jako ten démonizovaný, pobíhající po hřbitovech. Nemohli ho spoutat ani řetězy, protože je rozlámal. Také jsem vnímal, že mají asi tisíckrát větší sílu než lidé, takže i kdybych měl svoji normální sílu, nemohl bych proti nim obstát.
            A ten pach z těch démonů byl tak hrozný, že ho nemohu popsat. Ale pokusím se. Byl to smrad jako pálícího se masa, zkyslého mléka, zkažených vajec a všeho co si jen dokážete představit. Jako kdybyste si vzali tohle, vynásobili tisíci a dali si to k nosu a vdechli to. Bylo to tak toxické, že by vás to tady zabilo. Zase jsem si říkal: Proč tohle musím prožít? Ten smrad je tak hrozný. A neumřeš. Musíš to vytrpět. To mučení je popsáno v Deuteronomiu 32, 22-24 Mým hněvem se vznítí oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor. Samé zlo na ně shrnu, vystřelím na své šípy. Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu.
            Další věc je, Bůh udělal člověka nejvyšší formou stvoření. A démoni jsou nejnižší. Jako lidé se snažíme vylepšit naše životy. Učíme se… Ale v Pekle jsou démoni, stvoření s nulovým IQ, absolutně ignorantní bytosti. Všechno, co znají je nenávist vůči Bohu a lidem. A tyhle démoni řídí Peklo, řídí tvůj život a ty s tím nic neuděláš. Izajáš 5,14: Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot. Ezechiel 32,24: Tam je Élam, kolem jeho hrobu všechen jeho hlučící dav, všichni skolení, padlí mečem, neobřezanci, kteří sestoupili do nejhlubších útrob země; šířili svůj děs v zemi živých, nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy.

            Ležel jsem v té cele a najednou nastala tma. Černo černá tma. Temnota, jakou jsem nikdy předtím necítil a to jsem byl v jeskyních a železných dolech. Byla tam temnota, jakou si člověk nedokáže představit. Nějak se mi podařilo se vyplazit ven. Nechali mě jít a já jsem si pamatoval, kde byly dveře. Dostal jsem se ven a podíval jsem se jedním směrem a všechno bylo černé. Jediné, co jsem slyšel, byl jekot. Lidé, miliardy lidí, které tam ječely. Já věděl, že jich zde byly miliardy. Bylo to tak hlasité. Pokud jste někoho slyšeli ječet, tak víte, jak je to otravné. A když tady ječely miliardy lidí (USA: billions of people) lidí, ani si nedovedete představit, jaký to má dopad na vaši mysl. Nedá se to vydržet. Chceš si rukama zacpat uši, ale je to tam hlasité a nemůžeš se dostat od toho řevu. A ten strach, co tě zachvacuje je tak neuvěřitelný. Protože tam dominuje strach, není tam žádná Boží přítomnost. Musíš prostě vydržet ten strach a mučení v naprosté tmě. Nic nevidíš a nevíš, co přijde potom. Nějaké verše mluví o té temnotě Žalm 88, 6-7 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Odložil´s mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. Je tam temnota, která jde cítit. Exodus 10,21: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat." Můžeš cítit tu temnotu.
            Ten strach byl tak mocný, že tě úplně sevře. Je to jako, když se díváte na nějaký horor a najednou něco vyskočí a ty cítíš leknutí. Tak vezmi to “Oh“ v tu se*****u a vynásob to alespoň tisíckrát. Tak tam zůstáváš po celou dobu. A já vím něco o strachu. Když jsem byl menší, tak jsem jezdil surfovat. Byly jsme v Coco na Floridě. A jednou, když jsme byli na vodě se najednou kolem nás objevila skupina žraloků. Jeden z těch žraloků se mi zakousl do prkna přesně v půlce, chytil mě za nohu a shodil mě do vody. Měl jsem nohu v čelistech toho žraloka. To jsem ještě nebyl křesťan, ale najednou mě ten žralok pustil. Vím, že Bůh nechal toho žraloka otevřít  tlamu, ale ten strach, co máš v tu chvíli je absolutně ohromující. Nevím, kdo z vás někdy viděl film Čelisti, ale to je úplné nic, v porovnání s tím, čím člověk v tu chvíli prochází. Ten strach byl děsný. Tomu chlápkovi, který byl vedle mě, jeden žralok ukousl kus nohy. Vytáhli ho na pláž. Všude byla krev a on křičel. Takže já vím, co je to strach, ale tenhle strach je nic v porovnání se strachem, který jsem cítil v Pekle a to si myslím, že jsem zažil jeden z nejhorších strachů, co jdou na Zemi zažít. Izajáš 24:17-18  Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země. Jeden muž navštívil jedno vězení a strávil tam noc. Nemohl pochopit, jak hlasité to bylo. Nemohl vůbec spát.  Lidi tam křičeli ze spaní a brečeli. Celou noc. O co víc v Pekle. Jób 18:14  Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. Ďábel je rozhodně Král hrůzy.
            Nyní jsem byl ven z cely a když jsem se podíval na druhou stran, viděl jsem plameny ohně asi deset mil ode mne a věděl jsem, že to má asi tři míle napříč. Ty plameny osvěcovaly kousek toho prostoru, takže jsem mohl vidět trochu povrch Pekla tím směrem. Ta temnota byla tak těžká, že pohltila veškeré světlo. Bylo ale možné vidět trochu tím směrem. Všechno bylo hnědé. Tím myslím žádný zelený list, žádný život v jakékoliv podobě. Jen kameny, prach, černé nebe a smog ve vzduchu. Deuteronomium 29:22  celou zemi spálenou sírou a solí, že není osévána, že v ní neklíčí a nevzchází žádná bylina, že je vyvrácená jako Sodoma a Gomora, Adma a Sebójím, které vyvrátil Hospodin ve svém hněvu a rozhořčení. Je to tak strašně divné být v zemi, kde není život. Všechno je tam mrtvé.
            To horko bylo tak intenzivní, že se to nedá ani popsat. Judův 1:7  Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.
Žalmy 11:6  Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. Všechny tyto věci tě normálně zabily, ale ty nezemřeš. Musíš to všechno vydržet. Chtěl jsem mít konečně klid v mysli, dostat se pryč od toho jekotu. Jako když máš těžký den, vrátíš se večer a tvůj mozek potřebuje trochu klidu. Ale tady to musíš snášet. Nikdy se od toho křiku nedostaneš. Izajáš 57:21  Nemají pokoj svévolníci," praví můj Bůh.
Další věc je, že jsi nahý. Musíš vydržet stud. Ezechiel 32:24  Tam je Élam, kolem jeho hrobu všechen jeho hlučící dav, všichni skolení, padlí mečem, neobřezanci, kteří sestoupili do nejhlubších útrob země; šířili svůj děs v zemi živých, nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy. Jób 26:6  Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. Bůh může vidět do Pekla. Je to pro něj možné.
            V Pekle není žádná voda. Žádná vlhkost vzduchu. Je tam tak sucho, že zoufale toužíš po kapce vody. Jen jedné. Lukáš 19-Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
20  U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21  a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
22  I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
23  A když v Pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
24  Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
25  Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
26  A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
27  Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu
28  neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
29  Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
30  On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
31  Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
Chtěl jenom namočit špičku prstu ve vodě, kvůli jedné kapce. Byla by drahocenná. Jedna kapka. Ale ty nikdy nedostaneš ani jednu kapku. Je těžké si představit, jak sucho máš v puse. Je to jako kdybys běžel maratón skrz Death Walley  a byl tam několik dní bez vody. Něco takového. Když viděl ten boháč Abrahama, jak ho mohl poznat? V životě ho neviděl. V Pekle jsou určité věci, které prostě víte.
            Jeden z démonů mě chytnul, hodil mě zpátky do cely a všechno to mučení začalo znovu. Začal mi drtil lebku. Křičel jsem a prosil o milost. Žádná milost. Každý z nich mě chytil a chtěli mi utrhnout ruce a nohy. A já jsem si myslel: Tohle nemůžu vydržet. A najednou mne něco chytlo a vytáhlo mě z té cely. Vím, že to byl Pán, ale v tehdy jsem to nevěděl. Byl jsem tam jako nespasená osoba.
            Najednou jsem se octl vedle ohně. Stál jsem podél té propasti, jakoby pod slují, jako nějaká jeskyně nebo tunel, který jde nahoru. Byl jsem podél toho ohně a skrz plameny jsem mohl vidět těla lidí, křičících a prosících o milost. Hořeli tam. A já jsem věděl, že tam nechci. Ta bolest, kterou jsem si už prožil mi stačila, ale to horko a plameny byly horší. A tihle lidi prosili o to, dostat se ven. A kolem okraje té propasti stáli obrovské bytosti, a když se lidé snažili dostat se ven, hodili je zpátky do ohně. To místo je tak otřesné, všechny tyhle věci cítíš najednou: Máš žízeň, hlad, jsi vyčerpaný a nikdy neusneš. Zjevení Janovo 14:11  A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Nikdy se tam nevyspíš. Jen si představ, jaké to je, nikdy nejít spát.
            Věděl jsem, že umístění Pekla je v centru země. 3 700 mil hluboko, a my víme, že průměr Země je asi 8 000 mil. Takže to je tak nějak v prostředku. Numeri 16:32  země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi, kteří byli s Kórachem, i všechen majetek. Sestoupili do podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad nimi zavřela; zmizeli z prostředku shromáždění. Teď je Peklo tam, později bude Peklo a smrt přemístěno do okolní temnoty. To bude po soudném dni. Teď je Peklo v centru Země.
            Takže jsem stál podél té propasti a vyděl jsem všechny ty démony různé velikosti a tvarů. Všechny druhy deformovaných ošklivých bytostí, které si jen dokážete představit. Velký pavouci, obrovské krysy, hadi a červi. Izajáš 14:11  Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů."  Stály v řadě kolem zdi a zdálo se mi, že jsou připoutáni řetězy. A já jsem si říkal: Proč jsou připoutáni ke zdi? Judův 1:6  Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Možná, že tohle je to, co jsem viděl. Nevím. Ale byl jsem rád, že byli připoutaní. Nechtěl jsem, aby se ke mně dostali. Všichni mě nenáviděli.
            Začal jsem stoupat nahoru tím tunelem, opustil jsem ty plameny, takže bylo temněji. Viděl jsem všechny ty bytosti podél stěn. Měli opravdu velkou sílu. A já jsem si pomyslel: Kdo by mohl bojovat s těmi bytostmi? Ten strach z nich byl ohromující. 
            Ta nejhorší věc v Pekle, horší než mučení a vše ostatní je: zaprvé, rozuměl jsem, že celou tu dobu je nahoře na Zemi život a že lidé nahoře nemají ani zdání o tom, že tento svět tady dole existuje. Jsou tu miliony lidí, kteří trpí a prosí o jedinou příležitost, aby se odtamtud dostali. Ale nedostanou ji. A jsou šíleností bez sebe, kvůli tomu, že měli příležitost uvěřit v Ježíše, ale teď tam musí zůstat navěky. To je ta nejhorší věc v Pekle, že tam není absolutně žádná naděje dostat se ven. Rozuměl jsem tam věčnosti. Tady si jen těžko uvědomíte, co to znamená navěky, ale tam jsem to chápal. Věděl jsem, že tam budu navěky, navěky, navěky a nebudu mít šanci se odtamtud dostat. Myslel jsem na svoji ženu. Když jsme se brali, slíbil jsem ji, že nás nic nerozdělí. Že budu napořád s ní. Ale já jsem se k ní nemohl dostat. Už jsem ji nikdy nemohl vidět a ona neměla ani tušení, kde jsem byl. A tahle myšlenka mě absolutně srazila. Rozuměj tomu. Už se nikdy odtamtud nedostaneš. Nikdy. Tady na Zemi máme vždycky nějakou naději. I lidi v koncentračním táboře měli naději, že se odtamtud dostanou, nebo přinejmenším zemřou. Nikdy jsi nezažil absolutní beznaděj. Izajáš 38:18  Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost. Žádná naděje pro pravdu. A ta pravda je Ježíš.
            Takže já jsem stoupal nahoru tím tunelem, měl jsem strach a náhle, zcela náhle se zjevil Ježíš. Jasné světlo osvětlilo toto místo. Mohl jsem je vidět jeho obrys. Obrys člověka. Neviděl jsem mu do tváře. Podíval jsem se do toho světla a prostě padl na kolena. Nemohl jsem dělat nic jiného, než ho uctívat. Bylo to tak úžasné. Jednu vteřinu jsem byl ztracen na věky a teď, jsem z toho pryč, protože jsem už znal Ježíše. Tihle lidi se odtamtud nemohou dostat, ale já jsem byl už spasený. Už jsem znal Ježíše.  Věděl jsem, že není žádná cesta z tohoto místa. Ježíš je ta jediná cesta, která tě může chránit před tím, aby ses tam dostal. Zjevení Janovo 1:14-15, 17 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední. To samé, co se stalo mně. Padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. A teď si myslíte, že jsem se ho musel zeptat na milion otázek, ale když jste tam, nemůžete jinak, než ho uctívat a děkovat mu za to, od čeho nás zachránil. Když jsem se uklidnil aspoň na tolik, abych byl schopen formovat myšlenky, zeptal jsem se: Pane, proč jsi mě poslal na tohle místo? A on odpověděl: „Protože lidé nevěří, že tohle místo existuje. Dokonce někteří z mých vlastních lidí nevěří, že existuje.“ Byl jsem šokován. Každý křesťan by měl věřit v Peklo. Ale ne každý věří v doslova „hořící Peklo“. Zeptal jsem se: Pane, proč sis vybral mně? A on mi neodpověděl. Nemám tušení proč si vybral zrovna mně. Moje žena a já nenávidíme kruté filmy a špatné věci, nemám rád léto a už vůbec ne horko. Ale neodpověděl mi. Řekl: Jdi a říkej, že nenávidím tohle místo a že není moje přání, aby jedno z mých stvoření šlo na tohle místo. Ani jeden. Nikdy jsem ho nestvořil pro člověka. Bylo stvořeno pro ďábla a jeho anděly. Musíš jít a říct jim to. A já jsem si myslel pro sebe: Pane, oni mi neuvěří, budou si myslet, že jsem se zbláznil nebo měl špatný sen, nemyslíš? Pán odpověděl: Není tvoje práce je usvědčit. To je práce Ducha svatého. Ty jen jdi a řekni jim to. Řekl jsem: Ano Pane, půjdu.
            Nemusíš přemýšlet, co si o tobě budou lidi myslet, jen jdi a Bůh udělá zbytek. A zeptal jsem se: Pane, proč mě tak nenávidí? „Protože jsi vytvořen k mému obrazu a oni mě nenávidí.“ Ďábel nemůže udělat nic proti Bohu, ale může zranit jeho stvoření. Proto ďábel nenávidí člověka, podvádí ho, chce ho dostat do Pekla a sesílá na něj nemoci. Cokoliv, aby člověku ublížil.
            V tu chvíli mě Bůh zaplavoval jeho myšlenkami. Dovolil mi dotknout se kusu jeho srdce. To, jak moc miluje člověka je neuvěřitelné. Nemohl jsem to pobrat v tomhle těle. Milujeme naši ženu, děti, ale takhle láska se vůbec nedá srovnat s tím, jak moc Bůh miluje nás. Jeho láska je nekonečně větší, než ta naše. Efezským 3:19  poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak moc miluje člověka, že by zemřel jen, aby jeden člověk nešel do Pekla. A tak ho to zraňuje, když vidí jedno své stvoření tam jít. Bolí ho to a on pláče, když vidí jednu osobu, jak jde do Pekla.
            Musím jít a svědčit. Sebrat poslední dech a říct světu o Ježíši. Jak je dobrý. Myslím tím, my máme evangelium a to je dobrá zpráva. A svět ji nezná. Někdo jim to musí říct. Lidé mají jen nedostatek vědomostí o tomhle místě. Bůh chce, abychom šířili to, jak dobrý on je a jak nenávidí tohle místo. Řekl mi také: „ Řekni jim, že přijdu velmi velmi brzo“ A znovu „ Řekni jim, že přijdu velmi velmi brzo“. Teď si říkám, proč jsem se nezeptal: A co je u tebe brzo? Ale když jste vedle Něj, chcete ho jen uctívat. Ten pokoj, který vás naplňuje, když jste vedle Něj je nepopsatelný. Byl jsem na mnoha pomazaných shromážděních, ale tohle se nedá srovnat.
            Když jsem se podíval nahoru, viděl jsem ty démony, připoutané ke zdi. Byli tak malí. Vypadali jako mravenci. Byli pořád velicí, ale s Boží mocí vedle vás vypadali jako mravenci. Řekl mi: „Ty je máš svazovat a vyhánět v mém jménu“ Oh, ta moc, kterou nám dal. Vyvstala ve mne troufalost. Ty obludo, ty cos mě mučila. Pojď si teď. Asi trocha starého já se probralo. Ježíši dostaň ho.
            Opustili jsme Peklo a směřovali nad povrch Země. Nahoru. Potom jsem se otočil a podíval se na Zemi. Bylo to úžasné dívat se na Zemi. A já vím, že to Bůh udělal pro mě. Mohli jsme Peklo opustit jinou cestou. Věděl, že jsem už jako malé dítě chtěl vidět Zemi z vesmíru. Možná jsem se díval moc na Star Track.  Vidět ji, jak visí na ničem. Jób 26:7  On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi. A jsem se ptal: Co ji drží nahoře? Bůh to tak perfektně řídí. Nespadne ti ani vlas, aby o tom nevěděl.
            Když jsme sestupovali dolů, procházeli jsme tepelným obalem Země. A já si říkal: Jsem zvědavý, jak to proletíme? Ale proletěli jsme. Žádný problém. Ježíš musel určitě přivřít oči „Musím to s ním vydržet“. Blížili jsme se rychle ke Kalifornii, k mému domu a prošli jsme střechou. Viděl jsem sebe, jak ležím na podlaze. A to mě opravdu zarazilo. Říkal jsem si: To nemůžu být já. Já jsem tady. Tohle je mé pravé já. V Bibli Pavel říká, že jsme jen stan. Opravdu mě to zarazilo. Je to jenom stan. V podstatě to nic není. Je to jen dočasné. Tohle jsem pravý já. Ten život, co tady žijeme vyprchá jako pára. Sto let, to je jako nic. Máme žít proBoha. To, co děláme tady na zemi se počítá do věčnosti. Musíme vyjít ven a svědčit. Zachraňovat ztracené. Nemusíme se starat o ty maličkosti, o které se pořád staráme a visíme na nich. Potřebujeme jít a kázat tu dobrou zprávu, protože ten čas rychle vyprchá.
            Viděl jsem svoje tělo. Je to jako když vystoupíte z auta, podíváte se zpátky na svoje auto. Nejsi to ty. Je to tvoje auto. Říkal jsem si: Pane, neodcházej. Chci být s tebou ještě chvilku. Ale On odešel. Něco mě chytlo a vtáhlo do mého těla. Právě tam, když odešel, se mi všechen ten strach a utrpení vrátil do mysli. V Bibli se píše, že dokonalá láska zahání strach a celou tu dobu jsem byl vedle dokonalé lásky. Když odešel, všechno se vrátilo a já to nemohl vydržet. Křičel jsem a byl jsem v agónii. Věděl jsem, že tohle tělo nemohlo ustát tenhle druh strachu. Nemůže vydržet takový tlak.
            Byl jsem schopen se modlit: Pane, vezmi to z mé mysli. Normálně byste museli procházet vším možným psychologickým léčením, abyste se dostali z toho traumatu, ale Bůh nechal vzpomínky, ale vzal trauma.
            Jestli ty, co to čteš neznáš Ježíše, musíš si položit otázku: Věřím tomuhle chlápkovi? Tomu co viděl? Ale mnohem více: Co říká Bible o tom místě. Chceš si to risknout a říct: Ne já tomu nevěřím. Nevěřím, že je to skutečné. Hodit stranou veškeré Boží Slovo. Opravdu si to chceš risknout? Jde o věčnost. Mně by to připadalo opravdu bláznivé. Nenech ďábla, aby tě pořád podváděl. Ty bytosti tam dole se smály, a stejně se bude smát ďábel tobě, protože ty jsi měl příležitost uvěřit v Ježíše, ale zmeškal jsi to. Ale jak jsi jednou tam, není cesty zpět. Absolutně žádná možnost dostat se odtamtud. Byl by jsi ztracený navěky.
            Můžeš si říci: „Já žiju docela dobře, nezasloužím si tohle místo.“ A ty pravděpodobně žiješ docela dobře, v porovnání s ostatními. Ale to není to, s čím se máš porovnávat. Musíš se porovnávat s Božími standardy a ty jsou mnohem vyšší. Ve svém slovu říká: jestli jsi jednou v životě zalhal, to z tebe dělá lháře. Jestli jsi jednou v životě něco ukradl. Jen jednou, třeba jen kancelářskou sponku. To z tebe dělá zloděje. Jestli jsi byl bezdůvodně rozzuřený, jestli jsi neodpustil někomu, kdo ti udělal něco zlého, jestli jsi koukal dychtivě po ženách, to z tebe dělá hříšníka a nemůžeš se dostat do nebe. Nemůžeš se do nebe dostat svými vlastními skutky. Je to nemožné.
            Záleží na tom, s čím se srovnáváš. Je to jako, když se jednou večer jedna žena dívala na kopec, na kterém se pásly ovce. A říkala si. Ty ovce jsou tak krásně bílé. Přes noc napadl sníh a když se ta žena ráno šla podívat na ty ovce, byly úplně šedé, v porovnání s tím sněhem.
            Nemůžeme se do nebe dostat svými skutky. Potřebujeme někoho, kdo to udělá za nás. Bůh to pro nás udělal jako dárek zdarma. Jan 14:6  Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. On je ta jediná cesta, jak se vyhnout tomuto místu.
Bylo by ale divné, rozhodnout se jenom ze strachu z Pekla. Proto ti chci říct: Bůh poslal svého jediného Syna, aby umřel, byl mučen, ponížen a mnoho dalších věcí, jenom proto, aby ty jsi mohl být s ním v nebi. Tolik mu na tobě záleželo. A Ježíš do toho dobrovolně šel. Věděl předem, co ho čeká. Věděl, že bude muset hodně protrpět, ale neřekl NE. Obětoval vše, aby ty jsi mohl vše získat. Dej mu šanci.
            Na světě jsou miliony lidí, kteří každý den prožívají, jak je úžasné být s Bohem. Také museli udělat v minulosti ten krok víry a říct: Bože, jestli jsi, dej se mi prosím tě poznat. A On odpověděl. Bůh zaslibuje, že kdo ho bude z celého srdce hledat a bude ho upřímně chtít poznat, tak tomu se dá poznat. Není to o tom, že někdo slepě věří, je to o tom, že osobně zná Boha.
            Jestli se chceš dneska rozhodnout, že do toho půjdeš, že chceš být s Bohem, modli se nahlas tuto modlitbu. Je to jen vzor pro ty, co nevědí, co říct.
Bože, zjistil jsem, že jsem velmi bídný hříšník,
Je mi tak líto těch všech věcí, které jsem v životě udělal špatně.
Prosím tě, odpust mi to. Je mi to opravdu líto.
Zjistil jsem, že když si rozhoduji o svém životě sám, tak to nikam nevede.
Dávám ti teď svůj život. Nechci si ho řídit už sám.
Přijď a veď mě.
Děkuji ti, že jsi mně zachránil a že jsem teď tvoje dítě.
Díky za to, že mým domovem je teď nebe.
Amen
Pokud ses modlil tuto modlitbu, tak ti gratuluju a chci ti říct, že jsi teď udělal nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě. Je teď důležité, abys našel ve svém okolí nějaké křesťany, kteří také milují Boha. Možná si myslíš, že církve akorát vyždímávají lidi a že to zvládneš bez toho, aby ses zapojil do církve. Ale není to pravda. Ne všechny církve jsou stejné. Jsou i takové, které opravdu milují Boha a žijí podle Bible. Opravdu to sám nezvládneš. Je ještě mnoho mnoho úžasných věcí, které o Bohu nevíš. Církev ti pomůže v tvých bojích i v poznávání Boha.
Jestli máš nějaké otázky, můžeš mi napsat na jacob.mateju@centrum.cz nebo zavolat na 777 216 311
Bůh ti žehnej
Přeložil a upravil Jakub Matějů

Jde o přeloženou verzi anglických audio tracků zcela dole na stránce:

http://www.fireonthealtar.com/sermons/index.html

Podobná témata

ULTRAS

"V Pekle ječely miliardy lidí." | Přihlásit/Vytvořit účet | 86 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Aviaf? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pondělí, 09. duben 2007 @ 20:56:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Aviaf?



23 minut v pekle od Billa Wise s komentářem Slepého osla (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 09. duben 2007 @ 21:52:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

23 minut v pekle od Billa Wise

To jak si lidé představují ráj a nebo peklo je spojeno jen se smyslovým prožíváním. Takže ať jsou tam nebo tam... jsou stále ve stejné pasti. Pro jedno musejí prožívat druhé. Nehledě na to proč záměrně použili 23.

Zajímá tě, jak to asi vypadá v pekle? Pochybuješ, že místo jako tohle může vůbec existovat? Potom si přečti tenhle článek. Možná změní mnoho tvých teorií.

Peklo a ráj není žádné místo a není závislé na nějaké víře a ani žádný Bůh ani Ďábel ho nevytváří ani vás tam neposílá či nespasuje.

Jde o přeloženou verzi audio tracků z http://www.fireonthealtar.com/sermons/index.html

To bude jistě komerční... pěkně upletené aby to zapůsobilo na nějvětší emoce... cukr a bič a ten jenž není nevinný se jistě lapen ve své představivosti zbrkle vrhne se plnit úkoly jenž jsou pouhým marněním času a pouhou psychickým dudlíkem pro malomocné.

Takže pojďme přímo k věci. Kolem tří hodin ráno jsem byl vzat. Nevěděl jsem jak jsem se tam dostal, až do té chvíle než jsem se vrátil a Pán mi to vysvětlil. Najednou jsem se ocitl ve vězeňské cele. Úplně normální cela, jakou byste si představili. S kamennými zdmi a závorou na dveřích. V té chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Jediné, co jsem věděl, že tam bylo extrémně, strašně horko. V té cele bylo tak horko, že jsem nevěřil, že jsem naživu. Nemohl jsem se vůbec hýbat kvůli tomu horku, ale byl jsem stále naživu. Na chvilku tam bylo světlo, věřím, že Boží přítomnost tam byla kvůli mně, abych mohl vidět vzhled té cely. Ale asi po minutě nastala tma.

"věřím že boží přítomnost tam byla kvůli mě..." to je sladké sebeobelhávání.

V Izaiáši 24:22 stojí: Budou sebráni, jako je sebrán vězeň do jámy, a budou zavřeni pod zámek; po mnohých pak dnech budou potrestáni.

Správně... jenže vy jste tak tumpachoví, že si ani nevšimnete... že v době Izaiáše tam nemohli být sebrání a trestání za to, že nevěřili v Ježíše ani že nebyli pokřtěni či spaseni či nežili podle desatera. A navíc byste ani nevěřili, že v té jámě a pod zámkem už jste a to docela dobrovolně a v té cele šíříte nějakou víru v to, že vám někdo pomůže. Ta jáma je vaše snění, ten zámek je váš strach a ten trest denně na sebe přivoláváte.

Přísloví 7:27 "Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

A pak jste to vy kdo těší se na smrt a zmrtvýchvstání, aby byli vzati do nebes jako spasení místo abyste to dokázali ještě před smrtí.

Takže část pekla má místnosti.

Fíha... to bude asi nějaká stavba... a projektantem bude asi Bůh.

Job 17:16: Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.

To máte ale velmi dobře zpracované... naštudované... tak precizně... jenže někdy vytaženo a použito v zcela jiném kontextu.

Takže znovu, vše co jsem viděl je už v Bibli.

I v hovně se dá vidět mnoho... když se chce... ale musí se nejprve chtít.

Ocitl jsem se tedy v cele spolu se čtyřmi dalšími bytostmi. Nevěděl jsem do té doby, že jsou to démoni, protože jsem tam byl jako nespasená osoba.

Aha... takže kdo je nespasený neví... to by mě zajímalo v co stačí věřit aby se ze mě stala spasená osoba... Ten člověk by si měl přečíst slova Ježíše v evangeliu sv. Tomáše.

Bůh vzal z mé mysli, že jsem křesťan.

Asi proto aby ti ukázal, že křesťanství je bublina ve tvé mysli, která ti cloní zrak. Jinak se usmívám... to muselo být jistě peklo... nebýt křesťan... nemít se o co opřít, ani se podle čeho a k čemu pomodlit... aby tě démoni nechali na pokoji.

Nevěděl jsem proč, ale vysvětlil mi to na cestě zpátky.

Aby jsi to mohl určitě říct dalším...

Nevěděl jsem, co jsou zač, ale byly obrovské. Kolem 12-14 stop vysoké. Byly celí šupinatí, gigantické čelisti, obrovskýma vyčuhujícíma zubama. Ten druhý byl pokryt něčím jako ploutvemi, ostrými jako struhadlo a dlouhé ruce bez nějakého poměru a všechno bylo deformované, zkroucené a bez symetrie. Jedna ruka dlouhá, druhá krátká. Hrozně vypadající bytosti.

Asi jako křesťané.

A celou dobu se rouhali Bohu.

Asi jako křesťané.

A mně zajímalo, proč celou dobu proklínají Boha? Proč ho tak nenávidí?

Protože sní o spasení, životě věčném a přesladkém ráji... a bojí se... moc se bojí pekla.

A potom obrátili svoji pozornost ke mně a já jsem cítil, že stejnou nenávist, co mají k Bohu, mají i ke mně. A zase. Proč mně tak nenávidí? Nic jsem jim neudělal. Nenáviděli mně s nenávistí, jakou jsem na zemi nikdy nezažil. Daleko za hranicí, jakou může člověk nenávidět. A já jsem věděl, že byly posláni ke mně, aby mně mučili.

Démoni mohou vidět a popř. mučit jen toho kdo věří nebo sní o ráji.

Chtěl bych říct, že tam byly věci, které nevím jak jsem věděl. Je to jako kdyby byly vaše smysly v pekle bystřejší. Byl jsem si vědom více věcí, než ve svém fyzickém těle. Byl jsem si vědom vzdáleností, času atd. Mnohem víc, než tady. A jedna z věcí, kterou jsem věděl, že jsou posláni, aby mně navěky trápili.

Kdybys nebyl křesťan... určitě by se ti to nikdy nezdálo... a nikdo by tě nikde nemučil. Nejprve je třeba zasadit semínka a pak je možné sklízet představy a sny... dozlatova vybarvené aby se sloužilo v okovech navěky.

Tak jsem tam tak ležel a neměl jsem vůbec žádnou sílu v mém těle. A říkal jsem si: Jakto, že se může s těží hýbat? Co se se mnou stalo?

Uvízl jsi asi v křesťanství.

A jeden ten démon mě zvedl a hodil se mnou do zdi, jako by hodil se skleničkou. Tak silný byl. A každá kost v mém těle praskla. Cítil jsem jak praskla. A cítil jsem bolest. Ležel jsem na zemi a prosil o slitování. Ale tyhle bytosti nemají žádné slitování. Vůbec žádné slitování.

Křesťané jen prosí a spoléhají pořád že jim někdo jiný něco odpustí a že se nad nimi slituje. A proč? Proč neopásají svá bedra mocí aby se jich démoni báli? Proč neuvedou nauku do praxe a raději tisíce let klečí na kolenou věří, modlí se a prosí? Jsou jako lazaři co si sami přivázali kouli k noze a doufají, že příjde doktor a koule je zbaví.

Ten druhý s těmi ostrými ploutvemi mě zvedl a rozřezal moje tělo. Byla to tak intenzivní nenávist, že jsem se ptal sám sebe: Proč jsem ještě naživu, proč musím tohle prožít? Nerozuměl jsem, proč nejsem mrtvý. Maso na mně viselo v cárech a nebyla tam žádná voda ani krev. Jen visící maso, protože život je v krvi a v pekle není žádný život.

Život je v krvi... velice slabé pochopení čistě materilistické... to už nemusím číst ani dál, protože podle toho jak autor věci zažívá to bude jen o bludu... Ale i tak se bavím jak to hezky zapadá když se chce...

Izaiáš 14:9: I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky, všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů.

Zase tu chybí kontext... buď je autor už tak paralyzován že tu vsází fráze, které sem nepasují ale hlavně že je vše v Bibli.

Žalm 88:4: Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.

Přesně to by se se mnou stalo, kdybych přijmul křesťanství.

A my víme, že ďábel má sílu. Jako ten démonizovaný, pobíhající po hřbitovech. Nemohli ho spoutat ani řetězy, protože je rozlámal.

Ďábel nemá žádnou sílu... bere sílu z vás a čím více vás je... tím větší sílu má.

Také jsem vnímal, že mají asi tisíckrát větší sílu než lidé, takže i kdybych měl svoji normální sílu, nemohl bych proti nim obstát.

A kterým svalem asi tak křesťané věří? Jak silná je asi jejich víra, když démoni s nimi třískají a trhají je na cáry?

A ten pach z těch démonů byl tak hrozný, že ho nemohu popsat. Ale pokusím se. Byl to smrad jako pálícího se masa, zkyslého mléka, zkažených vajec a všeho co si jen dokážete představit. Jako kdybyste si vzali tohle, vynásobili tisíci a dali si to k nosu a vdechli to. Bylo to tak toxické, že by vás to tady zabilo. Zase jsem si říkal: Proč tohle musím prožít? Ten smrad je tak hrozný. A neumřeš. Musíš to vytrpět.

Stále se tu jen hraje na struny prožívání... ale docela legračně. Člověk který v sobě odstoupil od prožívání... by se tam cítil stejně jako v ráji. Aniž by byl křesťan, aniž by se modlil... aniž by věřil že je spasen.

To mučení je popsáno v Deuteronomiu 32:22-24 Mým hněvem se vznítí oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor. Samé zlo na ně shrnu, vystřelím na své šípy. Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu.

Kam asi utéct před svým strachem... kam se schovat... že?

Další věc je, Bůh udělal člověka nejvyšší formou stvoření. A démoni jsou nejnižší.

Tak to se divím proč s váma tak cloumají? kde berou sílu? V co věří, že jsou silnější než vy?

Jako lidé se snažíme vylepšit naše životy. Učíme se... Ale v pekle jsou démoni, stvoření s nulovým IQ, absolutně ignorantní bytosti. Všechno, co znají je nenávist vůči Bohu a lidem.

Vy mě chcete snad pobavit, teď nevím jestli jste mi to poslali abych se bavil nebo abych se k vám přidal. Protože když to je takto okaté... a nepodložené vnitřními zkušenostmi... tak to může sezobat jen hltavý pták.

A tyhle démoni řídí peklo, řídí tvůj život a ty s tím nic neuděláš.

To bude asi tím, že mají to IQ nejnižší a vy to nejvyšší.

Izaiáš 5:14: Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot.

Škoda, že to křesťané neuvidí.

Ezechiel 32:24: Tam je Élam, kolem jeho hrobu všechen jeho hlučící dav, všichni skolení, padlí mečem, neobřezanci, kteří sestoupili do nejhlubších útrob země; šířili svůj děs v zemi živých, nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy.

Tento článek také šíří děs a hanbu.

Ležel jsem v té cele a najednou nastala tma. Černo černá tma. Temnota, jakou jsem nikdy předtím necítil a to jsem byl v jeskyních a železných dolech. Byla tam temnota, jakou si člověk nedokáže představit. Nějak se mi podařilo se vyplazit ven. Nechali mě jít a já jsem si pamatoval, kde byly dveře. Dostal jsem se ven a podíval jsem se jedním směrem a všechno bylo černé. Jediné, co jsem slyšel, byl jekot. Lidé, bilióny lidí, kteří tam ječeli. Bylo to tak hlasité. Pokud jste někoho slyšeli ječet, tak víte, jak je to otravné. A když taky ječeli bilióny lidí, ani si nedovedete představit, jaký to má dopad na vaši mysl. Nedá se to vydržet. Chceš si rukama zacpat uši, ale je to tam hlasité a nemůžeš se dostat od toho řevu. A ten strach, co tě zachvacuje je tak neuvěřitelný. Protože tam dominuje strach, není tam žádná Boží přítomnost.

Hezky taháte za nitky... hezky... ale stále z vás mluví jen strategie, propagace... "Boží přítomnost..." je zajisté jen mezi vámi.

Musíš prostě vydržet ten strach a mučení v naprosté tmě. Nic nevidíš a nevíš, co přijde potom. Nějaké verše mluví o té temnotě.

Nemusím nic vydržet... prostě to nevydržím a je konec. Proč bych to měl vydržet?

Žalm 88:6-7 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Odložil jsi mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. Je tam temnota, která jde cítit.

Exodus 10:21: Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat.

Bavte se dobře...

Můžeš cítit tu temnotu. Ten strach byl tak mocný, že tě úplně sevře. Je to jako, když se díváte na nějaký horor a najednou něco vyskočí a ty cítíš leknutí. Tak vezmi to "Oh" v tu se*****u a vynásob to alespoň tisíckrát. Tak tam zůstáváš po celou dobu. A já vím něco o strachu. Když jsem byl menší, tak jsem jezdil surfovat. Byly jsme v Coco na Floridě. A jednou, když jsme byli na vodě se najednou kolem nás objevila skupina žraloků. Jeden z těch žraloků se mi zakousl do prkna přesně v půlce, chytil mě za nohu a shodil mě do vody. Měl jsem nohu v čelistech toho žraloka. To jsem ještě nebyl křesťan, ale najednou mě ten žralok pustil.

To jsou ale divy... pro autora je asi velmi důležité že je křesťan.

Vím, že Bůh nechal toho žraloka otevřít tlamu, ale ten strach, co máš v tu chvíli je absolutně ohromující.

Jasně... A třeba to mohlo být tak, že Bůh nechal toho žraloka chytnout ti nohu a Ďábel mu ji otevřel jakmile skrze strach vstoupil do tebe a žil v tobě jako křesťan.

Nevím, kdo z vás někdy viděl film Čelisti, ale to je úplné nic, v porovnání s tím, čím člověk v tu chvíli prochází. Ten strach byl děsný. Tomu chlápkovi, který byl vedle mě, jeden žralok ukousl kus nohy. Vytáhli ho na pláž. Všude byla krev a on křičel. Takže já vím, co je to strach, ale tenhle strach je nic v porovnání se strachem, který jsem cítil v pekle a to si myslím, že jsem zažil jeden z nejhorších strachů, co jdou na Zemi zažít.

Křesťané mají asi hodně důvodů se bát... o sebe. Jsou tak malomocní... že bez Ježíše se ani toto...

Izaiáš 24:17-18 Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země.

Izaiáš vám to říká pořád... ale vy jste si vymysleli že budete spaseni, a to ještě za tak směšnou věc. A já nevím odkud jste to sebrali, protože Ježíš nikdy a nikde neřekl, že někoho spasí.

Jeden muž navštívil jedno vězení a strávil tam noc. Nemohl pochopit, jak hlasité to bylo. Nemohl vůbec spát. Lidi tam křičeli ze spaní a brečeli. Celou noc. A co víc v pekle.

Job 18:14 Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. Ďábel je rozhodně Král hrůzy.

Proto se bojte pekla nebo Boha.

Nyní jsem byl ven z cely a když jsem se podíval na druhou stran, viděl jsem plameny ohně asi deset mil ode mne a věděl jsem, že to má asi tři míle napříč. Ty plameny osvěcovaly kousek toho prostoru, takže jsem mohl vidět trochu povrch pekla tím směrem. Ta temnota byla tak těžká, že pohltila veškeré světlo. Bylo ale možné vidět trochu tím směrem. Všechno bylo hnědé. Tím myslím žádný zelený list, žádný život v jakékoliv podobě. Jen kameny, prach, černé nebe a smog ve vzduchu.

Deuteronomium 29:22 Celou zemi spálenou sírou a solí, že není osévána, že v ní neklíčí a nevzchází žádná bylina, že je vyvrácená jako Sodoma a Gomora, Adma a Sebójím, které vyvrátil Hospodin ve svém hněvu a rozhořčení.

Je to tak strašně divné být v zemi, kde není život. Všechno je tam mrtvé.


A co je mrtvé nemusí se už bát o svůj život o svůj osud. Jak by to mohlo trpět peklem? Mučením?

To horko bylo tak intenzivní, že se to nedá ani popsat.

A stačilo udělat jen ten malý krůček... a nemělo by nad tebou žádnou moc.

Judův 1:7 Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.

Někdo je zapálen křesťanstvím, někdo sexem... ale ani jeden neuniká ohni a musí mu sloužit.

Žalmy 11:6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhnoucí vichr.

Škoda, že se křesťanem mohou stát jen svévolníci... děti a nevinní se jimi stát nemůžou.

Všechny tyto věci tě normálně zabily, ale ty nezemřeš. Musíš to všechno vydržet. Chtěl jsem mít konečně klid v mysli. Dostat se pryč od toho jekotu. Jako když máš těžký den, vrátíš se večer a tvůj mozek potřebuje trochu klidu. Ale tady to musíš snášet. Nikdy se od toho křiku nedostaneš.

Hledal jsi asi jen cestu vnější...

Izaiáš 57:21 Nemají pokoj svévolníci, praví můj Bůh.

Ani křesťané nemají pokoj... furt musí se snažit a hlídat se... a zdají se jim sny o pekle.

Další věc je, že jsi nahý. Musíš vydržet stud.

Ále jdi do háje... to už přeháníš... až k puritánství.

Ezechiel 32:24 Tam je Élam, kolem jeho hrobu všechen jeho hlučící dav, všichni skolení, padlí mečem, neobřezanci, kteří sestoupili do nejhlubších útrob země; šířili svůj děs v zemi živých, nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy.

A kdo je skolený? Kdo je padlý mečem? Kdo je neobřezaný? Určitě na to máte svoje vnější vysvětlení. Skolený je ten kdo naslouchá svému rozumu, padlý mečem je ten kdo rozlišuje na dobré a zlé, neobřezaný je ten pro něhož je jeho příjemné bytí na prvním místě.

Job 26:6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. Bůh může vidět do pekla. Je to pro něj možné.

Je to jen stinná stránka jeho moci.

V pekle není žádná voda. Žádná vlhkost vzduchu. Je tam tak sucho, že zoufale toužíš po kapce vody. Jen jedné.

Kdo ví po čem budete toužit zas v ráji... třeba tam bude taková zima... a tolik vody že budete nuceni pořád plavat...

Lukáš 19-31 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni. Abraham řekl: Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám. Řekl: Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk. Ale Abraham mu odpověděl: Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! On řekl: Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání. Řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.

Stejně tak i ve vás dlí už Lazar jehož necháváte žíznit a věnujete se křesťanství. A proto je i mezi námi velká propast a já i kdybych chtěl tak vás nepřesvědčím. Vaše smlouva je již sepsaná a vy sami byste ji museli zrušit. Ale těžko zapřete sami sebe, když máte slíbenou takovou odměnu.

Chtěl jenom namočit špičku prstu ve vodě, kvůli jedné kapce. Byla by drahocenná. Jedna kapka. Ale ty nikdy nedostaneš ani jednu kapku. Je těžké si představit, jak sucho máš v puse. Je to jako kdybys běžel maratón skrz Death Walley a byl tam několik dní bez vody. Něco takového. Když viděl ten boháč Abrahama, jak ho mohl poznat? V životě ho neviděl. V pekle jsou určité věci, které prostě víte.

Je tu i možnost jak nežíznit a nechat žízeň trpět samotnou. Přece nejsem blázen abych si jen zoufal. V pekle je to soužení něčím pojištěno, že ho všichni chtějí... a se zaťatými zuby ho snášejí. Kdo to objeví... bude moci najít kořen pekelný... a vyvrátit ho v základech jednou provždy.

Jeden z démonů mě chytnul, hodil mě zpátky do cely a všechno to mučení začalo znovu. Začal mi drtit lebku. Křičel jsem a prosil o milost. Žádná milost. Každý z nich mě chytil a chtěli mi utrhnout ruce a nohy. A já jsem si myslel: Tohle nemůžu vydržet. A najednou mne něco chytlo a vytáhlo mě z té cely. Vím, že to byl Pán, ale tehdy jsem to nevěděl.

Ale zatím to vypadá, že tvůj Pán je někdo jiný. A proto ne každý kdo mi říká Pane vejde. Mnozí pak příjdou a diviti se budou... ale já dím jim... odstupte ode mně činitelé nepravostí.

Byl jsem tam jako nespasená osoba.

To by mě zajímalo jak se pozná spasená od nespasené osoby... pomineme-li ovšem křesťanství a znalost Ježíše.

Najednou jsem se ocitl vedle ohně. Stál jsem podél té propasti, jakoby pod slují, jako nějaká jeskyně nebo tunel, který jde nahoru. Byl jsem podél toho ohně a skrz plameny jsem mohl vidět těla lidí, křičících a prosících o milost. Hořeli tam. A já jsem věděl, že tam nechci. Ta bolest, kterou jsem si už prožil mi stačila, ale to horko a plameny byly horší. A tihle lidi prosili o to, dostat se ven.

A kolem okraje té propasti stáli obrovské bytosti, a když se lidé snažili dostat se ven, hodili je zpátky do ohně. To místo je tak otřesné, všechny tyhle věci cítíš najednou: Máš žízeň, hlad, jsi vyčerpaný a nikdy neusneš.


To jsou pořád nějaké starosti... to já jsem opustil dav, který šel na horu do kostela a skočil do té jámy sám... protože tisíc let modlení nevedlo nikam... a navzdory všech kněží co mi v tom s křížemi v rukou bránili... a chtěl jsem poznat peklo a dopadnout na jeho samé dno... strach byl tak veliký, že zastavil i gravitaci a já přesto jsem chtěl dolů do maxima strachu a děsu... a když se mé nohy dotkly dna, pak se to stalo. Ale to vy nikdy nepoznáte... vám stačí naděje a víra v to, že jako křesťané jste spasení... to je stejné jako by někdo řekl, ti co nosí slipy s křížkem z Ježíšovy továrny budou spaseni.

Zjevení Janovo 14:11 A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno.

Přesně tak, jenže obraz šelmy se vám moc líbí až tak, že před ním poklekáte a necháváte se křtít jejím jménem.

Nikdy se tam nevyspíš. Jen si představ, jaké to je, nikdy nejít spát.

V ráji taky ne... tam se pořád musí oslavovat... jen si to představte deset dní v kuse na svatbě. Všude všechno teče proudem... až se z toho točí hlava.

Věděl jsem, že umístění pekla je v centru země. 3 700 mil hluboko, a my víme, že průměr Země je asi 8 000 mil. Takže to je tak nějak v prostředku.

Velice naivní tvrzení... autor se opírá asi jen o Zemi. Takže spaseni spíše budou ti, co se rychle odstěhují na měsíc a tam vybudují svůj ráj. V jeho středu peklo totiž není a nemá je tedy co pohltit... Ach jo... zbytečná práce už mi nic neposílejte... já vím že Američané jsou naivní ale těžko tady v Čechách s tím uspějí.

Numeri 16:32 Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi, kteří byli s Kórachem, i všechen majetek. Sestoupili do podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad nimi zavřela; zmizeli z prostředku shromáždění.

Teď je peklo tam, později bude peklo a smrt přemístěno do okolní temnoty. To bude po soudném dni. Teď je peklo v centru Země.

A proč né ve středu Slunce? Nebo černé díry? Při takových pohádkách bych ani neusnul.

Takže jsem stál podél té propasti a viděl jsem všechny ty démony různé velikosti a tvarů. Všechny druhy deformovaných ošklivých bytostí, které si jen dokážete představit. Velcí pavouci, obrovské krysy, hadi a červi.

Hmm... strach dělá velké divy.

Izaiáš 14:11 Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.

To by si měla dát na hrob každá spasená osoba.

Stály v řadě kolem zdi a zdálo se mi, že jsou připoutáni řetězy. A já jsem si říkal: Proč jsou připoutáni ke zdi?

Judův 1:6 Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu.

To se nám Andělé proměnili v pěknou čeládku... v pavouky, krysy, hady a červy.

Možná, že tohle je to, co jsem viděl. Nevím. Ale byl jsem rád, že byli připoutaní. Nechtěl jsem, aby se ke mně dostali. Všichni mě nenáviděli.

Určitě proto, že jsi křesťan...

Začal jsem stoupat nahoru tím tunelem, opustil jsem ty plameny, takže bylo temněji. Viděl jsem všechny ty bytosti podél stěn. Měli opravdu velkou sílu. A já jsem si pomyslel: Kdo by mohl bojovat s těmi bytostmi? Ten strach z nich byl ohromující.

O intenzitě tvého strachu už toho víme dost.

Ta nejhorší věc v pekle, horší než mučení a vše ostatní je: zaprvé, rozuměl jsem, že celou tu dobu je nahoře na Zemi život a že lidé nahoře nemají ani zdání o tom, že tento svět tady dole existuje. Jsou tu milióny lidí, kteří trpí a prosí o jedinou příležitost, aby se odtamtud dostali. Ale nedostanou ji. A jsou šíleností bez sebe, kvůli tomu, že měli příležitost uvěřit v Ježíše, ale teď tam musí zůstat navěky.

Chudinky a co lidé kteří tu byli před Ježíšem? A co lidé, kteří o něm nevěděli? Jak mohou být souzeni? Proto nevinní nemohou být souzeni. Souzen může být jen ten kdo si je vědom toho co porušil. Proto nečtěte, nevěřte a hledejte... jinak vám zbydou jen oči pro pláč až ta bublina praskne.

To je ta nejhorší věc v pekle, že tam není absolutně žádná naděje dostat se ven.

Pak mi vysvětlete, odkud se berou nové duše? Protože pokud by tomu tak bylo, byli by tam už všichni. Ten kdo je spasen zůstává v ráji a ten kdo ne, jde do pekla a odtud už nemůže zpět ne? Takže tímhle by se to peklo brzy přeplnilo... A navíc... pokud by tomu tak jak k tomu přijde duše, která se o Ježíšovi nedozví a nebo nemá od Boha dostatečné IQ aby to pochopila? Nejprve byste měli něco sami poznat než začnete vymýšlet a strašit lidi takovými pohádkami jen abyste získali novověrce.

Rozuměl jsem tam věčnosti. Tady si jen těžko uvědomíte, co to znamená navěky, ale tam jsem to chápal. Věděl jsem, že tam budu navěky, navěky, navěky a nebudu mít šanci se odtamtud dostat.

Ty asi jo...

Myslel jsem na svoji ženu. Když jsme se brali, slíbil jsem ji, že nás nic nerozdělí. Že budu napořád s ní. Ale já jsem se k ní nemohl dostat. Už jsem ji nikdy nemohl vidět a ona neměla ani tušení, kde jsem byl. A tahle myšlenka mě absolutně srazila. Rozuměj tomu. Už se nikdy odtamtud nedostaneš. Nikdy.

A ještě toto do toho zatáhneme... ale to stejně se stane když se staneš křesťanem... oni půjdou do pekla a ty do ráje a taky to bude na věky... takže buď celá rodina k Ježíšovi nebo celá do pekla... viďte... tak to tleskám. Škoda jen že psychologické nátlaky ameriky na evropu nestačí. Ono amerika je mladá a naivní...

Tady na Zemi máme vždycky nějakou naději. I lidi v koncentračním táboře měli naději, že se odtamtud dostanou, nebo přinejmenším zemřou. Nikdy jsi nezažil absolutní beznaděj.

Ta rychle vyléčí... i z křesťanství a postaví člověka nohama na skálu... ale kdo by to podstoupil, když stačí jen bez práce uvěřit a přijmout Ježíše.

Izaiáš 38:18 Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost.

Nevyhlížejí, protože už mají Ježíše... jak by mohli chválit zdroj, když klanějí se obrazu svému?

Žádná naděje pro pravdu. A ta pravda je Ježíš.

Až se stanete Ježíšem... pak vám budu věřit... zatím lžete sami sobě tak, že zhnijete zevnitř dřív než stihnete prohlédnout.

Takže já jsem stoupal nahoru tím tunelem, měl jsem strach a náhle, zcela náhle se zjevil Ježíš. Jasné světlo osvětlilo toto místo. Mohl jsem je vidět jeho obrys. Obrys člověka. Neviděl jsem mu do tváře. Podíval jsem se do toho světla a prostě padl na kolena. Nemohl jsem dělat nic jiného, než ho uctívat. Bylo to tak úžasné. Jednu vteřinu jsem byl ztracen na věky a teď, jsem z toho pryč, protože jsem už znal Ježíše.

Ach jo... doporučuji shlédnout Dobu ledovou 2 kdy veverka jde do ráje... a tak není divu že křesťan sní o Ježíšovi... Muslim o Aláhovi... atd. mor má mnoho podob a adaptuje se vaším přáním.

Tihle lidi se odtamtud nemohou dostat, ale já jsem byl už spasený. Už jsem znal Ježíše.

Uvidíme co se ti bude zdát zítra... jestli zase to nebude o pekle.

Věděl jsem, že není žádná cesta z tohoto místa. Ježíš je ta jediná cesta, která tě může chránit před tím, aby ses tam dostal.

Docela by mě zajímalo, co by se z celou církví stalo (protože těží jen ze snění o životě věčném) kdyby vyšlo najevo, že Bible je jen sepsané učení stejně tak jako Prorok od Chálíla Džibrána do kterého gnostici vdechli své poznání. Třeba se to jednou stane... ale bude to ještě dlouho trvat... mor je taktéž silný a bez práce dostupný. A ještě jsem neviděl žádného křesťana jak je brán na nebesa. A i v samotné Bibli je psáno, aby jsem nevěřili církvím ani Ježíšům.

Zjevení Janovo 1:14-15, 17 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: Neboj se. Já jsem první i poslední.

První a poslední... to byste museli nejprve v sobě najít... a pak je snadné odhodit všechno to mezi tím... včetně osob, křesťanství apod.

To samé, co se stalo mně. Padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. A teď si myslíte, že jsem se ho musel zeptat na milión otázek, ale když jste tam, nemůžete jinak, než ho uctívat a děkovat mu za to, od čeho nás zachránil. Když jsem se uklidnil aspoň na tolik, abych byl schopen formovat myšlenky, zeptal jsem se: Pane, proč jsi mě poslal na tohle místo? A on odpověděl: Protože lidé nevěří, že tohle místo existuje.

No a je tu třešnička...

Dokonce někteří z mých vlastních lidí nevěří, že existuje.

Se šlehačkou...

Byl jsem šokován. Každý křesťan by měl věřit v peklo.

Chápu... bez základu se nedá stavět věž do nebes.

Ale ne každý věří v doslova hořící peklo. Zeptal jsem se: Pane, proč sis vybral mně? A on mi neodpověděl. Nemám tušení proč si vybral zrovna mně.

Protože nemusí být člověk bystrý, stačí když je aktivní...

Moje žena a já nenávidíme kruté filmy a špatné věci, nemám rád léto a už vůbec ne horko. Ale neodpověděl mi. Řekl: Jdi a říkej, že nenávidím tohle místo a že není moje přání, aby jedno z mých stvoření šlo na tohle místo. Ani jeden. Nikdy jsem ho nestvořil pro člověka. Bylo stvořeno pro ďábla a jeho anděly. Musíš jít a říct jim to.

Stačí když je nevpustíte do svého domu... ale na vás je vidět, že jste je vpustili, popíjeli jste spolu jako přátele a ráno jste se probudili spoutaní jako nevolníci. A proto nemám žádná přání a nemusím vám to ani psát.

A já jsem si myslel pro sebe: Pane, oni mi neuvěří, budou si myslet, že jsem se zbláznil nebo měl špatný sen, nemyslíš? Pán odpověděl: Není tvoje práce je usvědčit. To je práce Ducha svatého. Ty jen jdi a řekni jim to. Řekl jsem: Ano Pane, půjdu.

Pak bych byl rád co nejdříve usvědčen od Ducha svatého... dokud je čas. Čekám a chtěl bych si s ním trošku pohovořit hlavně o tom, proč vůbec existuje peklo.

Nemusíš přemýšlet, co si o tobě budou lidi myslet, jen jdi a Bůh udělá zbytek. A zeptal jsem se: Pane, proč mě tak nenávidí? Protože jsi vytvořen k mému obrazu a oni mě nenávidí. Ďábel nemůže udělat nic proti Bohu, ale může zranit jeho stvoření. Proto ďábel nenávidí člověka, podvádí ho, chce ho dostat do pekla a sesílá na něj nemoci. Cokoliv, aby člověku ublížil.

Mám pak dotaz... proč neodstraní ten Pán toho Ďáblíka... a nemusí se pak piplat s každou dušičkou zvlášť... a nemusí se strachovat o každou dušičku zvlášť a nutit je tolik pracovat a stejně se tolik úsilí přichází nazmar... peklo se pořád plní. Příjde mi to příliš neinteligentní a nefér vůči veškerému člověku. Copak Pán neumí stvořit dílo bez kazu nebo duši odolnou? Je tu nějaká možnost z této hry vystoupit a nehrát? Pokud né... není to fér... není to svoboda ale otroctví. A proto nemůžu si vážit takového Pána.

V tu chvíli mě Bůh zaplavoval jeho myšlenkami. Dovolil mi dotknout se kusu jeho srdce. To, jak moc miluje člověka je neuvěřitelné. Nemohl jsem to pobrat v tomhle těle. Milujeme naši ženu, děti, ale takhle láska se vůbec nedá srovnat s tím, jak moc Bůh miluje nás. Jeho láska je nekonečně větší, než ta naše.

Matka když miluje své dítě... jde a ochrání ho před něčím před čím se nemůže samo bránit. A pak jde a naučí ho tomu... ale kde je Bůh který miluje člověka, že dopouští a hněvá se na něj... jen na něj... zuřivě ho odsuzuje navěky pekelné jen proto, že jednou jedinkrát ve svém životě poklesl? To není máma... to je tyran.

Efezským 3:19 Poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání.

Škoda jen že neznáte ten bod kdy vše zmizí... vy mluvíte o lásce o vztahu mezi něčím. A proto používáte toto tvrzení v nesprávném kontexu, záměrně pro vaše účely. A tak již máte odměnu svou.

Nemohl jsem uvěřit tomu, jak moc miluje člověka, že by zemřel jen aby jeden člověk nešel do pekla. A tak ho to zraňuje, když vidí jedno své stvoření tam jít. Bolí ho to a on pláče, když vidí jednu osobu, jak jde do pekla.

Pokud vím, tak když vstal z mrtvých nijak ho to netrápilo a odešel od lidu svého i od apoštolů jako nic... a přitom by mohl toliko udělat... teď by mu všichni uvěřili více... a... on se nijak nesnažil... nikoho s sebou nevzal...

Musím jít a svědčit. Sebrat poslední dech a říct světu o Ježíši. Jak je dobrý. Myslím tím, my máme evangelium a to je dobrá zpráva. A svět ji nezná. Někdo jim to musí říct.

Svědčit o čem? O svém snu? O skvělém křesťanství?

Lidé mají jen nedostatek vědomostí o tomhle místě. Bůh chce, abychom šířili to, jak dobrý on je a jak nenávidí tohle místo.

On je tak dobrý, že nedokáže skoncovat s tím co nenávidí ale chce aby jsme ho milovali jinak nás potrestá a pošle do pekla. Není divu, že nechce aby peklo zmizelo... protože pak by na něj lidé zapomněli a celý Ježíš by byl nikdo... k ničemu by už nebyl potřeba. A tak účel světí prostředky a Bůh posvětil peklo a dal mu život věčný... a na člověka uvalil kletbu pokušení a vydírání.

Řekl mi také: Řekni jim, že přijdu velmi velmi brzo A znovu Řekni jim, že přijdu velmi velmi brzo.

Takže ať raději rychle vstoupí a stanou se křesťany. Nezbývá už moc času. Chybí už jen pár lidí do 144 000.

Teď si říkám, proč jsem se nezeptal: A co je u tebe brzo? Ale když jste vedle Něj, chcete ho jen uctívat. Ten pokoj, který vás naplňuje, když jste vedle Něj je nepopsatelný. Byl jsem na mnoha pomazaných shromážděních, ale tohle se nedá srovnat.

Chtěl bych někdy vidět to pomazané shromáždění...

Když jsem se podíval nahoru, viděl jsem ty démony, připoutané ke zdi. Byli tak malí. Vypadali jako mravenci. Byli pořád velicí, ale s Boží mocí vedle vás vypadali jako mravenci. Řekl mi: Ty je máš svazovat a vyhánět v mém jménu. Oh, ta moc, kterou nám dal. Vyvstala ve mne troufalost. Ty obludo, ty co jsi mě mučila. Pojď si teď. Asi trocha starého já se probralo. Ježíši dostaň ho.

No to jsou ale divy... jako v princovi Bajajovi. Akorát že v reálu to bude trošku jinak. A to tak, že přímo z Ježíše se vyklube sedmihlavá obluda a společně budou hodovat. Koho se pak budeš chtít dovolat?

Opustili jsme peklo a směřovali nad povrch Země. Nahoru. Potom jsem se otočil a podíval se na Zemi. Bylo to úžasné dívat se na Zemi. A já vím, že to Bůh udělal pro mě. Mohli jsme peklo opustit jinou cestou. Věděl, že jsem už jako malé dítě chtěl vidět Zemi z vesmíru. Možná jsem se díval moc na Star Trek. Vidět ji, jak visí na ničem. Job 26:7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi. A jsem se ptal: Co ji drží nahoře? Bůh to tak perfektně řídí. Nespadne ti ani vlas, aby o tom nevěděl.

Když to tak perfektně řídí, co očekává od člověka? Copak mu nestačí zvířata a andělé?

Když jsme sestupovali dolů, procházeli jsme tepelným obalem Země. A já si říkal: Jsem zvědavý, jak to proletíme? Ale proletěli jsme. Žádný problém. Ježíš musel určitě přivřít oči Musím to s ním vydržet.

Ó ten Ježíš je skvělý...

Blížili jsme se rychle ke Kalifornii, k mému domu a prošli jsme střechou. Viděl jsem sebe, jak ležím na podlaze. A to mě opravdu zarazilo. Říkal jsem si: To nemůžu být já. Já jsem tady. Tohle je mé pravé já. V Bibli Pavel říká, že jsme jen stan. Opravdu mě to zarazilo. Je to jenom stan. V podstatě to nic není. Je to jen dočasné. Tohle jsem pravý já. Ten život, co tady žijeme vyprchá jako pára. Sto let, to je jako nic. Máme žít pro Boha. To, co děláme tady na zemi se počítá do věčnosti. Musíme vyjít ven a svědčit. Zachraňovat ztracené. Nemusíme se starat o ty maličkosti, o které se pořád staráme a visíme na nich. Potřebujeme jít a kázat tu dobrou zprávu, protože ten čas rychle vyprchá.

Zřejmě na křesťanských bedrech teď leží osud celého lidstva.

Viděl jsem svoje tělo. Je to jako když vystoupíte z auta, podíváte se zpátky na svoje auto. Nejsi to ty. Je to tvoje auto. Říkal jsem si: Pane, neodcházej. Chci být s tebou ještě chvilku. Ale On odešel. Něco mě chytlo a vtáhlo do mého těla. Právě tam, když odešel, se mi všechen ten strach a utrpení vrátil do mysli. V Bibli se píše, že dokonalá láska zahání strach a celou tu dobu jsem byl vedle dokonalé lásky.

Ve svém snu jsi byl vedle dokonalé lásky a teď? Kam zmizela?

Když odešel, všechno se vrátilo a já to nemohl vydržet. Křičel jsem a byl jsem v agónii. Věděl jsem, že tohle tělo nemohlo ustát tenhle druh strachu. Nemůže vydržet takový tlak.

Jediné co nemůže něco vydržet je mlsný prasečí rypáček.

Byl jsem schopen se modlit: Pane, vezmi to z mé mysli. Normálně byste museli procházet vším možným psychologickým léčením, abyste se dostali z toho traumatu, ale Bůh nechal vzpomínky, ale vzal trauma.

Tak to dobře dopadlo. Chudák Ježíš na kříži... toho Pán opustil a nic nevzal.

Jestli ty, co to čteš neznáš Ježíše, musíš si položit otázku: Věřím tomuhle chlápkovi? Tomu co viděl?

Věřím že se mu to zdálo. A zdálo se mu to protože on sám je křesťan. Kdyby byl automobilový závodník, zdálo by se mu o píchlé pneumatice a propáleném ventilu... ale nakonec ho z toho pekla a strachu po malé modlitbě Pán všech vítězů vytáhnul a závod vyhrál.

Ale mnohem více: Co říká Bible o tom místě.

Bible nic neříká, ale vyčíst se dá z ní hodně... a když se chce tak všechno.

Chceš si to risknout a říct: Ne já tomu nevěřím. Nevěřím, že je to skutečné. Hodit stranou veškeré Boží Slovo. Opravdu si to chceš risknout? Jde o věčnost.

Jaké Boží slovo? Je to jen sen nějakého křesťana. Pokud by šlo Boží slovo hodit stranou... tak by to musel být ale velmi chatrný Bůh. A o věčnost rozhodně nejde... jde jen o budoucnost a to je sakra rozdíl.

Mně by to připadalo opravdu bláznivé.

Moudří a opatrní... nikdy nevejdou neboť jsou otroky svých sladkých snů.

Nenech ďábla, aby tě pořád podváděl. Ty bytosti tam dole se smáli, a stejně se bude smát ďábel tobě, protože ty jsi měl příležitost uvěřit v Ježíše, ale zmeškal jsi to.

Jestli budu schopen vnímat peklo... budu schopen uvěřit i v pekle. A jaký rozdíl je pak v té víře? Když věřím tak věřím. Tebe taky z pekla zachránili. Bez pekla by nikdo nevěřil... Vám také stále ujíždí vlak... a nijak vás to netrápí... ani to že se vám ďábel směje... protože pro vás je přednější naděje než skutečnost.

Ale jak jsi jednou tam, není cesty zpět. Absolutně žádná možnost dostat se odtamtud. Byl by jsi ztracený navěky.

Pokud bych byl ztracen já navěky, pak by Bůh musel uznat svou prohru a Ďábel své vítězství. Pochybuju o tom, že by tomu tak bylo. Jen slepý nevidí cestu... proto mu nezbývá než spoléhat se na pomoc druhých... a věřit že jednou někdo přijde a převede je. Ale je mnoho co si na slepce jen hraje... protože je to pohodlnější. A ti pohodlní pak průvodce křižují protože jim odmítá dělat poskoka jejich očekávání.

Můžeš si říct: Já žiju docela dobře, nezasloužím si tohle místo. A ty pravděpodobně žiješ docela dobře, v porovnání s ostatními. Ale to není to, s čím se máš porovnávat. Musíš se porovnávat s Božími standardy a ty jsou mnohem vyšší.

No to je konečně nějaké slovo do pranice... Boží standardy... hned jdu prohledat Bibli abych věděl kdo tu větu vlastně řekl. Ale tuším že je to jen výmysl křesťanů.

Ve svém slovu říká: Jestli jsi jednou v životě zalhal, to z tebe dělá lháře. Jestli jsi jednou v životě něco ukradl. Jen jednou, třeba jen kancelářskou sponku. To z tebe dělá zloděje. Jestli jsi byl bezdůvodně rozzuřený, jestli jsi neodpustil někomu, kdo ti udělal něco zlého, jestli jsi koukal dychtivě po ženách, to z tebe dělá hříšníka a nemůžeš se dostat do nebe.

Ale no tak... to není fér... aby to bylo fér tak by to muselo být i obráceně... kdybych jen jednou udělal zas něco standardního... pak to ze mě udělá navěky standarda jako vyšitého ne? Jinak bezdůvodně rozzuřený... to je opravdu možné?

Nemůžeš se do nebe dostat svými vlastními skutky. Je to nemožné.

Zase to není fér... pak se nemůžu dostat ani do pekla svými vlastními skutky. Protože pokud je možné se někam dostat, pak to musí jít na obě strany. Stejně tak jako uvěřit je skutek, přijmout Ježíše je skutek... Pokud to tvrdíte že to nejde vlastními skutky... pak nemusím nic dělat. Ale jsou lidé kterým se to podařilo vlastními skutky... to jen křesťanům to nejde... a nejde jim to proto, protože si sami postavili zeď do své cesty... O tom že je to možné jsem se zase já ve svém snu přesvědčil... a nikdo mi nijak nepomáhal a žádné desatero jsem nemusel dodržovat. Protože pro církev je svatost posouditelná podle vnějšího chování, ale já vám pravím že opravdová svatost je taková, že žádný skutek na ni nemůže vrhnout stín. To byste ale museli vyjít ze svého zabedněného zaslepení a poznat to co je svaté a nedotknutelné. Nejsou to lidé, nejsou to předměty... není to nic z tohoto světa a přesto to máte přímo před nosem... tak blízko že si to už ani neuvědomujete.

Záleží na tom, s čím se srovnáváš. Je to jako, když se jednou večer jedna žena dívala na kopec, na kterém se pásli ovce. A říkala si. Ty ovce jsou tak krásně bílé. Přes noc napadl sníh a když se ta žena ráno šla podívat na ty ovce, byly úplně šedé, v porovnání s tím sněhem.

A proč se nesrovnáváte s ďáblem? Mohli byste mít hned klid...

Nemůžeme se do nebe dostat svými skutky.

Kde je to napsané v Bibli? Počkejte až někdo vytiskne evangelia z Nag Hammadi co církvi nějak nešla do noty... a mnoho vašich teorií se zbortí..

Přečíst zbytek komentáře...



Lukin,Vogel,Libby (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 10. duben 2007 @ 08:08:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Ty už dávno vyšly, něco dokonce i česky, a hle, víra v Božího Syna Ježíše Krista se nezbortila.
Ano,vyšly  Osel napsal „a mnoho vašich teorií se zbortí“ nikoli to konkrétní co píšeš ty,ony ty tecxty Ježíše nijak nenapadají,ale asi tak -  Osle  je skutečně optimista že,víru i v nejrůznější modly,které slibují lidem posmrtné ráje atd. skutečně nějaké texty jen tak nezlomí –mnoho se totiž do toho investovalo a pak by se celá ta stavba na písku zhroutila a dotyčný neměl v ruce nic,tak se toho drží zuby nehty a kolikrát raději žije v líbivé lži..Vždyť i v případě Ježíše řada lidí nevěřila tomu co říká a to byla kapacita,pak ho farizeové ještě zneužili a udělali modlu z něj samotného. Komentář Osla měl být určitou protiváhou Halíkovu třeštění a ne bezchybným textem, postihl jiné podstatnější věci např
„vám stačí naděje a víra v to, že jako křesťané jste spasení... to je stejné jako by někdo řekl, ti co nosí slipy s křížkem z Ježíšovy továrny budou spaseni.“
nebo
„Chudinky a co lidé kteří tu byli před Ježíšem? A co lidé, kteří o něm nevěděli? Jak mohou být souzeni? Proto nevinní nemohou být souzeni. Souzen může být jen ten kdo si je vědom toho co porušil. Proto nečtěte, nevěřte a hledejte... jinak vám zbydou jen oči pro pláč až ta bublina praskne.“
,samozřejmě Vy hledáte jen jeho nedostatky,abyste mohly odsoudit celý text s Vámi nepohodlnými věcmi.     
  
--Ta totiž nestojí na nějaké teorii, nýbrž na setkání se s živým Bohem - stvořitelským Slovem, které se stalo tělem.—
To by mě zajímalo jaký je v praxi  rozdíl  mezi živým a mrtvým Bohem?-jak se to projevuje? Sám mám totiž zkušenost ,že se nakonec ukáže,že jsou to jen hrátky lidského ega. Ono také s tisíci různými Bohy se totiž setkávají lidé po celé Zeměkouli,někteří o tom napíší i knihy např. N.D. Walsch Hovory s bohem.    
--Co mi můžeš nabídnout ty? Nějakou teorii o vyšším "poznání", tj. gnosi?—
Ale prd,stačí přece najít perlu  jak říkal Ježíš království nebeské je ve vás,Vy se ovšem opíráte hlavně opíráte o texty,které si lidé prohlásily za Boží slova,o své rozmlsané pocity a sliby posmrtných odměn.Navíc smílka se nevypláci probouzet,ještě za to člověk sklidí nadávky,takže raději už Vás nechám spát čas Vám sám ukáže do čeho jste investovali.   
 
--Sorry, o teorie nemám zájem, mě "stačí" Vzkříšený, Syn Boží, odvěké Slovo, Slovo života, které mne povolává k životu věčnému.—
Ano,již máš odměnu svou
--Víra v něj je "mysterion", které nelze vměstnat do nějaké teorie.--
Zřejmě jde o víru alespoň  velikosti horčičného semínka,kerá pohne horou..



Názory a postoje bigotních tmářů k peklu nejsou v souladu s Písmem! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 10. duben 2007 @ 09:21:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh není despota ani krutovládce. Nezastrašuje lidi. Nevyžaduje jejich mučení po celou věčnost. Je naopak Bohem lásky, spravedlnosti a pravdy. Respektuje svobodu a rozhodnutí člověka.

Bůh je dárcem života a nemá zalíbení ve smrti bezbožníka. Nechce, aby někdo zahynul (1 Tm 2,3.4; Ez 33,11; 2 Pt 3,9).

Nedůslednosti v představách o věčně hořícím pekle

Jestliže si někdo představuje, že Bůh chce potrestat lidi za jejich hříchy, proč by měl být tento trest věčný? Nebylo by například deset tisíc let dostatečným trestem? Nebo možná sedmdesát tisíc let - tisíc let za každý rok průměrné délky života na zemi. Proč věčně, bez konce? Jaký by byl smysl tohoto nekonečného pekelného mučení?

Podívejme se na několik možností:
1. Mohl by to být trest za spáchané hříchy. V takovém případě však každý soudce ví, že trest musí být úměrný spáchanému přestupku. Bylo by přece velmi nerozumné a nelidské za krádež bochníku chleba useknout člověku ruku nebo ho popravit anebo ho dokonce miliony let trápit v pekelných mukách.

Také rodiče vědí, že nemohou své dítě několik hodin bít za to, že pomalovalo tužkou stěnu, přestože je mnohokrát varovali, aby to nedělalo. Bití, které trvá déle, než je nutné, vyvolá v srdci dítěte vzpouru a nenávist. Dovedete si představit nenávist mnoha miliard hříšníků, kteří hoří po celou věčnost? Jak by se zde mohla projevit Boží spravedlnost? Už Abraham řekl: "Což Soudce vší země nejedná podle práva?" (Gn 18,25) Dokonce sám Ježíš, který je podle J 5,22 naším soudcem, prohlásil: "A můj soud je spravedlivý." (J 5,30) Jistě můžeme důvěřovat Bohu, že bude soudit spravedlivě a že naloží s hříšníky úměrně jejích vině. Věčné trápení je proti všem zásadám spravedlnosti a protiřečí logickému myšlení.

Nepřiměřený trest by nezničil hřích, ale naopak by ho zvěčnil. V důsledku toho by byl vesmír neustále narušován hříchem. Mohli by být vykoupení šťastní, kdyby se po celou věčnost museli dívat na hříšníky naplněné nenávistí a vzpourou? Chválili by Boha za to, jak moudře vyřešil problém hříchu?

2. Mohl by to být zastrašovací prostředek, aby se lidé báli hřešit. Odborníci, kteří prováděli intenzivní studium trestního řádu v USA, a to zvláště ve státech, které mají trest smrti, tvrdí, že trest smrti nepomáhá snížit kriminalitu. Ve státech s trestem smrti se zločinci dopouštějí zrovna tolika přestupků, včetně násilných, jako ve státech, které trest smrti nemají.

Sami nejsme schopni se změnit (Jr 13,23). Jen Boží milost může proměnit naše sobecké, hříšné srdce. Jen pohled na Boží dobrotu a lásku nás může přivést k opravdovému pokání a k trvalé změně (Ř 2,4). Tuto změnu způsobuje Pán Ježíš prostřednictvím Ducha svatého. Ke změně hříšníka nemůže dojít pod vlivem vyhrožování nebo barvitého líčení hrůz pekla. Strach může na určitou dobu změnit jednání člověka, ale nedokáže způsobit proměnu nitra. Hřích zasahuje celou bytost člověka, proto nestačí jen vnější změna chování.

3. Mohla by to být výstraha pro vykoupené, aby během věčnosti nehřešili, aby se nepostavili proti Bohu. Toto vysvětlení je však absurdní. Všichni spasení lidé poznali, jaký je Bůh ve skutečnosti, že je to Bůh lásky, spravedlnosti a pravdy, který s nimi jedná s úctou a respektem. Z toho důvodu se dobrovolně a z lásky k němu rozhodli mu sloužit. Proto je ani nenapadne, aby radost a pokoj, které prožívají v novém prostředí, nějakým způsobem narušili.

4. Mohlo by to sloužit k nápravě odsouzených hříšníků. Žádný člověk, který by byl rok za rokem den co den mučen v ohnivém jezeře, by nemohl prožít opravdové obrácení. Lidé by řekli, vyznali a slíbili cokoliv, jen aby byli osvobozeni. Přiznali by svůj hřích jako Jidáš (Mt 27,4), ale jejich pokání by bylo zrovna tak povrchní, a proto falešné, jako bylo jeho.

5. Účelem pekelného ohně by mohlo být očištění hříšníka. Je pravda, že kovy jako zlato, stříbro, železo a olovo se pročišťují ohněm. Oheň však není schopen očistit tělo a kosti, tím méně lidské nitro. Ve středověku se učilo, že koupí-li příbuzní zemřelých odpustky, zkrátí tím délku trestu svých drahých v očistci. Okřídlený výrok německého dominikánského kněze Johanna Tetzela, že "v okamžiku, kdy mince zazvoní v pokladnici, duše vylétne z očistce", vyvolalo reakci u Martina Luthera, a tak začala protestantská reformace. Věčný oheň nemůže napravit špatný vztah člověka k Bohu.

Ze všech důvodů pro pekelné mučení, o kterých jsme hovořili v této části, byl právě tento názor nejvíc propagován. Jak Danteho "Peklo", tak Bunyanova "Cesta poutníků z města zkázy na horu Sion" vykreslují očišťující moc pekla. Naštěstí jen hrstka křesťanů dnešní doby je ochotna přijmout toto vysvětlení věčného pekelného ohně. Vždyť by to znamenalo, že nakonec by byli spaseni všichni - i bezbožníci a satan spolu se všemi padlými anděly. To je zřetelně protibiblická představa.

6. Mohlo by to sloužit k uspokojení pomstychtivého Boha. Tato myšlenka je úplně cizí Božímu slovu. Bůh nemá zalíbení ve smrti nebo mučení bezbožníka. Chce, aby jeho charakter lásky a jeho postavení ve vesmírném konfliktu mezi dobrem a zlem byly obhájeny způsobem, jak jedná s hříchem a se všemi bezbožnými. To ovšem neznamená, že hříšník musí být potrestán věčným ohněm a mučením, které nemá konce. Věčné mučení by nikdy nepomohlo přesvědčit vesmír o Božím laskavém charakteru. Naopak. Jeho soud by byl předmětem diskuze po celou dobu věčnosti. Věčné utrpení by znovu a znovu otevíralo rány při vzpomínce na naše rodiče, životního partnera či partnerku, dceru či syna, kteří by trpěli v ohnivém jezeře.

Uvedených šest možných důvodů pro věčný Boží trest postrádá jak logickou, tak teologickou věrohodnost.

Odplata v den soudu při vzkříšení, nebo hned po smrti?

Dalším velkým problémem je představa, že duše člověka jde hned po smrti přímo do nebe nebo do pekla. Je-li tento názor pravdivý, nač tedy den soudu a den vzkříšení?

Jan popisuje soudný den následujícími slovy: "A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách... A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera." (Zj 20,11-15)

Dovedete si představit, jaké potíže vyvstanou, když člověk na jedné straně říká, že odměna je dána každému okamžitě, jakmile zemře, a na druhé straně věří, že o jeho budoucnosti bude rozhodnuto v den soudu, který bude probíhat někdy v budoucnosti? Hříšník, trpící v pekle, by musel z pekla vyjít ven, potom by byl odsouzen a zase by se tam vrátil.

Nač by byl "den soudu" (1 K 5,10; Ř 2,16; 2 Pt 2,9), ve kterém lidé obdrží svou odměnu, když by ji dostali již v den své smrti? Proč bible říká, že Bůh zničí hříšné ve "dni soudu a záhuby bezbožných lidí" (2 Pt 3,7)? Bible neříká, že Bůh je potrestá před dnem soudu nebo po něm, ale pouze v den soudu.

Zmínili jsme se o neslučitelnosti možností obdržet trest jednak v den své smrti a pak ještě jednou po svém vzkříšení v den soudu. Jak je možné, že tolik lidí (a to dokonce i teologů) se drží populárního učení o věčném pekelném ohni, přestože je tak plné nesrovnalostí? Buď věříme v nesmrtelnou duši, nebo ve vzkříšení při druhém příchodu Pána Ježíše. Můžete projít celou bibli a nikde nenajdete výraz "nesmrtelná duše", ale vyskytuje se v platonizmu. Najdete však opačné spojení. Výraz "smrtelná duše" (ČEP překládá slovem "mrtvý") se nachází v Lv 21,11. Ezechiel prohlašuje: "Zemře ta duše, která hřeší." (Ez 18,4) Samotný Kristus říká, abychom se báli "toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle (gehenně)" (Mt 10,28).

Buď věříme, že dostaneme svou odměnu při vzkříšení při druhém příchodu Pána Ježíše na konci času, anebo věříme, že ji obdržíme hned po smrti. Tyto dva koncepty se vzájemně vylučují. Pravdivé může být buď jedno, nebo druhé. Obě skutečnosti nelze zharmonizovat, i když se o to už mnozí teologové v dějinách pokusili. Významný protestantský teolog Oscar Cullmann ve své knize "Nesmrtelnost duše, nebo vzkříšení mrtvých" dokládá, že není možné sladit diametrálně rozdílný přístup řecké filozofie k otázkám nesmrtelnosti a nesmrtelné duše s biblickým pojetím vzkříšení a soudu.

Různé pohledy na peklo

Lidé někdy v rozhovoru řeknou: "Je tu horko jako v pekle." Novináři se někdy ve svých článcích zmíní o "pekle mezilidských vztahů", o "pekle bratrovražedné války", o tom, že někdo "vyšel z hrozného pekla" (např. když za války přežil bombardování), o tom, že někdo "žije v pekle" (tj. v blízkosti podsvětí zábavných čtvrtí) nebo se mluví o "pekelné hudbě", která se v silných decibelech rozléhá do okolí. To jsou běžná přirovnání, která mají v našem jazyce obrazný význam a jsou přejata z určitých představ křesťanské víry.

Častá představa o pekle je, že je to nějaké místo pod zemí, kde se trápí a smaží lidé nebo jejich duše. Někteří lidé existenci jakéhokoli pekla popírají. Jiní ho umísťují někam do nitra země. Další tvrdí, že nesmrtelná duše bezbožného člověka odchází okamžitě po smrti do pekla nebo očistce. Peklo (latinsky "infernum") je podle některých náboženských představ místo, kde pobývají duše zemřelých, kteří byli pro těžké hříchy zatraceni k věčnému trestu fyzickými mukami. V některých náboženských systémech (např. starověkého Egypta a Řecka) odpovídají peklu představy o podsvětí. Co je vlastně pravda?

Zalistujme v různých historických knihách a dějinách náboženství, abychom se dověděli něco víc o názorech na peklo.

S konceptem příbytku mrtvých, přestože má několik forem, se setkáváme ve folkloru a mytologii mnoha zemí a kultur v historii lidstva, jako např. v sumerské, akkadské, babylonské, egyptské a řecké. V minulosti měli lidé následující názory na příbytek mrtvých: (1) Je to pochmurná podzemní říše nebo vzdálený ostrov, jehož nejsou schopny dosáhnout lodě (řecky hadés). (2) Je to podsvětí zimy a tmy (norsky nifleimr, zvané také hel). (3) Je to hluboká propast, ve které dochází k potrestání duší (řecky tartaros). (4) Je to hrob, do kterého bylo uloženo tělo (v Egyptě se nazýval "domov věčnosti"). (5) Je to nebeské místo, kam se odebrali zemřelí (zemědělští indiáni žijící v pueblech věřili, že zemřelí se změnili v mraky). (6) Je to nepopsatelná existence, při které se duše pomalu ztrácí, až úplně zmizí (taková byla představa indiánských lovců ze Severní Ameriky).
Náboženství perské říše učilo, že duše po třídenním čekání na soud musí překročit "most odplaty". Jestliže se člověk během svého života dopustil mnoha hříšných činů, most mu byl zatarasen a on spadl do smradlavého studeného pekla, aby si tam odpykal své zlé činy. Řecký orfizmus učil nesmrtelnost duše - koncept, který už ve 4. století př. Kr. do detailu rozvedl Platon. V době Ježíše Krista Židé z velké části přijali toto učení. Věřilo se jednak, že hříšná duše bude po smrti různě dlouhou dobu trestána, ale zároveň platilo, že duše je nesmrtelná.

Ve Starém zákoně nikde nenajdeme učení podobné náboženstvím antické kultury, pokud jde o posmrtný život. Přesto v období mezi Starým a Novým zákonem přišli Židé do styku s Peršany a Řeky, kteří měli dobře vypracovanou teorii o světě mrtvých a něco z ní přejali.

Je nutné podotknout, že toto učení přišlo z Persie a Řecka, a ne prostřednictvím Božího zjevení prorokům Starého zákona. Sám Ježíš se snažil opravit názor svých učedníků o stavu mrtvých, když řekl, že smrt není nic jiného než spánek (J 11,11-14).

Určité pojetí pekla se tedy nachází v mnoha civilizacích. V textech Starého zákona však slovo "šeól" nikde neobsahuje myšlenku pekla, jak je zakotvena v myšlení současného člověka (peklo ve smyslu nějakého místa, kam odcházejí duše po smrti). Ani v Novém zákoně termín "hadés" nic takového nevyjadřuje. Myšlenky o pekle pronikají do křesťanství z apokryfní a apokalyptické literatury. Teprve ve 13. století se upřesňuje víra v peklo v katolické teologii. Nejnovější katolický katechizmus v paragrafu 1035 hovoří o existenci pekla, jeho věčném trvání a o věčném ohni.

Výskyt termínu "peklo" v bibli

Podle etymologických slovníků české slovo "peklo" znamenalo původně "smůla". Přechod od významu "smůla" k významu "peklo" se udál vlivem křesťanství.

Sledujme použití slova "peklo" ve Starém i Novém zákoně. Podívejme se na jedno hebrejské a tři řecká slova, která jsou v našich biblích přeložena jako "peklo", "hrob" nebo "podsvětí".

1. Šeól. Hebrejské "šeól", které se nachází ve Starém zákoně 65x, se překládá hlavně jako "hrob", "podsvětí", "peklo" nebo "propast". Jestliže si vezmeme biblickou konkordanci, rychle zjistíme, že pro hebrejské "šeól" přeložené jako "peklo" by se stejně dobře hodil výraz "hrob". Hrob je vlastně říše mrtvých, místo pobytu mrtvých. Mrtví jsou v hrobě ve stavu nevědomí (Kaz 9,5.6.10) a čekají na vzkříšení (Da 12,2; J 5,28.29).

Termín "šeól" se pouze jednou vyskytuje v mimobiblické literatuře, a to v elefantinských papyrech, kde má význam "hrob", tedy místo, kam se ukládají mrtví.

Společným údělem všech lidí je, že na konci života sestupují do šeólu a jsou připojeni ke svým otcům (Iz 14,9-15; Gn 25,8; Jb 3,11-21). Sem sestupují všichni živí (Ez 31,14.15; Iz 38,18). Nemohou tam chválit Boha (Ž 6,6) ani vyprávět o jeho milosrdenství a věrnosti (Ž 88,12; 30,10).

Jak spravedliví (např. Jákob podle Gn 37,35), tak bezbožní lidé (např. Kórach, Dátan a Abíram podle Nu 16,30.33; Ž 55,16; Př 9,18) sestoupili do šeólu (v ČEP přeloženo jako "podsvětí"), tj. do země jako do svého hrobu. Jb 17,13-16 obrazně popisuje palestinský hrob (šeól). Je to jako postel ve tmě, kde je plno prachu, červů a rozkladu. Při vzkříšení povstanou všichni lidé ze svých hrobů (J 5,28).

V Ž 16,10 vyjadřuje David hlubokou důvěru v Boha těmito slovy: "V moci podsvětí (šeól) mě neponecháš." To znamená, že Bůh své věrné nevydá zkáze, nenechá je v podsvětí (tj. v hrobě). Vzkříšením před nimi otevře cestu radosti a naděje.

Termín "šeól" ve vztahu k smrti neznamená ve Starém zákoně nic jiného než místo, kde spí nebo odpočívají mrtví (Jb 17,13; Iz 38,18).

2. Hadés. Řecké slovo, ekvivalentní hebrejskému "šeól", se vyskytuje v Novém zákoně desetkrát. Kraličtí překládají tento výraz vždy termínem "peklo". ČEP používá při jeho překladu slov "propast", "peklo", "říše smrti", "hrob", "smrt" a "svět mrtvých". Hadés je místo zmaru a nicoty. Je to vlastně hrob, místo, kam se ukládají mrtví. Tímto způsobem se dá rozumět všem výskytům tohoto slova v Novém zákoně (Mt 11,23; 16,18; L 10,15; Sk 2,27; 2,31; Zj 1,18; 6,8; 20,13; 20,14), až na jednu výjimku, kde se tento termín objevuje v podobenství (L 16,23). O jeho smyslu pojednáme níže.

V Malé Asii se slovo "hadés" objevuje na mnoha starověkých náhrobcích, kde označuje místo pro tělo zemřelého, tj. hrob.

Ježíš říká, že mocnosti smrti nic nepřemohou církev. Tvrdí, že má klíče hrobu (hadés) a smrti (Zj 1,18). On je totiž Pánem života i smrti. S ním se nemusíme ničeho bát. On nás v hrobě nenechá, protože při vzkříšení z něho vstaneme (J 5,28; Ž 16,10).

3. Gehenna. Dvanáctkrát se v Novém zákoně objevuje překlad slova "gehenna" (v ČEP nebo v kralickém překladu) jako "peklo", "pekelný oheň" nebo "zatracení". Podle evangelií pronáší toto slovo jedenáctkrát Ježíš Kristus a jednou je použito v epištole Jakuba. Toto slovo řeckého přepisu "ge hinnom" znamená v hebrejštině "údolí hinnom" - 90 až 100 metrů hlubokou proláklinu za jižní stěnou starověkého Jeruzaléma, která se používala jako jáma na odpadky. Kromě toho, že se na tomto místě pálily odpadky a smetí, mělo "údolí Hinnom" pro Židy v Ježíšově době mnohem hlubší význam. Přestože jen ti nejhorší zločinci mohli obdržet trest smrti, sanhedrin - jedenasedmdesátičlenná soudní rada, která měla na starosti nejvážnější přestupky - mohl odsoudit velmi těžké zločince ke dvojí potupě. Za prvé mohl být zločincům odmítnut pohřeb a za druhé mohla být jejich mrtvola pohozena spolu s mršinami na městské smetiště (do údolí "Hinnom" nebo "gehenna"), aby shořela společně se smetím a odpadky. Zločinci a jejich zločiny se tak měly lidem zošklivit a mělo být ukázáno, že viník byl zatracen kvůli svým skutkům. (Je nutné si připomenout, že kromě saduceů převážná většina Židů věřila ve vzkříšení z hrobu, a proto brala tak vážně péči o mrtvá těla.)

Podle židovské tradice znamenalo tedy odsouzení ke spálení v "gehenna" ztrátu budoucího života. V Kristově době byla "gehenna" pro Židy nejsrozumitelnějším obrazem "druhé smrti" (Zj 20,14.15).

Gehenna je místem trestu, skutečného zničení. Gehenna má mnoho synonym či ekvivalentů: věčný oheň (Mt 18,8; 25,41), oheň neuhasínající (Mt 3,12; Mk 9,44-48), oheň a červ (Mk 9,48; srv. Iz 66,24), pec ohnivá (Mt 13,42), ohnivé jezero (Zj 20,14) nebo jezero ohně a síry (Zj 14,10; 19,20; 20,10 podle Gn 19,24; Ž 11,6, což byl trest na Sodomu a Gomoru), trápení a muk (Zj 14,10; L 16,23.28), věčný trest (Mt 25,46) a vnější temnoty (Mt 8,12; 22,13; 25,30).

Jan nemluví o gehenně, ale o zatracení (J 3,16), o Božím hněvu, který trvá (J 3,36), o smrti (J 6,50; 8,21; 11,25), o soudu jako o konečném odsouzení (J 5,24.29), o temnotách (J 12,46), o odřezání (J 15,2), o vyvržení (J 15,6) a o odloučení od Krista při jeho druhém příchodu. Protikladem gehenny jsou spása, věčný život a svaté město.

Gehenna při posledním soudu pohlcuje zlé. Je to druhá smrt (Zj 20,6.14). Gehenna hrozí těm, kteří se odvracejí od Krista (J 8,44-47). Mluví-li Nový zákon o zatracení, nevydává lidi předem nevyhnutelnému osudu, nýbrž varuje a vyzývá je, aby vírou v Ježíše Krista usilovali o záchranu a věčný život.

Když si uvědomíme tuto skutečnost, bude nám jasné, proč Ježíš tak často používal "údolí Hinnom", když chtěl vhodně popsat stav zatracených.

Když si tedy čtenář Nového zákona prostě zamění řecké slovo "gehenna" za "zničení", "zatracení", "místo záhuby" nebo "místo zkázy", v žádném z následujících veršů, kde se objevuje slovo "peklo" (Mt 5,22; 5,29; 5,30; 10,28; 18,9; 23,15; 23,33; Mk 9,43; 9,45; 9,47; L 12,5; Jk 3,6), nebude mít problém s pochopením jeho záměru a smyslu.

4. Tartaros. V 2 Pt 2,4 se objevuje řecké sloveso "tartaroun", což znamená "uvrhnout do tartaru". Petr, který psal křesťanům žijícím v helénské kultuře, používá tento pro ně známý specifický termín, ale užívá ho jinak než řecká mytologie, kde označoval peklo. Tomuto slovu, které se dá přeložit také jako "propast podsvětí", zřejmě dává obrazný význam "vězení" (viz kralický překlad "strhna je do žaláře"). Podle Petra jsou padlí andělé uvězněni na naší zemi jako ve vězení (žádné specifické místo se neudává) a čekají na soud. Jsou zde drženi až do doby Božího soudu. V biblickém textu se neříká nic o tom, že by tito andělé nebo démoni byli vykonavateli trestu nad ztracenými hříšníky, a není zde ani zmínka o trápení ve věčných plamenech.

Souhrnně se dá říct, že slovo "peklo" má dva správné základní významy: (1) hrob - místo, kde odpočívají mrtví a (2) ohnivé jezero - místo budoucího trestu pro všechny bezbožné, místo konečného zatracení všeho zla, hříchu a všech těch, kdo se s ním ztotožnili, tzn. všech bezbožných, padlých andělů i satana. Je to něco, co se odehraje na konci dějin tohoto světa na povrchu země, protože na bezbožné padne oheň z nebe (Zj 20,9), což bude ohnivé jezero, v němž všichni bezbožní úplně shoří.

Říká se, že peklo je tam, kde není Bůh. To docela výstižně vyjadřuje určitou rovinu našeho chápání pekla jako místa totální vzdálenosti od Boha, místa, kde dojde k úplnému a konečnému zlikvidování všeho, co je spojeno se zlem. Peklo je vlastně život bez Boha a takový postoj vede do pekla (eschatologického), které bude na konci věků.

Nakonec budou jen dvě třídy lidí. Jedna, která řekne Bohu: "Buď vůle tvá", a druhá, které Bůh řekne: "Buď vůle tvá." (C. S. Lewis) Hříšník, který miluje hřích a nechce se ho vzdát, říká vlastně Bohu: "Nechci s tebou žít. Běž pryč z mého života. Chci žít podle sebe, chci žít samostatně a nezávisle na tobě." Peklo je Boží konečné rozhodnutí o zatvrzelém hříšníku: "Ať se děje podle toho, jak si přeješ, podle tvého rozhodnutí." Peklo je, že Bůh nechá člověka samému sobě, nechá ho v tom, co si sám vybral - věčnou smrt.

Vyprávění o boháči a Lazarovi

Někteří jsou přesvědčeni, že příběh Pána Ježíše o boháči a Lazarovi je skutečná událost, a ne podobenství. Na základě tohoto vyprávění věří, že peklo skutečně existuje a že do něho jdou hned po smrti duše bezbožných. Přečtěme si příběh zaznamenaný v L 16,19-31:

"Byl jeden bohatý člověk, nádherně vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: »Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.« Abraham řekl: »Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.« Řekl: »Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.« Ale Abraham mu odpověděl. »Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!« On řekl: »Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.« Řekl mu: »Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.«"

Tento evangelijní oddíl není uveden očekávaným slovem "podobenství". Řecký rukopis Bezae Cantabrigiensis z přelomu 5. a 6. století po Kr., označovaný jako rukopis D, má však na začátku 19. verše větu: "Pověděl pak také jiné podobenství." Většina exegetů považuje tuto část evangelia za podobenství. Někteří vykladači se však žel stále odvolávají na tento příběh jako na popis toho, co je po smrti. René Pache např. tvrdí, že "text Lk 16,19-31 je místem, které podává nejúplnější obraz o říši mrtvých" (Peklo skutečně existuje?, Ostrava 1993, str. 9). Jiní mají určité výhrady, ale přesto tvrdí, že to, co Ježíš v tomto podobenství říká o posmrtném životě, není sice úplně pravda, ale je to líčení, které s pravdou o stavu po smrti souhlasí. Tito teologové věří, že duše žije po smrti ve vědomém stavu.

Ráček v knize "Život Kristův" na straně 412 uvádí, že leccos, co je uvedeno v tomto podobenství, je "jen pro dokreslení obrazu" a na téže straně dále píše: "Žádný teolog nebude tvrdit, že se zavržení a vyvolení mezi sebou domlouvají. Mimoto mají ti i oni jen duši, která bude s tělem spojena teprve na konci světa, kdežto zde se mluví o jazyku, prstu, očích, jako o celých lidech. Jde o pravdy, které třeba z obrazného Ježíšova učení vyloupnout."

Z podobenství, které si dalo za cíl sdělit určité naučení za pomoci tehdejšího názoru na posmrtný život, nemůžeme vyvozovat dogmatické výroky o posmrtném životě. Bible učí, že člověk po smrti je ve stavu nevědomí (Kaz 9,6).

Jaké byly populární názory Židů na stav člověka po smrti v Ježíšově době? Odpověď nám dává Josephus Flavius v knize "Rozhovor s Řeky o pekle". Mluví v něm o andělích, kteří vedou spravedlivé do oblasti světla, o Abrahamově lůnu, o pálícím žáru, o věčném trestu, o neuhasínajícím ohni atd.

Jaký je smysl tohoto podobenství? Proč ho Ježíš vyprávěl? Co jím chtěl sdělit? Budeme ho považovat za přesný popis pekla, nebo uznáme, že jde o literární formu, ve které nelze vykládat doslovně všechny detaily příběhu? Kdybychom vyprávění přijali doslova jako přesný popis pekla, vyvstaly by před námi závažné problémy:

1. Ježíš by učil, že chudí lidé jdou do nebe a bohatí do pekla. Bohatství nebo chudoba však nerozhoduje o tom, kam kdo půjde. Záleží na tom, zda máme víru, která se prakticky promítá do našeho života, anebo je naše vyznání jen teoretické (J 3,16; Jk 2,20-26).

2. Duše v pekle by měly tělesné údy, jako prsty, jazyk a ústa dohromady s nervy, které mohou cítit bolest, žízeň apod. To je ovšem v rozporu s názorem na duši, jak ji chápou mnozí dnešní křesťané.

3. Lidé v ráji by mohli komunikovat s těmi, kdo jsou v pekle a trpí věčná muka. Tito by pak mohli žebrat o milost a prosit o pomoc ty, kdo jsou v nebi.

4. Obyvatelé nebes by mohli vidět ty, kdo jsou mučeni.

5. Abraham by byl mluvčím spravedlivých v nebi.

6. Nebe by bylo skutečně "Abrahamovým lůnem", a ne místem někde ve vesmíru.

I nejsilnější zastánci příběhu o boháči a Lazarovi jako zprávě o pekle odmítají aplikaci výše zmíněných detailů. Jak je možné, že duše mají tělo, kosti, maso a nervy? Proč by se měl chudý člověk dostat do nebe a bohatý do pekla? Jak by nebe vůbec mohlo být nazváno nebem, kdyby zachránění spravedliví mohli přes propast hledět na trápení hříšníků? Jak by se mohli otec nebo matka dívat na trápení svého dítěte v pekle nebo sestra na muka svého bratra a přitom se radovat z věčného příbytku v nebeském království? Jak by kdokoli z nás mohl mít věčný pokoj, kdyby věděl, že některý z jeho příbuzných trpí ve věčných mukách, a nemohl by mu pomoci? A kdyby bylo hříšníkům dovoleno prosit o pomoc a úlevu, znamenalo by to, že Bůh vymyslel příšernou budoucnost jak pro spasené, tak pro zatracené. Nebe by bylo horším místem než samo peklo.

Detaily tohoto příběhu nelze považovat za fakta, za popis toho, co nás čeká v budoucnosti. Jde o podobenství, a ne o pravdivý příběh. Teolog A. H. Strong přiznává: "Připouštíme, že podobenství užitá v Písmu, která popisují utrpení zatracených, musí být brána duchovně, a ne doslovně." (Systematická teologie, str. 1056) Tento výrok teologa, který věří v neutuchající plameny pekla, má velkou váhu v diskuzi o tomto podobenství. Jestliže odmítneme detaily o duši, která má tělo s lidskými vlastnostmi, propast, přes kterou mohou spasení a zatracení mluvit, Abrahama jako mluvčího věřících a hříšníků, proč bychom se tedy měli držet ostatních detailů tohoto příběhu, jako např. věčného trápení hříšných?

Základním pravidlem při výkladu podobenství je, že se nemůže libovolně natahovat. Je třeba mít na zřeteli hlavní naučení, záměr příběhu, to, čemu nás chce naučit, k čemu nás chce přivést. Musíme rozpoznat základní myšlenku a nesmíme vykládat další nepodstatné detaily. Buďme tedy opatrní, abychom na základě aplikace nepodstatných podrobností, které nemají skutečný vztah k hlavnímu naučení podobenství, nedospěli k mylným závěrům. Tato základní pravidla biblického výkladu se přirozeně týkají také podobenství o boháči a Lazarovi.

V podobenství nechává Ježíš zaznít důležitou myšlenku: člověku nemůže k víře automaticky pomoci žádný zázrak, byť by se jednalo o zmrtvýchvstání. Ježíš nechtěl získat následovníky nějakým okázalým činem na objednávku. Jeho následovníkem se člověk nestává na základě nějakých zázračných činů, ale na základě postoje k Bohu, který se projeví ve vztahu k Písmu, tj. k Mojžíšovi a prorokům, které přijímá za pravidlo své víry a života.

Na základě tohoto podobenství se nedá stavět učení o stavu člověka po smrti. Kdybychom to udělali, výsledkem by byl časový rozpor, protože Zj 20,14 říká, že smrt a hadés bude uvrženo do ohnivého jezera na konci dějin ("druhá smrt"), avšak v podobenství je bohatý muž už v utrpení ohně ve svém těle, zatímco jeho bratři jsou ještě stále na zemi. Je zřetelné, že se zde navazuje na lidové představy o životě po smrti a o nesmrtelné duši, které byly převzaty z řecké mytologie.

Toto podobenství nás učí, že každého člověka čeká budoucí soud na základě rozhodnutí, která udělal v tomto životě. Po smrti se už nedá nic změnit. Lidem, kteří setrvávají v odmítavém postoji vůči zjevenému Božímu slovu, nepomůže ke změně ani zázrak vzkříšení.

Podívejme se na jiné biblické podobenství, které nám pomůže pochopit, o čem hovoříme:

"Sešly se spolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: »Kraluj nad námi!« Oliva jim však odpověděla: »Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?« Stromy pak vyzvaly fík: »Pojď nad námi kralovat ty!« Fík jim však odpověděl: »Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?« Stromy pak vyzvaly vinnou révu: »Pojď nad námi kralovat ty!« Vinná réva jim však odpověděla: »Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?« I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: »Pojď nad námi kralovat ty!« A trnitý keř stromům odpověděl: »Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře libanónské cedry!«" (Sd 9,8-15)

Máme usuzovat, že se stromy pohybují a mluví mezi sebou jen proto, že se tento příběh nachází v bibli? Pochopitelně že ne! To bychom dávali podobenství jinou úlohu, než která mu byla určena. Tak jako stromy nemohou mluvit jeden s druhým, tak nemohou spravedliví hledět přes propast na trpícího hříšníka. Je jasné, že v podobenství o boháči a Lazarovi chtěl Ježíš poukázat na jednoduchou pravdu. Chtěl vysvětlit, že lidé rozhodují o tom, jaká budoucnost je čeká, svým jednáním v tomto životě předtím, než zemřou. Po smrti už nemá nikdo druhou šanci.

Jak je jasně vidět, Ježíšův příběh je postaven na židovských představách tehdejší doby. Ježíš vyprávěl podobenství, kterému mohli farizeové snadno porozumět. Použil jejich slovník k tomu, aby jim poukázal na důležitou pravdu, zrovna tak jako křesťanský misionář smí použít pasáže z koránu, aby přesvědčil muslimy o přednostech své víry. Je to asi tak, jako kdyby chtěl někdo z různých anekdot o Petrovi jako o vrátném v nebeském království, které někdy používají i duchovní, odvodit učení o nebi nebo o postavení Petra v nebi. Žádný teolog by netvrdil, že tyto lidové představy jsou správné a biblické.

Použití látky dobře známé farizeům by nás ovšem nemělo svést k mylnému závěru, že sám Ježíš podporoval jejich domněnky o stavu člověka po smrti. Toto podobenství je protikladem toho, co učí ostatní knihy bible. Je také v přímém rozporu s tím, co v Mt 16,27 řekl sám Ježíš: "Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání." (Viz také Mt 25,31-41; 1 K 15,51-55; 1 Te 4,16.17; Zj 22,12.) Na základě těchto důkazů je proto moudré vyloučit možnost, že toto podobenství má za úkol nás pravdivě informovat o pekle.

Katolický "Slovník biblické teologie", který sestavil francouzský teolog Xavier Léon-Dufour se svými spolupracovníky, pod heslem "peklo" na straně 318 mimo jiné říká: "Bylo by asi opovážlivé vyvozovat z podobenství o bohatci a Lazarovi rozhodující důkaz existence a podoby pekla..."

Luděk Reichrt v knize "Věřím" (výklad apoštolského vyznání víry) na straně 145 velmi výstižně shrnuje: "Pán Ježíš vypráví toto podobenství o Lazarovi a boháčovi ne proto, aby nám popsal peklo... Nemůžeme se tedy odvolávat na tato slova Páně při svých představách o pekle, namnoze ovlivněných duchem pohádek, ne Písma. Pán Ježíš použil obrazy běžné židovskému myšlení té doby (žár, propast mezi oběma světy, z nichž jeden je nahoře, druhý dole, možnost rozhovoru), aby všechno zaměřil k jádru a vrcholu podobenství: Poslušnost Božího Slova, jak zní v Mojžíšově Zákonu a v prorocké zvěsti, zachraňuje před boháčovým koncem. O co víc pak víra v Krista."

Věčný oheň?

Nedávno jsem našel v poštovní schránce "vstupenku", která mě zdarma opravňovala "strávit věčnost v ohnivém jezeře společně se satanem a jeho anděly". Co bylo podmínkou? Podle toho, co bylo na lístku napsáno, stačilo "nic nedělat a ignorovat Boží spasitelnou milost".

Naštěstí byla přiložena i druhá vstupenka, která zvala držitele, aby "strávil věčnost v nebi s Ježíšem, Božím Synem".

Přestože se nám to může jevit jako humorný a někomu dokonce i jako dobrý způsob, jak vyburcovat lidi k víře v Boha, má tento přístup mimo jiné i tu vadu, že opakuje známé, ale nebiblické tvrzení, že plameny ohně hoří bez ustání celou věčnost. Je učení o existenci takového věčného ohně možno doložit biblí?

Většina lidí, kteří se hlásí k tomuto přesvědčení, zakládá svou víru na textech, kde Ježíš použil výrazu "věčný oheň". Podívejme se na ně blíže: "Lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně." (Mt 18,8b) "Potom řekne těm na levici: "Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!" (Mt 25,41) Naproti tomu v Mal 4,1.3 čteme: "Hle, přichází ten den hořící jako pec... A ten přicházející den je sežehne, ... nezůstane po nich kořen ani větev. ... budou jako popel pod chodidly vašich nohou..." Na první pohled je patrný rozpor mezi těmito biblickými texty. Buď oheň hoří navěky, anebo po určitou dobu, dokud nestráví to, co spaluje. Když Ježíš hovoří o věčném ohni, nemyslí na jeho trvání, ale na jeho charakter.

Jak v Mt 25,41, tak v Mt 18,8 se v původním textu nachází řecké slovo "aionios", které je v Mk 3,29 přeloženo jako "na věky". V Žd 6,2 je stejné slovo použito v souvislosti se soudem a hovoří se o "věčném soudu" (kral. překlad) a v Ju 7 se mluví také o "věčném ohni". Vyjadřuje slovo "aionios" v těchto textech stálou, pokračující činnost, anebo výsledek? Není to spíš charakteristika toho, co se dál popisuje? V Žd 6,2 se hovoří o "věčném soudu" nebo, jak překládá ČEP, o "posledním soudu". Znamená to, že proces soudu pokračuje neustále, celou věčnost? Pochopitelně že ne. Na jiných místech Písmo jasně mluví "o dni soudu" (Mt 10,15; 12,36; 2 Pt 2,9; 1 J 4,17).

Je jasné, že v Žd 6,2 se jedná o typ soudu, ne o jeho délku či trvání. Týká se konečného soudu, který má důsledek pro věčnost. Rozhodnutí vynesená na posledním soudu platí na věky věků, jsou neměnná. Stejným způsobem slovo "aionios" ve vztahu k ohni charakterizuje Boží oheň, který zničí hříšné. Tento oheň má věčné důsledky, ale ne věčné trvání.

Ju 7 používá stejný řecký výraz "aionios" jako Ježíš v Mt 18,8 a 25,41. I Juda tento termín používá k označení druhu ohně, jak o tom svědčí samotný text: "Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně."

Sodoma a Gomora byly zničeny několik století předtím, než Juda psal svůj dopis (Gn 19,23-28). "Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel." (2 Pt 2,6) Tak jako "věčný oheň", který zničil Sodomu a Gomoru, uhasl, když dokončil své dílo zkázy, tak uhasne i "věčný oheň", když zničí posledního hříšníka (Žd 10,26.27). Boží věčný oheň není věčný svým trváním, ale je věčný ve svých důsledcích. Vykoná naprosto definitivní zkázu. "Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu." (Ž 37,20)

Další výraz "na věky věků", který je často používán těmi, kteří věří ve věčný oheň, je z knihy Zjevení (Zj 14,10.11; 19,3). Teologové vědí, že výraz "kouř z ní bude stoupat věčně" (kraličtí překládají "na věky věků") je vzat z Iz 34,10.

Přestože mnozí křesťané tvrdí, že obě tyto pasáže učí, že dým z pekla bude vystupovat do vesmíru na věky, důkladný pohled na 34. kapitolu Izajáše toto tvrzení vyvrací. Izajáš mluví o městečku Bozrah, které patřilo Edomitům (Iz 34,6) a leželo asi 30 km jihovýchodně od Mrtvého moře: "Jeho země se stane hořící smolou. Nevyhasne v noci ani ve dne, kouř z ní bude stoupat věčně. Po všechna pokolení zůstane v troskách, nikdo už nikdy skrze ni neprojde. Obsadí ji sova a sýček, výr a krkavec v ní budou bydlet... V jejích palácích poroste hloží, na jejích pevnostech bodláčí a trní." (Iz 34,9-13)

Z tohoto Izajášova textu vidíme, že oheň, který ničí a jehož dým vystupuje "na věky věků", nehoří věčně. Pro hebrejskou mysl tento výraz znamenal kompletní zkázu, a ne ničení bez konce.

Jr 49,13 mluví o stejném městě takto: "Vždyť jsem přísahal sám při sobě, je výrok Hospodinův, že Bosra bude budit úděs, stane se potupou, troskami, zlořečením a všechna její města budou navěky v troskách." Osudem hříšníka je věčná zkáza. Jeho konec je ve "věčném ohni". Výsledek této zkázy potrvá celou věčnost. Týká se úplného a konečného zničení.

Osm důvodů proti věčnému trápení

Proč nelze metaforu o věčném trápení přijmout doslova? Jaké máme biblicko-teologické důvody proti tomuto učení? Chtěl bych svůj postoj zdůvodnit několika stručnými body. Nevěřím v učení o věčném trápení:

1. protože vrhá falešné světlo na Boha, na jeho charakter lásky a spravedlnosti. Toto učení o věčném trápení činí z Boha bytost, jejíž hněv není nikdy uspokojen. Tento obraz je neslučitelný s jednáním a chováním Pána Ježíše, jak je vylíčen v evangeliích. Ve skutečnosti Bůh "si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání" (2 Pt 3,9).

2. protože ukládá trest, který není úměrný přestupkům, a tím narušuje víru v Boží spravedlnost. "Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají." (Ř 2,2) "Tak soudím, a můj soud je spravedlivý." (J 5,30) "Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů." (Zj 15,3)

3. protože hříšníci nebudou žít po celou věčnost (2 Te 1,6-10; 2,8-10). Je to učení namířené proti biblickému poselství. "Duše, která hřeší, ta umře." (Ez 18,20) "Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život." (1 J 5,12) "Ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti." (Jk 5,20) "A víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě." (1 J 3,15; srv. Ga 5,19-21)

4. protože spasení, kteří budou soudit ostatní stvořené bytosti (včetně třeba svých vlastních rodičů, prarodičů, manželů, manželek, dětí a vnoučat), by je nikdy neodsoudili k věčným mukám. Jejich smysl pro spravedlnost by nikdy nedovolila takovou krutost. "Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?" (1 K 6,2)

5. protože by tím byla stále narušována radost vykoupených. Věčný život spasených by byl naplněn nekonečnou krutou bolestí, když by věděli, že někde ve vesmíru jsou jejich příbuzní (jejich vlastní tělo a krev) trápeni v neuhasínajících plamenech věčného ohně. Bible říká: "A Bůh jim setře každou slzu s očí." (Zj 7,17) "A smrti již nebude, ani žalu ani nářku, ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zj 21,4)

6. protože dělá z Boha hrozného čaroděje, který udržuje v plamenech při životě hříšné, kteří hoří, ale oheň je nestravuje, zraňuje je, ale nezničí. Bůh by musel zázračným způsobem udržovat životy těch, kdo jsou odsouzeni k nekonečnému, nesmyslnému trestu. V tom případě by byl Bůh horší než sám ďábel.

7. protože ovoce, které toto učení již na této zemi přineslo, není dobré. Způsobilo, že tisíce lidí se obrátily zády k Bohu a staly se jeho zatvrzelými nepřáteli. Navíc způsobilo, že tisíce jiných byly ochotny v Božím jménu vykonat "nepochopitelné činy" proti svým bližním s úmyslem zachránit je před plameny pekelného ohně.

Středověká španělská a římská inkvizice za sebou zanechala cestu potřísněnou krví, trápením a smrtí, která ještě stále vyvolává stud v řadách římskokatolické církve. Během vlády jednoho z inkvizitorů Tomáse de Torquemada bylo na hranicích upáleno více než 2000 kacířů. Jako kacíři byli mučeni a usmrceni nejen pokřtění křesťané, ale také kterýkoli žid, muslim nebo pohan, který se pokusil obrátit některého křesťana na svou víru.

Úplné a definitivní zničení

Biblickému učení je cizí myšlenka, že by Bůh udržoval př

Přečíst zbytek komentáře...



Lukin (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 10. duben 2007 @ 10:19:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Tak to asi neznáš gnostické texty, chlape! Četl jsi je vůbec?—
Ano, samozřejmě ne všechny.Evangelií  na konci 2. století po Kristu století  bylo kolem 200 a ne všechna se dochovala.

--A navíc: který gnostický text má pravdu? Je tolik různých gnostických proudů, které si navzájem tolik protiřečí!—
Ano do určité míry s tím souhlasím,proto je vždy na prvním místě vlastní zkušenost .Stejně tak existovali církevní řády které pomáhali chudým jiné zas upalovali lidy a knihy. Ono i kanonická evangelia si v celé řadě věcí protiřečí 


--A ve kterém gnostickém textu je, že jsi spasen pro Kristovu oběť a mocí jeho krve?—
A proč by to tam mělo být? S krví se oháželi Židé pří svých zvířecích a v dřívějších dobách i lidských obětech.


"mnoho se totiž do toho investovalo a pak by se celá ta stavba na písku zhroutila a dotyčný neměl v ruce nic"



--Nezhroutila - do stavby křesťanské víry se totiž investovala krev Božího Syna, která je neporazitelná, neboť jeho krev je věčný život.—
Libívá představa nic víc o které nevinní nic nevědí.


--Pro farizeje byl Ježíš rouhač, který je sváděl od víry v jediného Boha, a ty tvrdíš, že z něho udělali modlu?—
Farizeji byl obecně myšlen typ lidí,proto farizeové jsou i dnes a udělali si z Ježíše modlu na které pak vydělávají.



"To by mě zajímalo jaký je v praxi  rozdíl  mezi živým a mrtvým Bohem?-jak se to projevuje?"

--Mrtvý Bůh je takový, který není: je jen pouhým "něco" v nějakém textu.—
Např. v Bibli, Koránu atd.

--Živý Bůh je ten, který je: je "Někým", s kým se setkáš osobně, nezpochybnitelně.—
Jak jsem napsal lidé se setkavají s x různými Bohy na celé zeměkouli např . v modlidbách,jak to obecně popisuješ nevidím rozdíl mezi tvým Bohem a jejich,chtělo by to nějaký konkrétní příklad.  
 --Někým, kdo je větší než ty, a žádnými slovy ho neobkecáš—
Samozřejmě,menší být nemůže nebo jen na chvilku.
 
--Buď ho přijmeš do svého života, nebo ne.—
To je jak v supermarketu…je zvláštní, že dle NZ nemluvňata znají věci Otce přesto o tvých teorií a rozhodování nic nevědí.

"Sám mám totiž zkušenost ,že se nakonec ukáže, že jsou to jen hrátky lidského ega."

--A co když ty tvé teorie jsou také pouze "hrátky lidského ega"?—
V podstatě ano,ale je tu něco co na tom nezavisí


--Perlu jsem již našel: je to Slovo života, které se stalo tělem, Bůh, který se stal člověkem, Ježíš, který umřel za mne i za tebe. Neopíráme se o texty,--
Tak předně Ježíš není ta perla a ani to o sobě nikde neříkal-to je jeden z příznaků tvého snílkovství  a modlářství, o texty se právě opíráš jen to nevidíš .Kde ses např. dozvěděl informaci  že „Ježíš, umřel za mne i za tebe“
a)      z Bible
b)      někdo ti to pověděl, protože to tak vyčetl z Bibli

sám na pustém ostrově bys na něco takového vlastní zkušeností nikdy nepříšel,zkrátka opíráš se o texty
-- je vidět, že o křesťanství toho víš pramálo.—
vidíš špatně,mám s ním dlouholeté zkušenosti
 --Opíráme se o živého Boha, o Boha, který zemřel na kříži a opět žije, a to navěky.—
To je jak kafemlínek,který ti nasypali do hlavy v nějaké církevní organizaci.. nevinný.. křovák.. eskymák.. tak nemluví
 --Ano, Království Boží je v nás, pokud dovolíme, aby ho do nás Bůh zasadil duchovním znovunarozením.—
Viz. výše ten tvůj Bůh je pěkně vykutálený… Viz. výše nemluvňata 
--Bez Boha nedokážeme nic, s ním ale žijeme navěky, a to již tady a teď. ;-)—
Tak přeji sladké sny:-)


--PS - Proč myslíš, že ty nejsi snílek a já ano?—
Viz. výše



Re: V Pekle ječely miliardy lidí a proč tě fascinuje ten křík ? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 10. duben 2007 @ 10:31:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Do určité míry je správná představa, že člověku se nadělí to, o co se přičinil.
Představy působí na psychiku.
Jsou také lidé, kteří se cítí dobře, když okolo je něco špatně. Panikáři, rebelanti, stěžovatelé, osočovatelé, nespokojenci, ublíženci.
Když mne bolí zub, vymstím se tím, že někoho zmlátím. Na chvíli přestane bolet.
Král Jakub II. trpěl dlouho bolestmi zubů, navedl ale anglický parlament, aby začal válku. Historici uvažují o tom, že ta válka byla zbytečná (a stejně se nevyplatila), a že příčinou je možná to, že se králi ulevilo (zdánlivě, dočasně), když začal válku.
Co když někomu je dobře, že miliony trpí? jaká je to úleva ! Ale když se někdo probudí v noci s pocitem pekla, to je možná zapříčiněné tím, že má v hlavě neklidné myšlení. Jako třeba KSČ viděla okolo sebe všude třídního nepřítele a také si takové lidi dovedla najít, i když to byl nevinný člověk – ale omyly zavádějí do nesprávných polí.ten Bill to myslel upřímně, ale co když je to obraz, ke kterému je on DISPONOVANÝ, aby to viděl , a skutečnost je odloučení od milosti Boží, ne místo .



Lukin (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 10. duben 2007 @ 12:19:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Ono i kanonická evangelia si v celé řadě věcí protiřečí"

--Ale neprotiřečí si v tom podstatném, že Ježíš je Bůh a zároveň člověk—
Není tomu tak zcela a ví to každý historik,ostatně kdyby to bylo tak jednoznačné nemusely by se scházet po staletí církevní sněmy kde se církevní hodnostáři hádali jak to definovat nakonec došlo i na facky.   
Ostatně i v NZ-Ježíš okřikl člověka který ho nazval dobrým.
V Tomášově. ev jsou takoví jedinci nazváni opilými.
 --že je Boží Syn od věčnosti,že zemřel pro naše hříchy, aby nás vykoupil vlastní krví, a že mocí své a Otcovy lásky vstal z mrtvých, a také to, že věřícím v něj dává podíl na jeho věčném životě.—
Pořád libívá církevní teorie…na kterou někteří jedinci sednou jako mouchy na lep.


--Protiřečení, že kohout zakokrhal třikrát nebo dvakrát nejsou pro mne  směrodatná.—
Jsou i podstatnější např. u silně prožidovsého Matouše se hovoří o spáse jen pro zahynulé ovce Izraelské


--Perlou je Království a Kristus je jeho Král. Bez Krále není ani Království.—
Když ještě neznáš  králoství  pak je zbytečné zabývat se králem...



"někdo ti to pověděl, protože to tak vyčetl z Bibli"



--Ne, někdo mi to pověděl, protože měl živou a osobní zkušenost s ukřižovaným a vzkříšeným Kristem.—
Cizí zkušenost ať už psaná nebo povídaná vyjde nakonec na stejno.



"sám na pustém ostrově bys na něco takového vlastní zkušeností nikdy nepříšel"

To ne, ale právě proto přišel Kristus, aby vydal svědectví o Otci i o sobě, a jeho svědci to v moci jeho Ducha zvěstují stále dál a dál. Kristus chce, abych to věděl také.


To si přeješ pak si to propjektuješ i na Ježíše,sám to ve skutečnosti nevíš.K neviným není třeba mluvit tak nevím kdo tebe poskvrnil.Navíc Ježíš Bibli nenapsal ani ji neschvaloval prostředníci jsou na prd. 


--To není kafemlínek, to je zkušenost.—
V tvém vidění vlastně ano




--Od někoho, kdo je "probuzený" a "vědoucí", bych čekal více respektu k duchovním zkušenostem druhých.—
Tak osobně se za probuzeného „nepovažuji“ protože jsem ještě nebyl na „poušti“ ale do určitých věcí jsou nahlédl  

 --Jsi to odbyl docela lacino, nemyslíš?--

Nemám tě proč odbývat. 




Proč L.Halík propaguje tolik peklo? (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 10. duben 2007 @ 12:33:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
řekl bych,že používá typické středověké církevní praktiky,které ovšem na dnešního moderního člověka už tolik nepůsobí jako dříve spíše to pusobí opačně a u dotyčného to spíševyvolá úsměv a snad i lítost nad tím knězem.Kněžská kasta u pravěkých či starověkých lidí vystačila např. s bleskem jako projevem zlosti božstva.Celé je to založeno na strachu-s pomocí strachu lze totiž lépe ovládat masy lidí k vlastním čistě pozemským účelům a L. Halík je jedním kolečkem v tomto myšlenkovém mechanismu který tomu služí,aniž to zřejmě on sám tuší 
Plně souhlasím s A. Einsteinem který řekl

Bylo by to s lidstvem věru smutné, kdyby se mělo ukrocovat jen bázní z trestu a nadějí na posmrtnou odměnu.



Re: V Pekle ječely miliardy lidí. (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Úterý, 10. duben 2007 @ 13:15:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.theofil.cz
Nevíra v peklo je nevíra v Ježíše Krista a jeho slova. Jak může někdo říci, že bere Ježíše Krista vážně, když popírá jeho slova? Přečtěte se alespoň svědectví exorcistů s jejich případy vymítání - ti o pekle nepochybují, neboť ho vidí při každém vymítání zlých duchů.

Nesouhlasím se Seraphimovými způsoby, ale souhlasím s jeho důvody. Aviafovo popírání pekla mě děsí v jeho lehkovážnosti.



Re: V Pekle ječely miliardy lidí. (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 10. duben 2007 @ 14:13:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Nevíra v peklo je nevíra v Ježíše Krista a jeho slova.—
Ale prd, Ježíš Bibli nenapsal ani ji neschvaloval.Je známo několik pasáží kdy neznámí autoři evangelií evidentně podsouvají Ježíšovi i chybná slova nepochopením textu SZ tedy na základě vlastních přání.
  --Jak může někdo říci, že bere Ježíše Krista vážně, když popírá jeho slova?—
Viz. výše maximálně může zpochybnit práci evangelistů o historické postavě Ježíše to není.Obecně je typický znak pro sektáře,že ve všem slepě souhlasí se svým vůdce jenom proto,že toněkde řekl či si to myslí.
 --Přečtěte se alespoň svědectví exorcistů s jejich případy vymítání - ti o pekle nepochybují, neboť ho vidí při každém vymítání zlých duchů.—
No samozřejmě zlé duchy vymítá kde kdo např. v Indii hinduisté,Indiáni v Amazonii atd. A je nemálo těch,kdo za to i inkasují penízky... V Africe je to dneska velký církevní byznys,kdy se děti obviňují z čarodějnictví pak jsou za úplatu očisťováni více viz. článek dole. K těmto důsledků, pak vede přemíra fanatických kazatelů typu L. Halíka (možná  mazanějších)  a důvěřivých lidí.
 
-- Aviafovo popírání pekla mě děsí v jeho lehkovážnosti.—
Vycházel z Bible např. z pohledu SZ je existence posmrtného pekla či nebe pěkný nesmysl.



Křesťanské církve obviňují statisíce dětí z čarodějnictví

 

V Africe žijí statisíce dětí, které byly obviněny z čarodějnictví. To, co bylo kdysi jen zvrácenou úchylkou extrémistických sekt, je dnes běžnou praxí. Fanatické působení evangelikálních církví nese své trpké ovoce. Fundamentalističtí pastoři za řádný poplatek děti vyšetřují a vydávají potvrzení o jejich posedlosti. Pak z nich za další tučný obnos vymítají zlé duchy, trýzní je hladem a nezdráhají se použít ani fyzické násilí. Vynucené přiznání je živě vysíláno na televizních kanálech, které vlastní církve. Děti jsou pak zapovězeny svými rodinami a žijí na ulicích, tržištích nebo na hřbitovech. Odhaduje se, že jen v konžské metropoli Kinshase se 7 miliony obyvatel je bez domova 25 až 50 tisíc dětí. Z čarodějnictví byla obviněna většina z nich.


 "Je to byznys. Za pět nebo deset dolarů děti vyšetří a potvrdí, že jsou posedlé. Za další poplatek z dítěte vymítají zlé duchy. Často je moří celé dny hlady, bijí je a mučí, aby z nich vyhnali ďábla," řekl Remy Mafu, ředitel projektu Rejeer, který se věnuje péči o bezprizorní děti. Z čarodějnictví nebývají obviňovány jen děti problémové, ale i ty, které si vedou dobře ve škole. Většinou je jim dáváno za vinu, že byly spatřeny, jak létají nebo pojídají lidské maso.

Obyvatelé Konga jsou v těžké situaci. Mnoho rodin rozvrátily válečné konflikty a nákaza AIDS. Ruku v ruce s úpadkem jde i chudoba. Takové podmínky jsou idální pro šíření nebezpečných křesťanských církví. V Kinshase operují tisíce sekt s vesměs fundamentalistickým zaměřením. "Když jde něco špatně, v africké kultuře žádáme duchy, aby zjistili lidskou příčinu," vysvětil Mafu. "V současné době jsou obviňovány děti. Dají se snadno přesvědčit, že je to jejich vina." Dříve měla každá komunita svého šamana, který zprostředkovával kontakt s duchy. Takový člověk se těšil velké vážnosti. Dnes se role duchovních vůdců zhostili evangelikální misionáři a tradiční africkou kulturu svým učením zdeformovali. Rodiče stále častěji přiváději děti k pastorům. Ti za své "služby" vybírají vysoké poplatky.

Jednou z obětí středověkých praktik pochybných věrozvěstů je i patnáctiletá Naomi. Vlastní rodina se ji zřekla, když jí bylo 6 let. V té době měla 4 sourozence a žila s rodiči v Brazzaville na druhé straně řeky. Otec i matka zemřeli a ona musela zůstat u svého dědy a tety. Oba dva ji od počátku dávali najevo svou nelibost. "Děda onemocněl a teta mě obvinila, že jsem čarodějnice. 'Proč jsou všichni v okolí nemocní?' ptala se mě. 'Trpí kvůli tobě,' vinila mě. Dědeček mi dal vypít nějaký lektvar, ale nic se nezměnilo. Teta mi řekla, že musím odejít. Sousedé mě bili a pálili mi kůži," popsala své utrpení Naomi. "Říkali mi, že se buď musím přiznat k čarodějnictví, nebo že mě zabijí. Říkali, že mezi nimi pro mě není místo. Šla jsem do kostela, ale tam mi dali jen napít nějaké tekutiny, ze které se mi udělalo špatně. Prosila jsem sousedy, aby mě nechali spát kdekoli, třeba na záchodě, ale oni odmítli. Pak mě chytili nějací vojáci a taky mě obvinili, že jsem čarodějnice. Tvrdili, že mě viděli létat s ptáky. Vyhrožovali mi zabitím, ale podařilo se mi utéci."

Naomi vypadá o pět let mladší. Kůži na hrudi a na ramenou ji hyzdí ošklivé jizvy po popáleninách. Měla zlomenou nohu. Při rozhovoru se tváří klidně, ale prožitě trauma v ní zanechalo hluboké stopy. Nakonec se ji na tváři rozzářil úsměv, když líčila, jak našla jiný kostel, kde ji přijali a poslali do Kinshasy. Ujali se ji v ubytovně organizace "Válečné dítě" (War Child). Měla štěstí. Desetitisíce jiných dětí obývají hřbitovy, tržiště a ulice hlavního města. Konzumují odpadky, kradou a žebrají. Čím se provinili, že je potkal tak krutý osud? Čarodějnictvím?

V jiné noclehárně v Kinshase narazil korespondent britského listu The Observer Richard Dowden na Nelphyho Lelua, hubeného vysokého chlapce, jemuž je 14 let. Má britské občanství a hovoří anglicky se slabým londýnským přízvukem. Ještě nedávno navštěvoval školu v Hainault v severovýchodní části Londýna. Jednou se mu zdálo o tom, že se ho snažil zabít muž v černém. Se zvláštním snem se svěřil své matce. Ta ho odvedla do kostela v Tottenhamu, kde ho pastor označil za čaroděje. Matka ho zbila a odvezla do Kinshasy k babičce. Bití pokračovalo.

Tento případ svědčí o tom, že obviňování z čarodějnictví se nevyhýbá ani Evropě. Případy týrání dětí kvůli údajné posledlosti zlými duchy byly v poslední době zaznamenány v Londýně, Paříži i Amsterdamu. Je známo, že radikální evangelikální organizace mají svou základnu v USA. Odtud pronikají do všech částí světa, skupují televizní a rozhlasové stanice, stavějí kostely, všemi prostředky se snaží šířit své pochybné učení. Jejich členská základna roste velice rychle a to jak v Americe, tak i na ostatních kontinentech. Tento trend se nevyhýbá ani České republice. Také u nás se už objevily případy exorcismu. Můžeme jen doufat, že čas, kdy ve jménu božím plály hranice pod nebohými oběťmi honu na čarodějnice, se už nikdy nevrátí.


Zpracováno podle:
- Aktuálně.cz (22.02.2006, V ulicích Kinshasy trpí malí čarodějové)
- The Observer (12.02.2006, Thousands of child 'witches' turned on to the streets to starve)


Další zdroje:
- in VOGUE (D. R. KONGO - Návrat do říše temna)




Kdo má zájem existenci Pekla maximálně utajit. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 10. duben 2007 @ 17:50:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Kdo má zájem existenci Pekla maximálně utajit.
Kdo má zájem, aby lidé nevěřili, že je za těžké hříchy bude čekat věčný Boží trest v Pekle? Jistě ten, který má zájem, aby lidé tyto těžké hříchy prováděli. Čili sadista satan. Přeje si, aby co největší množství lidí bylo podobně jako on zavržených a věčně Bohem trestaných. Proto má zájem existenci Pekla, plného morálně zkažených lidí, před těžkými hříšníky utajit.

Dobrý Bůh má zájem, abychom hříchy nekonali, proto těžké hříšníky pravdivě straší hrozbou Pekla. Chce, aby lidé uvěřili v Krista a s hříchy přestali.

Vědět pravdu o pekelných trestech je prvním krokem k tomu, aby hříšník s těžkými hříchy přestal. Někdy tato informace však přichází příliš pozdě – u hříšníka, který miluje zlo celým srdcem (milovníka lži) – ten, přestože ví o pekelném trestu, s těžkým hříchem neskoncuje. Srdce a mysl takového hříšníka se podobá neúrodné půdě pro semeno pravdy o Bohu: 1) ztvrdlé půdě podél cesty, 2) mělké vrstvě půdy na skále, 3) půdě ve které roste trní. Nejúrodnější půdou bývá srdce malého dítěte, pokud tu půdu rodiče vytrvale odplevelují a srdce takového dospělého člověka, který velmi velmi nerad použivá lež.




Špatní a leniví křesťané půjdou do věčných muk. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 11. duben 2007 @ 11:03:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Špatní a leniví křesťané půjdou do věčných muk.
Evangelium svatého Matouše, 25.kapitola:

25,26 Jeho pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.

25,27 Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.

25,28 Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!

25,29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

25,30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.'

25,31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;

25,32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,

25,33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.

25,34 Tehdy řekne král těm, po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.

25,35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,

25,36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.'

25,37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?

25,38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?

25,39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?

25,40 Král odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.'

25,41 Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
25,42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
25,43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mně.'
25,44 Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'

25,45 On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.'

25,46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."




Re: V Pekle ječely miliardy lidí. (Skóre: 1)
Vložil: nula v Středa, 11. duben 2007 @ 16:34:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--4 evangelia se doplňují, navzájem upřesňují.--
 
v některých případech se i evidentně popírají

--Chybějící informace v jednom evangeliu, neznamená lež.--
 
--Evangelia nejsou vševědoucí - tím je pouze Bůh.--
 
ten ve Vaší hlavě určitě

--Evangelia jsou pouze neomylně pravdivá.--

prohlašuje omylný Halík a spol.:-)



Re: V Pekle ječely Billovy naděje. (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 12. duben 2007 @ 09:53:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To, co zažil Bill se dá vysvětlit
Každému je uchystané to, co si zadělal na zemi, to, co si zasloužil. A také jeho dobré činy a myšlenky ho budou provázet.To, co vyděsilo Billa, to bylo to, co je pro něho připraveno.
Ale má vru v Ježíše , Spasitele. ten se objevuje :
´.....a náhle, zcela náhle se zjevil Ježíš....´ a ten doprovázel Billa už celou cestu až zpátky do domu.
Bill viděl SOUKROMÉ zjevení o stavu SVÉ duše a možnosti, kterou má pro ho Ježíš. To je mu poučením. Kdyby chtěl tyto obrazy říkat jiným, je to jako vypravovat soukromý příběh. Jako kdyby žák dostal ponaučení od učitele, jako když lékař předepíše lék a určí diagnózu. Diagnóza pro Billa byla : velké trápení, jeho lék je Ježíš. To může být poučením, jen vlastnosti mohou být individuálně odlišné.



Pán Ježíš řekl Billovi, aby o Pekle s miliardami lidí svědčil druhým. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 12. duben 2007 @ 10:23:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Pán Ježíš řekl Billovi, aby o Pekle s miliardami lidí svědčil druhým.

Mýlíš se Miro Miliko, když píšeš, že: "Bill viděl SOUKROMÉ zjevení o stavu SVÉ duše a možnosti, kterou má pro ho Ježíš. To je mu poučením. Kdyby chtěl tyto obrazy říkat jiným, je to jako vypravovat soukromý příběh. Jako kdyby žák dostal ponaučení od učitele, jako když lékař předepíše lék a určí diagnózu. Diagnóza pro Billa byla : velké trápení, jeho lék je Ježíš. To může být poučením, jen vlastnosti mohou být individuálně odlišné."

Pravděpodobně máš Miro tak velký strach o ztrátu své bludné víry v liduprázdné peklo, že jsi nedočetl Billovo svědectví až do konce. Čti ho aspoň zde.
Cituji:
""Když jsem se uklidnil aspoň na tolik, abych byl schopen formovat myšlenky, zeptal jsem se: Pane, proč jsi mě poslal na tohle místo? A on odpověděl: „Protože lidé nevěří, že tohle místo existuje. Dokonce někteří z mých vlastních lidí nevěří, že existuje.“ Byl jsem šokován. Každý křesťan by měl věřit v Peklo. Ale ne každý věří v doslova „hořící Peklo“. Zeptal jsem se: Pane, proč sis vybral mně? A on mi neodpověděl. Nemám tušení proč si vybral zrovna mně. Moje žena a já nenávidíme kruté filmy a špatné věci, nemám rád léto a už vůbec ne horko. Ale neodpověděl mi. Řekl: Jdi a říkej, že nenávidím tohle místo a že není moje přání, aby jedno z mých stvoření šlo na tohle místo. Ani jeden. Nikdy jsem ho nestvořil pro člověka. Bylo stvořeno pro ďábla a jeho anděly. Musíš jít a říct jim to. A já jsem si myslel pro sebe: Pane, oni mi neuvěří, budou si myslet, že jsem se zbláznil nebo měl špatný sen, nemyslíš? Pán odpověděl: Není tvoje práce je usvědčit. To je práce Ducha svatého. Ty jen jdi a řekni jim to. Řekl jsem: Ano Pane, půjdu.""




náboženská zjevení (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 12. duben 2007 @ 12:12:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
dotyční mají různé náboženské představy.Tento byl evidentěn ortodoxní církevník pak není divu,že má představy o Pekle kde ho trápí démoni.Muslim by zas popisoval muslimské peklo,hinduista a buddhista má představy,které odpovídají jejich vyznání s jejich bohy a démony.Vesmířanu Ivu Bendovi se zase zdá o vesmírkných flotilách atd. 

Je to podobné jako když mají lidé zážitky klinické smrti,vesměs se v nich potkávají mimo svého zesnulého příbuzenstva takové postavy ve které za života věřily např. Ježíše, Buddhu,Mohameda atd. 



Lukin (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 12. duben 2007 @ 16:09:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Jsem nevěděl, že věříš v nějaké texty a písemná svědectví.--

Pouze do určité míry,ono je třeba nejen u textů oddělovat zrno od plev. U zážitku klinické smrti nemám důvod proč automaticky podezírat jednotlivce,že by lhal.Navíc je známo,že ne každý v klinické smrti má tyto zážitky.

--Nebo jsi zažil klinickou smrt jednou jako křesťan, jednou jako buddhista a jednou jako muslim? :-)--

Osobně ne šlo o srovnání "podobných" zážitků jako prezentoval L. Halík i když v tomto případě je silně cítit kupecký charakter,který má dotyčného nahnat zřejmě do nějaké církevní sekty. 



Stránka vygenerována za: 1.01 sekundy