Grano Salis - Tridentský koncil 1545-1563

Tridentský koncil

V letech 1539-1541 se v Německu konala řada sněmů, na nichž se protestanti a římskokatoličtí teologové pokoušeli dosáhnout vzájemného porozumění a určité jednoty.

Na římskokatolické straně se jich účastnili někteří z předních katolických Erasmových žáků, kteří měli pochopení pro protestantskou nauku o ospravedlnění vírou a nepřáli si rozdělení západní církve.

Jak už víme kardinál Contariny, který hrál určující roli na sněmu v Řeznu sám prošel konverzí, která měla mnohé styčné body s konverzí Lutherovou. Přesto, že došlo vlastně ke shodě ve věci ospravedlnění, tak ale v otázkách transsubstanciace a papežské autority byl kompromis nemožný.

Neúspěch pokusů o mír s protestanty nahrával římským zastáncům neústupnosti. Roku 1542 po neúspěchu Řezna byl svolán koncil do Tridentu, kde místo konání bylo zvoleno po bedlivé úvaze na území německé říše, ale v dostatečné blízkosti Říma, jež zaručovalo papežskou kontrolu.

Tridentský koncil byl počátek protireformace, jež se stala náboženským hnutím a nepočítáme-li negativní záměr zadusit protestantský omyl, pak ani jiný žádný jiný význam a konkrétní program neměl. Nepočítal ani s žádnou zásadní reformou církve nevyžadovala žádnou změnu postoje ze strany papežství. Přesto svědectví konzistoří ukazují, že až do roku 1542 by mnozí kardinálové bývali ochotni uznat protestantské požadavky týkající se ženatého kléru, přijímání podobojí, národních překladů Písma, ospravedlnění vírou, svátků, půstů a mnoha jiných sporných bodů. Problém však byl, že po roce vzájemných výpadech a triumfu fanatismu na obou stranách, po roce 1542 v Římě zásadě došlo posunu doprava. Rozhovory před koncilem zkrachovaly a protestante se ještě více odklonili od Říma. V Římě byla zřízena inkvizice, do jehož čela byl postaven fanatický neapolský papeženec kardinál Caraffa (pozdější papež Pavel IV). Proto Řím opanovala záhy nová netolerantní tmosféra, leč nikoli reformistická. Byl sestaven seznam zakázaných knih „index librorum prohibitorum“ a jejich pálení se potom stal častým jevem.. Židé byli nuceni nosit žlutou hvězdu a protestanté byli upalováni a volnomyšlenkáři umlčováni.

Za těchto okolností se roku 1545 koncil konečně sešel v Tridentu , ale v té době ho jen málokdo bral vážně. Byl zpožděn o pětadvacet let, během nichž se po Evropě rozšířily různé formy protestantismu.

Tridentský koncil zasedal ve třech obdobích 1545-1548, 1551-1552 a 1562-63. Byl devátý všeobecný (ekumenický) jako uznávaný římskokatolickou církví. Ačkoli byl nazván ekumenickým neboli také celosvětovým, přes dvě třetiny biskupů, kteří se ho účastnili, byli Italové. Nakonec koncil nejednal ani v zastoupení celého římského křesťanství a už vůbec se nevymanil z papežského vlivu.

Koncil měl dva úkoly – vymezit učení římskokatolické církve proti protestantismu a zavést uvnitř římskokatolické církve kázeňské reformy. Vymezení nauky se týkalo celé řady oblastí: Písma, tradice, prvotního hříchu, ospravedlnění, svátostí, očistce, relikvií (soch i obrazů) a odpustků.. Z koncilu vzešel větší počet dekretů a ustanovení, než z osmnácti předchozích koncilů dohromady.

Ještě jednu významnou změnu koncil zavedl a to nařízení biskupům, aby vytvořili semináře sloužící ke školení duchovenstva. Je dle mého šokující, že před tím žádný předpis týkající se výcviku kněží v jejich konkrétních povinnostech neexistoval. Vytvoření seminářů navíc posloužilo otevření celého problému vzdělávání v křesťanském světě. Církev se jím nikdy nezabývala systematicky , měla na ně absolutní monopol a tak žádnou podobnou potřebu nepociťovala. V patnáctém století, kdy bohatí měšťané začali zřizovat školy, které stály mimo církevní systém, tento monopol těžce narušili a laikové vrhli na pole vzdělávání se vší rozhodností a na všech úrovních.. Renesance která klerikalismus představovala jako překážku stojící na cestě vědění a pravdě, poháněla vpřed reformaci.

Roku 1564, rok po završení koncilu , papež Pius IV. Potvrdil všechny jeho závěry a téhož roku také vydal Tridentské vyznání víry, známé též jako Vyznání Pia IV. Lze tu nalést mnoho protiprotestantských rozhodnutí, k nimž koncil dospěl. Od protestantů kteří přestoupili k Římu, se pak žádalo, aby s ním vyslovili souhlas.

Proti Tridentskému koncilu vystoupili přední protestantští teologové. Autorem jedné z nich byl Kalvín, který r 1547 uveřejnil Akta Tridentského synodu protilátkou opatřená. Byl si tak jistý svou pří, že Tridentský text nejprve v úplnosti předložil čtenáři a teprve pak podrobil zdrcující kritice. Obsáhlejší a a uváženější odpově´d přišla od luterského teologa Martina Chemnitze, který meziléty1565 a 1573 uveřejnil Zkoumání Tridentského koncilu na něhož obšírně reaguje.

Dá se opravdu říci, že se Tridentský koncil nestal jen jeden z řady římskokatolických koncilů, už proto, že přinesl závazné prohlášení protiprotestantského protireformačního římského katolicismu. Ve světle (chceš-li ve stínu) Tridentu byly čteny a vykládány i dřívější koncily. Trident tak římskokatolickou církev ovládl na čtyři století a toto období skončilo až Druhým vatikánským koncilem, z něhož vzešel ještě větší počet dokumentů, nežli z koncilu Tridentského a který se nesl ve značně odlišném duchu.

Nyní se Trident stal jedním z koncilů minulosti, přesto ambice mnohých rádi oživují jeho minulost pro vyvolávání xenofobie a sporů uvnitř křesťanského tábora. Jsem smutný že část Grana se tomu úspěšně propůjčila a chybí naprostý duch smíření, který je samozřejmě v Kristu pro Boží lid už vydobytý. I přesto, že ozvěna koncilu doznívá ještě v dnešních časech, je znát, že římskokatolická církev už dávno změnila kurz a tak je přirozené, že až na výjimky se církve snaží najít společný poklad vzájemného obecenství v prostředí rovných podmínek přátelského dialogu na mnoha úrovních a to především v rovině teologických otázek. Myslím, že oponenti zejména nechápou, že deklarativní dokument Charty Oecumenici nejde proti suverenitě a autonomii jednotlivých církví a nemá nejmenší snahu překračovat denominace nějakých vyvolených - nevolených elit v přelézání ohrad, ale cesta jednoty se hledá na nově vytvořené přátelské platformě naprostého vzájemného respektu. Potom chápu, že ambiciózně laděným osobnostem typu pastýře, musí dokument nutně vadit.

Pattre

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace