poslal Seraphim SV. CECÍLIE, PANNA A MUČEDNICE.
C e c í l i e , ze slavného rodu, se zasvětila Ježíši Kristu. Proti její vůli ji rodiče zasnoubili urozenému mladému muži Valeriánovi. Po svatbě řekla Cecílie svému ženichovi: “Milý Valeriáne! Zasvětila jsem se Ježíši Kristu a měl bys vědět, že mi Bůh dal za strážce anděla, který mne střeží." Valerián žádal: “Mám-li uvěřit tvým slovům, ukaž mi toho anděla." Cecílie odpověděla: “Pouhého ducha mohou spatřit jen oči očištěné a posvěcené na křtu svatém; přeješ-li si vidět anděla, musíš opustit modloslužbu, uvěřit v Krista a dát se pokřtít." Valerián se tázal: “Kdo mě může očistit, abych viděl anděla? Kdo mě naučí znát křesťanské učení?" “Jdi na Appiovu silnici, tam uvidíš chudé, žebrající o almužnu. Řekni jim: Posílá mne Cecílie, abyste mi ukázali sv. Otce Urbana. A když se s ním seznámíš, sděl mu všecko, co jsem ti říkala." Valerián poslechl, byl od Urbana poučen a pokřtěn.
Vrátil se domů a zastihl klečící a modlící se Cecílii. Vedle ní spatřil zářící zjev anděla. Anděl měl v ruce dva věnce z růží a lilií, jeden podal Cecílii, druhý Valeriánovi a řekl: “Tyto věnce přináším z nebeského ráje; jejich květy neztratí svou krásu a vůni, zachováte-li je s čistým srdcem."
Vtom vkročil do světnice Valeriánův bratr Ctibor. Zvolal: “Žasnu, že v této roční době je zde cítit vůni růží a lilií!" Valerián řekl: “Kdybys uvěřil v Krista, uviděl bys věnce z růží a lilií. Až dosud jsi věřil jen v klamné bohy." Ctibor se dal poučit a stal se křesťanem. Oba bratři byli zadrženi a odsouzeni na smrt. Na popraviště je vedl vojenský velitel Maxim. Divil se, proč se tak radují při cestě na smrt, a tázal se jich, zdali skutečně budou mít po smrti nový život. Ctibor odpověděl: “O tom nepochybuj! Věř, že lidská duše je nesmrtelná a že po smrti nastane nový život!" Maxim si umínil, že se také dá pokřtít. Valerián a Ctibor byli popraveni mečem, a když přišlo najevo, že Maxim také vyznává Krista, byl utlučen kyjem.
Cecílie mezitím rozdala všechno své jmění chudým. Prefekt ji předvolal a žádal, aby vydala jmění a obětovala bohům. Odpověděla: “Marně žádáš ode mne poklady; rozdala jsem je chudým." Vladař rozkázal, aby byla udušena v lázni vedrem a horkou párou. Když Cecílie zůstala naživu, rozkázal, aby byla sťata. Kat jí zasadil mečem tři rány a nechal ji polomrtvou ležet. Mučednice žila ještě tři dny, napomínala křesťany ke statečnosti ve víře, a když už nemohla mluvit, alespoň svými prsty dávala najevo, že věří v jednoho Boha ve třech osobách.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.756-757
