celá církev byla řízena vždy na místě: v Jeruzalémě měli svou, v Antiochii svou atd., a všude, kde byla početná židovská diaspora měli své vrchní pastýře , kterým se také říká metropolita. V Římě také. Nelíbí se mi ale představa, že jeden metropolita má rozkazovat druhým, a chování římských papežů je často rozkaz, ne zpráva.
Začíná to tím, jak teologové připomínají, že v listě jednoho z prvních římských papežů (jméno nepamatuji), někdy ve druhém století se najde takový tón jaký dosvědčuje, že měl autoritu a mohl tak přímo psát.
Ale co když měl jen odvahu, nebo vojenské vyjadřování (nebo drzost) psát autoritativně?
Další důkaz je výnos, který vydal kterýsi papež cca v 11. století a je známý pod názvem Dictatus papae.
Byl sice užitečný a dovolával se přirozeného (a rozumného) práva na to, aby biskupové v církvi nebyli dosazováni světskými knížaty (jako v Německu), ale vrchním pastýřem církve, to je papežem, a tento přípis byl v té době potřebný, ale z toho, že použil slovo Dictatus vyplývá římská povaha.
Římská povaha povstává z dávné doby , kdy 40 vojáků s Aeneem se usadilo u Tibery a zůstalo tam, ale rozšiřovali se, až dosáhli od Egypta po Dunaj. Proto jsem pro obnovení stavu z prvních století, kdy každá oblast měla svého vrchního kněze a kdy orgánem, který určoval dění v Kristově církvi nebyl jeden člověk se svým sbore pomocníků, ale sněm všech patriarchů (dnes by to mohlo být asi takto: Jeruzalém, Alexandrie, Antiochie, Trapezunt, Smyrna, Cařihrad, Kyjev, třeba i Waršawa, Bombaj a Tokio). V praxi to splňuje pravoslavná církev. Je to svaz 15 samostatných (autokefálních) církvi, včetně Gruzie a Arménie (která je volně chápaná jako katolická bulou Pro Armenia ze 13. století, ale žije si svým způsobem) atd.
A to se týká Evropy a blízkého okolí. Měli by tam být také další patriarchové na sněmu: Kapské Město, Adis Abeba, Montreal atd. Jestlipak se tady ví, že se Mexická církev odtrhla od římské už před stoletím?, prostě se jim nechtělo poslouchat papeže. Když tam Jan Pavel II byl před pár lety, bylo to první setkání oddělených církví. Proběhlo bez incidentů
PS. Jana Pavla II vysoce uznávám, ale to je osoba. Církev je hnutí. Však také nebyl Říman, to je nebyl diktátor.