Grano Salis - Vítězství u Krajského soudu ČR (29.8.2003). Svědectví Libora Halíka (5)

VÍTĚZSTVÍ U KRAJSKÉHO SOUDU ČR (29.8.2003). Svědectví Libora Halíka (5) Tajemníkovi městské části Brno-střed, právníku JUDr.Radovanu Novotnému si na mě stěžoval ředitel Fakultní nemocnice Brno MUDr.Jan Burian. Tajemník mě proto pozval 14.8.2003 k sobě tzv. na kobereček. Než jsem k němu šel, tak mi v modlitbě přišlo, že mám před tajemníka předstoupit tak pevně, jako Mojžíš před faraona. Že s ním nesmím uzavírat kompromisy. Že On, Bůh tajemníka donutí. Že se uskuteční 13.verš Žalmu 36: „Ano, pachatelé ničemnosti padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat“ i 10.verš Žalmu 64: „Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí Jeho dílo.“ Tak mi 14.8.2003 dal tajemník protizákonný písemný zákaz shromáždění před nemocnicí na Obilním trhu. Současně mně neznámý (a asi nevěřící) právník nabídl pomoc. Ta však spočívala v tom, abych stál jinde než před nemocnicí. Takovou pomoc jsem po nečekané telefonické poradě s prezidentem Hnutí Pro život Mgr.R.Ucháčem odmítl.

15.8.2003 nás bylo poprvé na Obilním trhu „jako much“: já, František S., Karel Š., Karel S.- čtyři. Odpoledne se uskutečnila první společná schůzka pěti spolupracovníků. Na následující týden mi přislíbili, že nebudu na Obilním trhu sám. Každý z nich tam bude se mnou 1 dopoledne od 10.00 do 12.00 hodin. Tím se ustálil přesný čas mých pravidelných stání na Obilním trhu. (Čas se ani r.2004-r.2005 nezměnil, ač většina prvních spolupracovníků přestala na Obilní trh chodit. V r.2006 chodím na Obilní trh zhruba od 11.00 do 12.00, začátkem r.2007 od 11.30 do 12.00.) Kněz dominikán mi přislíbil, že též přijde na Obilní trh. Později jednou přišel. Stál zde v bílém dominikánském rouchu. Zjistil jsem, že mi byl v Pravoslavné církvi snížen plat o 2 000 Kč. Avšak Bůh se o nás postaral. Za oznámený nález peněženky jsem dostal 800 Kč, od dlužníka – bezdomovce 500 Kč a od přátel 1 000 Kč. Správce objektu nemocnice na Obilním trhu pan Kopecký na nás dne 18.8.2003 přivolal dvě městské policistky. Vyšší z nich se chlubila, že když jí lékař doporučí jít na umělý potrat ze zdravotních důvodů, tak na něj půjde. (Úředně je zdravotním důvodem nejčastěji selhání hormonální a nitroděložní antikoncepce, dále pak věk do 15 let, nebo věk od 40 let, nebo když žena dvakrát rodila císařským řezem - ač je zde riziko trvalé budoucí neplodnosti ((např. zpěvačka Vondráčková)), ač jsou známy případy, kdy se uměle oplodňují více než šedesátileté ženy a existuje případ, kdy žena vpořádku rodila císařským řezem až osmkrát. Označovat selhání antikoncepce za zdravotní důvod k interupci je nesmírně pokrytecké.) Opsaly si údaje z mého občanského průkazu a odjely. Po zhruba 3 týdnech mi velící orgán městských policistek, přestupková komise úřadu městské části Brno-střed zaslala poštou složenku, abych zaplatil 1 000 Kč. To jsem odmítl. Měl jsem 2 svědky, kteří dosvědčili, že dne 18.8.2003 jsem přestupek nespáchal. Právě jsem rozdával letáčky a Petr C. se místo mě modlil Žalmy. Rómka uviděla plakát potracených dětí, připevněný na mém těle. Proto mi řekla, že na potrat nepůjde, ačkoliv má už 3 děti. Stáli jsme na chodníku před nemocnicí obaleni plakáty jako starověcí vojáci štíty. Pan vrátný z nemocnice nás posílal na chodník do parku. František S. mě přemlouval, abychom ho poslechli. Já ale odmítl ustupovat. Když na lavičku v parku usedl příslušník policie České republiky, František se ulekl, že nás zatkne. Nic se však nestalo. Zároveň se nás zastal neznámý muž. Pravil, že mu manželka bez jeho souhlasu vzala nedávno dceru sem na umělý potrat. Profesor Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Brně RNDr.Vladimír Vetterl, pravoslavné víry jako já, měl velkou radost z toho, co proti potratům dělám.
Na Obilním trhu jsem byl s Jurou Č. a jeho manželkou Šárkou na invalidním vozíku. (Šárka ochrnula, když její maminka rodila a lékař porod pokazil.) Měla na sobě protipotratový plakát. Jistý lékař zařval, aby ho Šárka dobře slyšela: „Taková se neměla narodit! Lépe kdyby zemřela!“ Připojil velmi vulgární výrazy. Cizí muž v parku to uslyšel. Přiběhl k lékaři. Vytkl mu, že se nestydí na mrzáčka a na nás, kteří tu krásně zpíváme. Lékař zabouchl auto a ujel. Pak přijela dvakrát městská policie. Strážníci mně i tehdejšímu správci nemocnice Kopeckému oznámili, že protestovat můžeme dál na chodníku přímo před nemocnicí. Poté odjeli. Správce nemocnice pan Kopecký dal na hranici mezi dvorečkem před vchodem a chodníkem namalovat žlutou čáru. Zakázal nám ji překračovat. Zdravotní sestra z Obilního trhu, dnes již v důchodu, ode mě vděčně přijala knížku a letáčky. Letáčky si vzal i učitel z církevní školy z Kroměříže. Tři ženy mi nenápadně děkovaly za to, co na Obilním trhu dělám. Ukázal jsem fotky potracených dětí tomu muži, který pravidelně vozí do této nemocnice stále jiné ženy – pravděpodobně prostitutky na potrat. Zděsil se. Podařilo se mi hovořit s jednou lékařkou z Obilního trhu. Jedna místní zdravotní sestra si ode mě vzala letáček. Neplodnému páru nevěřících lidí jsem dal adresu nepotratářské gynekoložky MUDr.Ludmily Lázníčkové z CENAPu. Též jsem je povzbudil, aby se zkusili modlit, chodit na bohoslužby. Vždyť i neplodnému Abrahamovi, když to zkusil, se narodil syn. Před odchodem k nemocnici dostávám do mysli Žalm 45: „…do boje vyjeď za pravdu…zasáhneš srdce nepřátel…miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli, proto Tě Bůh pomazal nad tvoje druhy…“ Dne 26.8.2003 jsem díky laskavé pomoci věřícího právníka podal ke Krajskému soudu ČR žalobu proti rozhodnutí tajemníka městské části Brno-střed JUDr.Novotného. Učinil jsem to úmyslně ve výroční den památky brněnského kněze Martina Středy. Jeho modlitby podepřely roku 1645 vítěznou obranu Brna před přesilou vraždících Švédů. Tělo tohoto modlitebníka dodnes nezetlelo. Stalo se Božím znamením. Soudobí lékaři zkoumají matematickou pravděpodobnost genetického postižení nenarozených dětí. Matkám pak zpravidla vnutí umělý potrat. Je známo, že vlastní děti gynekologů, kteří provádí interupce na Obilním trhu, byly podle těhotenských genetických testů zdravé. Přesto se narodily postižené. (Během dvou let mně přišlo 10 žen na Obilní trh říci, že jim lékaři předpověděli nemocné dítě. Ony odmítly interupci a modlily se. Většinou to byly katoličky. Děti se jim narodily zdravé. Pouze dvěma z nich se narodilo dítě postižené – jedna byla běloškou z Českobratrské církve evangelické a druhá byla Rómkou. Čelní představitelé Českobratrské církve evangelické se v současnosti většinou podobají ateistům. I když se modlí, nemají ani nejmenší víru v zázraky. Příliš věří v lidské autority a nedůvěřují Bohu. Bůh jim proto zázračně nepomáhá. Obě ženy mají své postižené děti rády. Proto je odmítly dát do ústavu.) Včera i dnes jsem pokaždé jiné neplodné ženě na Obilním trhu navrhl modlitbu za oplodnění. Vzpomněl jsem si totiž na Milana, neobvyklého člena Českobratrské církve evangelické. On mi fandí v boji proti umělým potratům. Řekl, že lékaři nejsou vševědoucí. Vždyť jemu kapacita z Obilního trhu Prof.MUDr.Uher řekl, že on je neplodný a nikdy nebude mít děti. Jakmile však jeho manželka uvěřila ve vzkříšeného Ježíše Krista, v ten den otěhotněla. Pak s velkým břichem potkali Prof.MUDr.Uhra a řekli mu to.
27.8.2003 vyslovily souhlas s naší aktivitou 4 ženy. Dalších 10 lidí odpovědělo, že by také chtěli, aby zde byla jen porodnice a ne i potratárna. Jeden z nich byl pravoslavného vyznání jako já. Souhlasil s námi také Francouz, který bojuje proti potratům na ulici v Paříži. Jen 2 lidé odpověděli, že jsou opačného názoru. Toho dne mě a P.Františka P. fotily a zpovídaly brněnské noviny Rovnost, redaktorka Veselá. Následující den 28.8.2003 se v novinách objevila fotografie a pomlouvačný článek o tom, jak škodím pacientkám v budově nemocnice hlasitým zpěvem Žalmů na ulici. Článek si však přečetl i pan Karel Formánek. Přišel mě povzbudit právě v den, kdy spolupracovník František S. propadl z novinářské pomluvy takovému strachu, že před nemocnicí dělal, že ke mně nepatří. Pan Karel Formánek přišel v okamžiku, kdy mě urážel správce objektu Kopecký. Knihu „Proč pláčeš Miriam“ jsem daroval pošťákovi, kterému se nelíbilo, jak na mne nemocnice vytrvale posílá městskou policii, aby mne odtud vyhodili. Redaktor Impulsu se mě ptal na mé názory. Pak šel do nemocnice vyzkoumat, zda je mě uvnitř opravdu slyšet. Když se vrátil, oznámil mi, že mě tam slyšet není. Natáčela mě Česká televize a radio Brno. Vysílali to v pomlouvačském duchu hned večer na jihomoravském regionu. Před odchodem z Obilního trhu se objevil redaktor z Blesku, který si mne vyfotografoval. Večer se mi stalo něco s páteří. Já ulehl neschopen pohybu. Neschopen zajít příštího dne na Krajský soud ČR, kde se toho dne v urychleném řízení rozhodne o mé žalobě na rozhodnutí tajemníka městské části Brno-střed JUDr.Novotného. Dne 29.8.2003 vyšla má fotografie a krátký nepomluvačný článeček v celostátním Blesku. Ležel jsem nehybně na podlaze. Veřejného rozhodnutí Krajského soudu ČR byl účasten místo mě pan Karel Formánek. On vyslechl, že jsem soud vyhrál. Přišel mi to oznámit. Soud má lhůtu 30 dní na písemné odeslání rozsudku žalobci i straně žalované. Na Obilním trhu mě dnes měl zastoupit dominikánský kněz. Nepřišel. V katolickém týdeníku „Světlo“ byl o našem duchovním zápase před nemocnicí na Obilním trhu pozitivní článek.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace