Grano Salis - Pár slov o učednictví

jakobin poslal: Vzhledem k tomu, že se v komentářích k článku Jak se charismatici také vyrovnávají s kritikou znovu objevilo téma učednictví, přidávám svou zkušenost. Zažila jsem učednictví jak z role učedníka, tak z role toho, kdo se jen bezmocně dívá na „pravé“ učedníky. Učedník v tomto charismatickém (?) pojetí totiž neznamená křesťan toužící žít ku potěše PánaBoha obyčejným životem. Když jsme jednou dotírali na vedení sboru na setkání vedoucích s dotazem, jestli matka, která věří v Krista a své děti vede k Bohu je učedníkem PJK, dostalo se nám odpovědi, že ne, protože o své děti se starají i nevěřící. Z toho a z dalšího řečeného jasně vyplynulo, že být učedníkem je vázáno na výkon a to ještě nějaký konkrétní výkon a také na jisté vydané a poslušné postoje (směrem k vedení). Učedník se tedy od normálního křesťana odlišuje. Je něco víc.

To jsem ostatně zažila, když jsem „učedníkem“ sama byla. Na učednických setkání zaznívaly modlitby za ty, kteří se nechali strhávat z cesty za Kristem starostmi o tento život a místo toho, aby byli u Kristových nohou (rozuměj na učednickém setkání), tak jsou doma se svými rodinami. Já jsem byla svobodná, bezdětná a za tyto lidi jsem prožívala bolest, a jasně vnímala, že to, že na daném setkání nejsou, je jejich velké selhání, pohodlnost a sobectví. Z celkové atmosféry bylo jasné, že i Kristus sám je zklamán, že nepřišli. Zároveň jsem jasně cítila, že já jsem na straně správné, jsem u Kristových nohou, jsem tam, kde působí duch svatý a kde se budou dít veliké věci. O čem byla učednická setkání? Příklad. Jednou večer jsme se sešli a trávili čas v modlitbách a uctívání, pak jsme vyslechli slovo, a dohodli se, že ráno vyrazíme a půjdeme, kam nás duch povede. Šli jsme, skončili jsme k večeru na louce za městem, kde jsme rozbalili spacáky, upekli buřty a šli spát (já – svobodná, a pár otců od rodin, kteří nesešli z Kristovy cesty). Později se z učedníků stala elitní skupinka sboru, jejíž gro bylo tvořeno mládeží, a občas přibrali nějakou rodinu či nezadané starší osoby. Měli své vzdělávací kurzy, svou jakoby církev v církvi. Tím jak sílilo pojetí učednictví v rámci této skupinky (ve smyslu, jsi-li učedník, tvůj život musí být vykazatelný- tzn. není nic na co by se tvůj vedoucí nesměl zeptat, nemáš nic skrytého, soukromého, pakliže tvůj vedoucí narazí v tvém životě na něco, co se mu nezdá, co by tě podle jeho názoru mohlo odvádět od Krista, bude tě napomínat a tuto oblast monitorovat, pozor, tady se nejedná o otázku hřích/nehřích, dál se předpokládalo, že všechna důležitá rozhodnutí svého života budeš konzultovat se svým vedením), rostla tendence toto učednictví aplikovat i v celém společenství. Proti tomu jsme se tehdy (zelo) vzepřeli. Definovala bych tedy, že učedník vypadá asi takhle: 1) navštěvuje učednická setkání 2) má pravidelná setkání s přiděleným vedoucím 3) vše o sobě musí sdělit ( a otázky to byly mnohdy dotěrné), rozhodnutí konzultovat, neponechávat si tajemství či soukromí 4) účastní se akcí pořádaných učedníky (pouliční evangelizace apod.) 5) plní úkoly v rámci učednického kurzu (vypracovává různé práce na biblická témata). Z tohoto je jasně vidět, že maminka, která se stará doma o děti dle tohoto nemůže být učedníkem PJK. Na závěr úryvek ze studie o učednictví z mého bývalého sboru: Definice učednictví: Ačkoliv se to může zdát samozřejmé, není tato definice něčím lehkým. Pán učednictví definuje jako proces ve kterém se učedník od nějakého zralého, Pánem určeného člověka učí zachovávat přikázání Páně. Učedník je tedy někdo, kdo se chce učit zachovávat přikázání od jiných lidí, kteří již k nějakému stupni zachovávání příkazů Páně dospěli, aby se sám posléze stal činitelem jiného učedníka (VIZ - 2Tim.2:2 apoštol Pavel říká Timoteovi : ..“a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem , kteří budou schopni učit zase jiné.“) Co to pro nás znamená v praxi ? Myslíme si, že většinu věcí tu již bylo nastíněno. Pro nás to znamená: A) Proces proměny našeho charakteru : 1. Mám učednické vztahy – jsem ochoten žít v církvi tak, abych byl napomenutelný. Musím mít dostatečně otevřené vztahy, zvláště k těm, kteří stojí v pozici „učících zachovávat“ přikázání. Neboli, je tu možnost, abych se někde skrze někoho učil ? Od koho jsem napomínán a kde ? 2. Jsem ochoten žít otevřený život a jsem ochoten žít v pokání. O kom nikdo nic moc neví a kdo neví nic moc o druhých v církvi, není aktivním účastníkem toho, co Pán v církvi koná. Kde se v církvi pohybuji ? Kde je moje místo ? Kde mám prostor pro sdílení se s druhými a nejen s těmi, kteří jsou „mi podobní“, ale s těmi, kteří jsou mi dáni jako spolupracovníci. B) Proces zapojení do služby v božím království: 1) Protože věříme tomu, že Pán nás dal do církve z určitých Jeho záměrů, je třeba být jejím aktivním účastníkem. Sami jsme to slibovali: budu hledat své místo v církvi tak, jak jí buduje Pán. Všichni hledáme Boží vůli, ale ať je nám více či méně jasná a zřetelná, církev někam jde. Není společenským klubem. Je organismem se svou funkcí a smyslem. Být učedník znamená být funkčně zapojen, jinak nejsem učedník. Nevěřím, že ten, kdo nebyl ochoten se jakkoliv po delší dobu aktivně zapojit do nějaké služby Pánu, která se ve sboru koná, je učedník. Ono totiž skrze službu dosahujeme mnohé z té proměny, kterou po nás Pán chce. Skrze službu se totiž mění i naše osobní postoje. Skrze aktivní zapojení do díla Kristova se učíme věcem, které bychom jinak nebyli s to pochopit. Jak jsem spoluzapojen do života sboru ? Znám své místo ? Vždyť každému byl dán dar k budování. Kde jsem já v tomto těle Kristově ? Fáze učednictví ( orientační body ) - ( získaný učedník ) Učedníkem Ježíše Krista se člověk stává tehdy, když Ježíše přijme jako Pána a vydá mu svůj život s tím, že chce Ježíše následovat. To znamená že Kristus má praktické nároky na jeho život. Zpočátku to většinou znamená, že člověk uvěří, dá se pokřtít a připojí se k místnímu sboru. ( cílem této fáze je znovuzrození, křest a vstup do společenství církve ) - ( fáze učení ) Učedník vědomě vstupuje do hledání svého úkolu - povolání v církvi a aktivně hledá prostředí pro růst jeho charakteru. Vstupuje do pastýřsko učednických vztahů, ve kterých získává praktický přístup k realitě života. ( cílem této fáze je dosažení určité duchovní zralost , „kdy člověk ví co má dělat a dělá to“ a zároveň najde své místo v církvi , kde vstoupí do služby ) - ( fáze zodpovědnosti ) Učedník má již svěřenou oblast zodpovědnosti, ze které se zodpovídá jednak vůči Bohu, jednak vůči svému vedoucímu. Práci rozvíjí podle Božího vedení a svého obdarování a zároveň službu konzultuje se svým vedoucím, neboť v církvi nejde jen o jeho službu, ale o tělo Kristovo jako celek.( cílem této fáze je další osobní růst a nesení praktické zátěže a odpovědnosti, také růst ve věrnosti a vytrvalosti, týmové práci a jednotě ) - ( fáze získávání a výchovy poslušnosti druhých ) Učedník má služebného a pokorného ducha, je u něj patrné, že Boží království ( Ježíš ) je smyslem jeho života. Aktivně se podílí jak na službě Bohu, tak na výchově nových učedníků. ( cílem této fáze je pracovat na systému výchovy a vedení druhých, sám být vzorem vydanosti a následování Krista.) To znamená, že jsem již i sám nositel směru a vize pro nové učedníky a sám již nesu Kristovo poslání. Když toto čtu, uvědomuji si, že můžete namítnout, že to všechno působí správně. Já mám ale před očima konkrétní praxi, dospělé pětatřicetileté muže, kteří říkají: Za má rozhodnutí nese odpovědnost moje „autorita“. A stejné muže, kteří se chodí radit ohledně koupě auta, pračky, bytu, volby oboru vzdělání, kteří si nechají řídit domácí rozpočet a jde mi mráz po zádech. A taky mám před očima výrok mého pastora: Sloužíme-li Bohu, pak jde o postoj učedníka, který předně hledá zájmy svého Pána a tedy i zájmy vedoucích církve. Bude se setkávat s tím, že bude muset někdy i umírat ve svých pohledech. Vždy mu půjde o prosazování zájmu Pána a ne svých. Své vize bude dávat stranou v zájmu toho, aby vize jeho vedoucího šla vpřed. To jsou principy v Božím království jakobin

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace