poslal Karels
Blahoslavený služebník živého Boha
Pro tuto úvahu si přečtěme následující biblický text: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači.“ (Žalm 1:1)
Žalmista, a máme mnoho důvodů se domnívat, že tímto žalmistou je král David, píše „blaze muži.“ Celý první Žalm je přinejmenším z mnoha důvodů prapodivný, žid, král izraelského království píše „blaze muži“ namísto toho, aby napsal „blaze synu Izraele“. Jaký je v tom rozdíl? Pokud má být blaze nějakému muži, tak do tohoto blahoslavenství mohou vstoupit i pohané! Není v tom biblickém textu řečeno nic o národnostní příslušnosti!
Král David předpokládal, že se Božím slovem, Zákonem Hospodina Boha budou zabývat i pohané! To je můj první závěr, ke kterému jsem dospěl. Závěr, s kterým se nyní sdílím podporuje i další myšlenka Žalmu prvního. „nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ (Žalm 1:2) V tomto biblickém textu není zmíněno nic o naplňování micvot, tj. přikázání, jak bychom pravděpodobně předpokládali. V tomto biblickém textu je řeč o rozjímání nad Božím slovem!
Myšlenka o blahoslavenství muže, který nedělá to a to a to, ale naopak rozjímá nad Božím slovem, mě vede k přesvědčení, že král David věděl o spáse pohanských národů Hospodinem Bohem Izraele. Víte, bratři a sestry, je určitý trend v práci s biblickými texty, což je tzv. přeznačení smyslu biblických textů. Například, kde se píše ve Starém Zákonu o Izraeli, tak z takových biblických textů křesťanští vykladači udělají církev. Kde je řečeno o příchodu spásy ze Sionu, jde o příchod Ježíše Krista atd. S podobným přístupem k biblickým textům nesouhlasím, protože si podobným postupem můžeme dokázat naprosto cokoliv.
V našem uvažovaném Žalmu, se ale alternativa spásy pohanských národů sama nabízí. Samozřejmě se do tohoto biblického textu mohou „vejít“ synové Izraele i s jejich naplňováním přikázání, to nepopírám. Avšak já, jakožto pohan, jsem si v tomto biblickém textu našel své „místečko“ – blaze muži – není totiž řečeno z jakého národa je blahoslavený muž! :-) Předpokládáme, pokud je biblická kniha Žalmů psána králem Davidem, židem, že je psána pouze pro židy, ale zřejmě si to nemyslel král David! Navíc, v prvním Žalmu opravdu není zmínka o naprosté vydanosti jedince k plnění Božího zákona.
Naopak! Celý první Žalm potvrzuje spíše tu myšlenku, novozákonní myšlenku apoštola Pavla, že nikoliv ze skutků zákona před Bohem bude člověk ospravedlněn, ale z pouhé víry živ je člověk. (Římanům 3:18 a dále) Mé pochopení prvního Žalmu je takové, že žalmista uvažoval v nadčasových souvislostech. Král David, a máme mnoho důvodů být přesvědčeni o jeho autorství prvního Žalmu, předpokládá spásu nejenom pro svůj lid, lid Izraele, ale celého obydleného světa.
„Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ (Žalm 1:6) Přece jenom jsou jisté podmínky k nabytí spravedlnosti, podle žalmisty Davida. Spravedlivý muž se „neřídí radami svévolníků, nestojí na cestě hříšných a nesedává s posměvači“ namísto toho si takový muž, služebník Boží „oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ Nechápu pouze prvních pět knih Bible, ale všechny knihy Svatých textů Bible. V době, kdy král David psal své Žalmy, bylo pravděpodobně kompletních pouze prvních pět knih Mojžíšových.
Blaze je takovému muži, který se nemusí spoléhat na rady nekřesťanů, který nechodí do hospod, či do jiných nepatřičných prostředí, ale zbylý čas využívá vhodně ke studiu Svatých textů Bible, takový služebník je Pánu Bohu milý. Takový služebník živého Boha přináší ovoce skutků věčného života nejenom Pánu Bohu, ale také svým sourozencům v Pánu Ježíši Kristu. Amen
karels
