poslal Seraphim HOMOSEXUÁLOVÉ PROGRAMOVĚ ODVÁDÍ POZORNOST OD TOHO, JAK SE CHOVAJÍ
Odvrácená tvář homosexuality
Homosexuál je gentleman jen do chvíle, než někdo zhasne světlo – Truman Capote
Strategie gayů je dobře promyšlená: „Aby se člověk, který je obětí své homosexuality, stal pro ostatní sympatickým, musíte ho zobrazit jako prostého občana.
Aby se bigotní konvence zpřeházely a aby se urychlila proměna postoje veřejnosti, musí jí být předkládány jen velice populární obrazy gayů.
Praxe je tedy taková, že programově se odvádí pozornost od toho, jak se homosexuálové ve skutečnosti chovají a co ve skutečnosti dělají. Nejdůležitější je mluvit o homosexualitě tak dlouho, dokud tato problematika nezačne veřejnost unavovat. A říkáme-li „mluvit“ o homosexualitě, máme tím na mysli prostě jen mluvit. Na počátku kampaně by veřejnost neměla být šokována a odpuzována vědomím o tom, v jak nezralém věku je jedinec vystaven homosexuálnímu jednání. Naopak. Představy o realitě sexu mezi gayi by měly být zamlžovány a otázka práv gayů co nejvíce redukována na abstraktní sociální problém.
Je to strategie? Naprosto tatáž jako v diskutované otázce interupcí. Ti, kteří se interupcí zastávají, musejí hovořit čistě abstraktně – o právu na volbu. Kdyby kdokoli viděl skutečný potrat na vlastní oči, musela by pro něj v tom okamžiku skončit veškerá debata. A právě tak musejí být argumenty ohledně gayů zahaleny do formálních slov vyhýbajících se podstatě: „Zapněte své rétorické schopnosti, ale pro všechno na světě nedopusťte, aby se ti lidé venku dozvěděli, na jaké konkrétní věci chceme mít zákonné právo!“
Co tedy dělají?
Co dělají gayové? Odpověď do jisté míry závisí na tom, o jakých gayech hovoříme. Na začátek snad stačí říci, že v tom, co dělají lesbické ženy a co dělají homosexuální muži, je evidentně rozdíl, podobný rozdílu mezi tendencemi heterosexuálních žen a mužů. Lesbické ženy jsou obvykle zaměřeny více na partnerství a vztah. Gayové muži jsou promiskuitnější a zaměřují se na fyzickou stránku. Lesbický sex tedy není nutně pohlavním aktem. Některé lesbičky se ovšem vracejí k typu heterosexuálního pohlavního aktu a k simulaci normálního sexu používají plastikové náhražky. Tak se mohou role partnerek střídavě měnit.
Pak musíme oddělit ty homosexuály, kteří zůstávají v dlouho trvajících vztazích. Tento, spíše starší typ, je jiného ražení než mladí muži z ulice. Právě v naší vesnici v Anglii jsou, např. dva muži penzijního věku, které všichni nazývají „těmi hochy“. Podle všeho to jsou homosexuálové. Oba jsou usedlí a značně vážení jak ve svých profesích, tak i ve svém sousedství. Člověka by nikdy nenapadlo, že každou noc jsou venku a loví v místních barech. Nicméně zde je nutno říci, že homosexuální jednání je ohavností, ať už na sebe bere jakoukoli formu. Žádné „mravně vážené“ homosexuální jednání neexistuje. Odvážíme-li se skutečně pohlédnout na ty veliké zástupy promiskuitních homosexuálů mužského pohlaví, pak zjistíme, že to, co tito lidé provádějí, je jen těžko uvěřitelné.
Odlišný druh promiskuity
V těchto souvislostech bychom neměli slovo promiskuitní chápat příliš naivně, jako kdyby neexistoval žádný rozdíl mezi heterosexuální a homosexuální promiskuitou. Ani jedno není biblicky ospravedlněno, ale homosexuální promiskuita je naprosto odlišný fenomén. U promiskuity heterosexuální je, ve většině případů, přítomno alespoň nějaké předstírání „dvoření“ (pozvání na večeři, květiny, bonboniéra, atd.). Dokonce i v „seznamka“ barech, kde se scházejí heterosexuálové (a kde můžete zapomenout na květiny a bonboniéru), lze vidět alespoň nějakou snahu o navázání rozhovoru a romantické atmosféry, ačkoliv snad ve velmi zkrácené formě. Dokonce i v těch nejubožejších projevech heterosexuální promiskuity se stále ještě objevuje proces „namlouvání“, ve kterém dosažení sexuální rozkoše předchází stupňující se pocit sdílené intimity. Proto neexistuje žádné rovnítko mezi promiskuitním světem heterosexuálů a mezi homosexuální saunou.
Květiny a dárky by byly absurdně komické vzhledem k tomu, co se děje v gay barech, saunách a na jiných kontaktních místech. Zadní pokoje jsou většinou opatřeny kabinkami, kde se odehrává orální sex či vzájemná masturbace gayů, kteří se nikdy předtím neviděli. Vzájemný „lov“ gayů bychom asi těžko nahradili slovem „namlouvání“.
Psychoterapeut Joe Brewer, sám homosexuál, říká, že promiskuita mezi homosexály je daleko silnější proto, že tam „není nikdo, kdo by řekl ´ne´ - nikomu tam nepatří ta umírňující role, kterou v heterosexuálním světě hraje žena“. Žena, dokonce i v promiskuitním prostředí, daleko spíše zabrzdí. Právě tato absence zdrženlivosti, představované ženským pohlavím, vytváří ve světě homosexuálních mužů mentalitu, která je pouze a výhradně o chvilkovém sexu a o ničem jiném.
Když tedy hovoříme o této promiskuitě, pak hovoříme o gay barech, kde muži před sebou chlípně tančí a osahávají se. Hovoříme o skupinovém sexu na část večera, kde se muži navzájem neznají ani jmény a pak se skupiny proměňují. Jedná se o sex anální, orální, jakkoli perverzní. Používají se umělé penisy, vibrátory, předměty způsobující bolest, používají se pouta, bití, mrskání a fackování. Je to o kapání horkého vosku na kůži. Je to o „rozkoši v kruhu“, což je hromadný sex v doslovném kruhu mužů. Je to o „blažených otvorech“ ve stěnách záchodových kabinek, přes které se odehrává anonymní orální sex.
Když dojde na to, co gayové dělají, armádní představitelé jsou připraveni – pokud to bude nutné – zveřejnit veškeré skutečnosti o tom, co se odehrává v kasárnách, když si homosexuálové hrají na vojáky. Podle Newsweeku:
Armádní představitelé shromažďují konkrétní případy homosexuálního jednání v armádě, ve snaze dokázat nespoutanou promiskuitu. Armádní právníci, kteří usilují o zákaz vstupu homosexuálů do armády, podněcují armádní vyšetřovatele, aby dali k dispozici film zachycující vojáky a civilisty z Ft. Hoodu v Texasu, jak se navzájem masturbují na latríně. Snaha zveřejnit kopii tohoto filmu byla zatím neúspěšná, a vyšší armádní představitel prohlásil, že tento film „je střežen jako zlato z Fort Knoxu“.
Do oblasti mnohem zvrácenější patří tzv.“vodní sport“ a „zlatá sprcha“ (akt močení), pomůcky na výplach pochvy, klystýrové stříkačky, olizování análního otvoru, vysávání fekálií a tzv. „pěst“ (kdy je ruka po zápěstí nebo i více zasunuta do konečníku). A pokud bych to nečetl ze spolehlivého zdroje, nikdy bych nevěřil, že může existovat i taková praktika, jako je „hlodání“, kdy je živý tvor (malý hlodavec) zatlačen do análního otvoru.
Není se tedy co divit, že lékaři jsou pravidelně voláni k léčbě následků podobně nenormálního chování. U homosexuálních mužů se s problémy tlustého střeva setkávají natolik často, že je již pojmenovali specifickým jménem „střevní syndrom gayů“, který označuje skupinu parazitních, virových a bakteriálních infekcí, obvyklých a rozšířených mezi homosexuálními muži. A to ani nehovoříme o poškození konečníku, k němuž na základě těchto šílených praktik dochází. (Když hlodavec nenajde cestu ven a zahyne, je nezřídka nutný chirurgický zákrok.)
Takže napříště už nepřipusťme podobné výroky o tom, že „to není vaše věc, co gayové sexuálně dělají“. Je to koneckonců naše věc i jako daňových poplatníků. Jen se zeptejte záchranářů ve vašem obvodu, kolik stojí každodenní výjezdy na místa, kde si gayové hráli své perverzní hry. Ohavnosti se mohou odehrávat v soukromí, ale je to veřejnost, kdo potom platí.
Když se člověk dozví, co si gayové navzájem provádějí, argument o nějaké vrozené, biologické homosexuální orientaci se stává hromadou naprostých nesmyslů. Zapomeňte na ty dojímavé obrázky, které jsou nám předkládány, kde se milující pár homosexuálních stařečků láskyplně stará jeden o druhého. Sex u gayů není ničím jiným než mravní degradací a deformací. Praktikování homosexuality pak přináší své ovoce: perverze vyvolává další perverzi.
A je zcela pochopitelné, že gay aktivisté nemohou snést, začne-li někdo o těchto věcech mluvit nahlas.
Proto o těchto věcech mluvím nahlas: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
Z knihy „Hnutí homosexuálů. Boj za lidská práva, nebo propaganda?“ od F.LaGard Smithe, Praha 2004, str.79-83.
F.LaGard Smith je známý křesťanský autor, bývalý profesor práv na Pepperdine University School od Law. Je autorem více než 20 titulů s právní, společenskou a náboženskou tematikou.
