Nebezpečná epidemie? Učitel vešel do třídy a uviděl Honzu, jak stojí před tabulí, má roztrhanou košili a brečí. Na otázku, co se stalo, chlapec neodpovídal, jen se nejistě díval po třídě. "To byla legrace," "Honza to bere moc vážně," "Vždyť se nic nestalo," ozvaly se hlasy ze zadních lavic. Honza rozpačitě přikývl. Učiteli se viditelně ulevilo. Vyšetřování mohlo skončit. Převážná část našich pedagogů je tváří v tvář šikaně bezradná. Jak už jsme zmínili v předchozím čísle Rodiny a školy, většině z nich chybí teoretické i praktické vybavení, a i když mají snahu věci řešit, velmi často se dopouštějí řady nenapravitelných omylů. Naším cyklem o šikaně, kterým nás provází etoped a "specialista na šikanu" dr. Michal Kolář, bychom rádi přispěli k větší informovanosti učitelů i rodičů a také k vědomí, že za určitých podmínek je možné se šikaně ubránit. Jak se bránit šikaně I. Východiska první pomoci Každá účinná obrana musí vycházet ze znalosti protivníka, platí to jak pro odhalování zločinu, léčení nemoci, tak i pro šikanu. "Pedagog, který chce pomoci a neublížit musí znát dvě podstatné věci. Potřebuje porozumět šikanování ze tří praktických pohledů a rovněž potřebuje vědět, jak funguje zakrývající a protiúzdravný systém, tzv. komplot velké šestky," vysvětluje Michal Kolář. "To jsou dvě nezbytná východiska pro účinnou metodiku první pomoci. Ten, kdo tyto věci nezná, a tudíž je nerespektuje, pracuje rizikově a v zásadě vždy chybně." Tři praktické pohledy Etoped dr. Kolář popisuje šikanování ze tří praktických pohledů, které považuje za důležité: pohled z vnějšku - ten chápe šikanování jako nemocné chování, a dva pohledy zevnitř, rozumějící šikanování jako závislosti a jako těžké poruše vztahů ve skupině. Při řešení konkrétního případu se žádný z nich nesmí opomenout. Zpověď oběti počátečního šikanování Šikanování jako nemocné chování "Pohled na šikanování jako na nemocné chování či patologické chování se zaměřuje na jeho nejnápadnější projevy, které porušují školní, nebo dokonce trestné právní normy. Tento pohled je nejběžnější a většinou také jediný. Pro první orientační posouzení je však nezbytný a nezastupitelný, v tomto smyslu definujeme šikanování následovně: Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci," uzavírá definicí odborník. Brutální projevy šikanování se však odehrávají uvnitř skupiny, "za zavřenými dveřmi", proto je důležité, aby si učitelé všímali i "jemnějších" projevů násilí a manipulace. Ty většinou provázejí tzv. počáteční stadium šikany. (Její velmi přesný obraz poskytuje autentická výpověď oběti - viz text na konci článku.) Tím je někdy možné zabránit takovým projevům agrese a manipulace, které vycházejí najevo až při šetření pokročilých či "provalených" šikan a připomínají víc atmosféru thrillerů a hororů než prostředí některé z našich škol. "Repertoár" agresorů bývá neuvěřitelně pestrý - od slovní agrese, vyhrožování, krádeže a ničení věcí, násilných a manipulačních příkazů (jakým je například nošení ponižující cedule, nebo dokonce pití moče či onanie před ostatními) až po brutální fyzickou agresi. V knize Skrytý svět šikanování ve školách uvádí Michal Kolář desítky projevů šikany, které vyšly najevo během vyšetřování na některých našich učilištích:

• Agresoři drží oběť na zádech, odhalí jí břicho a házejí kovovou mincí na pupek (tzv. pupendo), případně otevřenou dlaní nebo hranou ruky bouchají oběť do břicha (tzv. pigbelky).
• Hromadné kopání do oběti ("Pojďte si kopnout, je to zadarmo!").
• Bodání nožem do hýždě, říznutí nožem do nohy, naříznutí ušního boltec žiletkou.
• Oběť je mučena a "vynervována" až k sebevražednému či sebepoškozujícímu úniku. (Např. skoku z okna v 1. poschodí, což má za následek zlomenou nohu a potlučení.)
• Vážně míněné pokusy o vyhození z okna, shození z mostu a pod.
• Agresoři oběti svážou ruce, na hlavu jí navléknou igelitový pytlík a pozorují, jak se zmítá.
• Škrcení kabelem, provazem, šálou, páskem (do ztráty vědomí a strangulační rýhy na krku nebo "jen" do "zmodrání" obličeje a dušení).

• nadávaj mi
• dělaj mi naschvály
• maj na mě poznámky, když přídu po nemoci
• rejpaj do mě
• když se učitel rozhoduje, koho vyzkoušet, dycky mu poraděj mě
• když nejsem ve škole, říkaj učitelům, co není pravda
• když něco provedou, snažej se to svalit na mě
• když učitel se zeptá, jestli někdo má tahák, hned se všichni ozvou, že ho mám já
• vo hodině, když je písemka, tak z ničeho nic se ozve, abych neopisoval
• zničeho nic na mně přistane houba a pak, když je obtisk na zdi, tak to hoděj na mě
• všichni maj strašnou radost, když dostanu špatnou známku
• když sem služba, tak všichni schválně udělaj ve třídě nepořádek
• nepustí mě mezi sebe, když si povídají
• když si řeknu o sešit, tak řeknou, že ho nemaj dopsanej a pak ho pučej někomu jinýmu
• ve frontě na oběd mě předbíhají
• když čteme o nějakém blbci, hned říkaj, že je to o mně
• když je ve třídě smrad, hned řeknou, že jsem si prd
• povyšujou se nade mnou
• nic mi nepučej
• když něco udělám, hned to všem řeknou
• plivou mi na židli a na všechny ostatní, abych si nemohl najít jinou
• na výtvarce si ode mě vezmou štětec a nic mi neřeknou a maj z toho strašnou srandu, když ho hledám
• když o matyce někdo počítá na tabuli, tak mu raděj a řeknou mu výsledky, ale mně ne. Když už mi poraděj, tak špatně
• někdy mi tašku zamknou do skříně a říkaj, že od ní nemají klíč
• když se učitel zeptá, kdo chybí, tak místo mého jména řeknou nadávku