Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vavřinec.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16190, komentáře < 7 dní: 243, komentářů celkem: 397021, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 187 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

gregorios777
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108981475
přístupů od 17. 10. 2001

Z internetu: Ateista v Polsku? Občan druhé kategorie!
Vloženo Čtvrtek, 01. únor 2007 @ 16:01:13 CET Vložil: xxx

Zkušenosti

Varšava - V Polsku je ateista většinou společnosti považován za zrádce, komunistu a vraha, protože žádá potraty a eutanazii. Píše o tom časopis Przekrój.


Ateista podle přesvědčení polské katolické většiny nemá svědomí, ani zásady. Jaké by asi mohl mít, když nevěří v Boha? Ateisté v Polsku zkrátka nemají lehký život.


Polský prezident Lech Kaczyński otevřeně prohašuje, že katolický hodnotový systém je jediný akceptovatelný a nemá v Polsku alternativu. Poláci bez vyznání se tedy ve vlastní zemi nutně musejí cítit jako občané druhé kategorie.

Vystoupení z církve se netoleruje


Ještě hůře: tak se s nimi i zachází. Polák má být katolíkem, ateismus vyjadřuje nespokojenost a odpor. Vystoupit z církve znamená přejít na druhou stranu barikády. A časopis Przekrój to ilustruje na konkrétních případech.


Robert se rozhádal s matkou, protože zpřetrhal svazky s církví. Ale cítí úlevu, že si vybral. Ve svém internetovém obchodu nabízí trička a hrnky s piktogramem nouzového východu z kostela či křižovatky jako symbolem, že sice převládá jednosměrná hlavní cesta, ale lze z ní sejít.


V prosinci 46 poslanců navrhlo vyhlásit Ježíše Krista králem Polska. "Ježíšova korunovace? To je vtip. Takové nápady zesměšňují církev," míní právník a novinář Mariusz Agnosiewicz, ateista do morku kostí, na jehož internetový portál se denně podívá na dvacet tisíc lidí.


Opravdový ateista necítí potřebu vyjadřovat se k záležitostem věřících. V Polsku si však takovou lhostejnost může dovolit leda tak ohledně krále Ježíše.


Německo, Rakousko, Irsko a Španělsko jsou země, v nichž je církev oddělena od státu jen částečně. Systémově katolické jsou Malta, Andorra, Lichtenštejnsko a Monako. Protestantské Dánsko, Norsko, Island. A úředně pravoslavné jsou Řecko a Kypr.


"Ale nikde se nevěřícím nevede tak špatně jako v Polsku," tvrdí Agnosiewicz. Musel dva roky bojovat, než mu loni v říjnu soud zaregistroval Polské sdružení racionalistů.


Říjen 2006 byl vůbec zajímavý: učitelé v Lodži se učili rozpoznat zlé duchy od oficiálního vymítače z biskupství. Náměstek ministra školství označil evoluční teorii za lež, necítí se prý jako potomek opice.


Ministr školství Roman Giertych, který Darwinovi také nedůvěřuje, ohlásil debatu o učebnicích biologie. Jeho otec, europoslanec Maciej Giertych, přesvědčoval o potřebě vyučovat o stvoření člověka a vesmíru Bohem, jak se píše v Bibli.


"Školy nemůže řídit kdosi, kdo nečte nic jiného než katechismus," zlobí se Czeslaw Janik ze sdružení Neutrum. To vzniklo v reakci na návrat náboženství do škol.


V Polsku je podle statistik 93 až 97 procent katolíků. Ale na nedělní mše jich chodí polovička, místy třetina, každý pátý nevěří v nebe, každý druhý v peklo a 19 ze 100 se ani nemodlí.


Vystoupit z církve znamená přejít na druhou stranu barikády.větší obrázekZdroj: Reuters


Pawel Borecki z varšavské univerzity odhaduje, že v Polsku žijí alespoň tři miliony ateistů.


"Ústava je pro ně výhodná jen v preambuli. V dalších článcích nezaručuje lidem bez vyznání stejná práva jako členům církví," míní.


"Stát finančně podporuje náboženské obce, ale jiné spolky se netěší takovému zvýhodnění. Ústava a zákon o osvětě zaručují ve školách pouze výuku náboženství, o jiném světonázoru mlčí." Katolík, nebo ateista? Rozdíly mizí



Když se Zbigniew Kaczmarek, taxikář z Olecka, začal zajímat o kříž na márnici postavené za peníze obce, dozvěděl se, že 98,85 procent obyvatel obce jsou katolického vyznání. Zašel na faru, aby vystoupil z církve.


"Farář o tom nechtěl ani slyšet a řekl, že jsem blázen. To mě rozzlobilo," říká Kaczmarek. Obrátil se i na soudy a média a po něm následovala místní učitelka. "Poradil jsem jí co a jak. Za dva týdny to bylo hotové," prozrazuje.


V listopadu 2005 se na dvou internetových serverech objevily rady, jak vystoupit z církve i se vzory dokumentů. Týdeník Niedziela psal o "řízeném útoku zorganizovaném diverzními proticírkevními centry". Tiskopisy si měsíčně kopíruje 3000 lidí. Ale Zalecki nečeká lavinu.


"To jsou jen gesta. Ateisti u nás dávno žijí jako katolíci a katolíci jako ateisti. V běžném životě se neliší." Diskriminace ateistů pokračuje:


"V Elku chodily před dům naší kandidátky růžencové skupiny. Bylo nepříjemné slyšet od branky modlitby a kostelní písně," říká Teresa Jakubowská z antiklerikálního seskupení Racja.

"Párkrát mi rozbili okna a párkrát mě ztloukli. Pachatele policie nevypátrala," říká její kolega Stanislav Gesicki. Marně se dožadoval odstranění křížů z volebních místností.


Andrzej Dominiczak je přesvědčen o diskriminaci ateistů. Vadí mu, že lékař smí kvůli náboženskému přesvědčení odmítnout prenatální vyšetření či soudce rozvod. Zalecki předvídá, že i v Polsku se víra zprivatizuje.


"Kostel přestane být ukazatelem cesty životem a začne být místem poskytování služeb. Buď je využijeme, anebo si to uspořádáme jinak," říká.



Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=345980

"Ateista v Polsku? Občan druhé kategorie!" | Přihlásit/Vytvořit účet | 26 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Kdyby polský ateista nežádal umělé potraty a eutanázii, nebyl by vrahem (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 01. únor 2007 @ 17:34:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Kdyby polský ateista nežádal umělé potraty a eutanázii, nebyl by pokládán za vraha.
Takto mu titul vrah právem patří.

V Česku je to trochu jiné. Zde někteří ateisté nesouhlasí s potratem ani s eutanázií. Nejspíš je to způsobeno tím, že čeští ateisté nejsou přímými odpadlíky od Ježíše Krista, od přikázání Ježíše Krista. Proto nemají tak velikou vinu. Proto nepropagují umělý potrat a eutanázii tak agresivně jako polští ateisté - kteří se teprve nedávno přestali modlit a poté přestoupili z církve k ateismu a agnosticismu.

Naši čeští ateisté jsou potomci odpadlíků od Krista. To naši dědečkové, babičky, otcové, maminky odpadli od Ježíše Krista přímo. Oni odpadli, oni zradili podobně jako Jidáš kvůli pozemskému blahobytu, kvůli kariéře v dobách komunismu, kvůli tomu, že se jim nechtělo v neděli ráno vstát a jít na bohoslužbu a místo toho se raději dívali s dětmi v neděli ráno na pohádky v televizi apod.
Potomci ateistů nejsou tak agresivně propotratoví jako ti polští angažovaní ateisté, kteří osobně zradili Krista. V těch polských ateistech ti démoni živě pracují podle zásady, že do kdysi čistého srdce se nastěhuje 7 démonů.

Odpověděl Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Fakta o ohavnostech nelze umlčet (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 01. únor 2007 @ 18:05:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ZLATÝ POHÁR V JEJÍ RUCE.

Králové bydlí v palácích, jsou obsluhováni dvořany, a pro jejich absolutní autoritu nad poddanými, shromažďují veliká bohatství. Potom je jen samozřejmé, že město, které vládne nad všemi králi, musí být nejbohatší ze všech. Takový je případ se ženou, která sedí na zvířeti. Tento fakt je posilněný popisem Jana, který vidí jak ta žena je ozdobená "zlatem, drahokamy, perlami," a "zlatý pohár v ruce." (Apokalypsa 17:4)
Poznámka o tom, že ten pohár je "naplněný hnusem a nečistotou" naznačuje, že její bohatství bylo získáno nečistými prostředky. Kardinál Baronius, přesto že je zastáncem papežství, přiznává, že na stolici sv. Petra seděli netvoři, "naplnění tělesnými chtíči, vychytralí a znalí veškerých forem zla," kteří prostituovali Petrův trůn pro své nohsledy a konkubíny!" Ve své "Ecclesiastical Annals" ze šestnáctého století, Baronius píše:
"Římská církev, pokrytá hedvábím a drahokamy, veřejně prostituovala za zlato Nikdy nespáchali kněží - a hlavně papežové - tolik cizoložství, znásilnění, incestů, loupeží a vražd jako ve Středověku!" 24
Petrarch, básník-laureát císařství, popsal papežský dvůr v Avignonu s pohrdáním, jako "hanba lidstva, nádoba neřesti, kanál, kde se schází špína celého světa. Tam je Bohem pohrdáno, peníze uctívány a zákony Boží pošlapány v prach. Všechno zde dýchá lží: Vzduch, země, domy a nade všechno nejvíce - postele!" Když poukazuje na Avignon jako na "Babylón Západu", Petrarch prohlašuje:
"Zde vládnou nástupci chudého rybáře z Galileje....bohatí zlatem a oblečeni v purpuru, a chlubí se kořistí odebranou králům a národům. Namísto svaté vznešenosti zde nacházíme spoustu zločinců... namísto střídmosti, prostopášné bankety... namísto bosých nohou apoštolů, koně se zlatými postroji krmení na zlatých mísách, brzy budou okováni ve zlatu, jestliže Pán nezarazí tento zaslepený luxus!" (Colman J.Barry, "Reading in Church History," 1960)25
O římském bohatství ve Středověku de Rosa píše: Kardinálové měli ohromné paláce s nesčetnými sluhy. Jeden papežský služebník oznámil, že nikdy neviděl papeže aniž by ten právě počítal své zlaťáky. Curia se skládala z lidí, kteří své úřady koupili a teď se zoufale snažili pokrýt své neuvěřitelné výdaje. Za každou výhodu, za každou faru, opatství či odpustek, byla ustavena pevná cena. Pallium, pět centimetrů široký vlněný pás s všitými kříži, který si koupil každý biskup, přinesl miliony zlatých florintů do papežské pokladnice. Sněm Basilejský to nazval "tím největším lichvářským vynálezem, který kdy byl vymyšlen." De Rosa pokračuje:
Různá povolení či vyjímání z povinností, byla dalším zdrojem papežských příjmů. Extrémně přísné - téměř nemožné - zákony byly vydány tak, aby Curia stále víc bohatla z prodávání dalších dispenzací, jako na příklad postit se v období Půstu. Manželství bylo obzvláště bohatým zdrojem příjmů. Lidé, které v životě nenapadlo, že by mohli být jakkoliv příbuzní, si museli kupovat povolení, na základě údajného pokrevního příbuzenství. Takovéto dispenzace přinesly za rok až milion florintů!26

OČITÝ SVĚDEK ZE ŠPANĚLSKA.

D. Antonio Gavin, autor knihy "Master-Key To Popery," se narodil a získal vzdělání ve Španělsku koncem 1600. Jako římsko katolický kněz se stal zcela zklamaný zlem, ve kterém se viděl sám zapletený. Unikl španělské Inkvizici tím, že se přestrojil za důstojníka armády a dostal se bezpečně do Anglie. Jeho kniha dává jasný obraz římského Katolicismu jeho dnů a mnoho říká o neuvěřitelném bohatství a roli, kterou toto hrálo v praktikování římského zpohanštělého Křesťanství:
V katedrále St. Salvátora v Zaragoze je 56ti kilový stříbrný podnos z části pozlacený aby zdobil oltář na veliké svátky a festivaly ..... množství bohatých ornamentů pro duchovenstvo nevyčíslitelné hodnoty. Osmdesát čtyři kalichů, dvacet z čistého zlata, šedesát stříbrných, zevnitř pozlacených, a veliký kalich, který používal pouze arcibiskup ve svém slavnostním hábitu.
Všechny tyto nejsou nic v porovnání s velikou "custodia," které nese velikou hostii po ulicích na festival Corpus Christi.... (Čisté zlato posázené diamanty, smaragdy a jinými drahokamy vážící dvě stě padesát kilogramů..... Několik zlatníků se pokoušelo odhadnout její cenu - nikdo toho nebyl schopen. (D.Antonio Gavin, "A Master Key To Popery," 1773)27
Slavný kostel v Zaragoze se jmenuje "Our Lady of the Pillar," proto, že se tam údajně zjevila Marie. Gavin popisuje korunu na hlavě sochy Panny: Přes dvanáct kilogramů čistého zlata posázeného diamanty tak hustě, že není žádné zlato vidět a lidé se domnívají, že je celá socha z diamantů. Kromě této nejbohatší, má socha ještě šest dalších z čistého zlata, posázeného diamanty a smaragdy. Gavin dále pokračuje:
Růže z diamantů, které okrašlují její plášť, se dají těžko spočítat. Je oblékána každý den v barvách festivalu - nikdy dvakrát ten stejný plášť v tom stejném roce. Plášť je z té nejlepší látky prošívané zlatem, socha má nové růže z diamantů pro každý den na tři roky, má tři sta šedesát pět náhrdelníků s perlami a diamanty, a šest řetězů posázených diamanty, které se zavěšují na její plášť v době velkých Kristových festivalů.28
Dnešní návštěvník Zaragozy může vidět nějaké ty poklady. Marie má pro každý den jinou sukni, vyšívanou zlatem, posázenou zlatem a diamanty. Jiná socha ze stříbra, jeden a půl metru vysoká je pokrytá diamanty, na hlavě má korunu z čistého zlata, posázenou diamanty. Na počátku osmnáctého století Lord Stanhope po tom co mu byl ukázán celý ten poklad, zvolal: "Kdyby všichni králové Evropy dali dohromady své zlaťáky, nemohli by koupit ani polovinu tohoto pokladu!" Takové bylo bohatství, jedné malé katedrály, v jednom malém španělském městě před 280 lety!
Neuvěřitelné bohatství Vatikánu bylo shromážděno na úkor lidí i v těch nejchudších zemích. V době Mexické Občanské Války, římsko katolická církev tam vlastnila "od jedné třetiny všech pozemků v národě a téměř polovinu majetku hlavního města Mexico City. Její příjem z desátek, mší a prodeje předmětů k uctívání jako sošky, medailonky, růžence a pod. dosahoval až osm milionů dolarů ročně, zatím co celkové příjmy dosahovaly astronomické částky dvacet milionů za rok!.... Takové odčerpávání bohatství z tak chudé země bylo přibližné hodnoty, jako celkové operační výdaje americké vlády ve stejných letech!“29
Přicházíme pomalu ke konci tohoto žalostného výčtu. Není pochyb, že ta pozoruhodná Janova vize se naplňuje: Město postavené na sedmi kopcích, plné neuvěřitelného bohatství, činící si nárok na speciální vztah k Bohu a Kristu, a které doslova vládne nad králi země! A s těmi identifikačními charakteristikami je pouze jedno jediné město v historii, (a jediné i dnes) které projde takovou podrobnou zkouškou. Peter de Rosa nám připomíná to, co asi tak šokovalo Jana:
Ježíš majetek odmítal a stále učil "Jdi,prodej všechno co máš, rozdej chudým a potom mně následuj." Učil o zkáze, která čeká na bohaté a mocné. Na druhé straně "Kristovi Vikáři" žijí obklopeni nesmírným bohatstvím - některé pohanského původu. Každý návrh aby papež všechno prodal a rozdal chudým, je odmítnuto s posměchem jako "nepraktické!" Ten bohatý mladík v evangeliu reagoval tím stejným způsobem.
Ježíš po celý svůj život žil prostě, zemřel nahý a nabídnul oběť svého života na kříži.
Když papež opakuje tuto oběť při pontifikální Velké mši, nelze si představit větší rozdíl! Bez jakéhokoliv uvědomění si celé té ironie, "Kristův Vikář" je oděný ve zlatě a nejdražším hedvábí.
.....papež má asi tucet slavnostních titulů, jako "Státní Monarcha". Pomocníci papeže mají tituly jako "Excelence, Eminence, Vaše Milost, můj Pane, Osvícený, Nejdůstojnější" a podobně.
Petr, který žil chudě, by byl jistě fascinovaný, kdyby věděl že podle kánonu z r. 1518 bude jeho následník jmenován "svrchovaným administrátorem veškerého církevního majetku". A jistě by se Petr také podivil kdyby zjistil, že Vatikán má také svou banku!.....30
Vatikán shromáždil své neuvěřitelné bohatství tím nejpodlejším způsobem: PRODEJEM FALEŠNÝCH VSTUPENEK DO NEBE ! Nino Lo Bello, bývalý římský korespondent pro "Business Week," nazývá Vatikán "Magnátem na Tiberu," pro jeho úžasné bohatství a podniky po celém světě. Podrobnější zkoumání odhalí skutečnost, že Vatikán vlastní plnou jednu třetinu veškerých realit Říma, a je pravděpodobně největším držitelem cenných papírů, dluhopisů a akcií na celém světě. To se ještě nezmiňujeme o vlastnictví v průmyslu, od elektroniky a plastiky k leteckým společnostem až po chemické a inženýrské odvětví! (Nino Lo Bello, "The Vatican Empire", 1968) 31
Při své návštěvě Baltických států v 1993, papež byl ve svém projevu neobyčejně kritický vůči "nevázanému kapitalismu." Ve své řeči papež prohlásil, že kapitalistická ideologie byla odpovědná za "vážné sociální nespravedlnosti," a že "zrno pravdy Marxismu" leží v "odhalení kapitalistických chyb." (National Catholic Reporter, October 22, 1993)32 Člověk prostě žasne nad pokrytectvím takových projevů, přicházejících od hlavy církve, která je tím největším kapitalistou světa! Lo Bello navrhuje, aby Vatikán konečně odložil svou masku svatosti a konečně nechal světu nahlédnout na rozsah svého finančního podílu ve světě. (E.H. Broadbent,"The Pilgrim Church", 1931)33
Ta žena která jede na zvířeti, používala a používá své bohatství k podrobení si králů a království a k pobíjení milionů těch, kteří, i když byli v jejím područí, nemohli přijmout její hereze. Do dnes její pohár přetéká krví těch, kteří byli umučení pro svou víru.



Standou pomluvený kostel v Zaragoze povzbuzuje k víře v pomoc od Boha (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 01. únor 2007 @ 19:20:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Slavný kostel v Zaragoze, který zmiňuje Standa se zbytečným opovržením, se jmenuje "Our Lady of the Pillar" proto, že se tam zjevila Marie panna. Tento kostel povzbuzuje k víře v zázračnou pomoc od Boha prostřednictvím jeho služebnice.

Zázrak. Narostla někomu noha?
Nejedná se o nějaký sen nebo bajku. Tato událost, která je do všech podrobností dosvědčena nespornými historickými důkazy, zůstala za hranicemi Španělska 300 let téměř neznámou. Osoba, u níž došlo k zázraku, Miguel Juan Pellicer, díky četným dokladům v archivu farnosti Calanda v provincii Aragon v severním Španělsku, je bezpečně doložena. Miguel Juan Pellicer byl pokřtěn 25.3.1617. Byl druhým z osmi dětí a pocházel ze skromné selské rodiny, která žila zbožným, ctnostným životem. Když bylo Miguelovi 19 nebo 20 let, sloužil jako čeledín u strýce z matčiny strany v provincii Valencia. Koncem července 1637 vezl vůz s obilím. Vpředu řídil zpřežení, ale spadl. Jedno z kol mu přejelo nohu pod kolenem a zlomilo mu holenní kost.

Strýc Jaime okamžitě převezl zraněného do sousedního městečka a pak asi 60 km vzdáleného města Valencia. Dorazil tam 3. srpna 1937. Miguel tam zůstal 5 dní, dávali mu různé léky, ale nemělo to účinek. Tak tedy cestoval zpět do Zaragozy a dorazil tam začátkem října 1637. Vyčerpán a v horečce byl přijat do špitálu Real Hospital de Gracia. Tam ho vyšetřoval hlavní lékař chirurgického oddělení Dr. Juan de Estanga a 2 vyučení chirurgové. Protože všichni 3 lékaři diagnostikovali na noze zanícenou ránu v pokročilém stadiu, viděli jako jediný prostředek k záchraně pacientova života amputovat nohu. Když později dělali před soudci výpověď, popisovali nohu jako „velmi flegmonní a zapálenou“, místy dokonce „černou“. V polovině října provedl Estanga operaci: amputoval pravou nohu „4 prsty pod kolenem“. Ačkoliv pacient byl omámen tehdy běžným narkotizujícím alkoholickým nápojem, trpěl strašné bolesti. „Ve své bolesti volal mladý muž neustále a s velkou naléhavostí k Panně Marii „del Pillar“ o pomoc. Tak to dosvědčovali svědci. Jistý student chirurgie jménem Juan Lorenzo Garcia měl amputovanou nohu vzít a uctivě pohřbít na předem určeném místě nemocničního hřbitova. V té době byla chována úcta k lidskému tělu, které je určeno jednou na konci věků ke vzkříšení, takže se i s amputovanými údy zacházelo s pietou. Garcia později dosvědčil, že nohu pohřbil v horizontální poloze do vykopané díry asi píď pod povrchem, tj. asi 21 cm pod povrchem.

Po nějaké době v nemocnici, ještě než se rána úplně zajizvila, odebral se Miguel do asi 1 km vzdáleného KOSTELA ZASVĚCENÉHO PANNĚ MARII "DEL PILLAR" a děkoval Bohorodičce za to, že mu zachránila život a že jí může dál sloužit a uctívat ji. Potom ji naléhavě prosil o její pomoc, aby mohl žít z práce vlastních rukou. Na jaře 1638 mu nemocnice pořídila dřevěnou nohu a berlu. Aby mohl přežít, nezbývalo mu nic jiného než „pordiosero“, tj. stát se autorizovaným veřejným žebrákem, veřejně uznaným proboštskou kapitulou z Pilaru. Zaragoza tehdy měla 25 000 obyvatel, většina z nich procházela každý den kolem něho při své cestě do chrámu, aby pozdravili přesvatou Pannu Marii. Bolestí ztrápená tvář mladého žebráka, který prosil o almužnu, na sebe přitahovala pozornost nesčetných poutníků. Miguel se zúčastnil každý den v kostele mše svaté. Když mše svatá skončila, pravidelně natíral pahýl své amputované nohy olejem z lamp, které hořely před sochou Rodičky Boží. Profesor Estanga se mu snažil často vysvětlovat, že tím se zpomalí zajizvení rány. Miguel ale na to nedbal a zbožně natíral svou nohu dále. Tento akt víry v pomoc Panny Marie mu byl důležitější než všechna zdravotní pravidla. Počátkem roku 1640 se vrátil Miguel na hřbetě osla zpět do své domovské obce. Cesta dlouhá 120 km ho úplně vyčerpala. Rodiče ho ale srdečně přijali a to mu dodalo znovu síly. Miguel měl 23 let. Protože jako mrzák nemohl rodičům dobře pomáhat, začal zase žebrat, aby tak přispěl rodičům k obživě. Mnozí lidé později dosvědčili, že viděli v okolních vesnicích jednonohého mladého muže kolem města Calandy, jak seděl na malém oslu a bylo jasně vidět pahýl na jedné noze. Dne 29.3.1640 byl dle přesvědčení lidí výroční den 1600 let příchodu Panny Marie na břeh řeky Ebro, z čehož vznikla pozdější staletá úcta Panny Marie del Pilar ve Španělsku.

V té době (r.1640) se právě objevila v Leuven (španělské Flandry) kniha biskupa Cornelia Jansena „Augustinus“, podle níž se zformovalo jansenistické hnutí, které odmítalo víru v zázraky a mariánskou úctu.

Onoho dne 29.3.1640 se Miguel pokoušel rodičům pomáhat. Nakládal nosné koše na zádech svého malého osla hnojem. Udělal to devětkrát po sobě, ačkoliv mu to bylo velmi svízelné držet se zpříma na své dřevěné noze. Když nastal večer, šel unaven do stavení a pahýl nohy mu působil větší bolest než obvykle. Tuto noc musela rodina Pellicerova na rozkaz guvernéra nechat v domě přespat jednoho vojáka královské kavalerie, která pochodovala směrem k hranicím. Miguel musel vojákovi přenechat svou postel i deku a přenocovat na zemi na matraci v ložnici svých rodičů. Kolem desáté hodiny se uložil ke spánku. Sňal svou dřevěnou nohu a přehodil přes sebe svůj plášť, který mu byl ale příliš krátký, aby ho celého zakryl. Pak usnul. Kolem jedenácté hodiny v noci vstoupila Miguelova matka s olejovou lampou v ruce do světnice. Ihned pocítila líbeznou vůni. Zvědavě pozdvihla lampu do výšky. Pod pláštěm, kterým byl přikryt její spící syn, vykukovaly 2 nohy. Zděšena přivedla svého muže. Ten pozdvihl plášť. Nebylo pochyb. Byly to dvě nohy i s chodidly. Dalo jim to trochu práce, aby vzbudili syna. Ten rozespalý postupně přišel k sobě a byl úplně unešen tím, co se stalo. První slova, která mu vyšla z úst byla prosba k otci, aby mu podal ruku a odpustil všechny urážky a nezdvořilost, kterou mu kdy prokázal. Tato spontánní a bezprostřední reakce pokory u někoho, komu byl prokázán zázrak, je zřejmým poukazem na Božský původ zázraku. Když se dojatí rodiče Miguela ptali, zda tuší, jak se to stalo, odpověděl, že neví. Když ale byl právě probouzen ze spánku, měl zrovna sen, že je v kapli Panny Marie del Pilar a že natírá, jak bylo dříve jeho zvykem, svůj pahýl nohy olejem z jedné lampy. Byl si hned jistý, že mu Panna Maria del Pilar opět darovala jeho amputovanou nohu. Následujícího dne potvrdili rodiče před notářem: „Jsme přesvědčeni, že přesvatá Panna Maria del Pilar prosila svého Syna, našeho Spasitele o tento zázrak a byla Bohem vyslyšena pro modlitby Miguela nebo protože to bylo její skryté přání.“ Tito křesťané poznali zcela jasně, že to nebyla sama Bohorodička, která učinila tento zázrak, nýbrž svými prosbami toho dosáhla od nejsvětější Boží Trojice. Ať je svatá Panna Maria sebevíce ctěna a milována, není považována za nějakou pohanskou bohyni, nýbrž za prostřednici mezi námi a jejím Synem, jak to odpovídá jejímu mateřskému postavení vůči nám dle slov svého Syna, která pronesl na kříži k učedníku Janovi: „Hle Tvá matka“ (Jan 19,27) (Porovnej i se Zjevením 12,17). Když opadlo první vzrušení začal Miguel svou nohou pohybovat a ohmatávat ji. Prohlížel ji a pozoroval na ní známky, které dosvědčovaly, že je to skutečně jeho noha. Byla tu jizva po zlomené kosti od kola vozu, které mu ji zlámalo. Dále bylo vidět stopu po cystě, která pocházela z dětství, dva hluboké škrábance způsobené trním a konečně stopy po kousnutí psem. Miguel a jeho rodiče si byli jisti, že Panna Maria del Pilar dosáhla od Boha našeho Pána navrácení nohy, která před 2 roky byla pohřbena. Toto řekli pod přísahou bez váhání před soudci v Zaragoze. Noviny z té doby „Aviso Historico“ ze 4.6.1640 psaly, že pohřbená noha i přes usilovné hledání nebyla na špitálním hřbitově nalezena. Díra v zemi, v níž byla noha pohřbena, byla prázdná!

Hned ráno 30.3.1640 se rozšířila neuvěřitelná zpráva po celé vesnici. Don Juseppe Herrero, vikář obce spěchal k rodině Pellicer spolu se sudím, rychtářem, královským notářem a dvěma lékaři z Calandy. Všichni byli z toho zmateni, nemohli se z toho vzpamatovat, když spatřili Miguela s jeho pravou zdravou nohou, ačkoliv den předtím ho viděli ještě jednonohého. Miguel si vykonal svatou zpověď a přijal při děkovné mši svaté Tělo Kristovo. Noha však zpočátku nevypadala zrovna pěkně. Byla zbarvena do fialova, nehty byly zkřiveny, svaly úplně zakrnělé a především byla noha o několik centimetrů kratší než noha druhá. Trvalo to tři dny, než nabyla normálního vzhledu a získala opět pružnost a svou sílu. Tyto okolnosti, které byly při procesu pečlivě dokumentovány a vyšetřovány, potvrzují, že se nejednalo o nějaký kouzelnický trik. Dokazují, že opět darovaná noha byla tatáž noha, která byla před dvěma roky a pěti měsíci pohřbena na hřbitově 100 km vzdáleném…. V červnu svědkové potvrdili před soudci v Zaragoze, že Miguel „může patu nohy položit na zem, prsty pohybovat a bez potíží běhat.“ Kromě toho bylo zjištěno, že znovudarovaná noha od konce března „vyrostla skoro o tři prsty“ a nyní byla stejně dlouhá jako noha druhá. Jedině znamení na této noze nezmizelo: jizva, která tvořila rudý kruh na místě, kde obě části nohy srostly. To bylo zároveň nesmazatelným znamením zázraku.

Nevěřící filozof Voltair později žádá ve filozofickém slovníku, že: „Zázrak by musel být zjištěn určitým počtem rozumných lidí, kteří by byli nezaujati a neměli na věci žádný zájem. A jejich svědecké výpovědi by musely být zaznamenány korektní formou, neboť když požadujeme tolik formalit při záležitostech jako koupi domu, sňatku, nebo závěti, kolik by vlastně bylo třeba průkazných důkazů a zkoušek při prošetřování věcí z přirozeného hlediska nemožných?“ Přesně taková listina však byla v Calandě vystavena. Dne 1.4.1640 v pondělí se vypravil farář i vikář ze vsi Mazaleón, vzdálené 50 km na cestu spolu s královským notářem do vsi, kde žil Miguel, aby prozkumali skutečnosti faktů a vystavili o tom listinu.

Koncem dubna 1640 se rozhodla rodina Pellicer, učinit děkovnou pouť k Panně Marii del Pilar. V Zaragoze žádalo vedení města otevření procesu, aby se vneslo jasno do celého dění. Dne 5.6.1640 byl tento proces podle kanonického práva otevřen. Byl veřejný a každý měl k němu přístup. Zúčastnilo se ho 100 osob z různých společenských vrstev. Dne 27.4.1641 vynesl arcibiskup slavnostním způsobem soudní rozhodnutí. Prohlásil znovunabytí amputované pravé nohy u Miguela Pollicera „za obdivuhodný zázrak“.

Překlad A.bbaye Saint Joseph de Clairval, Flavigny sur Ozerain – XI/2006 v časopise farního společenství Kontakty 33/prosinec 2006


V říjnu 1998 se v Itálii objevila knížka známého novináře Vittorio Messoriho Il Miracolo. Spagna, 1640: indagine sul piu sconvolgente prodigio mariano (Zázrak. Španělsko 1640: výzkum nejpodivuhodnějšího mariánského zázraku).

Vittorio Messori koupil před několika lety ve Francii knihu, která obsahuje bohaté historické prameny. Z té se poprvé dověděl o nejpodivuhodnějším zázraku v dějinách katolické církve. Byl to náhlý zázračný opětovný vzrůst amputované nohy 23-letého vesničana v obci Calanda v roce 1640. S vědeckou vášní pro hledání pravdy začal Messori sám zkoumat historické prameny. Třikrát cestoval do Španělska, aby tam v archivech v Zaragoze a v Calandě osobně prostudoval všechny dokumenty. Po dlouholetém a podrobném studiu dospěl k závěru, že dokumentace tohoto případu je velmi solidní a úplná a svědectví jsou tak četná a tak shodná, že tento historický fakt nelze zpochybnit. Messori tvrdí, že kdybychom odmítli historičnost tohoto zázraku, museli bychom stejně tak zpochybnit vůbec všechny historické události.

Dříve sám Messori vyjadřoval přesvědčení, že takový zázrak by nikdy nemohl existovat. Tvrdil, že zázrak, který by nikdo nemohl zpochybnit, např. nový růst ruky nebo nohy, by znemožnil člověku svobodu rozhodnutí a to by se příčilo Boží pedagogice víry. Nyní po objevení zázraku v Calandě musel svoje teoretické náhledy zkorigovat. Ve svatyni Matky Boží "del Pilar" v Zaragoze skutečně visí dřevěná protéza, která je votum z vděčnosti Matce Boží za znovunabytí amputované nohy. Je to skutečný "Zázrak zázraků", "Milagro de los milagros", jak ho označují Španělé. Tento zázrak svědčí o tom, že Bůh se se svou láskou sklání i k takovým agnostikům jako Zola nebo Voltaire a apeluje na jejich svědomí, aby odhodili svoje skeptické smýšlení, které neumožňuje překonat dramatický rozpor mezi rozumem a vírou a uzavírá tak cestu k nalezení pravdy.

Po zakončení kanonického procesu pozval španělský král Filip IV. uzdraveného Miguela do svého paláce v Madridu. Během setkání král poklekl a políbil zázračně uzdravenou nohu.

Vittorio Messori zdůrazňuje ve své knížce, že nikdy nikdo nezpochybnil pravdivost této události.
Z: http://web.katolik.cz/feeling/noha.htm



Re: Ateista v Polsku? Občan druhé kategorie! (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 02. únor 2007 @ 06:19:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Naši čeští ateisté jsou potomci odpadlíků od Krista. To naši dědečkové, babičky, otcové, maminky odpadli od Ježíše Krista přímo.--

Když tak od církve pane Halíku a Ješíše kterého si vytvořila církev s historickým Ježíšem to nemá příliš společného a když půjdeme dál stejně tak můžeme tvrdit, že naši předci odpadli od víry v keltské božstva.



Joker (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 02. únor 2007 @ 06:20:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
řekl bych po dlouhé době na těchto stánkách zajímavý článek po neustálém prázdném tlachání o homosexualitě a potratech.



Re: Ateista v Polsku? Občan druhé kategorie! (Skóre: 1)
Vložil: nula v Sobota, 03. únor 2007 @ 13:07:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Písemné záznamy skutečně na našem uzemí nejsou ,to ale neznamená, že pokud nemáme písemné záznamy o dané civilizaci,že se automaticky nic nedochovalo.



Stránka vygenerována za: 0.28 sekundy