poslal Karels
Poselství o Ježíši Kristu
Celé křesťanské učení má přeci jen své základní dogma, dogma, bez kterého by nemohla existovat nejen křesťanská církev, ale i Svaté texty Bible. Tímto dogmatem je vzkříšení Ježíše Krista.
Ale proč my křesťané tolik trváme na vzkříšen Ježíše Krista? Copak by církev, křesťanská nauka nemohla existovat bez tohoto věroučného bodu? Ve skutečnosti by nemohla. Už apoštol Pavel ve svém listu ke Korinťanům [1] píše – „Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!“
Apoštol Pavel konstatuje, že pokud se chováme zbožně, tj. modlíme se, čteme Bibli, navštěvujeme křesťanská shromáždění jen pro tento věk, pro tento svět, potom jsme ubožáci! Pokud se chováme zbožně bez vědomí života věčného, života bez konce, potom jsme nejubožejší ze všech lidí, tak to alespoň konstatuje apoštol Pavel.
Naše křesťanská morálka, naše morální hodnoty mají svůj pramen ve Svatých textech Bible. Ale jejich naplňování, dodržování je možné díky tomu, že jsme uvěřili v Ježíšovo zmrtvýchvstání, Ježíšovo vzkříšení. My vyznávající křesťané jsme tomu mohli nejenom uvěřit, ale mohli jsme rovněž prožít osobní setkání v modlitbě se vzkříšeným Ježíšem. Celé biblické poselství, celé evangelium se dá „vtěsnat“ do několika prostých slov – Ježíš žije, Ježíš je živý. Právě tato slova jsou stěžejním poselstvím křesťanského zvěstování.
Dobře, co je tak zvláštního na vzkříšení Ježíše Krista? Tuhle otázku si mnozí z vás, vážení čtenáři, můžete položit. Především se potvrdila, naplnila slova vyučování Ježíše, který o svém vzkříšení hovořil. Pokud jsem já, jako vyznávající křesťan prožil tu zkušenost, že Ježíš žije, Ježíš je živý, potom můžu důvěřovat i dalšímu vyučování, dalším slovům Ježíše Krista. Proč křesťané věří tolika, pro mnohé, prapodivným naukám, naukám jako je existence nebe, Posledního soudu, hříchu, spáse atd.? Protože se jejich víra odvíjí od jejich osobní zkušenosti, od jejich duchovního setkání s živým Pánem Ježíšem.
Podstatná věc je k připomenutí, že Ježíš přišel na tento svět nejenom kvůli vyučování. Pán Ježíš přišel na tento svět především kvůli možnosti odpuštění hříchů. Kvůli odpuštění hříchů každého jednoho z nás. Možná je to nepopulární téma pro vás, vážení čtenáři. Ale bez vysvětlení této otázky by nebylo křesťanství křesťanstvím. Křesťanská nauka by byla pouze jedna z mnoha světových filosofií.
Hřích tak, jak ho chápe Bible, jaké nám podávají vysvětlení Svaté texty Bible, není pouze morální přestoupení. Morální přestoupení ve smyslu lži, krádeže, násilí, sexuálních avantýr… Hřích [2] , tak jak ho chápe Bible, jak nám radí hebrejština, je rovněž minutí se cílem. Hebrejsky חטא [chét] – hřích evokuje základní představu „nezasáhnutí“ nebo „minutí se cíle“ [3]
V čem se hřích týká nás? V čem, pokud hřešíme, míjíme „pomyslný“ cíl? Jako lidé jsme byli stvoření pro vzájemný vztah mezi sebou, ale i pro vztah s Bohem. Pokud tento vztah s Bohem nenavážeme, pokud nevstoupíme do vztahu s Bohem, potom mineme cíl. Jistě je význam slova hřích morální přestoupení. Proti tomu nic nenamítám. Avšak je tady další konotace významu slova hřích – což znamená minout cíl. Na vysvětlenou uvedu jeden příklad. Vystudujete například na lékaře, vystudujete medicínu. Ale po odchodu ze studií i přesto, že jste zdárně skončili studia s možností vykonávat lékařskou praxi, zvolíte jinou zcela odlišnou práci. Tohle je přesný význam toho, co znamená minout se s cílem. Všichni do jednoho, vážení čtenáři, jsme stvořeni pro vztah s Bohem, pro navázání vztahu s Bohem.
Právě kvůli tomu přišel Pán Ježíš, aby umožnil navázat, obnovit vztah mezi Bohem a člověkem. Do té doby, do doby před příchodem Ježíše Krista byl tento vztah umožněný pouze izraelskému národu. Respektive jejich kněžím a prorokům. Do takového vztahu s živým Bohem, do kterého nás uvedl svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním, vzkříšením Ježíš, do takového vztahu vstupovali jedině kněží v Jeruzalémském chrámě a bibličtí proroci. [4]
Ježíš přišel, aby každý jeden z nás mohl nastoupit nejenom novou etapu života, ale abychom také mohli vstoupit do vztahu s živým Bohem! Jistě je mezi Bohem a člověkem nějaká překážka, jinak bychom byli věřící všichni. Touto překážkou je hřích. Je to hřích, který odděluje, který brání našemu plnému životu s Bohem. Ježíš Kristus přišel kvůli odpuštění hříchů každého jednoho z nás. Apoštol Pavel připomíná – „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem.“ [5]
Výpověď o tom, že Kristus Ježíš zemřel za naše hříchy podle Svatých písem Bible, by vydala na samostatný článek. Důležité a podstatné je vědět nejenom to, že Ježíš zemřel za hříchy celého lidstva, ale jakým způsobem se k tomuto vyjádřit, jakým způsobem se k tomuto postavit. Způsob, kterým se ke svým hříchům „postavili“ bibličtí mužové a ženy je nazván pokáním. [6] Je to nejen jasné vědomí toho, že jsem něco udělal špatně, že jsem se dopustil nějakého morálního provinění. Ale hlavně je to předstoupení před Boha [7] , kde mu vyznám své hříchy a poprosím Pána Boha za jejich odpuštění. Je to také vyznání mého minutí se cílem, vyznání, že chci nastoupit novou etapu ve svém životě. V životě, kde bude Bůh autoritou, kde mě Pán Bůh bude doprovázet až na věčnost.
Ježíšova smrt na kříži a Ježíšovo vzkříšení z mrtvých je základní dogma biblického zvěstování, biblického poselství. Ježíšova smrt na kříži a Ježíšovo vzkříšení z mrtvých je tou pravou esencí, podstatou, bez které by nemohla existovat nejen křesťanská církev, ale také biblické texty Nového zákona.
Karels
poznámky:
1. Bible, 1. Korintským 15:12-20
2. V Bibli jsou užity asi čtyři různé hebrejské výrazy pro hřích. Ten nejfrekventovanější je – חטא [chét] – hřích.
3. Srovnej Bible, kniha Soudců 20:16, kde se tento hebrejský výraz netýká morálky.
4. Srovnej například – „V ní (naději) jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.“ (Bible, list Židům 6:19-20); „Milost vám a pokoj od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.“ (Bible, list Zjevení 1:5-6)
5. Bible, 1. list Korintským 15:3
6. Samozřejmě pokáním, kdy vyznáme své hříchy to nekončí. Je důležité, podstatné se od hříchu a hříšného chování odvrátit a neopakovat jej znova.
7. Modlitba, ke které mě vede Bible, je k Bohu Otci ve jménu Ježíše Krista, nebo k Pánu Ježíši přímo.
