Grano Salis - Autoritativní vedení versus milost a spravedlivý soud

Autoritativní vedení versus milost a spravedlivý soud POLEMIKA S ELEAZEREM aneb Autoritativní vedení versus milost
a spravedlivý soud Milý Eleazare. Nejsem příznivcem autoritativního vedení církve, neboť jsem evangelík a považuji za nejvyšší autoritu, kterou jsme Hospodinem vedeni, posilováni, usvědčováni i napomínáni slovo evangelia (NZ). Z něho především čerpám (a mnozí další) poznání Boží milosti nám darované v Kristu, poznání pravdy o Kristu, o sobě a o principu světa kolem nás. Dle tohoto slova Janova evangelia 1,16-17: "Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista." A teď k samotné polemice s tvým článkem. Charakteristika problému, jak jsi ji uvedl, (viz. výňatek z tvého textu): „I když křesťanství je o lásce, milosrdenství a povětšinou hezkých věcech, tak na takovéhle týpky neplatí, než starozákonní principy, nezkalené demokracií a liberalismem:
Deuteronomium 25,2 Je-li svévolník hoden mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti, počet podle jeho svévole.“ mne žel jako křesťana se silnou touhou po životě v milosti neuspokojuje. Jde mi o definici, kdo je svévolník a jak k této definici dospějeme. Svévolník se samozřejmě choval podobně v SZ době tak jako i dnes, v době NZ milosti. Svévolně – tj. řídí se především svou (lidsky nerozumnou) vůlí. Nehledí tím pádem na sebe a na svět kolem sebe jinak než očima a zkušeností člověka své doby. Člověka, který je chtě nechtě formován většinovým myšlením a předsudky ve celé lidské společnosti nebo (je-li z nějakého důvodu izolován) většinovým pohledem úzké komunity. K tomu se samozřejmě přidružují svévolníkovy různé charakterové vady, zlozvyky atd. V dnešním náboženském prostředí (křesťanských církví různého typu) se chování takového člověka zařazuje do rámce mravních požadavků Mojžíšova zákon, konkrétně Desatera. Otázkou je, jestli jsme my, kteří se snažíme svévolníkovo chování posoudit, schopni ho vidět jinak, než optikou lidsky interpretovaného Mojžíšova zákona (a Desatera, jež je jeho součástí). Protože pokud použijeme onu lidskou interpretaci Mojžíšova zákona, dostaneme dnes (mírně řečeno) „křesťanskou“ variantu farizejství – tím míním že MY SAMI označujeme lidi v našem okolí, kteří nemají podle nás akceptovatelné chování, za svévolníky. Protože pokud začneme např. z pozice vedoucího pohlížet na lidi v církvi, kteří dle našeho nechápou sborovou vizi dostatečně rychle nebo se nezapojují do sborové služby dostatečně nadšeně, jako na SVÉVOLNÍKY, můžeme se sami dostat do pokušení být SOUDCI. A tady nám pak ona lidská (farizejská) interpretace Zákona (včetně upravené interpretace NZ veršů o „poslušnosti“ církevním autoritám) velmi poslouží jako bič na rebely. V lidských očích je pak naše „doktrína o autoritě“, která může být založena na „vhodně vybraných“ verších /Derek Prince byl v tomto oboru machr :-(/, velmi dobře zdůvodněná. Ovšem ne tak u Hospodina. Podívejme se na obdobný příklad v Evangeliu Janově, 8. kapitola, verše 4-11: „Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed
8,4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
8,5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
8,6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
8,7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
8,8 A opět se sklonil a psal po zemi.
8,9 Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
8,10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
8,11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
Všimněme si, co říkají zákoníci a farizeové: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
Zdánlivě logický závěr vedoucích náboženské obce (tak bych definoval farizeje) i teologů (zde to mohou být oni zákoníci). Když říkám ZDÁNLIVĚ LOGICKÝ, tak to myslím jak pro odborníky v judaismu, tak i pro křesťany, kteří hledají inspiraci ve výkladech Mojžíšova zákona. Chápu, že toto mé tvrzení je poněkud kontroverzní, ale budu se ho snažit vysvětlit. Abychom pochopili Janovo tvrzení: „Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat.“, musíme se podívat do Mojžíše a zjistit, na základě jakých částí Písma usoudili farizeové a zákoníci, že mohou ženu, přistiženou při cizoložství, ukamenovat. Farizejský judaismus té doby totiž vyžadoval přísnost, ale také PŘESNOST. První oddíl SZ, který hovoří o daném problému, a je uveden i v odkazech na SZ u tohoto NZ textu v Ekumenickém překladu je ve 3. knize Mojžíšově 20,10: “Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice“ Zajímavé! Tady ale něco nehraje! Ptáte se co? Tak tedy: Proč přední lidu Izraele (a mezi nimi i teologové) nepřivedli spolu s onou cizoložnicí i muže-cizoložníka? Zdravý rozum nám přece říká, že na cizoložství většinou jsou dva. A Mojžíš o tom takto svědčí také! Čili zde máme PRVNÍ POCHYBENÍ V INTERPRETACI Mojžíšova zákona a také v jeho praktické aplikaci. Druhý oddíl SZ, který nám má co říci k danému tématu, je uveden v 5. knize Mojžíšově 22,22-24: „Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: muž, který ležel se ženou, i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele.
Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu.“
Tento oddíl hovoří přímo o ukamenování obou cizoložníků. Avšak také definuje, za jakých podmínek se tak má stát. Uvádí manželský stav obou, popř. byla-li žena zasnoubenou pannou a nekřičela-li. Což se prakticky bez přítomnosti cizoložného muže nedá zjistit, že. Nelze také provést křížový výslech a konfrontaci obou hříšníků, aby se zjistilo, jestli někdo z nich nelže atd. A zde se dostáváme k poslednímu oddílu SZ, který hovoří o snad nejdůležitějším bodu – spravedlivém a nestranném posouzení dané věci. To je uvedeno opět v 5. knize Mojžíšově 17,4-7: „… a bude-li ti to oznámeno nebo o tom uslyšíš, dobře si to prošetříš. Bude-li to jistá pravda, že byla spáchána v Izraeli taková ohavnost,
vyvedeš toho muže nebo tu ženu, kteří se dopustili té zlé věci, ke svým branám a toho muže nebo tu ženu budete kamenovat, dokud nezemřou.
Ten, kdo má zemřít, bude usmrcen na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nebude usmrcen na základě výpovědi jediného svědka.
Svědkové na něho vztáhnou ruku jako první, aby ho usmrtili, potom všechen ostatní lid. Tak odstraníš zlo ze svého středu.“
Dovolil jsem si podtrhnout v daném textu místa, která přímo hovoří o nestrannosti prošetření prohřešku a také o nezávislosti svědků. Dvěma až třemi svědky Mojžíš míní NEZÁVISLÉ svědky. Poslední podtržená část hovoří o ETICE VÝKONU SOUDU. To znamená, že rozsudek může být vykonán POUZE tehdy, bylo-li učiněno spravedlnosti zadost. Míněno dle výše uvedených podmínek.
A tak mohu konstatovat že Kristovo slovo: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" bylo logickým shrnutím těchto skutečností (které byly judaistům dané doby dobře známy) a neminulo se svým účinkem. To nám dokládá Jan slovy: Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Všechna pochybení starších Božího lidu v soudu hříšníka se před Mesiášem jakoby zhmotnila a zabránila jim jak zavraždit (nikoli potrestat!) ženu, kterou nesoudili spravedlivě, tak i obžalovat Mesiáše Izraele z nepravého soudu. Tato žena nakonec stála před Ním sama, a Kristus sám se jí ptá na její osobní názor na spravedlnost farizejského soudu: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona nemohla než vyznat, že uznává Jeho interpretaci Mojžíšova zákona a uznat ho jako Pána. Načež slyší ona slavná slova: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" Čili JDI A UŽ SE NEMÍJEJ CÍLEM – TJ. BOŽÍM MILOSRDENSTVÍM. Kolikrát to asi chtěla slyšet, když ji v její náboženské obci spílali svévolníků a posléze ji exkomunikovali. Kolikrát to chtěla slyšet, když se musela vrhat do náručí sexuchtivých mužů. Možná někteří byli v řadách oněch starších, kteří ji přivedli k Ježíšovi. A nebo někteří kryli muže, se kterým ji přistihli. Kdo ví? Závěrem se zeptám: Soudíme my dnes údajné svévolníky tak jako oni farizeové a zákoníci v době Ježíšově nebo náš soud je inspirován Jeho milostí?

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace