Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

DŮSLEDEK JEDNOHO ZÁVĚRU 2. VATIKÁNSKÉHO KONCILU NA DĚJINY SVĚTA. Je zajímavé, že v současnosti dvě ze tří monoteistických náboženství, totiž judaismus a islám nepřipouštějí spasení jinověrců - leč by konvertovali k jejich náboženství. To ale neplatí o ŘKC - od 2. vatikánského koncilu, která ve vztahu k ostatním náboženstvím světa vykazuje bezbřehou vstřícnost. Katolická věrouka velkoryse (jakoby koncil byl na místě Božím), připouští i spasení jinověrců bez předchozí konverze, tj. přijetí Kristovy oběti - a to na základě článku 16 dokumentu s názvem Věroučná konstituce o církvi - Constituzione dogmatica lumen gentium, který komentuje i níže citovaná kniha.

V článku 16 "Nekřesťané" (jehož opis z oficiálních stránek Vatikánu uvádím na konci tohoto příspěvku), je biblický Panovník Hospodin ztotožněn s Bohem muslimů Alláhem. To je pojetí islámu - shoda s Koránem v 29 : 45/46. Ve Věroučné konstituci se praví, že Bůh bude v poslední den lidi soudit. To je další shoda s islámem, neboť NZ hovoří takto : J. 5 : 22, 23 "Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal." J. 5 : 26,27 "Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka." Poslání církve. (1) Mk. 16 : 15, 16 :"A řekl jim : "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen."" (2) Mk. 13 : 10 "Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům." (3) J. 14 : 6 "Ježíš mu odpověděl " Já jsem ta cesta i pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne."" (4) J. 3 : 36 "Kdo věří v Syna má život věčný. kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." Křesťanství a islám Hans Küng, Josef van Ess, Vyšehrad 1998 Kapitola "Islám jako cesta ke spáse ? (str. 45) Druhý vatikánský koncil (11. 10. 1962 - 8. 12. 1965 který proběhl za papežů Jana XXIII. a Pavla VI.), prohlásil konečně ve své Konstituci o církvi (1964) zcela jednoznačně : "Věčné spásy mohou totiž dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí." (čl. 16). Výslovně jsou tu jmenováni právě ti, kteří už díky svému původu toho mají ve své víře nejvíce společného se židy a křesťany - totiž muslimové. "Plán spásy se vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahamovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit." (čl. 16). Ani muslimové tedy nemusejí podle 2. vatikánského koncilu "propadnout věčnému ohni, který chystá ďábel a jeho andělé !" To znamená : také islám může být cestou ke spáse, cestou spásy : ne snad normální, do jisté míry řádnou, patrně však dějinně mimořádnou. Skutečně se v dnešní katolické teologii díky tomuto obratu čelem vzad rozlišuje mezi "řádnou" = křesťanskou cestou spásy a "mimořádnými" = ne - křesťanskými cestami spásy (někdy i mezi "cestou" a "různými stezkami"). Neměli bychom pak ale také ve smyslu jakési podmínky možnosti, rozlišovat i mezi "řádnými" (křesťanskými") a "mimořádnými" (a jinými) proroky ? (Konec citátu knihy). Tím, že 2. vatikánský koncil uznal islám jako mimořádnou cestu je spáse, popřel tím biblické texty 1, 2, které jsou Spasitelovými příkazy. V důsledku toho se ŘKC dostala zcela na mimobiblickou půdu a odstartovala eskalaci, z níž patrně již není úniku. Závěry 2. vatikánského koncilu tedy znamenají to, že ŘKC rezignovala na šíření evangelia v islámských zemích. Tím se sice vyhnula konfliktu s tímto náboženstvím, ale za cenu popření Spasitelových příkazů uvedených v textech 1 a 2. Koncil spekuloval o jiných cestách spasení na úkor zvěstování evangelia. V Bibli jsem nenašel jedinou zmínku o tom, že by mimobiblická náboženství byla cestou ke spáse. Odklon od biblického poselství nemůže být Bohem požehnán - přináší Boží soud. (text 4). TEXTY 1 - 4 HOVOŘÍ O TOM, ŽE EVANGELIUM JE URČENO VŠEM - TEDY ŽIDŮM I MUSLIMŮM A NIKOHO Z NĚJ NELZE VYLUČOVAT. Proto nesplnilo svoje cíle "Desetiletí duchovní obnovy" a další dobře míněné akce. Původ nynějšího vítězného tažení islámu Evropou (ale i celým světem) vidím přímo jako následek tohoto chybného rozhodnutí koncilu. Spasení těch, kdo neslyšeli Boží zvěst, řeší apoštol Pavel v Ř. 2 : 12 - 16. (Pro úplnost : spasení Židů (judaistů), kteří stále zůstávají v éře SZ řeší Spasitelův příkaz v Lk. 10 : 25 - 28; na základě platnosti Zákona : Lk. 16 : 17)). K tomu není co dodávat - snad jen to, že ten, kdo pozměňuje význam Písma sv. bude (nikoli nějakým koncilem) - ale přímo Bohem proklet !!! (Gal. 1 : 8, 9). Věc vidím tak, že 2. vatikánský koncil udělal systémovou chybu, které následné akce neodstraní. To by si měli zejména uvědomit ekumeničtí propagátoři nekatolických církví , tj. zastánci institučního spojení s ŘKC - budou hned zpočátku zatíženi problémy, které sami nevyvolali - postupně budou nuceni souhlasit s čím dále tím více pochybnějšími teologickými rozhodnutími, při nichž budou asistovat jako pouzí diváci, bez šance cokoliv změnit. Ale spoluodpovědnosti za přijatá rozhodnutí se před Bohem nezbaví !!! Dále je třeba se zbavit iluzí : dojde - li k institučnímu spojení nekatolických církví s ŘKC, půjde zcela jistě o nevratný proces. Obavy z možného duchovního vývoje. Velké riziko vidím v dalším možném vývoji : je - li závěry 2. vatikánského koncilu stanoveno, že je více cest ke spáse, je tím popřeno prohlášení Spasitelovo o tom, že je pro všechny !!! jedinou Cestou, Pravdou i Životem. (text 3). To ve svém důsledku znamená, že Spasitel pro velkou část lidstva není ke spáse nutný - je tedy radikálně snížen jeho význam a znehodnocena Jeho oběť na kříži, která byla určena VŠEM. To by mohlo v budoucnu vést k k popření Ježíše Krista jako Božího Syna a smyslu Jeho oběti vůbec - a to v zájmu vstřícnosti k ostatním náboženstvím, zvláště pak islámu. Pak by se ovšem dostavily následky uvedené v textu 4. K této obavě mě vede skutečnost, že muslimové Pána Ježíše jako Božího Syna nepřijmou i z toho důvodu, že se s Jeho učením vůbec neseznámili. Islám a judaismus nedělají kompromisy !!! Článek 16 "Nekřesťané" výše zmíněné Věroučné konstituce o církvi vidím jako časovanou nálož uloženou do samých základů katolické teologie, kde časem vykoná své ničivé dílo. A protože závěry koncilů jsou prakticky neodvolatelné, mám za to, že tato nálož časem rozmetá samotné základy katolické věrouky. Východisko. Východisko vidím jen v modlitbách za vedoucí představitele ŘKC : aby svědomitě vedli a uvědomovali si svoji odpovědnost před Bohem za svěřené jim stádce a vedli ho po Spasitelově vzoru : tedy na základě biblických principů a nikoli nánosů tzv. tradice, která má v ŘKC stejnou prioritu jako Písmo sv.- nebo svých mocenských ambicí. Stejně se modleme za všechny jinověrce i ateisty u vědomí, že jsme všichni zhřešili a jsme daleko od Boží slávy (Ř. 3 : 23) - aby tak z Boží milosti vše směřovalo k onomu ideálnímu stavu, který popisuje Spasitel v J. 10 : 14 - 16, kdy bude jedno stádce a jeden Pastýř. Pro přesnější pochopení problému, kompletnost a ověřitelnost údajů uvádím článek 16 Věroučné konstituce o církvi, z které čerpali autoři výše zmíněné knihy. Tento článek jsem opsal přímo z oficiální stránky Vatikánu. Lze se na ní jednoduše dostat pomocí vyhledávače touto cestou : 2. vatikánský koncil - Konstituce - Lumen gentium : otevře se oficiální stránka Vatikánu : www.vatican.va/archive/hist_councils_vatican_council/documents/vat.....atd. Zvýraznění textu je mé vlastní. CONSTITUZIONE DOGMATICA LUMEN GENTIUM Věroučná instituce o církvi Lumen gentium BISKUP PAVEL, SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH, SPOLU S OTCI POSVÁTNÉHO SNĚMU NA TRVALOU PAMÁTKU NEKŘESŤANÉ. 16. Ba i lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou různými způsoby zaměřeni k Božímu lidu. (18)((18/Srov. sv. Tomáš, Summa Theol. III, q. 8, a. 3, ad. 1.)) Patří sem na prvém místě národ, s nímž byla uzavřena smlouva, jemuž byla dána zaslíbení a z něhož se zrodil Kristus podle těla (srov. Řím 9, 4 -5), vyvolený národ, tak drahý Bohu kvůli praotcům : vždyť Bůh nelituje, že něco daroval, ani že někoho povolal (srov. Řím 11, 28 - 29). Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit. Bůh není daleko ani od těch, kteří hledají neznámého Boha v mlhavých stopách a obrazech, vždyť všem dává život, dech a všechno (srov. Sk 17, 25 - 28) a jako spasitel chce, aby všichni lidé byli spaseni (srov. 1Tim 2, 4). Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí.(19)((19/Srov. list Kongregace sv. oficia arcibiskupu bostonskému : Denz. 3869 - 72.)) Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti, o dobrý život. Neboť cokoli je u nich dobré a pravdivé, považuje církev za přípravu na evangelium, (20)((20/Srov. Eusebius Caesar., Praeparatio Evangelica 1, 1 : PG 21, 28AB.)) za dar od Boha, jenž osvěcuje každého člověka, aby nakonec měli život. Často ovšem lidé, oklamaní Zlým, upadli do pošetilých myšlenek, zaměnili Boží pravdu za lež a sloužili raději tvorům, než Stvořiteli (srov. Řím 1, 21 a 25), anebo žijí a umírají na tomto světě bez Boha a jsou vydáni napospas meznímu zoufalství. Proto církev stále horlivěji podporuje misijní činnost k slávě Boží a k spáse těchto lidí. Má přitom na paměti příkaz Pána, jenž řekl : "Hlásejte evangelium všemu tvorstvu" (Mk 16, 15). (Konec citovaného dokumentu) Závěrem : jak rád bych se mýlil !!! Požehnané Vánoční svátky přeje všem BohemianAnonymus