poslal akceS Když se zeptáme: „jakou funkci má učitel?“ nebo „víte, kdo je truhlář?“, případně „definujte pojem hospodyně“ – je všecko jasné. Ale s otázkou „být křesťanem“ je tomu jinak.
Když půjdeme s touto otázkou do škol, kde se vyučuje náboženství, s naději na správnou odpověď, budeme velmi zklamáni. Podobně tomu bude, když budeme mluvit s mladými lidmi na diskotékách, se studenty na univerzitách, s dělníky v továrnách nebo s důchodci v jejich panelových bytech. Výsledek bude vždy stejný. Buď o tom nikdy vážně nepřemýšleli, nebo si vytvořili na celou věc názor podle svých vlastních potřeb.
Nevíme jak dlouho, ale stále ještě žijeme v křesťanské kultuře. Každá obec má svůj kostel a v každém klenotnictví si můžeme zakoupit stříbrné nebo zlaté křížky. Rozhlas i televize vysílají své týdenní křesťanské pořady a o Vánocích se zpívají koledy. To všechno se stává víc a více pouhou formou. A za ní se skrývá vnitřní prázdnota miliónů těch, kteří patří formálně k nějaké církvi, ale ve skutečnosti nevědí, co to znamená být křesťanem.
Co to znamená být křesťanem?
Mohu žít nějaký život, který nedovedu popsat? Nejedná se o nějaké náboženské slovíčkaření. Tady jde o setkání, o osobní vztah s Bohem. A to je otázka životní existence.
Bůh říká: „Dotazujte se mne a budete žít“ Am 5,4.
A v Bibli čteme: „Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ 1. Jan 5,12
Otázka „Co to znamená být křesťanem?“ je tedy současně otázkou bytí či nebytí.
