Grano Salis - Co je největší hřích?

Kdo se dopouští největšího hříchu? Je to ten, kdo zabíjí, ten, kdo zlořečí Bohu, gay se svým milencem, žena užívající antikoncepci, ten, kdo vylévá sémě na zem, pornograf, ten, kdo zdobí obrazy a sochy, ten, kdo je nezdobí, kdo uznává autoritu římského biskupa, nebo ten, kdo ji nerespektuje?

Co je největší hřích

Co mám a co musím. Co nesmím a co bych měl. To jsou otázky, které provázejí životem každého poctivého křesťana. Provázejí ho a – pronásledují. Snaha o definici zla je jedním z ústředních témat víry. Už od samého počátku Církve byla příčinou nekonečných hádek a strkanic, které nikdy neutichly. Kdo se dopouští největšího hříchu? Je to ten, kdo zabíjí, ten, kdo zlořečí Bohu, gay se svým milencem, žena užívající antikoncepci, ten, kdo vylévá sémě na zem, pornograf, ten, kdo zdobí obrazy a sochy, ten, kdo je nezdobí, kdo uznává autoritu římského biskupa, nebo ten, kdo ji nerespektuje? Nepodobají se ti, kteří se utápějí v takových spekulacích až příliš prvním lidem vyhnaným z ráje Boží milosti za to, že pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého?

Kdo je onen Bůh, který říká „jsem“, a víru v sebe klade na první místo v žebříčku nutných věcí? Co o něm vlastně víme? Nic. Do jeho tváře nesmíme pohlédnout a jeho vůli neznáme. Nejsme schopni určit, kterou část Písem diktoval, a kterou připsala ruka nějakého horlivce, jemuž se zdálo poselství lásky příliš banální. Já jsem tvůj Bůh a já tě miluji, nikomu jinému nesluž, neber si cizí, nepodváděj, nelži, vyvedl jsem tě z domu otroctví ke svobodě. Je toho tak málo, že je potřeba cosi přidávat?

A přece se Zákon sám stává domem otroctví. Prvotní hřích, hřích touhy po poznání dobrého i zlého, vězí pevně v zatvrzelých srdcích a Bůh sestupuje mezi lidi, aby k nim promluvil jejich jazykem a vysvětlil, že jeho jméno je Milující a smyslem Zákona že není to, aby jeden pohlavkoval druhého, ale láska. Nebudeš se snažit druhého přechytračit, nebudeš si brát, co jemu patří, nebudeš rozbíjet jeho domácí štěstí, lze ještě jednodušeji a srozumitelněji definovat obsah slova láska? A Bůh na zemi jde ještě dál: nespouštěj spirálu zla, odpouštěj křivdy, jen láska je to, co tě může naplnit, je to jen láska, co tě může zachránit.

Nepřichází se handrkovat o slovíčka Zákona a rabíni oprávněně zuří, že každým krokem porušuje jeho literu. Ano – mají pravdu, protože žádný příkaz ani zákaz nemůže vystihnout hlubokou zkušenost lásky, její mystický prožitek, který Bůh nabízí. Bůh prohlašuje za hříšný vlastně každý lidský krok: a je v tom hluboký smysl. Každé lidské usilování se může zvrhnout ve zlo, každý úmysl vede k (nějakému) zlu, není-li naplněn láskou, odpouštějící, trvalou láskou. A láska, to je dar a Bůh povoluje, aby člověk o tento dar prosil a slibuje, že jej neodmítne.

Hrozí ale těm, kteří se rouhají Duchu Svatému. Je to duch milosti. Bůh jistě ve své dokonalosti vidí více nepravostí, než lidská fantazie dokáže vymyslet a lidská mysl popsat. Nabízí ale záchranu skrze lásku. Ne skrze literu Zákona, před kterým je tolik na smrt odsouzených hříšníků, kolik chodí po světě lidí. Skrze prožitek lásky a skutky lásky. Kdo se tedy dopouští těžšího hříchu než ten, kdo byl přizván k hostině lásky a odmítl ji? Než ten, který ví, kde hledat světlo, ale zaclání ho zákonickými řečmi? Ti, kteří ve svém srdci odmítají lásku.

Kdo se dopouští největšího hříchu? Je to ten, kdo zabíjí, ten, kdo zlořečí Bohu, gay se svým milencem, žena užívající antikoncepci, ten, kdo vylévá sémě na zem, pornograf, ten, kdo zdobí obrazy a sochy, ten, kdo je nezdobí, kdo uznává autoritu římského biskupa, nebo ten, kdo ji nerespektuje? Ne. Je to ten, kdo snižuje dar milosti a odpuštění, který Bůh přinesl. Ten se ze všech nejvíc proviňuje proti prvnímu přikázání. Pro takového křesťana totiž Bůh trpěl a zemřel zbytečně.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace