Grano Salis - Usmíření katolické církve s pravoslavnými věřícími

Usmíření katolické církve s pravoslavnými věřícími je prioritou mého pontifikátu
Společné prohlášení Benedikta XVI. a Bartoloměje I. 30.11. 2006

zdroj: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2720

Bratrské setkání, které jsme měli my, Benedikt XVI., římský papež, a Bartoloměj I., ekumenický patriarcha, je dílem Božím a navíc darem, který od Něj pochází. Vzdáváme díky Původci všeho dobra, který nám znovu dopřává, abychom v modlitbě a vzájemné výměně vyjádřili naši radost, že se cítíme jako bratři a obnovili naše úsilí o plné společenství. Toto naše úsilí vychází z vůle Pána a z naší odpovědnosti pastýřů Kristovy Církve. Kéž by naše setkání bylo znamením a povzbuzením pro nás všechny, katolíky i pravoslavné, abychom sdíleli stejné vnímání a tytéž postoje bratrství, spolupráce a společenství v lásce a v pravdě. Duch svatý nám pomůže připravit velký den nastolení plné jednoty, kdy a jak to bude chtít Bůh. Potom se budeme moci skutečně radovat a jásat.¨

S vděčností jsme vzpomněli na setkání našich ctihodných předchůdců, Pánem požehnaných: ukázali světu naléhavost jednoty a nastínili jisté cesty, jak jí dosáhnout v dialogu, modlitbě a v každodenním církevním životě. Papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras I., poutníci do Jeruzaléma, na místo, kde sám ježíš umřel a vstal z mrtvých pro spásu světa, se následně vícekrát setkali tady, ve Fanaru i v Římě. Oni nám zanechali společné prohlášení, které si uchovává celou svou hodnotu, a zdůraznili, že všechny vztahy mezi lidmi i mezi samotnými Církvemi musí podporovat a inspirovat pravý dialog lásky, „musí být zakořeněn v bezmezné důvěře jedinému Pánu Ježíši Kristu a ve vzájemném respektování vlastních tradic“ (Tomos Agapis, 195). Benedikt XVI.a ekumenický patriarcha Bartoloměj I. při dnešním setkání Nezapomněli jsme ani na výměnu návštěv mezi Jeho Svatostí Janem Pavlem II. a Jeho Svatostí Dimitriosem I.. Bylo to právě během návštěvy papeže Jana Pavla II., jeho první ekumenické návštěvě, kdy bylo oznámeno vytvoření Smíšené komise pro teologický dialog. Ta shromáždila katolíky i pravoslavné s výslovným cílem znovunastolení plné jednoty. Pokud jde o vztahy mezi Církví Římskou a Konstantinopolskou, nemůžeme opomenout slavnostní církevní akt, jenž dal zapomenout na dávné exkomunikace, které po dlouhá staletí negativně působily na vztahy mezi katolíky a pravoslavnými. Z tohoto aktu jsme ještě nevytěžili všechny pozitivní důsledky, které z něj mohou pramenit pro naše putování ke společné jednotě, k níž má Smíšená komise významně přispět. Vybízíme katolíky i pravoslavné, aby se aktivně zapojili do tohoto procesu, modlitbou i vyznanými činy. U příležitosti plenárního zasedání Smíšené komise pro teologický dialog, která se nedávno konala v Bělehradě a kterou velkoryse hostila srbská pravoslavná Církev, jsme vyjádřili svou hlubokou radost nad obnovením teologického dialogu. Po přerušení před několika lety, způsobeným různými těžkostmi, mohla komise znovu pracovat v duchu přátelství a spolupráce. Pojednávajíc o tématu: „Konciliarita a autorita v Církvi“ na místní, regionální i všeobecné úrovni, věnovala čas studiu eklesiologických a kanonických důsledků svátostné povahy Církve. To umožní dát odpověď na některé zásadní otázky, dosud kontroverzní, mezi katolíky a pravoslavnými. Stejně jako v minulosti, jsme rozhodnuti neúnavně podporovat práci, svěřenou této komisi, zatímco její členy provázíme svými modlitbami. Jako pastýři jsme se především zamýšleli nad posláním hlásat evangelium v současném světě. Toto poslání: „Jděte tedy a učte všechny národy“ (Mt 28,19), je dnes více než kdy jindy aktuální a nezbytné, a to i v zemích tradičně křesťanských. Nemůžeme navíc ignorovat rostoucí sekularizaci, relativizmus a dokonce nihilizmus, především v západním světě. To vše vyžaduje obnovené a mocné hlásání evangelia, odpovídající kulturám naší doby. Naše tradice představují pro katolíky i pravoslavné dědictví, jež musí být neustále sdíleno, předkládáno a aktualizována. Z toho důvodu musíme posílit naši spolupráci i společné úsilí přede všemi národy. Pozitivně jsme hodnotili cestu k utváření Evropské Unie. Aktéři této velké iniciativy ať nezapomínají brát v úvahu všechny aspekty, které se týkají lidské osoby a jejich nezadatelných práv, především náboženskou svobodu, která je důkazem a zárukou respektování všech ostatních svobod. V každé unifikační iniciativě se musí chránit menšiny, s jejich kulturními tradicemi a náboženskými specifiky. Katolíci a pravoslavní v Evropě, přestože zůstávají otevření jiným náboženstvím a přínosu, který dávají kultuře, musejí spojit své úsilí pro uchování křesťanských kořenů, tradic a hodnot, aby zajistili respektování dějin, stejně jakož aby přispěli ke kultuře budoucí Evropy, ke kvalitě lidských vztahů na všech úrovních. Jak v tomto kontextu nevzývat dávné a vznešené svědky křesťanského dědictví země, kde dochází k našemu setkání, počínaje tím, co říká kniha Skutků apoštolů, když připomíná postavu sv. Pavla, Apoštola národů. V této zemi se spojilo evangelní poselství a helénská kultura. Toto pouto, které tolik přispělo k našemu společnému křesťanskému dědictví, zůstává aktuální a znovu přinese v budoucnosti plody pro evangelizaci i naši jednotu. Obrátili jsme svůj pohled k místům světa, kde dnes žijí křesťané i k obtížím, kterým musejí čelit, zvláště pak chudobě, válkám a terorizmu, ale také různým formám zneužívání chudých, emigrantů, žen a dětí. Katolíci i pravoslavní jsou povoláni, aby se společně chopili iniciativ ve prospěch práv člověka, každé lidské bytosti, stvořené k Božímu obrazu a podobenství, stejně jako pro ekonomický, sociální a kulturní rozvoj. Naše teologické i etické tradice dokáží nabídnout pevný základ k hlásání i společné činnosti. Chceme především vyhlásit, že vraždění nevinných v Božím jménu je urážkou Boha i lidské důstojnosti. Všichni se musíme vyvinout úsilí o novou službu člověku a pro obranu lidského života, každého lidského života. Hluboce nám leží na srdci mít na Středním Východě, kde žil náš Pán, kde trpěl a vstal z mrtvých, a kde žije po staletí mnoho našich křesťanských bratří. Vroucně si přejeme, aby v této zemi byl znovu nastolen pokoj, aby se posílila upřímné soužití mezi jejími různými národy, Církvemi a různými náboženstvími, jež se zde nacházejí. Za tímto účelem vybízíme k nastolení co nejužších vztahů mezi křesťany, k opravdovému a poctivému mezináboženskému dialogu, a tak aby se bojovalo proti všem formám násilí a diskriminace. V současné době, tváří v tvář velkým hrozbám pro životní prostředí, chceme vyjádřit svou starost nad negativními důsledky, které mohou pro lidstvo a celé stvoření vyplynout z ekonomického a technologického pokroku, který neuznává své meze. Jako náboženští představitelé považujeme za jednu ze svých povinností povzbuzovat k podpoře úsilí, uskutečněného na ochranu Božího stvoření a pro to, aby budoucím pokolením byla zanechána země, na níž by mohla žít. Nakonec se naše myšlenky obracejí k vám ke všem, pravoslavným i katolíkům, žijícím kdekoli ve světě, biskupům, kněžím, diakonům, řeholníkům a řeholnicím, mužům i ženám laikům, pracujícím v církevní službě, i ke všem pokřtěným. Zdravíme v Kristu i ostatní křesťany a ujišťujeme je svou modlitbou a ochotou k dialogu a spolupráci. Zdravíme vás všechny slovy Apoštola národů „ Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista“ (2Kor 1,2). Ve Fanaru, 30. listopadu 2006 Benedikt XVI.
Bartholoměj I. Přeložil Josef Beníček, foto: N. Manginas

	Hledej
	Je a svátek má Ludmila. Vytvoření registrace