Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Pozn.: Tento článek vyjímečně není provokace, neboť je psán na vážně míněnou objednávku odtud z Grana. Provokací se nicméně vždy ještě může státi ve vašich očích. Nebude to považováno za nic proti ničemu.

ČTO DĚLAŤ? ...byla otázka vědoucího, nicméně bezmocného pana Černyševského. ...víme, co máme dělat, ale neumíme to - je moje počáteční úvaha, po níž jsem byl vyzván. Tak tedy - moje východiska: - v křesťanském vývoji mě mimořádně ovlivnila cesta, která je na tomto náměstí tak vysmívána: Coleman a jeho knížka Mistrův plán. Povolávání učedníků. Dvacet let se snažím přijít na to, jak to prakticky dělat uprostřed tohoto světa a jeho tísně, a zda jsem učinil nějaký pokrok - Bůh suď. - ještě hlouběji - protože dřívě, než jsem uvěřil - se do mě zapsalo povědomí o absolutní hodnotě lidské svobody. Ta nesmí být nikým pošlapána a je obžalobou církve vůbec, pokud je právě ona symbolem strachu a slepé poslušnosti. - od mládí jsem byl otevřený vlivu literatury, a když jsem byl před 29 lety obdarován Biblí, ponořil jsem se do ní a převrátila mi život. Nikdy jsem ji nebral objektivně. Bible ti má proniknout do života. Je to Boží slovo, které tě zformuje. Říkám tomu tvůrčí způsob výkladu: Zdravé učení je to, které přinese Hospodinu ovoce, na které je zvědav, ovoce, kterého se někdo nají k věčnému užitku. Na základě těchto mých vybraných východisek se snažím žít a učit lidi, jakkoli vím, že moje snažení je zcela nepatrné. Potřebujeme víc. Potřebujeme vědět, jak máme žít vespolek, v církvi, aby skrze ni mohl Bůh ukázat světu na svoji záchranu v Kristu a budoucnost v Nebesích. Potřebujeme VIDĚT církev, i kdybychom ji neuměli vytvořit. Takto vidím Bohu milou a poslušnou církev: Bůh chce, abychom zakládali a budovali církve jako útočiště pro lidi, kteří chtějí utéci svým hříchům a budoucímu Božímu hněvu. To je její funkce. Církev je zbožná a modlí se. Všechno ostatní může být navíc a bez zbožnosti a modlitby má církev tu cenu, o níž nás tu ujišťuje Gregory. Útočiště není nic víc. Není to podnik. Právě na tom se pozná, zda jsme na pravé cestě. Útočiště je místo bezpečí. Náboženství, které se v takové církvi provozuje, je náboženstvím srdcí, ne akce. Akce jsou třeba třeba, ale jsou navíc, a jdou do nich lidi pohnutí duchem dobrovolným. (A nikdy nemají být počítáni, kolik že procent církve s námi jde.) To je proto, aby se milost a pravda STALA (skutkem) skrze Ježíše Krista. Vždyť Ježíš naučil mluvit naše srdce, když nás očistil od hříchů a dal nám Ducha svatého. Nemáme jenom jazyk k mluvení. A Ježíš nám dal svět a lidi v něm a sám sebe jako Boha a řekl nám, abychom se nevraceli ke způsobům lidí ve světě. Je jasné, že takovou církev lidí srdcem mluvících, neomezíte nějakými denominačními hranicemi, které nám ale vůbec nemusí překážet. Jsou praktické asi jako dům, v kterém se scházíme. Církev sama a život v ní patří lidem a samotnému Pánu, aby On byl Bohem a jediným Zákonodárcem jako na počátku, a jak to na počátek vrátil Ježíš se svým společenstvím. Život v ní mají vytvářet lidé, kteří do ní přijdou, a ne šéfové. A tak vynikne hřích a svatost v jednání lidí. Je nakonec docela vedlejší, je-li teologie vašeho faráře kalvínská nebo katolická, tradiční nebo letniční.Z těch tří východisek, které jsem nahoře vypsal, vyplývá, co se máme učit, abychom mohli v takové církvi prakticky žít: - z Bible se poteřbujeme naučit něco o našem předurčení (nemám vůbec na mysli tentýž význam slova, jako reformovaný) a soustředit svůj život na Pána a pak na to, co s námi zamýšlí. - potřebujeme se navzájem učit svobodnému a odpovědnému jednání, abychom byli schopni v životě bojovat a obětovat se. Bez boje a oběti není lásky, a láska Boží mezi námi je to, co mluví k těm, kdo Boha neznají. - potřebujeme se naučit, jak vybudovat pevné osobní vztahy a jak si společně počínat. "Vynalezli" jsme kdysi slovo "vykazatelnost", ale to, o čem poslední dobou jako o vykazatelnosti slýchám, mě plní velkými obavami. Na tom je vidět, že v termínech to není. Jde o to, co jsme se na nich naučili a čím jsme je naplnili. Nakonec dodám, že jsem během let pozoroval, jak se náš svět změnil v tzv. postmoderní svět. Ten už náboženství neschovává. Mnohdy se jím pyšní. A páchá zlo v nějakém božím jménu. Tomu se musíme vzepřít aktivně - tím, že budeme radikálně jiní. Jak jiní - jsem se snažil vypsat. Projevuje se to třeba takto: pokloním se každému, kdo učiní pro Hospodina něco dobrého nebo krásného, zejména pak uznávám za svého spojence každého, kdo upřímně chodí s Ježíšem. Anebo se to projevuje takto: dopřejte každému, aby Bůh naplnil jeho život tím, k čemu ho stvořil. Ať to vykvete. Lidi nejsou v církvi kvůli nám, vedoucím, abychom jim říkali, co mají dělat. My vedoucí jsme tu kvůli nim, abychom si navzájem říkali, co děláme. Olin