Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Dva reformátoři církve – Martin Luther a František z Assisi
Zmíněná studie si nepoložila za cíl učinit hlubokou analýzu života těchto božích mužů. Má práce si chce povšimnout jednak rozdílných přístupů obou služebníků Páně, stejně i to, co je spojuje. Je docela pravděpodobné, a já si to přeji, že tento článek vás čtenáře přivede k zamyšlení, což je účelem, abychom přemýšleli nejenom o naší spáse, ale i o naší křesťanské minulosti. Znova musím konstatovat, tato práce je jenom a pouze můj názor (jako i všechny ostatní mé práce), nikoho jiného, žádné církve, nebo křesťanské skupiny. Navíc dodávám, že tato práce není hotovou prací, ukončenou prací, nýbrž daleko více inspirace k diskuzi.

Dva reformátoři církve, tak jsem pojmenoval svůj článek. Proč zrovna tito dva – Martin Luther a František z Assisi? Protože podle mě reprezentují dva zcela odlišné přístupy, dva odlišné postoje jak reformovat církev. František z Assisi – v roce 1205 měl František vizi, která ho nabádala k návratu do Assisi, kde měl počkat na povolání, které dalo vzniknout nového žebravého řádu františkánů. [1] Martin Luther - byl německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, autor řady duchovních, politických, pedagogických spisů, církevních písní a překladů. [2] Je těžké zhodnotit byť i jednotlivě osudy těchto božích mužů a já se chci v krátkém článku pokusit porovnat oba dva! Ale možná tak ještě více bude kontrastovat rozdílný přístup jejich vlastní mise uvnitř církve. Ať už František z Assisi, nebo Martin Luther zaznamenali, že s křesťanskou církví není něco v pořádku. Oba dva se pokusili reformovat katolickou církev, ale každý z nich to učinil odlišným způsobem. František z Assisi byl povolán Pánem Ježíšem: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ Zpočátku se dává František do opravy kostelíka, než pochopí, že Pánu šlo o opravu jiného domu – církve Páně. Obdivuhodná mise Františka z Assisi probíhá uvnitř vlastní církve – což je zásadní rozdíl od přístupu Martina Luthera. Při zhodnocení celého působení Františka z Assisi bych řekl, že se František nerozhodl měnit teologii své církve, katolické církve. Martin Luther přitloukl svých 95 tezí na dveře kostela a začala křesťanská éra, která se nazývá reformace. Obdivuhodná mise Martina Luthera probíhá vně původní církve, což je zásadní rozdíl od přístupu Františka z Assisi. Při zhodnocení celého působení Martina Luthera bych řekl, že Martin Luther položil základy reformačního teologického přístupu ve vztahu ke katolické církvi. Martin Luther zcela a zásadně mění teologii katolické církve a pokládá tak teologický základ reformované církve. Soudím, že oba dva přístupy jsou v nejvlastnějším slova smyslu dva přístupy jak reformovat svoji církev, svůj sbor. Přístup Františka z Assisi byl přímý, setrvává ve své církvi, ale rozhodne se uvádět do praxe, až horlivé praxe – Boží slovo, Svaté texty Bible. Přístup Martina Luthera byl rovněž tak přímý, odchází ze své církve a rozhodne se postavit teologické základy nové církve s využitím toho, co se mu na katolické církvi jevilo za špatné. Když jsem přemýšlel o povolání Martina Luthera, tak nebylo nějak nadpřirozené. Žádné nadpřirozené povolání se nedostalo Martinu Lutherovi. Tím nejzákladnějším Božím zjevením byly Martinu Lutherovi Svaté texty Bible. Při určitém srovnání těchto dvou velkých reformátorů, jako člověk, jako charakter u mě „vyhrává“ František z Assisi, jeho hluboce lidský přístup, jeho proměněný charakter Ježíšem Kristem, si mě získal. To si snad mohl dovolit říct jenom František z Assisi – „bratr Slunce, sestra Luna.“ Naproti tomu Martin Luther je mi sympatický tím, že se odvážně vzepřel tisíciletému pořádku, který vládl v katolické církvi. Martin Luther si musel být velice dobře vědom, že mu půjde až i o život. Také to byl jistě velký myslitel, překladatel Bible, za což si mě rovněž získal. Máme-li za to, že není něco v našem sboru v pořádku, jsou ve své podstatě možné tyto dvě cesty. Buď setrváme ve sboru a snažíme se uvádět do praxe Boží slovo, bez ohledu na dění kolkolem nás. Samozřejmě neuvádíme Boží slovo do praxe nějak demonstrativně. Druhou možností, druhou alternativou při naší nespokojenosti s křesťanským životem je, že nakonec volíme odchod do jiné církve, jiného sboru, nebo se rozhodneme založit svůj sbor, který by byl postavený na základní zásadě – vyvarovat se chyb svého bývalého domovského sboru. Ať mi odpustí křesťanští historici, je mi jasné, že oba dva boží mužové – František z Assisi a Martin Luther žili úplně v rozdílných podmínkách a v jiné době. Nevím, zda si mohu dovolit učinit podobné srovnání, ale já jsem tak učinil. Těžko říct, který z obou reformačních přístupů je správnější, zda přístup Františka z Assisi, nebo přístup Martina Luthera. Snad nejsme ve svých sborech tak nespokojeni, že musíme okamžitě odcházet. Pokud chceme nějakou změnu, nějakou reformu uvnitř našeho sboru, naší církve, tak bychom měli začít nejdřív sami u sebe. Odchod je až tím posledním řešením… Karels
poznámky: 1. František z Assisi 2. Martin Luther