poslal RomanS Před časem zde proběhla jedna zajímavá Pavlova úvaha. Sice jaksi nepovšimnutě zapadla, myslím ale, že stojí zato se nad ní zamyslet.
Pavel napsal: "Jak si představuji našeho Boha ...
Definice:
Boha si představuji jako mnohomocnou tvůrčí bytost, schopnou stvořit prostor, čas , hmotu, vesmíry s galaxiemi a hvězdami, planety s vodami, stromy, květinami a živočichy, člověka s jeho slzami a smíchem.
Dovedu si též představit Boha, který sám sebe přeměnil ve všechno to, co jsem vyjmenoval výše, a tímto tvůrčím aktem se ze sebe zcela vydal a zcela transformoval do všeho, co dnes existuje a v čem máme tu čest existovat.
R.
Definice je: slovní vymezení (obsahu) pojmu, výklad významu slova (termínu, výrazu) uvedením jeho základních, typických znaků (Ak.slov.ciz.slov). Je výše napsané definice?
První odstavec se tomu blíží, i když obsah je zde zasazen v čistě subjektivním pouzdře. Ve druhém odstavci se již přechází k rozvinutí vlastní představy Boha. Jako MOŽNÉ se uvádí, že Bůh (zběžně definovaný jako Stvořitel) a svět jsou de facto jedno, neboť Bůh se mohl sám ze sebe (zcela) vydat a (zcela) transformovat do všeho, co je.
P.
Bůh tedy sám ze sebe stvořil prostor a energii, všemu dal rozměr času, stanovil zákony pro přeměny a pohyb, část svého já - Ducha - nechal vstoupit do hmoty a změnit tak v existence.
R.
Nyní se uvažovaná možnost postuluje jako fakt, jako pravda. Jenže jak k tomu došlo? Co legitimuje přechod z velmi zběžné (víceméně fantasijní) představy v rezolutní tvrzení o povaze veškeré skutečnosti? Bohužel nic. Je nekriticky vyhlášeno dogma, na němž se dále staví.
P.
Svět, který Bůh takto stvořil, je podstaty hmotné a je oživován v existencích jeho Duchem.
R.
Tato věta po předchozím závěru nedává smysl. Pokud totiž Bůh stvořil svět ze sebe, svět není podstaty hmotné
(buďto: Bůh je Duch, tedy podstatou světa je opět Duch; nebo: Bůh je před stvořením Duch i hmota, potom je rozlišení zbytečné a o podstatě je bezpředmětné mluvit; nebo: hmota je souvěčná s Bohem-Duchem - to ale bylo vyloučeno v definici Boha jako stvořitele hmoty).
P.
Diskuse:
Bůh je především naše představa bytosti či neosobní moci, která byla tvůrčí silou u nám známého světa. Tato naše představa není a zatím nemůže být příliš určitá, protože Bůh nám o sobě dává jen nepřímé zprávy ( svými prostředníky - proroky ) . Proto si Boha a jeho atributy ( vlastnosti ) domýšlíme - musí být mnohomocný, tedy nemusí být nutně všemocný, protože všemocnost není podle šeho nezbytná ( je spíše absolutizace ).
R.
Čeho se týká tento komentář? Boha? Nikoliv, představy Boha. A jaké představy? Pouze té, kterou upředl sám autor. Ten ji ale nyní podsouvá všem, tudíž ohlašovanou diskusi vlastně znemožňuje: sám totiž určuje, jaká je skutečnost (neurčitá.. - to je jistě správné zhodnocení, ale týká se jen a pouze představy autorovy, ne tématu vůbec!). Že k ní došel zcela nekriticky, že přechází ze subjektivní psychologizace v objektivní postuláty, mu uniká.
P.
Bůh, ač evidentně do běhu světa spíše nezasahuje, je buď do něho transformován, případně je zaneprázdněn jinou tvůrčí prací, není ale "mrtev".
Bůh je nejspíše duální, tak, jak to ve shodě uvádějí hlavní světová náboženství - je Hmotou , kterou oživuje taktéž sám sebou - svým Duchem. Pravděpodobně se může mezi těmito formami transformovat .
R.
Jaká náboženství? Křesťanství to není, islám rovněž ne, Buddha to neřeší, pouze v rámci hinduismu můžeme něco podobného najít.
P.
Hmota je totéž co bytí. Existence je bytí oživené božím Duchem. Existencí je tedy vše, co projevuje známky božího Ducha , zvířaty počínaje a člověkem konče.
R.
Rozvíjeno je totéž a stejně nejasně. Ústřední pojmy: hmota, duch, bytí, existence, nejsou vyloženy, pracuje se s nimi, aniž by bylo zřejmé, co mají označovat. Vzájemně se směšují, jeden podepírá druhý, výsledkem je mlhou zahalená bezobsažnost.
Úvaha nese název: "Jak si představuji našeho Boha". Takto ji tedy chápu. Nicméně jsem poukázal na nejasnosti, nepravdy a rozpory a ohradil se proti tomu, podsouvat tuto osobní představu všem.
S pozdravem
Roman
PS: Já jsem spolu s nejstarší křesťanskou tradicí přesvědčen o stvoření světa Bohem z ničeho. Podotýkám, že s panteismem (který je výše zastáván) se křesťanský světonázor rozhodně neslučuje, i když se domnívám, že jde o otázku, kterou je nutné řešit především na poli filosofie. Tam lze také ukázat (myslím že přesvědčivě) jeho nedostatečnost. Nutno ještě dodat, že filosofie jako výsostně racionální disciplína nepracuje s fantazijními daty, pocity a neurčitými dojmy: na nich stavět nesmí.
Doporučuji ke studiu:
Roman Cardal: Bůh ve světle filosofie (vyd. Krystal OP, r.2001)
