Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Blažej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 10, článků celkem: 16320, komentáře < 7 dní: 557, komentářů celkem: 408425, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 50 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Myslivec
brusle7
Willy
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110975101
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Jaká je pravá tvář Vatikánu a římskokatolické církve?
Vloženo Pátek, 15. září 2006 @ 10:21:41 CEST Vložil: Standa

Svědectví Papež s vůdcem islámských teroristů, odpovědný za smrt mnoha set lidí. Papež líbá Korán - knihu, která je oporou pro militantní muslimy.
_______________________________________________________________ Papež kritizoval džihád
V provokativním projevu, ve kterém citoval koncept džihádu a jmenoval muslimského proroka, poslal Benedikt světu signál, že nastal čas pro těžké otázky - nikoliv obětí a potřásání rukama.

… V úterním projevu se snažil o vymezení toho, co vidí jako zásadní rozdíl mezi křesťanským pohledem, že bůh je ve své podstatě spojen s rozumem (řecký koncept logosu), a pohledem islámu, že “bůh je zcela transcendentní”. Benedikt řekl, že islám učí, že boží “vůle není vázána žádnou z našich kategorií, ani racionalitou”. Riziko, které vidí v tomto konceptu božskosti, je to, že iracionalita násilí může být ospravedlněna, když někdo věří, že je boží vůlí. “Pokud jde o pochopení boha a tudíž i praxe náboženství, stojíme před dilematem, které je pro nás dnes přímou výzvou. Je přesvědčení, že neracionální jednání je v rozporu s boží přirozeností, pouhou ideou Řeků, nebo je vždy a podstatně pravdivé?” … Spíše než aby se zabýval výzvami fundamentalistického terorismu pomocí jadrných poznámek k příležitosti výročí 11. září, nebo sáhl k povšechným gestům inspirovaným Janem Pavlem, papež citoval z knih. Zašel až k citaci nepřátelského pohledu byzantského císaře ze 14. století na zakladatele islámu. “Císař mluví o otázce džihádu, svaté války”, řekl papež. “Cituji, co řekl: ‘Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového, a najdete pouze věci zlé a nelidské, jako jeho příkaz šířit mečem víru, kterou kázal’”. Benedikt řekl “cituji” dvakrát, aby vyjasnil, že jde o slova někoho jiného. Tyto odkazy byly nicméně nejprovokativnějším momentem provokativního projevu. Výslovné použití jména muslimského proroka a odkaz na koncept džihádu byly v tomto smyslu jasným signálem světu, že poklidně hovořící papež chce být jasně slyšen, jak se vyjadřuje k tomuto napětí, které definuje naší dobu.


"Jaká je pravá tvář Vatikánu a římskokatolické církve?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 31 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Výroky papeže o Mohamedovi pobouřily muslimský svět (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. září 2006 @ 11:29:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Výroky papeže o Mohamedovi pobouřily muslimský svět

Rozhořčení vyvolal v muslimských kruzích výrok papeže Benedikta XVI. na adresu proroka Mohameda. Hlava katolické církve použila v úterý v Řezně citátu středověkého byzantského císaře, který se o Mohamedovi nelichotivě vyjádřil.

Na půdě Řezenské univerzity citoval Benedikt XVI. slova byzantského císaře Manuela II. Ten se před 600 lety vyjádřil v tom smyslu, že "Mohamed přinesl na svět jen špatné a nehumánní věci".

Muslimské organizace v Německu a ve Francii už daly najevo své rozčilení. Státní náboženský úřad v Turecku pak dokonce od papeže žádá omluvu. "Benedikt tentokrát předvedl mentalitu křižáckých výprav a nepřátelský postoj," myslí si šéf tureckého úřadu Ali Bardakoglu.

Dodal, že pokud by papež takto o prorokovi islámské víry smýšlel, nemá Benediktova návštěva v Turecku letos v listopadu žádný význam. Vatikán na kritiku zatím nereagoval.

Otrou kritiku vyvolala papežovala slova i v regionu Blízkého východu. "Ostře to odsuzujeme a požadujeme vysvětlení, co to má znamenat. Žádáme, aby se jeho svátost papež veřejně omluvil všem muslimům za zostuzení islámu, jejich náboženského přesvědčení a proroka Mohameda ," uvedl vlivný předseda Světového svazu islámských učenců šejch Júsuf Qardáwí v rozhovoru pro televizi Al-Džazíra.

Islámští představitelé a učenci pochopili tyto výroky a citace papeže Benedikta XVI. tak, že vnímá islám jako náboženství, které posvěcuje násilí jako prostředek šíření víry. Protesty stále sílí.

Jiří Hošek, Jaromír Janev, Martin Hromádka 15.09.2006 07:37
Z: http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_zprava/275856




Přednáška Benedikta XVI. na univerzitě v Řezně (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. září 2006 @ 11:39:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Přednáška Benedikta XVI. na univerzitě v Řezně v úterý 12. září 2006

Vážení pánové, ctěné dámy!
Je to pro mne pohnutý okamžik stát znovu na katedře univerzity a znovu mít možnost přednášet. Moje myšlenky se zároveň vracejí do oněch let, kdy jsem po krátké periodě na Vyšším institutu ve Freisingu začal svou akademickou činnost přednášejícího na univerzitě v Bonnu. Psal se rok 1959, to byla ještě doba starých univerzitních pořádků a profesorů. Na jednotlivých katedrách neexistovali ani asistenti, ani písařky, ale vynahrazoval to velmi bezprostřední kontakt se studenty a zvláště mezi profesory. Setkávali se před a po přednáškách v kabinetech přednášejících. Kontakty s historiky, filosofy, filology a přirozeně také mezi oběma teologickými fakultami byli velmi těsné. Jednou za semestr byl takzvaný dies academicus, v nichž se profesoři obou univerzit prezentovali před studenty celé univerzity, což dávalo možnost opravdu zakusit universita: skutečnost, že i přes všechny specializace, které nás někdy činí neschopnými komunikovat mezi sebou, tvoříme celek a pracujeme v celku jednotného rozumu v jeho různých dimenzích a sdílíme také společnou odpovědnost za správné používání rozumu – tento fakt se stával živou zkušeností. Univerzita byla bezpochyby hrdá také na své teologické fakulty. Bylo zřejmé, že i ony, zkoumajíc rozumnost víry, konají práci, která je nezbytnou součástí celku universitas scientiarum, třebaže ne všichni mohli sdílet víru, o jejíž korelaci s obecným rozumem se snažili teologové. Tato vnitřní soudržnost univerzitního světa nebyla narušena ani zprávou, která se kdysi roznesla, že někdo z kolegů měl říci, že na naší univerzitě existuje podivná situace: dvě fakulty se prý zabývají něčím, co neexistuje – Bohem. Že bylo i před tak radikálním skepticismem nezbytné a rozumné ptát se po Bohu za pomoci rozumu a že se tak má dít v kontextu tradice křesťanské víry – to bylo na celé univerzitě neoddiskutovatelným přesvědčením.
To všechno se mi vybavilo, když jsem nedávno četl část díla vydaného profesorem Theodorem Khoury (Münster): dialog učeného byzantského císaře Manuela II. Paleologa, který probíhal snad někdy v zimních měsících roku 1391 u Ankary s jedním perským učencem o křesťanství a islamu a jejich pravdě. Byl to pravděpodobně sám císař, který tento dialog zaznamenal během obklíčení Konstantinopole v letech 1394 až 1402; vysvětluje se to tak proto, že jeho úsudky jsou rozvedeny mnohem podrobněji než odpovědi perského vzdělance. Dialog se věnuje všem oblastem struktury víry v Bibli i Koránu a zastavuje se zejména u obrazu Boha a člověka, stále znovu a nezbytně také u vztahů mezi „Zákony“: Starým – Novým – Koránem. Chtěl bych se dotknout v této přednášce pouze jednoho argumentu, který je ve struktuře dialogu spíše okrajový a který mne v kontextu „víry a rozumu“ okouzlil a poslouží mi jako východisko k reflexím na toto téma.
V sedmém rozhovoru (dialésis- kontroverze), který vydal prof.Khoury, se císař dotýká tématu jihād (svaté války). Císař určitě věděl, že súra 2,256 praví: „Ve věcech víry žádný nátlak“. Je to jedna z počátečních súr, kdy Mohamed ještě neměl moc a byl ohrožován. Císař však, samozřejmě, znal také směrnice, které byly o svaté válce řečeny později a začleněny do Koránu Aniž by se zastavoval u podrobností, jakou je rozdíl v zacházení s těmi, kteří mají „Knihu“ a s „nevěřícími“, obrací se s překvapivou strohostí na svého partnera s ústřední otázkou po vztahu mezi náboženstvím a násilím vůbec, a říká:

„UKAŽ MI, CO NOVÉHO PŘINESL MOHAMED A NALEZNEŠ TAM POUZE VĚCI ŠPATNÉ A NELIDSKÉ, JAKOU JE JEHO DIREKTIVA ŠÍŘIT MEČEM VÍRU, KTEROU HLÁSAL“.

Císař pak dopodrobna vypočítává důvody, proč je číření víry za pomoci násilí nerozumné. Násilí je v rozporu s přirozeností Boha a s přirozeností duše. „Bůh si nelibuje v krvi; nejednat podle rozumu (syn logo) je protikladem přirozenosti Boha. Víra je plodem duše, ne těla. Kdo chce proto přivést někoho k víře, potřebuje schopnost mluvit dobře a usuzovat správně, a nikoli násilí a hrozby.. K obrácení rozumné duše není nutné zacházet se svou rukou, ani se zbraněmi ani žádným prostředkem, který vyhrožuje osobě smrtí…“
Zásadním tvrzením této argumentace proti násilným konverzím je to, že nejednat podle rozumu protiřečí Boží přirozenosti. Vydavatel, Theodor Khoury, to komentuje: pro císaře, který vyrostl v řecké filosofii, je toto tvrzení zřejmé. Pro muslimskou doktrinu je však Bůh absolutně transcendentní. Jeho vůle není vázána na žádnou naši kategorii, možná ani na rozumnost. V tomto kontextu Khoury cituje dílo známého francouzského islamisty R. Arnaldeze, který poukazuje na to, že Ibn Hazn zachází až k prohlášení, že Bůh prý není vázán ani svým vlastním slovem a nic jej nezavazuje zjevovat nám pravdu. Kdyby to byla jeho vůle, člověk by prý měl praktikovat i modloslužbu.
Tady - v porozumění Bohu a tedy v konkrétním uskutečnění náboženství – se tak otevírá dilema, které nás dnes oslovuje velmi bezprostředně. Přesvědčení, že jednat proti rozumu je v rozporu s přirozeností Boha je pouze řecká myšlenka anebo platí vždy a sama sebou? Myslím, že v tomto bodě se ukazuje hluboká shoda mezi tím, co je řecké v nejlepším smyslu a tím, co je víra v Boha na biblickém základě. Jan začal prolog svého evangelia upraveným veršem Knihy Genesis: „Na počátku bylo logos“. Právě toto slovo užívá císař: Bůh jedná podle logos. Logos znamená zároveň rozum a slovo – rozum, který je tvůrčí a schopný sdílet se právě jako rozum. Jan nám tím daroval závěrečné slovo biblického pojmu Boha; slovo, ve kterém všechny cesty biblické víry, často únavné a křivolaké, dosahují svého cíle, nacházejí svou syntézu. Na počátku bylo logos, a logos je Bůh, říká nám evangelista. Setkání s biblickým poselstvím a řeckým myšlením nebyla obyčejná náhoda. Vidění sv.Pavla, před nímž se zavřely cesty do Asie a který ve snu viděl jednoho Makedonce a slyšel jeho prosbu: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ (srv. Sk 16,6-10) – toto vidění může být interpretováno jako jistá „kondenzace“ vnitřní nezbytnosti sblížit biblickou víru a řecké tázání.
Toto sblížení ve skutečnosti už dlouhou dobu probíhalo. Již tajemné jméno Boží z hořícího keře, které odděluje tohoto Boha od všech božstev s mnoha jmény, a tvrdí pouze jeho existenci, představuje v konfrontaci s mýtem určité popření, které je vnitřně analogické Sokratově pokusu přemoci a překonat samotný mýtus. Proces započatý ve Starém zákoně u hořícího keře a nové uzrání během exilu, kde se Bůh Izraele, zbaven Země a kultu, ohlašuje jako Bůh nebe a země, ústí do prezentace jednoduchou formulací, která prodlužuje slova z hořícího keře: „Já jsem“. S tímto novým poznáním Boha jde ruku v ruce určitý druh osvícenství, který se drasticky a posměšně vyjadřuje o božstvech, které jsou pouhým dílem lidských rukou (srv. Ž 115). Navzdory vší tvrdosti sporů s helénistickými vládci, kteří chtěli silou dosáhnout přizpůsobení biblické víry řeckému životnímu stylu a jeho modloslužebnému kultu, docházelo uvnitř k setkávání s tou lepší částí řeckého myšlení až ke vzájemným kontaktům, které se pak projevili především v pozdní sapienciální literatuře. Dnes víme, že řecký překlad Starého zákona, uskutečněný v Alexandrii – tzv. Septuaginta – je (a to je to nejméně pozitivní ocenění) nejjednodušším překladem hebrejského textu: neboť je to samo o sobě dokumentované svědectví a zvláště důležitý krok dějin Zjevení, v němž se uskutečnilo toto setkání způsobem, který měl pro zrod křesťanství a jeho rozšíření zásadní význam. V podstatě se jedná o setkání mezi vírou a rozumem, mezi autentickým osvícenstvím a náboženstvím. Vycházejíc opravdu z vnitřní povahy křesťanské víry a současně z povahy helénistického myšlení, s níž byla tehdy víra ve fůzi, mohl Manuel II. říci: Nejednat podle logosu je protikladem Boží přirozenosti.
Poctivě je třeba v tomto bodě poznamenat, že v pozdním středověku se v teologii vyvinuly tendence, které tuto syntézu mezi řeckým a křesťanským duchem rozlomily. V protikladu s takzvaným augustiniánským a tomistickým intelektualismem přišel Duns Scotus s voluntaristickým pojetím, které nakonec vedlo k tvrzení, že o Bohu poznáváme pouze voluntas ordinata. Nad ní měla existovat svoboda Boží, jejíž mocí by Bůh mohl stvořit a učinit také opak všeho toho, co skutečně učinil. Tady se vytvářejí pozice, které se, samozřejmě, blíží k těm, jež zastával Ibn Hazn a mohly vést až k obrazu Boha-Svévolného, který není vázán ani pravdou a dobrem. Transcedence a odlišnost Boha jsou zdůrazněny tak přehnaně, že ani náš rozum, náš smysl pro pravdu a dobro už nejsou pravým zrcadlem Boha, jehož propastné možnosti nám zůstávají věčně nedostupné a skryté za jeho skutečnými rozhodnutími. V protikladu k tomu se víra Církve vždycky držela přesvědčení, že mezi Bohem a námi, mezi jeho věčným Duchem Stvořitelem a naším stvořeným rozumem existuje opravdová analogie, v níž jsou nepodobnosti zajisté větší než podobnosti, nicméně ne do té míry, že by tuto analogii a její jazyk zrušily (srv. ). Bůh se nestává více božský tím, že ho posuneme daleko od nás do zcela neproniknutelného voluntarismu, ale opravdu božský Bůh je onen Bůh, který se ukázal jako logos a jako logos plný lásky jednal a jedná k našemu prospěchu. Láska jistě „přesahuje“ poznání, ale proto je schopna vnímat víc než pouhou myšlenku (srv. Ef 3,19), nicméně zůstává láskou Boha-logosu, jehož křesťanským kultem je logiké latreía - kult, který je ve shodě s věčným Slovem a naším rozumem (srv. Řím 12,1).
Toto - zde načrtnuté - vzájemné vnitřní sblížení, ke kterému došlo mezi biblickou vírou a filosofickým tázáním na filosofické rovině řeckého myšlení, je fakt zásadní důležitosti nejen z hlediska dějin náboženství, ale také z hlediska všeobecných dějin; fakt, který nás zavazuje i dnes. Uvažujeme-li o tomto setkání nepřekvapuje, že křesťanství, i přes svůj původ a svůj důležitý rozvoj na Východě, vtisklo nakonec svou historicky rozhodující stopu Evropě. Můžeme to říci i obráceně: toto setkání, ke kterému je následně doplněn odkaz Říma, vytvořilo Evropu a zůstává základem toho, co lze právem nazvat Evropou.
Teze o tom, že kriticky očištěný řecký odkaz je celkovou součástí křesťanské víry, bývá stavěna do protikladu s požadavkem, který počátkem novověku s rostoucí tendencí dominuje teologickému bádání. Podíváme-li se blíže, lze si v programu tzv. dehelenizace povšimnout třech vln: přestože jsou vzájemně propojeny, jsou ve svých motivacích a cílech docela jasně mezi sebou odlišeny.
Dehelenizace vyvstává nejprve v souvislosti s základními postuláty reformace 16.století. Reformátoři se v rámci tradic teologických škol ocitli před systematizací víry, která byla zcela podmíněna filosofií; tedy před vírou determinovanou zvnějšku takovým způsobem myšlení, který na ní nezávisel. Víra se už nejevila jako živé dějinné slovo, ale jako element zasazený do struktury filosofického systému. Sola Scriptura však hledá čirou prvopočáteční formu víry, která je původně přítomná v biblickém Slovu. Metafyzika se jeví jako předpoklad, závislý na jiném zdroji, od něhož je třeba víru osvobodit, aby se mohla vrátit a být sama sebou. Kant se svým tvrzením, že myšlení je třeba odložit, aby byl dán prostor víře, postupuje podle zásad tohoto programu s radikalitou, kterou reformátoři nepředvídali. Zakotvil tak víru výlučně v praktickém rozumu a upřel jí přístup k celku skutečnosti.
Liberální teologie 19. a 20.století přinesla další vlnu programu dehelenizace, jejímž význačným reprezentantem je Adolf von Harnack. Během mých studií a prvních let mého akademického působení byl tento program velice činný i v katolické teologii. Jako východisko se používala Pascalova distinkce mezi Bohem filosofů a Bohem Abrahama, Izáka a Jakuba. V jedné mé přednášce roku 1959 v Bonnu jsem se snažil čelit tomuto argumentu. Nemíním zde opakovat celou přednášku. Chtěl bych jen krátce poukázat na novinku, kterou se ta druhá vlna dehelenizace lišila od té první. Ústřední myšlenkou Harnacka je zřejmý návrat k prostému člověku Ježíšovi a jeho jednoduchému poselství, které by mělo předcházet veškerým teologizacím a zejména, právě helenizaci. Toto prosté poselství mělo představovat pravý vrchol náboženského vývoje lidstva. Ježíš se prý rozešel s kultem ve prospěch morálky. Je tedy nakonec představen jako otec lidského morálního poselství. To má za účel uvést křesťanství do harmonie s moderním rozumem a tak jej osvobodit právě od zdánlivě filosofických a teologických elementů, jako je např. víra v Kristovo božství a Trojici Boží. Historicko-kritická exegeze Nového zákona v tomto smyslu nově systematizuje teologii v univerzitním světě: teologie je podle Harnacka něčím podstatně historickým a proto přísně vědeckým. Na Ježíšovi zkoumá za pomoci kritiky takříkajíc výraz praktického rozumu, který je pak udržitelný také v univerzitním světě. V pozadí se nachází novověké sebeomezení rozumu, jehož klasickým vyjádřením jsou Kantovy „kritiky“, které byly mezitím dále radikalizovány v myšlení přírodních věd. Tento moderní pojem rozumu se zakládá krátce řečeno na syntéze mezi platonismem (kartezianismem) a empirismem, kterou potvrdily úspěchy techniky. Z jedné strany se předpokládá matematická struktura hmoty, její takříkajíc vnitřní racionalita, která ji umožňuje pochopit a používat v její účinné efektivitě: tento zásadní předpoklad je vlastně platónským prvkem v novověkém pojetí přírody. Z druhé strany jde o funkční použitelnost přírody pro naše účely, kde rozhodující jistotu poskytuje pouhá možnost kontroly pravdy či omylu pomocí experimentu. Těžiště těchto dvou pólů může podle okolností spočívat v blízkosti jednoho či druhého. Myslitel tak úzce pozitivistický jako J. Monod sám sebe prohlašuje za přesvědčeného platonika či karteziána.
Do naší otázky to vnáší dvě rozhodující zásadní orientace. Pouze typ jistoty odvozený ze součinnosti matematiky a empirie nám dovoluje mluvit o vědeckosti. Co si činí nárok na vědeckost musí být konfrontováno s tímto kriteriem. A stejně tak vědy, které se zabývají lidskými záležitostmi, jako dějiny, psychologie, sociologie a filosofie se tomuto kánonu vědeckosti snaží přiblížit. Pro naše úvahy je však opět důležitý fakt, že metoda jako taková vylučuje problém Boha, protože jej ukazuje jako problém nevědecký nebo předvědecký. Tím se však ocitáme před zúžením rozsahu vědy a rozumu, které je nutno zpochybnit.
K tomuto argumentu se ještě vrátíme. Prozatím stačí mít na paměti, že ve světle této perspektivy by při pokusu ponechat teologii povahu „vědecké“ discipliny zbyl z křesťanství jen ubohý zlomek. Musíme však říci více. Toto zúžení poznamenává i samotného člověka, protože typicky lidské otázky jako „odkud“ a „kam“, otázky náboženství a ethosu nemohou nalézt místo v prostoru společného rozumu, který popisuje „věda“ a musí být přeneseny do oblasti subjektivity. Subjekt rozhoduje na základě svých zkušeností o tom, co se mu jeví nábožensky udržitelné a subjektivní „vědomí“ se nakonec stává jedinou etickou instancí. Takto však ethos a náboženství ztrácejí svou sílu vytvářet společenství a upadají do oblasti osobní diskrétnosti. A to je pro lidstvo nebezpečná situace: konstatujeme to v patologiích ohrožujících náboženství i rozum – patologiích, které nutně musí propuknout, když je rozum zúžen do té míry, že se jej otázky náboženství a ethosu už netýkají. To co zbývá z pokusů zkonstruovat etiku, vycházejíc z pravidel evoluce či psychologie nebo sociologie je jednoduše nedostatečné.
Ještě než dojdeme k závěrům, k nimž celá tato argumentace směřuje, musím ještě krátce načrtnout třetí vlnu oné dehelenizace, která se šíří nyní. Uvažuje-li se o setkání různých kultur rádo se dnes říká, že syntéza s helenismem, uskutečněná starověkou Církví je prý první inkulturace, která by neměla být pro ostatní kultury závazná. Tyto by však měly mít právo vrátit se zpět až k místu, které předcházelo oné první inkulturaci, aby bylo odhaleno jednoduché poselství Nového Zákona a znovu jej pak inkulturovat v příslušných prostředích. Tato teze není jednoduše chybná; je však přesto neotesaná a nepřesná. Nový Zákon byl totiž napsán řecky a nese v sobě kontakt s řeckým duchem, kontakt, který uzrál v předchozím vývoji Starého Zákona. V formačním procesu starověké Církve určitě existují prvky, které nemají být zahrnuty ve všech kulturách. Avšak základní rozhodnutí, které se týkají právě vztahu víry a tázání lidského rozumu, tato základní rozhodnutí jsou součástí víry samotné a jsou jejími vývojovými etapami, které odpovídají její povaze.
Tím přicházíme k závěru. Tento pokus učinit v hrubých rysech kritiku moderního rozumu z jeho vnitřku, absolutně nezahrnuje mínění, že je dnes třeba vrátit se zpět a před osvícenství, odmítnutím novověkých přesvědčení. To co je v moderním vývoji ducha platné je bezvýhradně uznáváno: všichni jsme vděčni za velkolepé možnosti, které se otevřely člověku a za pokroky na lidském poli, které nám byly dány. Ethosem vědeckosti je ostatně vůle k poslušnosti pravdě a tedy výraz postoje, který je součástí zásadního rozhodnutí křesťanského ducha. Úmyslem tedy není návrat, ani negativní kritika. Jde naopak o rozšíření našeho pojetí rozumu a jeho užívání. Poněvadž při veškeré radosti tváří v tvář možnostem člověka vidíme také hrozby, které vystupují z těchto možností, musíme se ptát, jak je možné je zvládnout. Dokážeme to pouze tehdy, pokud se rozum a víra nově spojí; pokud překonáme sebeurčující limitaci rozumu pouze na to, co je ověřitelné experimentem, a otevře se mu znovu celý jeho dosah. V tomto smyslu teologie nejen jako historická a vědecká humanitní disciplína, ale jako teologie ve vlastním a pravém slova smyslu, tzn. jako tázání se po důvodu víry, musí mít své místo na univerzitě i v širokém dialogu věd.
Pouze tak se staneme schopnými pravého dialogu kultur a náboženství, dialogu, který tak naléhavě potřebujeme. V západním světě široce dominuje mínění, že pouze pozitivistický rozum a z něho odvozené formy filosofie jsou univerzální. Hluboce náboženské kultury světa však vidí právě v tomto vylučování božství z univerzálnosti rozumu útok na jejich nejniternější přesvědčení. Rozum, který je hluchý k božství a vměstnává náboženství do oblasti subkultur, je neschopný vstoupit do dialogu kultur. Moderní rozum vlastní přírodním vědám s jeho vnitřním platónským prvkem, v sobě nese, jak jsem snažil dokázat, otázku, která jej přesahuje i se všemi jeho metodickými možnostmi. On sám musí jednoduše přijmout racionální strukturu hmoty a korespondenci mezi naším duchem a racionálními strukturami působícími v přírodě jako faktický údaj, na kterém se zakládá jeho metodický postup. Avšak otázka po důvodu tohoto faktického údaje existuje a musí existovat a přírodní vědy ji musí svěřit jiným úrovním a způsobům myšlení – od filosofie po teologii. Naslouchání velkým zkušenostem a přesvědčením náboženských tradic lidstva, zejména křesťanské víry, představuje pro filosofii a jiným způsobem pro teologii zdroj poznání. Odmítat jej by znamenalo nepřijatelně zúžit naše naslouchání i odpovídání. Přichází mi tu na mysl Sokratovo slovo Fedónovi. Když spolu v předcházejících rozhovorech probrali mnohé mylné filosofické názory, Sokrates pak říká: „Bylo by docela srozumitelné, kdyby někdo z důvodů roztrpčenosti nad tolika omyly po zbytek života nenáviděl každý rozhovor o bytí a pohrdal jím. Ale tak by ztratil pravdu o bytí a utrpěl by velkou škodu.“ Západ je už dlouhou dobu ohrožován touto averzí na základní otázky rozumu, a může tím utrpět jen velkou škodu. Odvaha otevřít se na celou šíři rozumu, neodmítat jeho velikost – to je program, s nímž teologie usilující o reflexi nad biblickou vírou vstupuje do přítomnosti. „Nejednat podle rozumu (s rozumem, rozumně) je protikladem k přirozenosti Boží“, řekl svému perskému partnerovi v rozhovoru Manuel II, vycházejíc přitom ze svého křesťanského obrazu Boha. A k tomuto velkém logosu, k této obrovské šíři rozumu zveme v dialogu kultur naše partnery. Nacházet jej stále znovu je velkým úkolem univerzity.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce Radia Vatikán
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=6432




Re: Jaká je pravá tvář Vatikánu a římskokatolické církve? (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Pátek, 15. září 2006 @ 17:28:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zase demagogie. Píšete: Papež líbá Korán - knihu, která je oporou pro militantní muslimy. Ale Korán je přece knihou všech muslimů!
(Papežův proslov jsem ještě nečetl.)



Re: Jaká je pravá tvář Vatikánu a římskokatolické církve? (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 15. září 2006 @ 17:45:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proč ten předešlý papež Jan Pavel taky nepolíbil i Kámasútru, protože je "svatou" knihou všech milenců...? :)))

Karels






Re: Pro MARKA 2 (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pátek, 15. září 2006 @ 17:53:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Marku 2. V článku se píše že papež líbá Korán-knihu, která je oporou pro militantní (pozn. bojovné, bojechtivé) muslimy. V článku se n i k d e neuvádí, že Korán je nebo není knihou všech muslimů. Takže jakéoliv tvrzení o demagogii je z tvé strany chápáno mylně
a je zcela jasně ničím nepodložené. Zdraví Standa.



Papežův mluvčí se ohradil proti kritice z islámských zemí (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. září 2006 @ 18:52:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
15.9.2006, 15:16 Vatikánský mluvčí říká, že Benedikt XVI. chce "pěstovat postoj respektu a dialogu s ostatními náboženstvími a kulturami, samozřejmě také s islámem."
Vatikán: Federico Lombardi, tiskový mluvčí Apoštolského stolce, tak reagoval na kritiku, která se vznesla z některých muslimských kruhů. Týkala se projevu, který papež pronesl v úterý 12.9. na universitě v Regensburgu během své návštěvy Bavorska.
Podle Lombardiho měl papež v úmyslu pouze jasně a zřetelně odmítnout nábožensky motivované násilí.

Pákistánský parlament dnes přijal rezoluci odsuzující papeže Benedikta XVI. za jeho "hanlivé výroky" na adresu islámu. Zároveň papeže vyzval, aby se za slova pronesená při úterním projevu v rodném Německu muslimům omluvil, a aby je odvolal. Proti papežovým kritikám na adresu islámu vystoupili dnes muslimové i v dalších zemích.
Podle parlamentu Pákistánu, který je druhou nejlidnatější muslimskou zemí světa po Indonésii, papež urazil islám a proroka Mohammeda.
Také pákistánské ministerstvo zahraničí označilo papežovy poznámky za "politováníhodné" a odsoudilo jeho "neznalost" muslimské víry. "Citoval velmi útočná slova nějakého císaře pronesená před stovkami let... To není prospěšné, protože se nyní snažíme překlenout tuto propast a vyzýváme k dialogu a porozumění mezi náboženstvími," podotkla mluvčí ministerstva Tasnim Aslamová.
"Kdokoli označí islám za netolerantní náboženství, podněcuje násilí," varovala. Dějiny podle ní naopak svědčí o tolerantním přístupu muslimů. Kupříkladu když katolické Španělsko vyhnalo v roce 1492 svou židovskou populaci, muslimské národy jako turecká osmanská říše ji přijaly, připomněla Aslamová.
Podle indického výboru pro otázky menšin znějí papežovy výroky z tohoto týdne jako výzva ke "středověkým křižáckým výpravám". "Slova užitá papežem znějí jako ta, jež pronášeli ve středověku jeho předchůdci, kteří podnikali křížové výpravy," konstatoval předseda výboru Hamíd Ansari.
Odsuzující články otiskly dnes i indické listy, včetně hinduistického deníku The Hindu. "Od instituce, která svého času rovněž vedla svatou válku, je to dost drzé," napsal list jihoindického Madrásu k papežově projevu. V převážně muslimském indickém státě Džammú a Kašmír vyzvala jedna z místních islámských skupin k celodenní stávce na protest proti papeži.
Pouze osobní omluva více než miliardě muslimů světa může napravit "hlubokou urážku způsobenou těmito provokativními komentáři", soudí generální tajemník největší opoziční strany Jordánska, radikální Islámské akční fronty, Hamzá Mansúr.
Egyptský šéf diplomacie Ahmad Abúl Ghajt vyjádřil obavy, že by papežovy výroky mohly zmařit úsilí o přiblížení Západu a Východu.
Mluvčí radikální Indonéské rady mudžáhidů Fauzan Anshori prohlásil, že "papež islámu a džihádu nerozumí", a vyzval ho k dialogu.

Kateřina Rózsová
Zdroj: ZENIT, ČTK



V případě, že se Benedikt neomluví, přeruší muslimové s Vatikánem vztahy (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. září 2006 @ 19:12:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Vatikán teď musí pracně vysvětlovat, že papež neodmítá islám jako celek. "O co skutečně jde Svatému Otci je jasné a radikální odmítnutí náboženských motivů násilí," uvedl hlavní vatikánský mluvčí Federico Lombardi.

Islámské duchovní ale vysvětlení neuspokojuje a čekají od papeže omluvu. Mahdí Akef dokonce vyzval vlády muslimských států, aby v případě, že se Benedikt neomluví, přerušily s Vatikánem vztahy.

Více viz: http://zpravy.idnes.cz/muslimove-chteji-po-papezi-omluvu-za-stredoveky-text-pfl-/zahranicni.asp?c=A060915_094359_zahranicni_tha



A co dělal Jan Pavel II ? Svědectví pro všechny ! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pátek, 15. září 2006 @ 20:06:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ekumenická role katolicismu


V současné době jsme svědky nových lidských pokusů o sjednocení lidstva. V rámci tohoto globalizačního procesu dochází nejen k ekonomickému a politickému propojení světa, ale vznikají také pokusy o náboženské sjednocení a vznik tzv. nové "spirituality" - jakéhosi univerzálního náboženství. Touto problematikou se velmi podrobně a fundovaně zaobírá nová a rozsáhlá publikace známého křesťanského spisovatele Dave Hunta "Occult Invasion" (Okultní invaze, 1998). Kniha navazuje na jiný bestseller stejného autora "The Seduction of Christianity" (Svedení křesťanství). Okultní invaze však studuje problematiku v mnohem širších souvislostech a ukazuje na některá reálná nebezpečí svedení, která hrozí křesťanům posledních dnů. Velice zajímavé je věnování knihy:
"Tato kniha je věnována s láskou a velikou vděčností sedmi tisícům Páně, kteří nepoklekli před Baalem dneška (1. Král. 19,18) a nepodlehli ekumenické ochotě ke kompromisům a účelnosti, nýbrž zůstali věrní svému Pánu a jeho Slovu."
O tom, že cílem ekumenického hnutí není pouhé sbližování mezi jednotlivými církvemi a denominacemi uvnitř křesťanství, velice přesvědčivě ukazuje krátký výňatek a citace z výše uvedené knihy Okultní invaze. Kniha obsahuje veliké množství informací a citací z hodnověrných zdrojů. Zájemcům o hlubší studium této problematiky můžeme zapůjčit německý překlad knihy. (sr)

Je muslimský Alláh totožný s Bohem Bible?

Papež a římsko-katolická církev očekávají, že budou hrát při oslavách tisíciletí vedoucí úlohu. Po soukromém setkání (již pátém) s Jassirem Arafatem dne 19. listopadu 1996 řekl Arafat reportérům, že pozval papeže k oslavám roku 2000 do Betléma a papež pozvání přijal. "Pozval jsem Jeho svatost, aby s námi oslavil rok 2000 našeho Ježíše Krista", řekl Arafat.
"Našeho Ježíše Krista?" Má být narození Ježíše Krista slaveno společně s muslimy, kteří učí, že Ježíš není Boží Syn, popírají Jeho Božství, Jeho smrt na kříži za naše hříchy, a také tvrdí, že na jeho místě zemřel někdo jiný, místo toho, že On zemřel na našem místě? Toto je současný směr ekumény Říma. Druhý Vatikánský koncil staví muslimského Alláha, pohanského boha, na úroveň Boha Bible.
Roku 1985 řekl papež před muslimy v Bruselu: "Křesťané a muslimové, vzájemně se setkáváme ve víře v jednoho Boha... a usilujeme o to... uvést učení našich platných svatých knih do praxe." Islámský Alláh (bůh měsíce) byl dlouho předtím, než se narodil Mohamed, hlavním bůžkem v Kaabě (svatyně v Mekce - pozn. red.). Alláh není bohem Bible, a o to méně může nějaký křesťan doporučovat učení Koránu, které nabádá k "džihádu" (svaté válce) proti všem, kteří nepatří k muslimům. V Koránu se uvádí, že Alláh není otcem a nemá žádného syna...
Během společného setkání papeže s muslimskými vůdci v západní Africe v roce 1993 nabádá papež "křesťany, muslimy a animisty (lidé vyznávající prvotní pohanské kulty a víru v duchy - pozn. red.), aby respektovali náboženské přesvědčení jiných..." Jak je možné respektovat přesvědčení jiných, které uvádí v klam a okultní spojení s démony? Bibli je vzdálené jakékoli nabádání k "respektu" vůči pohanským náboženstvím, nýbrž mnohem více je odsuzuje. Avšak katolicismus byl vždycky dobrým partnerem pohanství.

Odvěká moudrost ve východních náboženstvích?

Jan Pavel II. nezastupuje své přehnaně tolerantní postavení pouze vůči islámu, ale také vůči buddhismu a všem jiným náboženstvím. Papež připisuje tibetsko-buddhistickému učení o józe [skrze něž se stává každý člověk bohem] od svého zvláštního přítele dalajlámy zvláštní sílu, která vytváří "duchovní energii jdoucí do hloubky" a nastolující "nové klíma pokoje". To samé tvrdí o modlitbách léčitelů, spiritistů a každém jiném náboženství. V jednom článku Los Angelského Timesu se píše:
"V jednom buddhistickém klášteře v Bangkoku si papež Jan Pavel II. zul své boty a posadil se tiše a slavnostně vedle nejvyšších patriarchů thajských buddhistů... Vrchní římsko-katolický pastýř pak chválil "odvěkou a důstojnou moudrost" asijských náboženství."
Představte si apoštola Petra, jak se účastní buddhistického rituálu v chrámu a jak chválí buddhistickou moudrost! Nebo si představte apoštola Pavla, jak říká posluchačům z řad hinduistů - tak jako Jan Pavel II. během své cesty po Indii - že nepřišel proto, aby jim přinesl nějaké nové učení, ale proto, aby se "poučil z [jejich] bohatého duchovního dědictví, a že je potřeba, aby svět ctil indický "duchovní pohled lidí"! První křesťané by tedy nezemřeli jako mučedníci, kdyby tímto způsobem přijímali pohanské rituály Říma.
Během své řeči před šintoisty a buddhisty v Tokiu v roce 1981 chválil Jan Pavel II. moudrost jejich starých náboženství, která inspirovala k tomu, "aby v každém člověku viděli přítomnost boží... [Jako zástupce Krista] vyjadřuji svou radost z toho, že vám bůh přidělil tyto dary" - jak neskutečná výpověď vzhledem k omylům a praktikovanému okultismu šintoistů a buddhistů! V Togo v roce 1985 jásal papež nad tím, že se " poprvé modlil s animisty". Je to velmi trpké utvrzovat lidi v jejich temnotě. Ptám se, jak by papež zodpověděl otázku apoštola Pavla: "... Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: 'Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.'" (2. Korintským 6, 14-16)

Skutečná podstata ekumenického hnutí

Jan Pavel II. vysvětlil, že "2. Vatikánský koncil přijal..., že v různých náboženských tradicích je něco opravdového a dobrého, semeno slova. To povzbudilo učedníky Krista k odkrývání bohatství, které velkorysý Bůh rozdělil mezi národy". Pokuste si představit Mojžíše, jak doporučuje národu Izrael "odkrývat bohatství", která jsou k nalezení v náboženstvích pohanských národů, které je obklopovaly a které sloužily bůžkům! Jeden katolický kritik podivuhodného ekumenismu své církve píše:
"Původně šlo ekuméně o jednotu mezi křesťany. Avšak nyní se snaží čím dál, tím více o... jednotu všech náboženství, jak křesťanů, tak nekřesťanů. 19. května 1964 zřídil Pavel VI. oficiálně sekretariát pro nekřesťany..., který sehrál důležitou úlohu během posledních dvou sezení 2. Vatikánského koncilu... O několik měsíců později objasnil Msgr. Wojtyla [pozdější papež Jan Pavel II]: "Touha po jednotě křesťanů je shodná s otázkou touhy celého lidstva... Toto vede k postoji církve vůči ostatním náboženstvím, které se zakládá na úctě k jejich duchovním hodnotám... a vychází vstříc náboženstvím jako je islám, buddhismus a hinduismus..."
Je nutné ještě jednou zdůraznit, že v Bibli se neobjevuje žádný případ uznání "duchovních hodnot" falešných náboženství! Tato náboženství jsou naopak odhalována jako nástroje satana. Okultismus a démonická temnota, která oslepuje a vězní příslušníky papežem chválených náboženství, by měla být odhalena a mělo by jim být zvěstováno evangelium, místo toho, aby se je utvrzovalo v jejich mylné víře, čímž jsou vedeni ještě hlouběji do zatracení. Přání ekumenické jednoty vede k rozkladu skrze falešné kompromisy. Smutné na tom je, že vedoucí evangelikálové chválí papeže a vyzývají k partnerství s Římem.





Většina z 57 členů Organizace islámské konference žádá od BenediktaXVI. omluvu (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. září 2006 @ 21:49:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Katarský muslimský duchovní Jusef al-Kardáví považuje za pochopitelné, že se "muslimové cítí raněni výroky nejvyššího představitele křesťanského světa".

"Žádáme papeže, aby se omluvit muslimskému světu za urážku našeho náboženství, proroka a přesvědčení," dodal Kardáví a přidala se k němu také většina z 57 členů Organizace islámské konference.

A protesty se ozývají také z miliardové Indie, která se pyšní početnou muslimskou komunitou.

"Papežova slova připomínají jeho předchůzce z 12. století, který nařídil křižácké výpravy," nechal se slyšet Hamíd Ansarí, předseda Muslimské komise. "Jsem tímto výrokem velmi znepokojen, protože Vatikán má s muslimským světem tradičně dobré vztahy."

Více viz:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238128&tro2_2_0



CÍRKVE – OVLÁDACÍ PROGRAM SIL TEMNA (Skóre: 1)
Vložil: wwwandelesvetlacz v Pátek, 15. září 2006 @ 23:05:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Církve jsou jedním z ovládacích programů Sil temna. Smyslem těchto ovládacích programů je přeprogramovat myšlení lidí tak, aby nepoznali základní Kosmické zákony (princip lásky, včetně reinkarnace), a tím vedli lidi i nadále ve Tmě jako stádo ovcí.Více na našem webu(www.andele-svetla.cz) - v MENU -Ovládací programy Sil temna -vytváří kvalitní síto, pomocí kterého se lidé sami selektují na zrno a plevy-budoucí inkarnace.

(DULEŽITÉ INFO - VESMÍRNÉ LODĚ SIL SVĚTLA nafilmované z oběžné dráhy kolem Země kosmonauty stanice MIR a astronauty raketoplánů . Kolem Zěně se nachází 100 tisíc LODÍ s 250 miliony mírumilovných Vesmírných lidí .Nafilmované VESMÍRNÉ LODĚ najdete na našem webu v MENU - videoklipy .)



Re: Jaká je pravá tvář Vatikánu a římskokatolické církve? (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Sobota, 16. září 2006 @ 10:43:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle mého názoru papež při své přednášce na univerzitě poněkud zapomněl, že už není obyčejným profesorem, nýbrž hlavou katolické církve - takže vše, co řekne, je bedlivě monitorováno. Neuvědomil si také dostatečně, že muslimští národové mají jinou mentalitu a poněkud ODLIŠNÉ MYŠLENÍ než my. Obyčejní muslimští věřící (stejně ovšem jako jiní) nemají precizní myšlení akademického typu. Daleko spíš než striktně logicky reagují emotivně.
Mimochodem - toto neporozumění muslimské mentalitě západním světem je podle mě příčinou současného napětí v této oblasti, především ovšem "zásluhou" dlouhodobé politiky USA.



Papež SE MUSÍ OMLUVIT. A TO HLUBOCE A PŘESVĚDČIVĚ (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 16. září 2006 @ 13:30:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Muslimský svět dává nadále najevo svoji nelibost nad kritickými slovy o islámu, které citoval při své přednášce v Německu papež Benedikt XVI.

"Papež SE MUSÍ OMLUVIT. A TO HLUBOCE A PŘESVĚDČIVĚ," píše v dnešním úvodníku list The New York Times. "Svět pozorně naslouchá každému papeži a je politováníhodné, když jeden z nich ať už záměrně či omylem způsobí tolik bolesti," pokračuje list.

Zároveň připomněl, že v roce 2004 nynější papež, tehdy jeden z předních mužů Vatikánu, vystoupil proti přijetí Turecka do Evropské unie s tím, že tato muslimská země je "naprosto odlišná", píše agentura Reuters.

Kritika egyptských duchovních
Velký muftí při káhirské univerzitě Al-Azhar Saíd Muhammad Tantáví, jenž je považován za nejvyšší autoritu sunnitů na světě, dnes prohlásil, že papež Benedikt XVI. projevil "neznalost islámu".
Vyjádřil pohoršení nad papežovými výroky a dodal, že "ukazují jednoznačnou neznalost islámu a jeho proroka a vyvolaly hněv více než 1,3 miliardy muslimů na světě."
Univerzita Al-Azhar má v islámském světě vlivnou pozici.
Tantáví prohlásil: "Svolal jsem mimořádné setkání všech členů Rady islámských studií, aby sestavili prohlášení, jež vyvrátí lži, jež obsahovaly papežovy výroky".

Írán prostřednictvím ministerstva zahraničí sdělil, že papež ve svých komentářích udělal velkou chybu.

Více viz:
http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=238128



Jaká je současná tvář Vatikánu a římskokatolické církve? Zbabělá. Bohu žel. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 16. září 2006 @ 15:38:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Zřejmě v reakci na pežovi výroky: „UKAŽ MI, CO NOVÉHO PŘINESL MOHAMED A NALEZNEŠ TAM POUZE VĚCI ŠPATNÉ A NELIDSKÉ, JAKOU JE JEHO DIREKTIVA ŠÍŘIT MEČEM VÍRU, KTEROU HLÁSAL“, zaútočili neznámí pachatelé v noci na dnešek na anglikánský a pravoslavný kostel v Nábulusu na západním břehu Jordánu. Na budovy hodily zápalné láhve, ale nezpůsobily větší škody.
Starosta Nábulusu, který je členem hnutí Hamas, útoky odsoudil.

Vatikán
Podle lem, BBC, Reuters, čtk papež Benedikt XVI. dnes 16. září 2006 vyslovil politování nad tím, že se jeho slova o islámu a proroku Mohamedovi dotkla cítění muslimů.
Hlava katolické církve tak reagovala na tlak islámského světa k vyslovení omluvy.

Podle vatikánskho mluvčího papež dále uvedl, že chová respekt k muslimským věřícím a věří, že porozumí tomu, co chtěl ve skutečnosti ve své přednášce říci.
"SVATÝ OTEC VELMI LITUJE TOHO, ŽE NĚKTERÉ PASÁŽE JEHO PROSLOVU MOHLY ZNÍT JAKO URÁŽLIVÉ PRO MUSLIMSKÉ VĚŘÍCÍ," uvedl v prohlášení vatikánský ministr zahraničí (oficiálně státní sekretář) kardinál Tarcisio Bertone.

Více viz: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238128&tro2_2_0



Papežova omluva ústy státního sekretáře kard.Bertoneho muslimům nestačí (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 16. září 2006 @ 22:24:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
První prohlášení nového státního sekretáře Sv.stolce kard.Bertoneho:
Vatikán 16.9.2006. Svatého otce velmi mrzí, že jeho slova mohla vyznít jako urážlivá pro vyznavače islámu, protože byla interpretována způsobem zcela odporujícím jeho úmyslům. Reakcím muslimského světa na některé pasáže papežské přednášky na univerzitě v Řeznu se věnuje první prohlášení, vydané novým vatikánským státním sekretářem, Tarcisiem Bertonem.

STANOVISKO SVATÉHO OTCE SE ZCELA SHODUJE S OBSAHEM KONCILOVÉ DEKLARACE O VZTAHU CÍRKVE K NEKŘESŤANSKÝM NÁBOŽENSTVÍM,

které obsahuje také respekt k muslimům. Benedikt XVI. při setkání s představiteli muslimských komunit v Kolíně nad Rýnem loni v srpnu vyjádřil vůli ke smíření a vzájemné úctě identity vyznavačů obou náboženství. Papežova citace názoru císaře Manuela II. Paleologa měla být pouze příležitostí k reflexi nad vztahem mezi náboženstvím a násilím obecně.

(Doplňuji: Citát zněl -
„UKAŽ MI, CO NOVÉHO PŘINESL MOHAMED A NALEZNEŠ TAM POUZE VĚCI ŠPATNÉ A NELIDSKÉ, JAKOU JE JEHO DIREKTIVA ŠÍŘIT MEČEM VÍRU, KTEROU HLÁSAL“)

CITÁT TEDY NEVYJADŘUJE NÁZOR SVATÉHO OTCE.

Jeho cílem bylo formulovat jasné a hásadní odmítnutí náboženské motivace násilí, bez ohledu na její původ. Benedikt XVI. s ohledem na horlivou víru vyznavačů islámu varoval sekularizovanou západní kulturu před pohrdáním Bohem a před cynismem, který považuje výsměch posvátným věcem za práva svobody.

SVATÝ OTEC ZNOVU POTVRZUJE SVOU ÚCTU K VYZNAVAČŮM ISLÁMU

– čteme dále ve vatikánském prohlášení. Svatý otec si přeje, aby mohli pochopit pravý význam jeho slov a aby, po překonání této těžké chvíle, bylo posíleno společné svědectví bohu a spolupráce na obraně a šíření sociální spravedlnosti, morálních hodnot, míru a svobody“ – napsal kard. Tarcisio Bertone.

(job)
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=6444
--------------------------------------------------

Muslimskému bratrstvu omluva nestačí
Z islámských zemí už zaznívají první reakce na papežovo prohlášení. Napřiklad egyptskému radikálnímu Muslimskému bratrstvu

OMLUVA PŘEČTENÁ TAJEMNÍKEM NESTAČÍ.

"CHCEME OSOBNÍ OMLUVU,"

citovala agentura Reuters Mohammeda Habíba, jednoho z lídrů hnutí. "Papež udělal osudovou chybu, kterou může odčinit jen osobně," dodal.
Vlna protestů nekončí
Vyznavači islámu z celého světa proti slovům Benedikta protestovali i během soboty. "Měl by se muslimům omluvit," prohlásil ještě dopoledne Ajúb Axel Köhler, prezident Německého svazu muslimů.
Ostrá slova zaznívají ale především z Východu. "Jak může prohlásit, že jsou muslimové tvůrci světového terorismu ve chvíli, kdy jsou to vyznavači křesťanství, kdo napadají každou zemi islámského světa?" ptal se například prominentní saúdský duchovní Salman Odeh. "Kdo napadl Afghánistán a kdo vpadl do Iráku?"

PREZIDENT VÁCLAV KLAUS:
Reakce muslimů jsou přehnané
Prezident Václav Klaus si myslí, že papež Benedikt XVI. neměl v úmyslu popudit muslimy svými výroky o islámu a nemohl tušit, jakou bouři nevole tím vyvolá.
"Podle toho výroku bych to tak špatně neviděl a necítím důvod, aby na to byly reakce takové, jaké na to jsou. Co o papežových jiných projevech a jiných textech vím, tak bych se velmi divil, kdyby on se pustil do něčeho, čím by chtěl vědomě 'popíchnout' tuto část světa. To mi nedává vůbec žádný smysl," řekl prezident.

Více viz:
http://zpravy.idnes.cz/papez-benedikt-xvi-lituje-svych-slov-o-islamu-fo2-/zahranicni.asp?c=A060912_091327_zahranicni_miz



Papež Benedikt XVI. právě teď ve 12.00 17.9.2006 zapřel Krista - pro svůj pacifismus (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 17. září 2006 @ 13:39:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Právě jsem vyslechl přímý přenos z Vatikánu na televizi Noe. Papež Benedikt XVI. řekl, že za omluvným prohlášením svého mluvčího (tj. nového státního sekretáře Sv.stolce kard.Bertoneho) plně stojí.
Znovu připomínám, že text sekretáře zněl:
Svatého otce velmi mrzí, že jeho slova mohla vyznít jako urážlivá pro vyznavače islámu, protože byla interpretována způsobem zcela odporujícím jeho úmyslům.

STANOVISKO SVATÉHO OTCE SE ZCELA SHODUJE S OBSAHEM KONCILOVÉ DEKLARACE O VZTAHU CÍRKVE K NEKŘESŤANSKÝM NÁBOŽENSTVÍM,

které obsahuje také respekt k muslimům. Benedikt XVI. při setkání s představiteli muslimských komunit v Kolíně nad Rýnem loni v srpnu vyjádřil vůli ke smíření a vzájemné úctě identity vyznavačů obou náboženství. Papežova citace názoru císaře Manuela II. Paleologa měla být pouze příležitostí k reflexi nad vztahem mezi náboženstvím a násilím obecně.

(Doplňuji: Citát zněl -
„UKAŽ MI, CO NOVÉHO PŘINESL MOHAMED A NALEZNEŠ TAM POUZE VĚCI ŠPATNÉ A NELIDSKÉ, JAKOU JE JEHO DIREKTIVA ŠÍŘIT MEČEM VÍRU, KTEROU HLÁSAL“)

CITÁT TEDY NEVYJADŘUJE NÁZOR SVATÉHO OTCE.

Jeho cílem bylo formulovat jasné a zásadní odmítnutí náboženské motivace násilí, bez ohledu na její původ. Benedikt XVI. s ohledem na horlivou víru vyznavačů islámu varoval sekularizovanou západní kulturu před pohrdáním Bohem a před cynismem, který považuje výsměch posvátným věcem za práva svobody.

SVATÝ OTEC ZNOVU POTVRZUJE SVOU ÚCTU K VYZNAVAČŮM ISLÁMU

Svatý otec si přeje, aby mohli pochopit pravý význam jeho slov a aby, po překonání této těžké chvíle, bylo posíleno společné svědectví o Bohu a spolupráce na obraně a šíření sociální spravedlnosti, morálních hodnot, míru a svobody“ – napsal kard. Tarcisio Bertone.



Proč se papež pacifista Benedikt XVI. omluvil muslimům? (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 17. září 2006 @ 17:23:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Proč se papež pacifista Benedikt XVI. omluvil muslimům?
Možná kvůli tomuto:
a) Somálský duchovní Hasan Malín vyzval k zabití papeže. "Zapřísaháme vás muslimové, ať jste kdekoli, abyste pronásledovali papeže za jeho barbarská slova... Kdo urazí proroka Mohameda, musí být zabit," uvedl Somálec.
Sebevražedným útokem pohrozila na internetu irácká skupina, která si říká Armáda Mudžáhedínů. Viz:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238128
b) V reakci na papežovy výroky zaútočili neznámí pachatelé v noci na dnešek na dva kostely na Západním břehu Jordánu.
V Tulkarmu před rozedněním někdo zapálil kamenný kostel postavený před 170 lety. Podle představitele kostela Daúda Firoby palestinští policisté svatostánek hlídali do půlnoci, ale pak odešli.
Interiér kostela podle něj shořel včetně nábytku a vykládaných dřevěných dveří. Požár ale přežily 500 let staré knihy.
V městečku Túbás severně od Nábulusu útočníci házeli zápalné bomby na malý kostelík a částečně ho vypálili. Ani jeden z napadených kostelů nepatřil římskokatolické církvi. Viz:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238128
c) Ze somálského Mogadiša přišla zpráva o vraždě katolické řádové sestry. Čin oznámili příslušníci islámských milic, kteří nyní ovládají hlavní město.
Zatím není potvrzeno, zda čin souvisel s výroky papeže, ale je to velmi pravděpodobné.
Italka pracovala jako humanitární pracovnice v dětské nemocnici. Spolu s ní vrah připravil o život i jejího somálského bodyguarda.
"Podlehla těžkým zraněním, byla střelena třikrát do zad. Už jsme jí nemohli pomoci," řekl agentuře Reuters Ali Mohamed Hassan, lékař z nemocnice v Mogadišu.
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238128



Jen 4 dny pacifista papež Benedikt XVI. vzdoroval islámu (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 17. září 2006 @ 17:46:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Jen 4 dny pacifista papež Benedikt XVI. vzdoroval islámu.
Vypadá to, že proroctví z francouzské La Saletty r.1846 i proroctví irského Malachiáše z 12.století se brzy vyplní. To by znamenalo, že tento pacifistický papež je předposledním papežem v dějinách a že za jeho nástupce Řím úplně ztratí křesťanskou víru (pravděpodobně vzrůstajícím pacifismem a stále rostoucím "ekumenismem" - tzv. mezináboženským dialogem s nekřesťany). Tím se naplní proroctví z poslední knihy Bible ze Zjevení apoštola Jana, že město na 7 kopcích bude zničené. Zničená víra povede i k fyzickému zničení velkoměsta.

Protestanté i pravoslavní si před staletími mylně mysleli, že už tehdy Antikrist do Říma přišel a že Řím bude zničen. Před těmi staletími se však mýlili.
Antikrist a poslední doba tehdy ještě nepřišli. Teprve přijdou.



Stránka vygenerována za: 1.49 sekundy