V provokativním projevu, ve kterém citoval koncept džihádu a jmenoval muslimského proroka, poslal Benedikt světu signál, že nastal čas pro těžké otázky - nikoliv obětí a potřásání rukama.

… V úterním projevu se snažil o vymezení toho, co vidí jako zásadní rozdíl mezi křesťanským pohledem, že bůh je ve své podstatě spojen s rozumem (řecký koncept logosu), a pohledem islámu, že “bůh je zcela transcendentní”. Benedikt řekl, že islám učí, že boží “vůle není vázána žádnou z našich kategorií, ani racionalitou”. Riziko, které vidí v tomto konceptu božskosti, je to, že iracionalita násilí může být ospravedlněna, když někdo věří, že je boží vůlí. “Pokud jde o pochopení boha a tudíž i praxe náboženství, stojíme před dilematem, které je pro nás dnes přímou výzvou. Je přesvědčení, že neracionální jednání je v rozporu s boží přirozeností, pouhou ideou Řeků, nebo je vždy a podstatně pravdivé?” … Spíše než aby se zabýval výzvami fundamentalistického terorismu pomocí jadrných poznámek k příležitosti výročí 11. září, nebo sáhl k povšechným gestům inspirovaným Janem Pavlem, papež citoval z knih. Zašel až k citaci nepřátelského pohledu byzantského císaře ze 14. století na zakladatele islámu. “Císař mluví o otázce džihádu, svaté války”, řekl papež. “Cituji, co řekl: ‘Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového, a najdete pouze věci zlé a nelidské, jako jeho příkaz šířit mečem víru, kterou kázal’”. Benedikt řekl “cituji” dvakrát, aby vyjasnil, že jde o slova někoho jiného. Tyto odkazy byly nicméně nejprovokativnějším momentem provokativního projevu. Výslovné použití jména muslimského proroka a odkaz na koncept džihádu byly v tomto smyslu jasným signálem světu, že poklidně hovořící papež chce být jasně slyšen, jak se vyjadřuje k tomuto napětí, které definuje naší dobu.