Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Možná měl někdo z nás doposud mylný dojem, že hlavním znakem farizejství a zákonictví je důsledné lpění na Božím Slově.

Z Písem však vyplývá pravý opak. Farizeové nerespektují psané Boží Slovo a nahrazují ho svými vlastními NÁZORY, TRADICÍ.

Tradice v katolictví, potažmo v pravoslaví zde již byla mnohokrát diskutována.

Jak je to ale s tradicemi v protestantismu

Myslí si snad někdo, že protestantismus nemá žádnou tradici jako katolictví a pravoslaví?

Pak je na omylu.

Uvedu zde některé hlavní součásti protestantské tradice.



1) Tak jako katolictví a pravoslaví má protestantismus svoji třídu duchovních, prostředníků - farářů, kazatelů, pastorů a reverendů, kteří si takto v přímém rozporu

s Mt 23,8-10 oficiálně říkají a nechávají se tak nazývat.

Pán říká:"Ale vy nebývejte nazýváni mistři, nebo jeden je Mistr váš, Kristus, vy pak všichni BRATŘÍ JSTE.

A otce nenazývejte sobě na zemi, nebo jeden je Otec váš, který jest v nebesích.

Ani se nazývejte vůdcové, nebo jeden jest vůdce váš Kristus."

Patří sem i dnešní oficiální názvy protestantských duchovních.

Ano, např. apoštol Pavel byl de facto duchovním otcem Korintských. Přesto se od nich takto nenechal oficiálně titulovat.

Tato vrstva protestantské duchovenské třídy

popírá svou existencí novozákonní zřízení

na základě plurality sboru více starších.

Sbory tam vede jednotlivá osoba v postavení biskupa. I když někde staršovstvo formálně existuje, hlavní břemeno na sobě nese tento privilegovaný jedinec.

Tento stav popírá novozákonní učení o duchovních darech a zabraňuje zapojení celého Těla Kristova do bohoslužeb.

Z této záležitosti se již stala v protestantismu tradice.



2) Další tradici je vytváření nespočetného množství

samostatných denominací ( sekt) s vlastním ústředím a vlastním jménem, které sdružují několik nebo několik desítek sborů pod svojí správou.

Toto zřizení je již samo o sobě nebiblické.

Jde o rozdělení Krista a jeho Těla.



3) Dále tu máme např. tradici různých hudebních skupin

v protestantských denominacích a dlouhé bloky chval a tance na začátku shromáždění.

Něco takového novozákonní bohoslužba neznala. Jde o připodobňování se tomuto světu za účelem nalákání co největšího počtu těch, jejich modlou je hudba a tanec

na křesťanskou diskotéku.



4) Dále je tu nebiblická tradice organizovaných akcí v protestantismu, ať už evangelizačních nebo církevních a vytváření různých výborů a komisí za účelem tohoto organizování.

Duch svatý však pracuje spontánně a spontánně nás také chce vést. Duch svatý organizuje sám bez našeho přičinění.

Boží Trojice je tím generálním štábem, který již od ustanovení světa připravil své plány.

My je nemáme znovuvytvářet ale pouze OBJEVOVAT pod vedením Ducha. Protože

"dokonána jsou díla od ustanovení světa".

( Žd 4,3 ) Plány jsou již připraveny. Jen do nich vstoupit. ( Ef 2,10 ) Je směšné pozorovat, jak

bezvýznamní lidé spřádají své ubohé plány a aktivity, místo aby jen hledali a vstupovali do těch Božích.

Avšak v této tradici organizuje člověk bez Božího přičinění. Pouze si pak troufale jde požádat Pána o Boží požehnání pro SVÉ nazávislé AKCE.

Tato tradice popírá a omezuje panství Ducha v Církvi.



5) Postupně se vytváří tradice tzv. duchovního boje, kdy jsou věřící učení stavět se proti duchovním mocnostem v ponebesí a duchovně s nimi "bojovat".

Toto je další věc, kterou apoštolé vůbec neznali. Resp. znali ji pouze z negativní stránky.

( Ju 8-10)



6) Asi nejzávažnější tradice je však v protestantismu vytváření nebiblického postavení žen ve sborech. Apoštolské učení vyhrazuje ženám jejich určené místo.

Především v důsledku Evina pádu v ráji má žena zapovězeno učit Boží Slovo, potažmo má být ve shromáždění v mlčení.

Tradice novodobých farizeů však hlásá, že toto přikázání Páně se může klidně porušovat

a nejen že dovoluje ženám učit, ale dokonce je ustanovuje za biskupky a farářky.

Boží Slovo však jasně říká:"Žena ať se učí mlčeti,

ve všeliké poddanosti. nebo ženě NEDOPOUŠTÍM UČITI ani VLÁDNOUTI nad mužem, ale aby byla v mlčení.

Adam zajisté prvé jest stvořen, potom Eva.

A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla."

( 1Tim 2,11-13)

A také:"Ženy vaše VE SHROMÁŽDĚNÍCH ať MLČÍ,

nebo nedoupouští se jim MLUVITI, ale aby poddány byla, jakž i Zákon praví. Pakli se chtí čemu naučiti, doma svých mužů nechť se ptají.

Nebo MRZKÁ VĚC jest ženám mluviti v shromáždění."

( 1Kor 14,34-35 )

Dnešní novozákonní farizeové a zákonníkci

vytvářejíc svou vlastní tradici však říkají:

ne, ne, ženy ať klidně učí a mluví ve shromáždění. Mohou dokonce i kázat.

Tito učitelé si myslí, že jsou moudřejší než apoštolé a že Boží Slovo mohou formulovat sami.

Těmto však apoštol Pavel, potažmo Duch svatý říká:"Zdali OD VÁS Boží Slovo pošlo?

Zdali k samým VÁM přišlo?

Zdá-li se sobě kdo býti prorokem neb duchovním, nechať pozná, co vám píši, že je PŘIKÁZÁNÍ ( jed. číslo ) Páně.

Pavel zde říká, že přístup k tomuto příkazu Páně

bude testem, zda dotyčný je duchovní nebo prorok.

Duchovní a prorok pozná a uzná tento příkaz Páně ( celé kapitoly 11-14 ), tělesný farizej a zákonník vytvářející si své vlastní učení a způsoby a mající SVÉ NÁZORY se proti tomuto příkazu postaví.



7) Sem patří také tradice NEPOKRÝVÁNÍ HLAV sester.

Označuje se to za dobový nebo korintský ZVYK.

PŘÍKAZ Páně v kap. 1Kor 11 však říká, že žena

je POVINNA mít pokrytou hlavu při modlitbě nebo prorokování ( tedy i počas celého shromáždění ) na znamení souladu s Božím zřízením duchovních autorit a s Boží vládou.

Farizeové a zákonníci však odsunou tuto apoštolskou tradici do pozadí jako nepotřebnou

a nahradí ji vlastní herezí.

Věřící ženy podle Písma smějí na sejití sester

( Sk 16,13// Tit 2,3-4 ) bez přítomnosti mužů

vyučovat mladší sestry na téma "Jak mají milovat své muže ( všimněte si prvního místa mužů)

a své děti ( druhé místo ). Mohou se na takovýchto shromážděních také modlit a prorokovat. ( 1Kor 11,5)

To byly jen některé hlavní součásti protestantské tradice, které nejsou o nic lepší než katolické nebo pravoslavné.