poslal Pavel Proč ateista nemůže být křesťanem
(z diskuse Pavla s ateistou)
Ateista:
Proč nemohu být křesťanem ?
Je mnoho důvodů,proč nemohu být křesťanem.
První důvod
Spočívá v tom ,že moje mravní přesvědčení se nemůže smířit s tím,že
někdo umřel za moje hříchy.Za hřích,který jsem nejenže nespáchal,ale
ani nemohu považovat za hřích,neboť poznání dobra a zla je základ lidské
morálky.Bez tohoto poznání není možné prožít život v souladu s lidstvem
.
Pavel:
Ateista má pravdu. Já se pokládám za křesťana, ale učení o prvotním a dědičném
hříchu pokládám za sporné a nemravné. Je to podle mne zátěž minulosti,
kterou s sebou křesťanství vláčí z dob starozákonních i ranně křesťanských.
Věřím,že každý je povinen stát si za svými skutky a skládat z nich účty
jen sám sobě.Proto že nečiňme druhým to co nechceme aby druzí činily nám.
Mohu doplnit, jen že za naše skutky nebudeme a nemůžeme odpovídat jen sami
sobě, ale určitě i celé naší společnosti. Jako křesťan věřím, že
budu "účty" skládat i vyšší, Boží moci.
Každá společnost je postavena na mravních zákonech,které
jsou platné dlouhodobě.Jedním z těchto zákonů je : zákon pravdy a lži
Pokud společnost není schopna definovat pravdu a lež,tedy co je dobré a co
je špatné pak není společností v pravém smyslu ,ale je jen pouhým společenstvím
mnoha jedinců,kteří nemají společný cíl.
Neznám žádný zákon
pravdy a lži. Znám jenom zákony lidské společnosti. A tato společnost se už
od pradávna snaží definovat, co je pro ni dobré a co špatné.
Druhý důvod
Bůh nemůže být dobrý vládce či cesta.
Nejsem tak moudrý, abych věděl,
co Bůh může a nemůže. Ale mohu klidně říct, že Bůh může být a je
dobrý vládce i cesta. Věřím, že bude i spravedlivý soudce.
Ve svém životě chci jít po
své cestě.Možná je špatná,ale je moje a moje svědomí je tím pádem čisté.
Jde-li někdo po špatné cestě,
jeho svědomí přitom může být čisté, pokud je špatná cesta a on se na
ni nedostal vlastní vinou, je na těch druhých, aby se mu to pokusili vysvětlit.
Je-li normální, dokáže to snad pochopit (ve smyslu , ve kterém je a bude
společností posuzován). Jde-li někdo vědomě po špatné cestě a špatně
se přitom i chová, jeho svědomí může být stěží čisté.
Bůh prostřednictvím bible
prohlašuje ,že je dobrý vládce,ale dobrý vládce je ten ,který se stará o
své poddané,který je ochoten něco pro ně udělat.Je ochoten je bránit za
to může očekávat,že jej poddaní ctí a milují.
Bůh to prohlašuje prostřednictvím
svých dětí, a tak by to snad mohla být pravda. Jde však spíše o to, jak
se tyto "děti" chovají samy k sobě . Biblická interpretace Boha je
však zřejmě trošku mimo - Bůh totiž zřejmě není naší chůvou. Daroval
nám život a možnost i svobodu postarat se sami o sebe, i bez jeho pomoci. Jde
spíš o to, jak se nám to daří.
Bůh opustil lidstvo a nechal
ho na pospas jeho osudu.
Možná. Ale kdo to může tak
jistě tvrdit. Ale viz výše - dostali jsme dobrou možnost postarat se sami o
sebe.
V minulosti dokázal jen
svou touhu po pomstě.Vždyť bůh izraelský nechal vyhladit celé královské
rody pro činy jednoho krále,uvrhl sucho na Palestinu,ačkoliv viník král
schován ve svém paláci sucho ani nezaznamenal ale jeho poddaní jistě s
klidem umírali.Vzpomeňme na proroka,který s klidem nechal roztrhat nevinné děti
jen proto,že se mu posmívali kvůli jeho plešaté hlavě.
To jsou starozákonní věci,
které ke křesťanství tak úplně nepatří . Židovský Hospodin je zřejmě
Bohem zpola pohanským.
Jak můžu věřit církvi,která
nechala upalovat nevinné,Vyvražďovala vesnice ,její členové stáli na opačných
stranách válčících stran,obracela domorodce na víru nejen biblí ale i
kolty.
Církev se dopustila mnoha
neomluvitelných selhání. "Boží zákony", kterými se řídila však
byly spíše zákony lidskými a jako takové měly k dokonalosti velmi daleko.
Umožňovaly různé výklady , které si navzájem odporovaly. V důsledky
takových zákonů se pak děly hrozné věci, to je pravda, a ty již navždy
budou ostudou celé společnosti. A zase, jde o to se z chyb poučit tak, aby se
už neopakovaly.
Jak můžu věřit slibům o lásce a království
nebeském ,když pro církev je více mrtvý světec než houf živých.
To je u různých církví různé. Jsou církve, které
ani žádné světce nemají a nepotřebují.
Jak můžu věřit slovům
moudrých křesťanů,když v bibli je psáno ,že moudrost lidská v nebi nic
neznamená.
To, co říkají opravdu moudří
křesťané, nemusí být totéž, co je napsáno v bibli. Bible je totiž také
jen jedna z mnoha napsaných knih. Je v ní mnoho moudrostí ale i nejedna
hloupost a nemravnost. A co bude lidská moudrost znamenat v "nebi",
to se teprve dozvíme.
Lze namítnou,že bůh nám dává svobodu a proto nezasahuje do našeho života.
Je možné se to domnívat a naši situaci to hodně připomíná.
Třetí důvod
Klamná naděje pro všechny kdož věří v posmrtný život a odpuštění hříchů
tím,že uvěří v Ježíše Krista.
Souhlas. Nestačí jen věřit v
Ježíše, to je málo, věřit v odpuštění hříchů však jistě možné je
a je to i zdravé a žádoucí.
Křesťanství dává
lidem naději že posmrtný život bude krásný a že život v ráji bude otevřen
všem kdož věří.
Souhlas, ale "život v ráji" bude umožněn jen
těm, kteří si to tady na zemi nepokazili a zaslouží si to. Ti, co to nedokáží,
snad dostanou další šanci - budou snad reinkarnováni - nebo už další šanci
prostě nedostanou - prostě přestanou jakkoli existovat.
Eirénaios biskup v Lugndunu.
,,Nemůže-li být spaseno i naše tělo,pak nás ani Kristus vylitím krve
nezachránil."
Spasení našeho těla není zapotřebí - jde přeci o naši duši.
Bůh stvořil nejen člověka ,ale i hmotu a tudíž i hmota musí být zahrnuta
v božím plánu vzkříšení
Někteří křesťané se domnívají a bible o tom tak informuje, že budou vzkříšena
ve shodě s Vaším názorem i těla zemřelých. To však pokládám za
nesmysl, vzkříšení se týká jedině našich duší, těla dávno zetlela
nebo je z nich popel. K čemu a jak je křísit? Možná budeme mít i nějaké
imaginární tělo, vzkříšení tedy bude jenom imaginární záležitostí.
Křesťané neustále
mluví o naději jako základní hodnotě svého života.Celý jejich život je
jen přípravou na naději ,že bůh-Kristus při posledním soudu vezme jejich
duši do svého království.
Život křesťana je nesen vírou v posmrtný život jeho
duše. Naděje je tedy nadějí na tento imaginární, duchovní a dokonalejší
život. Až naše duše opustí naše tělo, předstoupí před soud Boží a
ostatních duší a buď bude mezi ně přijata nebo odmítnuta. Jak se to přesně
odehraje však nemáme žádné poznatky. Je to všechno jen věcí naší víry.
A ta víra je možná mylná, ale rozumná a dobrá. Možná je to taková ta Vaše
naše špatná cesta, ale jdeme si po ní, svědomí máme čisté a jsme šťastnější
než Vy.
Kde však bude existovat
to tzv. království to již neříkají.
Nemohou to ani říkat, protože
to nevědí. Oni v to pouze věří.
Celý vesmír bude naplněn
dušemi lidí,které budou rozděleny na věřící a nevěřící.
Já bych řekl na duše dobré a
špatné, na duše dospělé a nedospělé, čisté a poskvrněné.
Nikde nebude hmota nikde
nebude království nebeské.
"království nebeské"
bude jistě nehmotné, jinak by přeci život ani pokračovat nemohl. Tělo člověka,
který zemřel, podlehne rozkladu, a duše je již opustila.
Jistě království nebeské je duchovní,ale jak v něm budou přebývat duše.Cožpak
si dokážeme předtsavit,radost ze života jen v náručí kristova ducha.
Když chceme, tak si to dokážeme představit docela snadno.
Nota bene duše jsou
nehmotné a prosté všech vjemů.
O duších mnoho nevíme, ano,
jsou nehmotné, o jejich "vjemech" se můžeme dohadovat a přít, ale
zase platí : nic o nich nevíme. Já se domnívám, že schopnost vnímat zůstane
duši zachována..
Tedy i vjemu Kristovy přítomnosti
a jeho lásky k nám lidem.Vždy když se objeví noví spasitelé lidstva přijdou
s novou nadějí a tak lidstvo je zkoušeno neustálými nadějemi,které ,když
se nevyplní jsou zapomenuty a jsou nahrazeny jinými.
Souhlas, to je náš život
a úděl, hledat a také nalézat. Náš Otec nám nic nedal zadarmo a i my tak
vychováváme své děti, že si mnohé musíme sami získat, abychom si toho
dokázali vážit.
Čtvrtý důvod
Církev jako představitelka a zástupkyně Kristova se neustále dopouštěla
zločinů proti lidstvu.Nikdo již nespočítá kolik lidských životů padlo
za obět neskonalé touze církve po moci a penězích.Cožpak lze odůvodnit
tzv. hony na čarodějnice,či žehnání vojsk jdoucí do bitev,a už vůbec
nelze zdůvodnit vyslání dětské křížové výpravy.Miliony dobrých skutků
nikdy nesmažou vinu za miliony nevinných obětí křesťanské dobroty.
Na to už jsem odpověděl u druhého
důvodu, to je tedy jen opakováním téhož.
Málokdo si může uvědomit
kolik měst by se postavilo místo honosných kostelů a paláců pro pár
vyvolených
Souhlas. Ale ne všechny církve
stavěly honosné kostely, i když i ty mají své jisté místo v naší
civilizaci. Myslím, že i vy je občas chodíte obdivovat s foťákem v ruce.
Mnohé církve stavěly jen drobné kostelíky, které byly současně i kulturními
centry.
Křesťané nám ateistům
vytýkají ,že náš smysl života jsou jen peníze a hmotné statky.nechápou,že
i my ateisti můžeme věřit v mravnost ,pravdu a něco většího.Touha po penězích,hamižnost
není výsadou ateistů,ba ani křesťanů,ale lidí.
Lidé ale mají touhy různé, a právě tím se odlišují. Já chápu, že i
ateista může věřit v něco většího, a když vidím, jak v tom tápe, snažím
se mu napovědět, co je větší.
Papež se omluvil, za příkoří,které církev páchala.Bohužel těm,kteří
jsou mrtvi těm to nepomůže .A nám ?
Nám to samozřejmě pomohlo. Protože omluva je vždycky uznáním viny a omylů
a zaslouží si odpuštění.
Církev si myslí,že jsme jako Kristové.Křesťan zhřeší ,pomodlí se a bůh
mu odpustí.
Bůh mu možná odpustí, a ta víra, že mu může být odpuštěno, mu umožní
, a by se polepšil. A to je jistě žádoucí a chvályhodné.
Tak já mám odpustit církvi.To bych se měl dostat na úroveň Krista?
To určitě není potřeba, ale můžete
se o to jistě pokusit.
Nejsem mravní osobnost ani ztělesnění pravdy a proto nemohu odpustit církvi
její krvavé činy.
Jak vás vidím, jste mravní osobnost, která se upřímně snaží nalézt
pravdu. Křesťané Vám nejspíš nějak ublížili a proto je nemáte rád,
myslím teď ty, kteří tu s Vámi žijí.
Krvavé činy minulosti nesmí být nikdy zapomenuty především proto, aby se
historie nemohla opakovat. Často se to totiž stává. Proto - nezapomínejte,
ale odpouštějte, to je správné a užitečné. Neodpustíte-li, zůstane ve Vás
nenávist proti nevinným a stejných nepravostí se pak budete dopouštět i Vy
sám.
Ne. Nemohu odpouštět činy ,které nebyly proti mně.
Činy, které nebyly proti Vám, nemusíte odpouštět. Můžete a musíte je však
posuzovat, soudit. Protože tak teprve se naučíte, co bylo správné a co bylo
špatné. A dokážete se v budoucnu, až budete postaven před nebezpečí,
kterému se nebudete moci vyhnout, správně rozhodnout a zachovat.
Pokoj všem ateistům přeje
Pavel"
