Grano Salis - Strach z nevěřících

Kázáníčko

Strach z nevěřících

Milan Kern BIBLICKÝ ZÁKLAD KÁZÁNÍ: TEXT: 1 Moj. 20, 1-11 KÁZÁNÍ: Abímelek se otázal Abrahama: "Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?" Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí..." Abraham měl velmi hezkou ženu, bál se o ni a ještě více se bál o sebe, a proto se uchýlil k účelové polopravdě: tvrdil, že Sára je jeho sestra a zamlčel, že je to jeho žena. Abraham tak učinil z přesvědčení, že jeho pohanští sousedé určitě nemají Boží bázeň, a proto jsou pro něho nebezpeční. Podobné přesvědčení i dnes působí strach a jednání vycházející ze strachu i dnes působí důsledky, které jsou negativní. Podívejme se proto na příčiny a důsledky takového jednání. 1. Zkreslený pohled na nevěřící. V každém z nás je sklon vidět svět a události černobíle, zjednodušeně, jednostranně. Takto můžeme posuzovat lidi kolem nás, politické systémy, spory a jiné věci. Věřící člověk může takové vidění promítnout i do posuzování věřících a nevěřících. Pak jsou jedni ti správní a druzí špatní, jedni jsou bílí a druzí černí. Pokud jsme si osvojili takové černobílé vidění lidí kolem nás, pak jsme si nasadili "brýle mámení", vlastně střídáme dvoje brýle mámení - jedny na ty "dobré" a druhé na ty "zlé". Přes brýle mámení se pak do našich očí dostává falešný obraz a ten přes mozek dává špatné impulzy našim ústům, rukám i nohám. 2. Strach z nevěřících Při jednostranném, černém pohledu na nevěřící vstupuje do našeho srdce strach. Bojíme se, aby nás a naše děti nevěřící neovlivnili. Tato obava je většinou opodstatněná, ale řešení bývá zpravidla špatné. Izolujeme se od nich, vyhýbáme se přátelství s nimi, návštěvám, společným akcím. Obrazně řečeno, vidíme v nich pacienty nakažené nemocí a jsme ochotni přijmout do naší nemocnice, až se zcela uzdraví. Bojíme se, že se nám vysmějí. Není to snadné, octnout se v jiné kultuře. Jak se zachováme, když nám bude nabízen alkohol, když budou padat pikantní slova, nebo co když budeme vypadat zaostale, nevědecky a naivně a nedokážeme odpovědět na jejich otázky. Tak to se raději takové situaci vyhneme. Vždyť my sami se díváme divně na nevěříčí, tak zcela určitě i oni se budou divně dívat na nás. Bojíme se, že o naše svědectví nestojí. Máme přece řadu zkušeností s tím, jak nás odmítli (na případně pozitivní reakce snadno zapomeneme). Stojí to za to, svědčit lidem, kteří nemají o to zájem? Přehnaný pocit absolutního nezájmu o naše svědectví pak vede k naší mlčenlivosti. Strach z nevěřících vede k izolaci, k vytváření křesťanského gheta a k výchově v křesťanském skleníku. Pěstujeme intenzivní kontakty ve sboru a velmi slabé kontakty mimo sbor. Řečeno sportovně, ze strachu před silnějším soupeřem jsme zvolili obrannou taktiku, abychom dostali co nejméně gólů. Kolik gólů budeme schopni my sami dát při takové taktice, jakou máme šanci neprohrát? 3. Mravní podcenění nevěřících Díváme se na ně, jakoby mezi nimi neexistovala láska, mravnost, milování pravdy, poctivé hledání smyslu života. Skutečností je, že i nevěřící dokážou mít tyto vlastnosti a někdy v nich i zahanbí věřící. Jestli však vidíme nevěřící jenom černě, tak je vlastně odmítáme a tím si zavíráme dveře k nim. Stejně špatné je i to, pokud k nim jdeme, ale s povýšeným pocitem pomoci "mravním chudáčkům". 4. Ublížení nevěřícím Abrahamův postoj chytračení ze strachu před pohanskými sousedy se stal velkým ohrožením těchto sousedů. Náš neobjektivní pohled na nevěřící, naše nevhodná izolace, mají také své negativní důsledky. Zůstáváme jim dlužní své svědectví a to jak svědectví slov, tak i svědectví života. Jak jinak se tito lidé doví o Kristu, když ne skrze nás, kteří ho již poznáme? Víme, že cesta samopoznávání je velmi obtížná a těžko se na ní dojde až do cíle. Nevěřící nutně potřebují naše svědectví. I kdyby byli hodnými a poctivými, to je nespasí. I oni jistě nutně potřebují Krista. Kvůli nim nebuďme svící ukrytou, která nesvítí všem! Žel, někdy dokonce špatné svědectví křesťanů těmto lidem ztíží cestu k Bohu. Někdo to vyjádřil takto: "Někteří jsou nevěřící proto, neboť nepoznali věřící a jiní právě proto, že moc dobře znají věřící". Pokud nás dobře znají nevěřící, vede je to k víře, nebo alespoň k úctě k víře a k sympatiím vůči věřícím? Pán Ježíš nejednou kritizoval podceňování pohanů ze strany Židů. Uváděl pozitivní příklady pohanů, jako např. milosrdného Samařana, nebo královnu ze Sáby. Také řekl: "Synové tohoto světa jsou prozíravější než synové světla". Příběh Abrahama a Abímeleka ukazuje, že i vzácná osobnost se může dopustit chyby podcenění nevěřících a strachu z nevěřících. Modleme se proto, aby Pán Bůh otevřel naše oči a abychom viděli věci reálně, aby naše jednání nebylo jednáním strachu z lidí, ale jednáním důvěry v Boha.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace