poslal Effrime Partneři žijící v manželství jsou v životě úspěšnější
říká iniciátor britského Národního týdne pro manželství Richard Kane
Richard Kane, který letos na jaře v kanceláři České evangelikální aliance vysvětloval jednoduchost svého nápadu, nevypadá jako filmový hezoun. V řeči občas trochu zadrhává a mnozí z těch, kteří jeho práci využívají, mnohdy ani nevědí o jeho existenci. To, čeho dosáhl, ale za pozornost stojí. Jím iniciovaný Národní týden pro manželství se nejen pro média, ale hlavně pro mnohá společenství křesťanů v Británii stal přirozenou součástí (církevního) roku – podobně jako advent, Vánoce, Velikonoce, letnice, léto, podzim... A stejně přirozeně ho využívají k působení ve svém okolí.
Jak jste přišel na myšlenku organizovat Národní týden pro manželství (National Marriage Week – NMW)?
Napadlo mě to, když jsem byl jednou v obchodě, a viděl jsem, jak všichni (včetně mě) stojí ve frontě, aby si nakoupili tapety, lustry, závěsy a podobné věci, aby to měli doma hezké. Říkal jsem si: Každý je ochoten vynaložit tolik energie, aby měl pěkný byt, ale nikdo nevěnujeme úsilí, abychom přemýšleli, jak vylepšit své vztahy. A přitom právě ty jsou hlavní “osnovou” domova. Vztah je to, co domov “zabydluje”.
Taky jsem přemýšlel o párech, které se chtějí vzít. Kolik sil je stojí, aby zorganizovali svatbu, aby prošli uličkou svatebčanů a před všemi svými přáteli si řekli “Ano, budu tě navždy milovat.” Mluvil jsem s lidmi z manželství, která se rozpadala. Říkal jsem: “Je to jen pár let, co jste jeden druhému slibovali, že to spolu nikdy nevzdáte – a teď je to pryč...” Mnozí mi odpovídali: “Nějak jsme ve všem tom životním shonu jeden na druhého zapomněli.”
A tak nás napadlo: Co kdybychom iniciovali každoroční kampaň, která by pro manžele v naší zemi byla jakousi připomínkou: Když žijete v manželství, měli byste se o něj starat. To není něco, co přijde samo. Jsou klíčové věci, jimiž můžete své manželství obohatit, a jsou jiné, které musíte přestat dělat, jinak vaše manželství zničí. Snadno se může stát, že jeden druhého bereme jako samozřejmou věc... To stálo v začátcích celé kampaně – a myslím, že ty důvody přetrvávají.
Zavolal mi ministr...
Na vašich internetových stránkách jsem našel citáty, které vám poskytli různí politici, známé osobnosti...
Od samého začátku bylo naším cílem, aby tato kampaň byla důležitou celonárodní událostí. Vždy proto žádáme o podpůrné stanovisko premiéra, vůdce opozice, nejvyšší církevní vedoucí...
Můžete uvést příklad?
Arcibiskup canteburský, hlavní zemský rabín, vedoucí osobnosti muslimské i sikhské komunity... Důležité je, že všichni ti političtí i náboženští vůdci i známé osobnosti chápou, že tato kampaň je vedena křesťany. Ale i tak se k tomu chtějí přidat, protože manželství je pro všechny, nejen pro křesťany. Proto nám rádi pomohou.
Co bylo potřeba udělat, aby celá kampaň vznikla?
Do stovek sborů jsem rozeslal dopis: Podívejte se na to, co se děje kolem slavení Valentýna. Pokud ve svém společenství uspořádáte nějakou akci na podporu manželství, já pro vás v médiích zorganizuji kampaň, která bude reagovat na to, co ve svém okolí děláte. Asi pět set sborů mi odpovědělo: Ano, jdeme do toho. Napsal jsem tedy tiskové zprávy načasované tak, aby upozornily na všechny ty aktivity. Média je použila a stala se z toho velká událost.
Kdy to bylo?
Poprvé v únoru roku 1997.
Jak to funguje?
Když do nějaké redakce přijde zpráva, v níž je citovaný předseda vlády, vůdce opozice a různé celebrity, je to pro ně “velká zpráva”, kterou by bylo škoda nepoužít. Když se zorganizuje tisková konference, na které mluví lidé z naprosto odlišných světských i náboženských společností a podporují jednu iniciativu, je to zajímavé už kvůli té kombinaci. A tak novináři přijdou, natočí to nebo nafotí a pak se to třeba objeví ve zprávách...
Celé je to tedy založeno na jednoduchém faktu, že kolem Valentýna jsou novináři vděční za aktivity zaměřené na vztahy, o nichž můžou psát. Znamená to, že jediné, co bylo potřeba, bylo připravit pro různá společenství křesťanů tiskové zprávy, které si mohli přizpůsobit podle svých potřeb a nabídnout sdělovacím prostředkům?
Ano, tak jsme to udělali. Ale jako křesťan si jsem také uvědomoval, že v některých situacích zasáhl Bůh. Právě to se stalo ten první rok. Zavolal mi totiž jeden z ministrů a požádal mě, jestli by se do věci mohl zapojit a prezentovat ji veřejnosti.
Jak se o tom dozvěděl?
To ani nevím. Ale jeho sekretářka se mě ptala, zda bych byl ochoten moderovat prezentační akci, kterou by připravilo ministerstvo a na níž by měl pan ministr proslov. Že tam pozvou všechny organizace, které pracují na poli manželství a rodiny, rozešlou předem tiskové zprávy do všech agentur, novinářům... To byl opravdu dar, naprostý šok. A tak přesně to proběhlo. Oni to zorganizovali, my jsme jen přišli a dopadlo to výborně. To byl dobrý začátek.
Proč právě manželství?
Existují různé sekulární programy, které podporují např. “partnerskou věrnost” bez ohledu na to, zda jde o partnery sezdané či nikoliv. Ozývají se hlasy mluvící o “alternativních modelech rodiny” atp. Jak obhajujete specifickou důležitost manželství?
Z naprosto světské perspektivy. Výzkumy v Anglii (i kdekoli jinde) ukazují, že sezdaní partneři jsou v životě mnohem úspěšnější, že i jejich děti jsou úspěšnější, že jako manželé jsou lépe finančně zabezpečení, že jsou šťastnější, že žijí déle... Argumentuji tedy tím, že instituce manželství je opravdu důležitá pro společnost a že je to něco zvláštního a odlišného. Lidé se v něm cítí bezpečněji, jsou lépe zaopatřeni – a jsou některé specifické znaky, které má jen manželství a které nesezdané páry mít nemohou.
Vím, že pro někoho to může být kontroverzní, ale já neargumentuji na základě víry nebo náboženství, ale na základě nezávislého průzkumu. Ta fakta jsou naprosto přesvědčivá.
V rámci NMW vyhlašujete také tzv. “desetiminutovou výzvu”. O co jde?
Tenhle prvek kampaně jsme zahájili před pár lety. Tehdy jsme se rozhodli vyzvat manželské páry, aby spolu během Národního týdne pro manželství každý den deset minut mluvili o nějakém příběhu z novin. Nesmí se navzájem přerušovat, mají eliminovat všechno, co by je rušilo, mají jeden druhému věnovat plnou pozornost a deset minut otevřeně komunikovat. Hodně se to povedlo, byla to trefa do černého. Lidé to dělají dodnes, protože to je tak trochu zábava a může to dělat prakticky kdokoliv. Není na to potřeba nic zvláštního, žádné pomůcky nebo školení. Je to prostě chytlavý způsob, jak vylepšit, obohatit a zdůraznit schopnost komunikace.
Myslíte si, že NMW ovlivňuje britskou společnost?
Když mě pozvou třeba do rádia, toho, kdo to poslouchá, to ovlivní. Umím celkem jasně vyjádřit, o co mi jde, jsem na rozhovory dobře připravený. A lidé si řeknou: “Aha, to dává smysl!”
Nebo někdo, kdo je v manželství trochu nespokojený. Udělá si doma pohodlí, čte si noviny a v rámci článků o NMW tam vidí něco jako “těchto sedm setkání vytváří základ pro komunikaci a buduje návyky pro lepší, pevný vztah”. Možná si řekne: “Tohle by mohlo být pro nás. Třeba je pro mě a mou ženu ještě nějaká naděje.” A možná ho napadne: “Hm, to jsem nevěděl, že ta církev dělá něco takového, že existuje něco jako Manželské večery... Místo kázání dělají něco skutečně užitečného... Možná tam půjdu.” Nebo si řekne: “Tohle je pěkná hloupost. Nemůžete přece lidem říkat, jak si mají zařídit život.” Nebo: “Zajímavé, třeba bych si o tom mohl koupit nějakou knížku...”
Máte nějaké ohlasy od sborů, kteří vašich služeb využívají?
Ano, i když jich není mnoho. Například se jim hodně líbí “desetiminutová výzva”, hodně se jim líbí slavnosti obnovy slibů... Nebo ve sborech, kde je mnoho svobodných, je pro pastory někdy těžké kázat o manželství, ale když je to v rámci Týdne pro manželství, je to přirozené. Mnoho společenství organizuje své vlastní akce – semináře, kurzy, přednášky, Manželské večery... Naším úkolem není nařizovat jim, co mají dělat. Naopak chceme všechny povzbudit a podpořit, ať dělají, co dělat chtějí.
V Británii byly nedávno legalizovány sňatky gayů a lesbiček. Mělo to nějaký vliv na vaši kampaň?
Ani v nejmenším. Homosexuální svazky se týkají jen velmi malého zlomku obyvatel. Naše kampaň se zaměřuje na většinovou populaci, takže to pro nás není téma.
Už se stalo, že nějaký homosexuální pár měl svatbu v rámci Národního týdne pro manželství. Psalo se o tom v novinách, měli tam fotku... Ale tohle nemůžeme mít pod kontrolou, prostě jsme něco začali a ono to žije vlastním životem. Tohle riziko musíme podstoupit.
Příležitost navázat vztah
Pochopil jsem správně, že je to celé práce jediného člověka, tedy vaše?
Ano, to je pravda. Mám známé, kteří vedou různé organizace a kteří věc podporují a využívají své sféry vlivu, aby lidi upozornili, že v tomto termínu se koná Týden pro manželství. Ale to je založeno na vztazích, je to neformální. Co se týče administrativy a fungování organizace, to vše dělám doma od svého počítače.
Je to práce na plný úvazek?
Kdepak. Teď mi to zabere jen asi dva nebo tři týdny v roce.
Čím se tedy živíte po zbytek roku?
Jsem výkonným ředitelem neziskové organizace, která učí vězně a jejich partnery schopnosti navazovat a udržovat vztahy. Je to něco jako Manželské večery. Dnes se tyto kurzy konají v patnácti britských věznicích a během příštích dvou let by to mělo být už ve třiceti vězeních.
Jaká je v této kampani role Britské evangelikální aliance?
Evangelikální aliance Týden pro manželství ve Spojeném království velmi silně podporuje. Zvláště v počátečních letech bylo velkou praktickou pomocí jejich tiskové oddělení. Rada EA schválila, že bude tento projekt dva týdny propagovat, což byla v tom prvním roce opravdu velká pomoc.
Od té doby ředitel Britské EA Joel Edwards, který je mým přítelem, vždycky přišel na prezentační akce a mluvil na tiskových konferencích. Každý rok poskytují pracovníci EA rozhlasovým a televizním stanicím rozhovory na téma manželství, což dělá i mnoho dalších lidí a organizací.
EA nám tedy hodně pomohla, zvláště v tom, aby se to celé rozjelo. Krása Národního týdne pro manželství ale spočívá v tom, že není “majetkem” žádného hnutí nebo denominace, je to svobodně plynoucí hnutí. To je jeho silná stránka, kterou bych rád zachoval.
Existuje nějaké propojení mezi Národním týdnem pro manželství a kurzy Manželské večery, které se v současnosti rozvíjejí i v našich zemích?
Ano. Mnoho pořadatelů Manželských večerů používá kampaň Týdne pro manželství jako odrazový můstek pro propagaci a pořádání svého kurzu.
Tvůrci Manželských večerů, Nicky a Sila Leeovi, jsou mí dobří přátelé, spojuje nás blízký vztah. Oni by měli zájem zvláště o to, aby bylo se po Evropě společně rozšířila kampaň Týdne pro manželství a kurz Manželských večerů.
Je Národní týden pro manželství používán pro sdílení evangelia?
Je – v nejširším smyslu toho slova. Je to dobrý způsob, jak budovat vztahy s nevěřícími lidmi. Myslím si, že pro to, aby se lidé stali křesťany, potřebují určitý pocit sounáležitosti (angl. belonging), která vychází ze silného vztahu. Počáteční fází takového vztahu může být pro nevěřícího člověka nějaká neformální, příjemná akce, na kterou se rád nechá pozvat a z níž také bude mít pocit, že je pro něj užitečná. Mám za to, že akce konané sbory v rámci Týdne pro manželství výborně naplňují právě tuto potřebu, kterou možná někdo na daném místě pociťuje.
– Ptal se Tomáš Coufal.
Bližší informace o National Marriage Week lze nalézt na www.nmw.org.uk.
Pokud máte zájem o spolupráci při případné organizaci Národního týdne pro manželství v Česku, obraťte se prosím na Českou evangelikální alianci (Plzeňská 166, 150 00 Praha 5, tel. 777 842 000; e-mail: info@ea.cz).
Převzato se svolením z časopisu Život víry 5/2006, str. 19 (www.kmspraha.cz).
Petr Činčala
