poslal Bany
Charismatici jsou často napadání za svou vysokou „neřízenou“ aktivitu a stěžující si mohou být zase nařčeni, že jednají jak farizeové bez Ducha apod. Neustálý kolotoč vzájemného neporozumění. Tento článek vyjadřuje MÉ OSOBNÍ mínění a nepíši jej za jakoukoli církev! Je třeba jej proto řádně rozsuzovat. Těžko v takovém krátkém rozsahu můžu postihnout vše a určitě je prostor k velké diskusi.
Začnu tím, že existuje neviditelný duchovní svět andělských bytostí a ten ovlivňuje dění ve světě, v našem státě, ovlivňuje i naše osobní životy. Písmo nám v první a druhé kapitole Židům jasně ukazuje, kdo je Pán a jaká pocta byla udělena Kristu Ježíši. Říká, že andělé jsou služební duchové, kteří jsou posíláni ke službě těm, kdo dědičně obdrží spasení. Píše se, že andělé nebyli Bohem přijati, ale símě Abrahámovo. Dopis Koloským varuje, ať vás nikdo nepřipraví o vítěznou cenu, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, kdo se nechá unášet tím, co neviděl, bezdůvodně se nadýmá pod vlivem svého tělesného myšlení.
O Kristu se píše v dopise Filipenským 2,5-8: „Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši, Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to [do] smrti kříže. Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno.
V dopise Židům 2,6-7 je zase napsáno „Dosvědčil pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš. Maličkos (Nakrátko jsi) jej menšího andělů učinil, slávou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.“
Z výše uvedených veršů dovozuji, že moc a síla andělů je v současné době mnohem větší než moc člověka, přestože při posledním soudu se role obrátí a my budeme soudci andělů. Jen Bohem nám může být dána autorita a moc zasahovat do duchovního světa a přemáhat zlé.
Každé zjevení anděla sloužícího Bohu služebníkům Božím (a tím i nám) vyvolalo úlek, bázeň, padnutí na zem. Naopak andělé tuto poctu odmítali a ukazovali na Boha samotného.
Potkalo to například Jozue: „Stalo se pak, když byl Jozue na [poli] Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, jak muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich? I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, [a] nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?“ a takových příkladů je v Písmu od první do poslední stránky hodně.
Vyvstává mnoho otázek, například: Máme moc nad anděly ? Můžeme si dělat co chceme vůči andělům a mocnostem ? Je nutný „neustálý boj“ proti démonům ?
Pán Ježíš říká, že silnějšího je třeba nejdříve přemoci, svázat. Vzory:
Matouš 12, 18-20 Aj, služebník můj (Ježíš), kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.
Slovo pokračuje
Matouš 12, 22-30: Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten [byv] slepý a němý, i mluvil i viděl. I divili se všichni zástupové a pravili: Neníliž tento Syn Davidův? Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským. Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane. A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho? A vymítámliť já ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, jistě přišlo jest mezi vás království Boží. Aneb kterak kdo může do domu silného [reka] vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl? Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. Další příklady by byly opisem evangelií…
Vezměme si příklad z Daniele, několikrát denně klekal na kolena a modlil se k Bohu. Shromáždění muži, kteří jej chtěli obvinit, jej našli, jak se modlí a pokorně prosí Boha svého (Daniel 6,10-11). Nenašli ho trojčit a vyskakovat jak čertík Bertík z krabičky (pro pamětníky dětského pořadu Štěpánky Haničincové) a křičet mnoha decibely. Přesto kniha Daniel je jedna z mála knih, kde se otevírá otevřeně před námi jednání duchovního světa.
Zkušenosti s vhledem do duchovního světa měl i Eliáš. Příběh Eliáše z 1.Královská 18: „Protož nyní pošli [a] shromažď ke mně všecken lid Izraelský na horu Karmel, a proroků Bálových čtyři sta a padesáte, i proroků toho háje čtyři sta, kteříž jedí z stolu Jezábel. Obeslal tedy Achab všecky syny Izraelské, a shromáždil ty proroky na horu Karmel. A přistoupiv Eliáš ke všemu lidu, řekl: I dokudž kulhati budete na obě straně? Jestližeť jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním. A neodpověděl jemu lid žádného slova. Opět řekl Eliáš lidu: Já sám toliko pozůstal jsem prorok Hospodinův, proroků pak Bálových jest čtyři sta a padesáte mužů. Nechť jsou nám dáni dva volkové, a ať vyberou sobě volka jednoho, kteréhož nechť rozsekají na kusy a vkladou na dříví, ale ohně ať nepodkládají. Jáť také připravím volka druhého, kteréhož vložím na dříví, a ohně nepodložím. Tedy vzývejte jméno bohů vašich, já pak vzývati budu jméno Hospodinovo, a budeť [to, že] Bůh, kterýž se ohlásí skrze oheň, ten jest Bůh. A odpověděl všecken lid, řka: Dobráť jest řeč tato. I řekl Eliáš prorokům Bálovým: Vybeřte sobě volka jednoho a připravte ho nejprvé, poněvadž jest vás více, a vzývejte jméno bohů vašich, ale ohně nepodkládejte. A tak vzali volka, kteréhož jim dal, a připravili a vzývali jméno Bálovo od jitra až do poledne, říkajíce: Ó Báli, uslyš nás. Ale nebylo hlasu, ani kdo by odpověděl. I skákali u oltáře, kterýž byli udělali. Když pak bylo poledne, posmíval se jim Eliáš a řekl: Křičte vysokým hlasem, poněvadž bůh jest. Neb [snad] rozmlouvání má, neb [jinou] práci, neb jest na cestě, anebť spí, ať procítí. Takž křičeli hlasem velikým, a bodli se vedlé obyčeje svého nožíky a špicemi, tak až se krví polívali. I stalo se, když již bylo s poledne, že prorokovali až dotud, když se obětuje obět suchá, ale nebylo žádného se ohlášení, ani kdo by odpověděl, ani kdo by vyslyšel. Zatím řekl Eliáš všemu lidu: Přistuptež ke mně. I přistoupil všecken lid k němu. Tedy opravil oltář Hospodinův, kterýž byl zbořený. Nebo vzal Eliáš dvanácte kamenů, (vedlé počtu pokolení synů Jákobových, k němuž se byla stala řeč Hospodinova, že Izrael bude jméno jeho), A vzdělal z těch kamenů oltář ve jménu Hospodinovu; udělal také struhu vůkol oltáře zšíří, co by mohl dvě míry obilé vsíti. Narovnal i dříví, a rozsekav volka na kusy, vkladl na dříví. A řekl: Naplňte čtyři stoudve vodou, a vylíte na obět zápalnou i na dříví. Řekl opět: Učiňtež [to] po druhé. I učinili po druhé.Řekl ještě: Po třetí učiňte. I učinili po třetí, Tak že tekly vody okolo oltáře; také i struhu naplnila voda. Stalo se pak, když se obětuje obět suchá, přistoupil Eliáš prorok a řekl: Hospodine Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník tvůj, a že jsem vedlé slova tvého činil všecky věci tyto. Vyslyš mne, Hospodine, vyslyš mne, aťby poznal lid tento, že jsi ty, Hospodine, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase. V tom spadl oheň Hospodinův, a spálil obět zápalnou, dříví i kamení i prsť; též vodu, kteráž byla v struze, vypil. Což když uzřel všecken ten lid, padli na tváři své a řekli: Hospodinť jest Bohem, Hospodin jest Bohem.
Zde si můžete porovnat chování. Kdo křičel, bodal se atd. ? Byli to Bálovi proroci. Eliáš byl nad věcí. Písmo také píše 1 Petr 5,8: „Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“ Zde opět neřve Bůh, ale ďábel.
Potřebujeme přirozenou autoritu, která nám je udělena Bohem ! Když Pán Ježíš vysílal učedníky, dal jim moc. Když se vrátili, radovali se, jak před nimi utíkali démoni. Pán je hned napomenul, že ne z toho se mají radovat, ale že jsou jejich jména zapsána v knize života. Pán Ježíš vyučoval učedníky, že některá pokolení démonů lze vyhnat modlitbou a postem. Nečtu tam, řvěte na démona, a také ty vyhrůžky Satanu nepovažuji za modlitbu, ale za rouhání se mocnostem, o kterém napsal Ježíšův bratr Juda. Napsal zde o pohanech, a z toho dovozuji, že služebníci Boží by měli mít o to větší moudrost a rozeznání, aby pochopili slovo: Ješto Michal archanděl, když s ďáblem odpor maje, hádal se o tělo Mojžíšovo, neodvážil se [proti němu] vynésti soudu zlořečení, ale řekl: Ztresciž tě Pán. Tito pak, čehož neznají, [tomu] se rouhají;
S mocnostmi skutečně máme bojovat a k tomu nám slouží Boží zbroj (Efezským 6, 10-18)
Dále pak, bratří moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho. Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, [kteréž jsou] vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi. Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra vaše pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti, A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje, A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. A lebku spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a v tom bedlivi jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté.“
Co je tedy naším oděním ? Pravda, spravedlnost, evangelium pokoje,víra,znalost Božího slova oživeného Duchem, modlitby a prosby…..
Fyzicky určitě nevezmeme na svázání lano a nepůjdeme na démona jak na Samsona (posedlý v krajině Gadarenských trhal řetězy – Mk 5,3). Démona nesvážeme MY řevem, různými zvuky a poskoky, ale moc síly Pánovy… Ať nedopadneme jak synové Scevy (Skutky 19): „Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, jenž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel. A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili. Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a [o] Pavlovi vím, ale vy kdo jste? A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranění vyběhli z domu toho.“
Jaký byl Pavel ?? Jestli se hádal, tak o království Boží.Tedy [Pavel] všed do školy, směle a svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se a uče o království Božím. A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě [Boží] přede [vším] množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna. A to se dálo za dvě létě, takže všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové. A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy, Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich.
Veškeré služebnosti a dary rozdává Bůh jak chce sám. Může to být podávání vody a pomoci potřebným až po vedení církevních organizací. K tomu nám je dávána moudrost, jak to činit, a autorita Boha. Neznamená to, že nebudou existovat úzkosti a tlaky, může přicházet pokušení méněcennosti, nedostatečnosti a pochybnosti. To vše je součástí života. Máme se poddávat Bohu a vzepřít ďáblu, který od nás uteče. Ne kvůli nám, naší síle, ale kvůli autoritě Boha, který stojí za námi a kterou nám dává. Je třeba mít na paměti, že andělské bytosti nejsou žádná „ořezávatka“ a dosud (až do posledního soudu) stojí mezi námi a Bohem.
Zvěstujeme slovo kříže, které je bláznovstvím tomuto světu a které bývá zakryto chytrákům, moudrým a opatrným. Pavel napsal: „Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící“ (1.Kor.1,21). Mohu být bláznem pro Krista, bláznem pro svou víru, ale nemusím být bláznem ve svém chování a vystupování na veřejnosti. Pavel pokračuje: „Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i vykoupení“ (1.Kor.1,30). Všem lidem má být známa naše střídmost (mírnost) (Fil 4,5).
Život můžeme vést dvojí. Můžeme chodit tělesně a stále ve svých žádostech, které utlumí až zahubí náš duchovní život nebo se budeme živit Slovem Božím, nebudeme chodit v tělesných žádostech, ale v Duchu svatém a budeme každý den proměňovat naší mysl na mysl Kristovu. Pak je nám zaslíbeno slovo: „O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu. A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši“ (Fil 4,6-7). Pavel píše křesťanům v Římě, že království Boží není o pokrmu a nápoji, ale o spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém (Řím 14,17). Koloským napsal: „Protož i my, od toho dne, jakž jsme [to] uslyšeli, nepřestáváme modliti se za vás a žádati, abyste naplněni byli známostí vůle jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní, a byste chodili hodně Pánu ke vší [jeho] líbeznosti, v každém skutku dobrém, ovoce vydávajíce a rostouce v známosti Boží, všelikou mocí zmocněni jsouce, podle síly slávy jeho, ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí, díky činíce Otci, kterýž hodné nás učinil účastnosti losu svatých v světle, kterýž vytrhl nás z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého“ (Kol 1,9-13).
Nikde není napsáno, že život křesťana má být neustálý boj s démony, duchy, svazování… Mnohdy se mysl soustředí více na tuto činnost než zaměření se na Boha a Jeho slávu. Za vším pak stojí nějaký duch, pořád se vidí nějaké protivenství, které se musí svazovat atd. Nedivím se, že se pak se na tyto rádoby bojovníky lepí démoni jak vosy na ocucaný bonbón, mají neustále zdravotní potíže a stále jsou ve střehu. Pak jdou za staršími pro vysvobození aby se za nějaký čas ten kolotoč opakoval. Takovýto život není svědectvím o zdravém životě v Kristu. Aby kolem nás nebylo nějaké zlo, to by jsme museli být z tohoto světa vzati (Jan 17,15). Máme bojovat tam, kde je to potřeba a kde jsme vysláni. My máme přemáhat zlé a ne naopak zlo nás.
Na závěr jen faktická poznámka. Jeden bráška řekl, že shromáždění charismatiků jsou jak Ein Kessel Buntes…(či jaksi tak, opět památka na NDR). Byl bych mnohem raději, kdyby se označení charismatik mohlo vrátit z hanlivého a profanovaného označení extrémně se chovajících křesťanů a vrátit se na označení těch, kteří věří v křest v Duchu svatém a v biblické fungování Ducha svatého i v současné době s platností pro každého, kdo věří v Krista. Bannert Petr
