Grano Salis - Jiný pohled na proroctví o římské říši a nevěstce

poslal Klara

ŘÍMSKÁ ŘÍŠE A NEVĚSTKA
I. PROROCTVÍ A SVĚTOVÉ ŘÍŠE
Je tomu přibližně dva tisíce pět set let, co Bůh dal proroku Danielovi výklad snu babylonského krále Nebúkadnesara o veliké soše (Daniel 2:31-45), představující postupnou vládu čtyř světových říší směrem k budoucnu. Byly to říše: Babylónská, Médsko-Perská, Řecká a Římská. Tyto čtyři říše následovaly po vládě Egypta a Asýrie (Izaiáš 10:24). Danielovo vidění předpovědělo četné detaily těchto říší s tak udivující přesností, že se kritici domnívali, že tato fakta musela být napsána až po jejich nástupu a mnoho let se neúspěšně pokoušeli tato proroctví zpochybnit. Naplnění biblických proroctví přesně podle plánu nás ale ujišťuje o tom, že ta proroctví, která jsou ještě budoucností, budou rovněž splněna. Poslední kniha Bible obsahuje řadu proroctví, která se mají ještě vyplnit. Jsou zaznamenána v seriích vidění daných ve Zjevení apoštolu Janovi. Vidění se týkají šelmy, která představuje Antikrista a obnovenou vládu Římské říše (Zjevení 13:1,2), které právě on bude vládnout.

DANIELŮV VÝKLAD NEBÚKADNESAROVA SNU O VELIKÉ SOŠE (Daniel 2:31-45)

zlatá hlava představuje Babylonskou říši: 605-539 př.Kr.
hruď s pažemi ze stříbra představují Médo-Persii: 539-331 př.Kr.
břicho a boky z mědi představují Řecko: 331-168 př.Kr.
stehna ze železa představují vládu jednotné říše Římské: 168 př.Kr.- 476 n.l.
nohy ze železa a z hlíny až po deset prstů znamenají její rozdělení na Západ a Východ i dnes známé státy

DANIELOVO VIDĚNÍ VLÁDY MÉDO-PERSIE A ŘECKA (Daniel 8:1-22) Babylonská říše pak byla poražena spojenou říší Médo-Perskou (Izaiáš 13:17-19/ Jeremiáš 50:9/ Daniel 5:25-30), kdy skvostný a nedobytný Babylon byl vojenskou taktikou odklonění toku řeky Eufratu protékající městem a vniknutí vojsk jejím korytem, takto jednoduše dobyt. Další světovou mocností bylo Řecko a velký vojevůdce Alexandr Veliký (Daniel 8:21), který velice rychle a často bez odporu zabral velká území (Egypt a přední Asii až po Indii). Poté co se připravoval k tažení do západní Evropy zemřel ve věku 32 let na náhlou horečku, pár dní po opilé orgii. 12 jeho generálů pak bojovalo o jeho říši. Každý z těchto generálů pozvedl meč proti druhému a celá říše se zhroutila ve vnitřních konfliktech. Nakonec vznikly 4 jednoznačná království (Daniel 8:22). 4 generálové, kteří zvítězili byli Kassander (Řecko), Lysimachus (Turecko), Ptolemaius (Egypt) a Seleukos (Sýrie). DANIELOVO VIDĚNÍ VÁLEK A KONFLIKTŮ NÁSLEDUJÍCÍ DOBY (Daniel 11.kapitola) Daniel zde dostává informace o dalším dění po pádu Médo-Perské říše a její porážce Alexandrem Velikým (1-3). Následuje rozpad Alexandrovy říše na čtyři království a popis válečných konfliktů mezi severním královstvím (Seleukovci v oblasti Sýrie) a jižním královstvím (Ptolemaiovci v Egyptě) (4-20). Rovněž je zde zmíněno připojení území Izraele k Sýriii (r.198 př.Kr.) králem Antiochem III. Izrael byl do té doby pod vládou Egypta (Ptolemaiovců) a povstání Židů proti nim umožnilo vítězství Sýrie (14). Dále je zde znázorněn nástup seleukovského syrského krále Antiocha IV. Epifana, který se podvodem zmocnil trůnu a pomocí zrádců vítězí nad Egyptem (21-27). Rovněž obsazuje (r.167 př.Kr.) Jeruzalémský chrám, zasvěcuje ho bohu Diovi a obětuje zde nečistou oběť vepře. Stává se tak předobrazem Antikrista Izraelské doby (28-39), ale postihuje ho náhlý konec (40-45). Poznámka: Bible potvrzuje, že osoba antikrista přijde z oblasti Sýrie (Izaiáš 10:12-14). Jeho pýcha je popsána v předobraze Týrského krále (Ezechiel 28:2-5), kdy toto město bylo tehdy syrským centrem vlády nad světem (Ezechiel 27.kap.). Antikrist by měl pak povstat přímo ze syrského města Ninive (Nahum 1:1,11,12), které postavil zakladatel Babylonu a první vládce světa - Nimrod (1.Mojžíš 10:8-11).
II. ŘÍMSKÁ ŘÍŠE Z čistě historického hlediska byla následujícím královstvím Římská říše. Řím vládl doslova krutou a železnou mocí (Daniel 2:33,40/7:7) a podmanil si postupně celý tehdy známý svět a rozšířil jeho hranice dále na sever i na západ. Město Řím bylo založeno r.753 př.Kr. Předtím obývali toto území Etruskové až do roku 510 př.Kr., kdy byl sesazen a vyhnán poslední jejich král a Řím se tak stal republikou. Ve 4. století př.Kr. byl Řím intenzivně napadán a obsazován Kelty. Ve 3. a 2. století př.Kr. vedli Římané války proti Kartágu a r.146 př.Kr. bylo Kartágo definitivně poraženo. Zároveň se podařilo pokořit i dobyvačné Kelty. Před tím r.168 př. Kr. byla také definitivně poražena i Řecká říše a právě zde nastává období vlády říše Římské. Při vládě senátu a konzulů se začaly kolem r.60 př.Kr. na základě hlubší krize Římské republiky objevovat mezi vojevůdci zastánci samovlády. Nejdříve Pompeius a posléze nejobratnější Julius Caesar, který Pompeia porazil a stal se tak prvním diktátorem Říma, r.44 př.Kr. byl pak zavražděn republikány. To ale nazachránilo podlomenou Římskou republiku a další vojevůdci usilovali o post diktátora. Roku 31 př.Kr. porazil Caesarův synovec Octavianus armády Marka Antonia a Egypta a ujal se vlády. Pod titulem Octavianus Augustus (vznešený) se pak stal prvním oficiálním Římským císařem (do r.14 po Kr.). Železná stehna sochy v Nebúkadnesarově snu (Daniel 2:31-45) znázorňují necelých 500 let postupné vlády Říma nad podmaněnými národy (asi do r.300 n.l.). Dvě nohy ze železa a z hlíny na soše (Daniel 2:41)pak znamenají, že Řím byl rozdělen na Západní a Východní říši (r.395 n.l.), které se pak postupně rozpadly na jednotlivé státy. Zánik velkého římského impéria se datuje k r.476, kdy zanikla Západořímská říše a germáni sesadili posledního Římského císaře Romula Augusta. Celé impérium se pak postupně rozpadalo až do poloviny 15.století, kdy bylo dobito hlavní město Východořímské říše - Konstantinopol (Istanbul). Rozdrobením Římské říše vzniklo 10 národů a jejich značná část dodnes reprezentuje tuto skrytou mocnost, protože element železného Říma je v nohách sochy obsažen až dolů (Daniel 2:42).
Těchto 10 národů se postaralo o to, že se Římská říše zhroutila a rozpadla:

Alemani představují Němce
Frankové představují Francouze
Burgundi představují Švýcary
Suevové představují Portugalce
Saxoni představují Angličany
Vizigóti představují Španěly
Lombardi představují Italy
Barbarské národy Herulové, Vandalové a Ostrogóti (byly po čase vyhlazeny)

Římská říše ale nikdy nebyla jako celek poražena a nahrazena říší jinou a skrytě zde existuje ve formě těchto národů dodnes. V závěru světa znovu povstane jako mocná v Antikristově koalici 10 států (Zjevení 17:12), které znázorňuje konec sochy v deseti prstech na obou nohou (Daniel 2:42-44). Přestože se pak během celé historie snažily různé národy (Arabové, Turci) dobít svět, nikdy se jim nepodařilo založit a zformovat novou říši na místo říše Římské. Pokoušely se o to i různé královské rody, které se mísily do monarchií (Habsburkové), ale ani jim ani posléze Hitlerovi, se to nepodařilo (Daniel 2:43). DANIELOVO VIDĚNÍ VLÁDY MOCNOSTÍ V DOBĚ KONCE (Daniel 7.kap.) Prorok Daniel měl od Boha ve snu vidění, které znázorňovalo mocnosti poslední doby o to těsně před nástupem Božího království (1,17,18). Viděl jak se v budoucím světě zmítaném válkami a konflikty (Jeremiáš 25:32) společně objevují na scéně mocnosti, nesoucí znaky minulých říší (2,3). Daniel je vidí v podobě zvířat, které znázorňují jejich vlastnosti i symboly. Lev s křídly byl symbolem Babylona a představoval jeho sílu a moc (Jeremiáš 4:7). Babylon byl velice mocným královstvím (Daniel 2:37,38) s velikou kulturní úrovní i slávou (4).
Medvěd představuje Médo-Persii (Amos 5:19) a svým postavením naznačuje větší moc jednoho z obou národů. Médo-Persie si musela podmanit (jako když medvěd tlapami pošlape) tři národy bývalých říší (Egypt, Asýrie, Babylon), aby se mohla ujmout moci (5).
Čtyřhlavý levhart s křídly představuje hbitost a rychlost (Jeremiáš 5:6) nástupu říše Řecka, která se pak rozdělila na čtyři království (Daniel 11:3,4) (6).
Čtvrté zvíře s deseti rohy, které nemá podobu žádného konkrétního živočicha, představuje mocnost Říma. Je naprosto odlišné od předešlých zvířat a má mimořádnou a ničivou moc (Daniel 2:40). Rozpadá se pak na deset království (7,19,20,23,24). Mezi nimi povstává ještě jeden roh, který představuje Antikrista a zároveň i mocnost, která vyhlazuje tři národy z deseti, na které se rozpadla Římská říše (8,20,21,24,25).
Po krátké sedmileté vládě v době konce (Daniel 2:44/9:27), konečné porážce, odsouzení a zničení Antikrista (Zjevení 17:10,14/19:20) pak povstává Kristovo Boží království (Zjevení 20:6) (9-14,26,27). NÁSTUP OBNOVENÉ ŘÍMSKÉ ŘÍŠE V DOBĚ KONCE V KNIZE ZJEVENÍ Janovi byl ve Zjevení Bohem ukázán nástup bezbožné světové mocnosti v době konce (Zjevení 13:1-3), která nepředstavuje nic jiného nežli vládu obnovené Římské říše z proroctví Daniele (Daniel 7:7). Zde v podobě sedmihlavé a desetirohé šelmy se znaky říší Řecka (levhart), Médo-Persie (medvěd) a Babylona (lev) a znázorňuje definitivní Antikristovu světovládu (Daniel 7:25) v koalici deseti států (rohů), na které se v minulosti Římská říše rozpadla (Zjevení 17:8). Janovi je pak i dán výklad symbolů hlav a rohů (Zjevení 17:7-13). Sedm hlav představuje vládu světových mocností vzhledem k času Janova zápisu (za vlády Říma):

5 hlav - Egypt, Asýrie, Babylon, Médo-Persie, Řecko (Izaiáš 10:24/ Jeremiáš 50:17/ Daniel 2:31-45/ 8:20,21)
6.hlava - Řím Janovy doby (Jan 11:48)
7.hlava (8.) - obnovená Římská říše s vládcem *****m (Daniel 7:7,8/ Zjevení 13:1). Deset rohů představuje unii deseti států nebo celků, které se podřídí Antikristu a ujmou se s ním společné vlády nad světem. Půjde zřejmě o unii nově uspořádaného světa (Izaiáš 10:13). Kniha Zjevení rovněž popisuje náboženskou stránku této budoucí světovlády. Tento protibožský systém Antikristovy vlády dává nejdříve náboženskou moc vytvořené celosvětové církvi-nevěstce (Zjevení 17:1-6,15,18), kterou po čase zlikviduje (Zjevení 17:16,17) a vytvoří si vlastní náboženství (Zjevení 13:11-13).
III. ŘÍMSKÁ NEVĚSTKA
Římský císař Konstantin vydal r.313 Milánský edikt, který ukončil kruté pronásledování křesťanství a r.321 pak bylo v Římě křesťanství prohlášeno za státní náboženství. Takto začíná nástup státní římské církve, která postupem času získává stále více pravomocí až do té míry, že začíná ovládat i politickou oblast dění. V této době dochází i k náboženskému rozdělení Římské říše na Západní (římskokatolickou) s hlavním městem Římem a Východní (pravoslavnou) s hlavním městem Konstantinopolí. Mocnost římské církve pak definitivně vládla od roku 538, kdy byli dolikvidovány tři národy: Herulové, Vandalové a Ostrogóti, kteří odporovali tomuto římskému náboženskému systému (Daniel 7:8,24). Od té doby postupně papežové ovládali celý Řím i s jeho okolím a posléze i územní celky v Itálii, známé pak jako Papežské Státy. Papež Innocent III. zrušil r.1180 Římský senát a určil, že celá administrace Říma bude přímo pod jeho kontrolou. V Katolické Encyklopedii čteme: "V Římě, zvaném město sedmi pahorků (Zjevení 17:9,18), se nalézá celé území státu Vatikán." Je zajímavé, že Řím byl rovněž známý jako Babylón (1.Petr 5:13). Je jen jediné město na světě, které je duchovní mocností a mohlo tak páchat smilstvo s králi země (provázanost se světovou politikou - Zjevení 17:2) i smilstvo náboženské (Panna Maria, obrazy, sochy, relikvie, tradice i ekumena s jinými náboženstvími - Zjevení 17:4-6). Tím městem je Řím, hlavní město Římského katolicismu, který o sobě tvrdí, že právě on je pravým křesťanstvím. Takto se na další léta historie převléká skrytá mocnost Římské říše, která pak skrze papežství násilně ovládá vyspělou část evropského světa. Podmaněná území byla nazývána Svatou říší Římskou a na post císaře byli postupně jmenováni panovníci jednotlivých zemí. Žena z Janova vidění je též oblečena do purpuru a šarlatu (barvy katolických biskupů a kardinálů) a ověnčena bohatstvím národů, je i opita krví svatých a mučedníků Ježíšových (Zjevení 17:4-6). Po staletí bylo odmítání poslušnosti papeži, kacířstvím trestaným smrtí. Jeden vedoucí katolický profesor církevní historie v devatenáctém století přiznal: "Od roku 1183 církev tvrdila, že každé odstoupení od jejího učení musí být potrestáno smrtí, a to smrtí nejkrutější, smrtí ohněm." Již od začátku papežské vlády existovali křesťané, kteří odmítali oddanost Římu a byli po miliónech vražděni. Každý ví o křížových výpravách, které měly za cíl dobýt Svatou Zemi Izrael, ale jen málokdo ví, že po celé Evropě byly organizovány ještě početnější výpravy, určené k vyhlazení křesťanů, kteří se v poslušnosti Bohu i Bibli (byla papežem zakázána roku 1229) nechtěli podřídit autoritě papežů. Tím se stala Římská církev předobrazem antikrista křesťanské doby. Římské papežství pak plně vládlo nad světem 1260 let (Zjevení 12:6) a to do roku 1798, kdy vliv papežství zrušil Napoleon. Ten také pak roku 1806 donutil posledního císaře Svaté říše Římské Františka II., vzdát se definitivně tohoto titulu. Roku 1870 pak Řím a ostatní Vatikánem řízená území byla nakonec dobyta armádou čerstvě spojené Itálie. Tento stav ale netrval příliš dlouho a Papež Pius XI. a jeho kardinálové přijali fašistu Mussoliniho jako muže vyvoleného Bohem a zakázali věřícím své církve odporovat jeho politice. Na oplátku Mussolini podepsal v roce 1929 s Vatikánem dohodu, která ustanovila Římský katolicismus jediným povoleným náboženstvím v Itálii. Vatikán tak zakrátko obnovil svůj vliv a Římská mocnost tak dodnes nezanikla. VATIKÁN v pozici církve "nevěstky" velmi aktivně spolupracuje na vytváření "Nového světového řádu" pro nástup Antikrista - Papež oslovil světové politické vůdce s tvrzením, že lidé světa již uznali absolutní autoritu Říma tím, že slaví na místo soboty neděli. Jediní lidé, kteří neuznávají autoritu papeže jsou bibličtí křesťané a Židé. To je důvodem proč Vatikán neuznal stát Izrael. Dekrety Tridentského Koncilu, které II. Vatikánský koncil probíhající v letech 1962-65 potvrdil, obsahují přes stovku zápisů proklínajících všechny evangelikální křesťany pro neochotu přijmout katolická dogmata a autority. Římsko-Katolická církev též prohlašuje, že její členové zaujali místo národa Izraelského a jsou tím pravým Božím lidem a že Řím je tudíž oním novým Jeruzalémem (Zjevení 21:2). Katolický Řím si navíc připisuje tituly, které Bůh Jeruzalému dal: Svaté Město, Město Boží a dokonce Věčné Město. - V roce 1952 byla vytvořena aliance, která poprvé v historii spojila Ilumináty (Luciferiány-osvícence), Vatikán a Svobodné zednáře (luciferiánská sekta), aby přivodili Nový světový řád. - Papež v současnosti vede největší ekumenické hnutí v historii, za účelem sjednocení všech náboženství pod Římské vedení. V roce 1986 a 2002, papež Jan Pavel II. svolal do italského Assisi vůdce největších náboženství světa, aby se modlili za mír. Mezi nimi byli uctívači hadů i ohně, spiritisté, animisté, budhisté, muslimové, hinduisté a severoameričtí čarodějové. Papež řekl, že se všichni modlili k jednomu Bohu a že jejich modlitby vytvářeli duchovní energii, která měla přinést nové klima pro nastolení míru. - Vatikán založil Centrum pro modlitby a úsilí za mír papeže Jana Pavla II. v New Jersey. Centrum bylo založeno jako součást papežova nového mírového plánu, který sjednotí svět. Má dvě úlohy: (1) Vzdělávat katolíky a jejich děti, aby přijali Nový světový řád. (2) Poskytnout prostor pro umístění počítače, který bude řešit problémy světového míru a kde se budou vypracovávat studie pro mírová řešení budoucích problémů, které by mohly ohrozit světový mír. Počítač je propojen se všemi hlavními městy světa přes satelit. Všechny národy souhlasily vzdát se své suverenity ve prospěch papeže a přenechat řešení svých budoucích problémů počítači. Ovšem, to nebude v platnosti dokud Nový světový řád nebude veřejně vyhlášen. Papež rovněž tvrdí, že vlastnická práva nejsou považována za skutečná práva a vyhlašuje, že pouze Vatikán ví co je pro člověka dobré (Jeremiáš 29:11)." - V září 1993 se konal v Chicagu "Náboženský parlament světa". Setkali se zde zástupci 130 náboženství včetně zástupců Světové rady církví a dominantní Římskokatolické církve. 5. září 1993 podepsali deklaraci, která vyzývá ke spojení všech náboženství. Výsledkem jsou již v současnosti velmi běžné společné bohoslužby zástupců světových církví. Vatikán tím odsouhlasil ďábelské lži o možnosti spasení i skrze víru v jiných náboženstvích, nežli jen v křesťanství skrze oběť Ježíše Krista (Skutky 4:11,12). - Jeden katolický historik 18. století napočítal 95 papežů, kteří prohlašovali, že mají božskou moc sesazovat krále i císaře a prohlásil: "V průběhu celého středověku byla moc Říma tak silná, a to v duchovní i světské oblasti, že překonávala nakonec i to, co bylo v možnostech římských císařů." - Prohlášení 1. vatikánského koncilu z r.1870 platné i dnes říká, že papež je ve věcech víry neomylný (Římanům 3:4). Hlava katolické církve si tak přivlastňuje řadu privilegií, která patří jedině Bohu. Nechává se nazývat Svatým Otcem (Matouš 23:9) a nechává se uctívat klaněním a líbáním ruky (Lukáš 4:8). - Papež tvrdí, že je zástupcem Krista na Zemi a hlavou celé Kristovy církve (Efezským 1:22). V roce 1439 v církevním směnu ve Florencii bylo prohlášeno, že římský papež je následovníkem blahoslaveného Petra (Skutky 10:25,26/ Galatským 2:9/ 1.Petr 5:1): VICARIVS FILII DEI (číselná hodnota je 666) - zástupce Ježíše Krista. Samotný titul papeže znamená - na místo Krista. Dokonce se tady hovoří, že je nad apoštoly a že všechna jména, která jsou v Písmu vztahována na Ježíše Krista se vztahují také na papeže (Jan 10:33).

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace