Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Blažej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 10, článků celkem: 16320, komentáře < 7 dní: 572, komentářů celkem: 408440, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 319 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Myslivec
brusle7
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110976258
přístupů od 17. 10. 2001

Povzbuzení: Vzájemná snášenlivost, láska, pokoj, povzbuzování a napomínání
Vloženo Pátek, 14. duben 2006 @ 11:24:47 CEST Vložil: Standa

Zamyšlení Čtyři pravidla pro vynikající vztahy Koloským 3:12-17      Dva přátelé šli spolu po poušti. Najednou se začali hádat a jeden z nich dal druhému facku. Ten zarmoucený napsal do písku slova: Dnes mi dal nejlepší přítel facku.“ Pokračovali, ale cestou se dostali k oáze a rozhodli se že se v jejím jezeře občerství.     

Ten který byl fackován skoro utonul, ale jeho přítel ho vytáhl na břeh. Po tom co se vzpamatoval, ten zachráněný napsal na kámen slova: Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život. Druhý se ho zeptal: když jsem tě uhodil, psal jsi do písku, ale teď jsi to napsal na kámen. Proč? Ten který to napsal mu odpověděl: Když jsme zranění, musíme to napsal do písku, a větry vymažou vzpomínku naší bolesti. Ale když někdo nám činí dobro musíme to vyrýt na kámen, aby vzpomínka tohoto skutku mohlo setrvat, nesmazatelně. Začni také i ty psát své trápení do písku a vyryj radosti na kámen.
Položme si dnes otázku: neděláme to náhodou obráceně? A pak o ten kámen pořád zakopáváme? Jestliže chceme budovat vztahy musíme se naučit psát strasti do písku a radosti vyrýt na kámen. Ježíš psal také na zem, když dal té ženě která podle zákona měla zemřít, druhou šanci. Je důležité abychom se drželi pravidla už daná pro náš společný život ve sboru. 1. VZÁJEMNÁ SNÁŠENLIVOST (3:13A) K čemu máme být tolerantní? Toto slovo je ihned ve spojení s odpuštěním, to znamená, že máme být tolerantní k lidem a jejich zranění. V Boží rodině se máme snášet „Snášejte se navzájem v lásce“ Efe. 4,2 Snášenlivost, shovívavost nebo tolerance. Do slova to znamená zadržovat; snášet; zdržet se; nést; ovládat. Na něco se často zapomíná: je mnoho věcí o každém z nás které druzí musejí snést. Lidi musí snášet hodně věcí, když s námi jednají. Každý člověk..., má nějakou slabost, nějaké nepřitažlivé chování, nějaké špatné chování nebo netaktní zacházení. Každý je vinen nějakým zanedbáním, nějakým selháním, nějakým zlozvykem nebo nějakým znervózňujícím chováním. Dobré chování občas znamená snášet špatné chování druhých. Zkrátka každý z nás má něco co druhého muže vytáčet. Nikdo není výjimkou. My potřebujeme, aby druzí s námi měli trpělivost a snášeli naše neslavné stránky charakteru. Sbor je místo, kde se naučíme se navzájem snášet. Pokud někoho musíš občas snášet, buď si jistý, že někdo musí snášet také tebe. Snášenlivost je něco co chceme od druhých, ale nevždy je to, co chceme také dát. Nicméně, je to nezbytné pravidlo v Boží rodině. Další pravidlo vztahů v Boží rodině je: 2. VZÁJEMNÁ LÁSKA (3:14) „především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti“. 3:14 Láska agape je tady nazývána nejdokonalejší pouto. Ta spojuje všechno v Boží rodině k dokonalosti. „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala“ Fil 1:9 Aby se taková láska rozhojňovala nebo zvětšovala musíme ji v sobě mít. Víte jak ji Bůh konkrétně v nás rozhojní? Bylo by to fajn, kdybychom se večer za více lásky modlily a ráno vstali s plnou nádrží, ale nemyslím že tak to funguje. Je jednoduché milovat lidi, kteří jsou nám podobní a přemýšlí stejně jako my. Jeden z principů toho jak Bůh jedná když nás chce něco naučit, je že nás postaví do opačné situace. Když nás chce naučit milovat, přináší nám do života lidi, kteří nejsou moc k milování. Ano učí nás milovat tím že nás nechá praktikovat na „nemilujících“. My se naučíme opravdově milovat tím, že milujeme toho podivného kolegu v práci, nebo přísného úředníka s kterým musíme jednat. Lidé potřebují lásku. Obzvlášť, když si ji nezaslouží. „Láska začíná tam, kde se potřeba druhého člověka stává důležitější, než tvá vlastní.“ - Lao Wei. Láska není nic jiného než naplňovaní potřeby druhého. „Láska je schodištěm, po němž se blížíme k Boží podobě“ –F. Schiller. A to je to, čeho nakonec dosáhneme když milujeme budeme nejen blíže Bohu ale odrazí se v nás jeho obraz lásky. 3. VZÁJEMNÝ POKOJ (3:15) „Ať ve vašem srdci nakonec vždy zvítězí Kristův pokoj, jak to má být u těch, které on spojil.“ Kol 3:15, SNC V tomto verši mezi řádky já čtu, že vztahy jsou někdy narušené, proto tam máme slovíčko „nakonec“. Vztahy se budují snášenlivostí, odpuštěním láskou, ale také pokojem. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří působí pokoj, vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako ke svým dětem“ Mat 5:9 (SNC). Toto pravidlo pokoje nám říká, že nakonec přes všelijaké, roztržky, neshody, nesouhlasy a nelibosti, které mohou mezi bratry a sestry nastat, má zvítězit Kristův pokoj. Důležité není zda nemáme žádné problémy, ale Bible říká že ve sboru je důležité Boží vítězství. Naše starost je často ne „Co zvítězí?“, ale KDO? A snažíme se ze všech sil, abychom to byli my. A tady začíná špatná cesta, která ničí vztahy. V neshodách, které máme někdy mezi sebou, chceme zvítězit my: to je naše pravda, náš názor, náš pohled, naše stanovisko. „Když je tvým jediným nástrojem kladivo, každý problém začne vypadat jako hřebík.“ Proč vám toto říkám? Pravidlo pokoje, je pravidlo které má vést k harmonii a souladu. Aby tomu tak bylo, musíme se vzdát naší pravdy, našeho vítězství, a změnit výhybku a nastoupit cestu, která má za cíl „vítězství Kristova pokoje“. To má být náš cíl ve vztazích „aby v našich srdcích zvítězil mír Kristův“. To je také nevětší vítězství. • Židům 12:14 „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ • Jakubův 3:18 „Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“ Jedno z těchto ovocí pokoje ve sboru, které sklidíme když rozséváme pokoj je jednota a vděčnost. Chceme větší jednotu? Ta se nezíská příkazem, tím že se tak nazýváme. Dokonce se nezíská ani když se na ni soustředíme. Jednota je křehká rostlinka, která kvete a roste jen ze semínka pokoje. Pokoj a jednota ve vztazích jsou spojené nádoby. Jedna z druhé roste a doplňují se navzájem. Proto Pavel řekl: 1 Tes 5:13 „Žijte mezi sebou v pokoji.“ Řím 4:19 „A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.“ Tento verš nás povede k pravidlo číslo čtyři: 4. VZÁJEMNÉ (UČENÍ) POVZBUZOVÁNÍ A NAPOMÍNÁNÍ (3:16) NBK Kol 3:16 „Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti. Vyučujte a napomínejte jedni druhé“. SNC – „Mějte stále na paměti Kristovo učení; jeden druhému pomáhejte k jeho lepšímu pochopení a vzájemně se moudře napomínejte.“ Vztahy mohou růst jedině za předpokladu povzbuzovaní a napomínání. To první je většinou příjemné, to druhé ….nutné. Co nám brání se napomínat! My to dobře víme: strach že se to obrátí proti nám, obavy z nepochopení. To je pochopitelné. Nepochopitelné a závažné je, lhostejnost, postoj: co je ti do toho, nemáš na to právo mě kárat, no dovol! Takže účet napomínání říkáte, že musíme dorovnat, proto vyhlásím dnes den napomínání!!! Jenže takto to nefunguje! Nejprve se musíme naučit povzbuzovat. Z praxe to říkám, že tam kde je dostatek povzbuzení a dobrý vztah se obvykle přijímá i napomenutí. Tam kde druhému dodáme odvahu, máme sami odvahu ho také varovat. Napomenutí nemá být něco fuj, nebo „ty, ty ty“ ale slova, která vychází především z lásky k danému člověku, napomenutí je projevem přátelství a důvěry. Proto jsou důležité láskyplné vztahy, abychom si mohli pravdu do očí říct, a přesto nebýt naštvaní. Potom napomínání nebudeme vnímat jako útok, ale jako projev že tomu druhému na jeho dobro duchovně i duševně záleží. Napomínání je ale také varování před hříchem a někdy dokonce konfrontování s ním a tady se ukáže každý jak na tom je duchovně. Někdo se urazí ihned, práskne a končí se vším …to o nějaké duchovní hloubce vztahu s Pánem určitě nesvědčí, ale co dělat? Praxe je taková, že nevždy napomenutí ten druhý přijímá, a my jsme zklamaní a už nemáme odvahu z ulity vyjít ven. Vím jak to je; ale jiná cesta není než se vrátit k tomu co Kristus o napomínání řekl u Mat 18:15-17. „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.Nedá-li si říci, přiber s sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“ „Když si ani tak nedá říci, pověz to shromáždění věřících. Když neuposlechne ani je, ať je vyloučen. (SNC)“ Pokud jde o hřích, Kristus říká že řešení se má hledat mezi čtyřma očima, potom mezí 6-8, a potom před zrakem celého shromáždění. Ano další verše říkají, že církev má moc od Pána tyto věci řešit. Nevždy v církvi se nám podaří žít Boží standard, a uznejme že také nevždy jsme ochotní udělat první krok. K povzbuzování udělat první krok, znamená pokora. Vždyť druhého uznáme a utvrdíme. První krok v napomínání znamená odvaha. Vždyť nám jde o dobro druhého a nemůžeme mlčet. Nemůžeme ho nechat jít čelem do propasti. Bratrská láska se projevuje ochotou o sporech mluvit a najít cestu k pokání a smíření. Jaké jsou předpoklady, zásady nebo pravidla? Vzájemná snášenlivost, láska která naplní potřebu druhého , pokoj který zvítězí a vzájemné povzbuzovaní a napomínání. „Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu.“ 1 Tesalonickým 4:1

"Vzájemná snášenlivost, láska, pokoj, povzbuzování a napomínání" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.24 sekundy