Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Blažej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 10, článků celkem: 16320, komentáře < 7 dní: 563, komentářů celkem: 408431, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 167 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Myslivec
brusle7
Willy
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110975529
přístupů od 17. 10. 2001

Lze tanec dervišů spojovat s dnešní dobou?
Vloženo Pondělí, 27. březen 2006 @ 15:08:59 CEST Vložil: Standa

Zajímavosti Faná-mystický tanec Džalal-ud-dína Rumího   Každým rokem v prosinci, v den jeho smrti, začíná v Konji festival. Za zvuku flétny a bubínků, za zpěvu extatických písní tančí dervišové své tance. V hlubokém, vytržení dosahují stavu Fana-spojení se svým Stvořitelem....



Je jen málo zemí, jež prošly takovými změnami jako právě Turecko. Je historickým mostem mezi Východem a Západem, Evropou a Asií. Téměř každý z národů, které vstoupili na půdu této mnohotvárné země, zde zanechal stopu- od Akkadů, Asyřanů, Chetitů a Řeků až po Alexandra Velikého a Římany, ale také Byzance a Osmany.
Historické a kulturní bohatství Turecka representuje celá rada mešit, kostelů, starobylých měst a dalších historických a archeologických lokalit.
Snad jeden z největších duchovních a filosofických velikánů, který žil a působil v Turecku, byl perský básník, filosof a učenec Džalál-ud-dín Rúmí, kterého turci přijali za svého. I když se narodil v Persii, převážně celý svůj plodný život pro žil v Turecku, ve městě Konja, které leží asi 260 km jižně od hlavního města Ankary.
Hlavní zajímavostí Konji je modrá mešita a museum, kde sídlil mystický řád dervišů Mevlána, který po smrti Rúmího, založili jeho nejbližší žáci. Nad vchodem do musea je nápis ještě zdoby, kdy žil Rúmí:

Přijď znovu a zase! Přijď ať jsi kdokoli, nevěřící nebo zapálený vírou. Náš chrám není místo, kde člověk ztrácí naději. Dokonce i když tisíckrát porušíš svou přísahu, přijď, přijď takový jaký jsi!

V té době přicházelo z blízkého okolí i ze vzdálené ciziny mnoho příznivců a učenců, aby vyslechlo jeho učení a kázání.


Ale řekněme si něco více o životě Džalál-ud-dína Rúmího.Tento velký učenec, filosof, básník a mystik žil v letech 1207-1273.Jeho láska k lidem neznala hranic. Když byl otázán nedlouho před svou smrtí, čeho dosáhl ve svém životě, odpověděl :
Nemohu říci nic jiného, než tato slova: Byl jsem spalován, pálen, hořel jsem boží láskou.


Džalal-ud-dín žil životem učence, který si cenil jak rozumu, tak i lásky k Bohu. Byl to muž vznešeného rodu, jemných způsobů, skvělý učitel a výmluvný kazatel. Vážili si ho všichni-sultán,lid, učedníci a žáci. Tisíce podobných učitelů žilo před ním a přišlo i po něm, ale marně bychom hledali takového, který by zůstal v paměti všech. Jako čtyřletému dítěti mu v Nišápuru požehnal stařičký básnik a mystik Faríd-ud -dín Attar. Z rysů dětské tváře předpověděl oheň, který jednou zažehne jeho srdce boží láskou.

Téměř do svých dvaceti let byl s rodiči neustále na útěku. Otcovy neshody a jeho blízkých příbuzných s panovníkem jej a jeho drahé vyhnaly z rodného Balkhu v Persii. Přesídlili do Bagdádu. Před nebezpečnými mongolskými nájezdy se stěhovali do Sírie, která však také nebyla dosti bezpečná a nakonec se uchýlili na sever, do nejzazšího cípu Malé Asie. Útočiště nalezli ve městě Konja /Konya/, hlavním sídle tehdejší Seldžucké říše.
Džalal-ud-dín žil v Konji klidným životem jemného učence, theologa a mystika. Neměl vnějších starostí. Jeho sláva rostla. Takto žil do svých čtyřiceti let, milována uctíván světem.
Ale jednoho dne udeřil do jeho života blesk. Objevil se zanedbaný a špinavý derviš.Přišel a nikdo nevěděl odkud. Nikdo jej neznal. Byl příkrý a cynický. Jeho slova byla jako oheň. Výskal, plakal, modlil se a spílal.Všechny jeho projevy vyzařovaly jen jedno.
Bůh je všechno, ty i já, to i ono.
Jejich setkání bylo setkání dvou oceánů. Divoký příval vod strhával staré břehy a hnal mohutný proud novými cestami. Bylo to zář, která vyšlehla. První paprsek poznání pronikl temnotou vědomí a probudil srdce a lásku hledajícího. Šamsí Tabrízi našel Džalal-ud-dína a Džalal-ud-dín našel Šamsí Tabrízího. Sekali se a nikdo více je od sebe neoddělil. Džalal-ud-dínovu duši rozpálily plameny a jeho nitro se naplnilo něčím, o čem dříve ani neměl tušení. On , v jehož žilách kolovala královská krev Chorásánšáhů, on, který ovládal všechno vědění té doby, se potácel jako opilý, byl jako stín před nevázaným divokým pobudou.
Když Šamsí Tabrízi volal ve svatém vytržení do davu: Není Boha kromě Boha a Šamsí Tabrízí je jeho prorokem.
Džalal-ud-dín mu dobře rozuměl, protože věděl, že opravdový Boží opilec, je mimo vnější projevy. Jednoho dne, kdy jeho běsnění bylo už neúnosné, zmizel.

Úpěnlivé volání Džalal-ud-dínovo ho až po čase přivedlo zpět do Konji. Džalal-ud-dín jásal a odevzdal se celou osobností ohni zbožňovaného Mistra.Nesmlouvavá smělost derviše podněcovala nová pohoršení a nové problémy na veřejnosti.Jednou se strhla bitka. Zúčastnil se jí i Džalal-ud-dínův syn. Od té doby již o Šamsí Tabrízím nikdo neslyšel. Nenašlo se ani jeho tělo.
Bylo to největší rána v životě Džalal-ud-dína Rúmího. Ale pocítil, že Džalal-ud-dín se stal Šamsí Tabrízím, jejich duše splynuly. Ani smrt je nerozdělila. Džalal-ud-dín se rozezpíval, ale byl to Šamsí Tabrízí.

Jsem jarní rozbřesk,
Jsem večerní vánek.
Jsem šumění hájů,
jsem příval mořských vln,
jsem stěžeň, kormidlo, kormidelník i loď,
jsem korálový útes, o který se ztroskotává.
Jsem ptáčník, pták i síť.
Jsem obraz i zrcadlo,
jsem zvuk i ozvěna.
Jsem strom života
a papoušek , který na něm sedí.
Jsem mlčení,myšlenka, jazyk a zub,
Jsem dech flétny,
jsem lidský duch,
jsem jiskra v kamení,
jsem třpyt zlata v kovu.
Jsem réva, lis, víno i opojení,
jsem pijan i krčma
jsem pohár z křišťálu.
Jsem svíčka
a noční můra, jež krouží kolem svíce.
Jsem růže a slavík růží zmámený.
Jsem lékař, nemoc, jed i protijed,
jsem sladké i hořké,
jsem žluč i med.
Jsem válka a mír,
jsem porážka i vítězství,
jsem město i jeho obránci,
hradba i útočník.
Jsem vápno a zednická lžíce a trhlina,
jsem základní kámen a štít.
Jsem dům blahobytu a jeho sutiny.
Jsem lev,jelen, jehně a také vlk,
jsem pastýř,
který všechny zavírá do jedné stáje.
Jsem počátek stvoření, jeho trvání i ničení,
jsem šňůrou,
na které jsou navlečeny
všechny světy.


Džalad-ud-dín zemřel 17 prosince 1273. Na jeho náhrobku je napsáno: Po mé smrti nehledejte můj hrob na zemi. Můj hrob je v srdci moudrých mužů!

Na památku svého mistra založili jeho žáci dervišský řád Mevlána / toto slovo vyjadřuje jedno ze jmen Alláha a také znamená, náš učitel./

Každým rokem v prosinci, v den jeho smrti, začíná v Konji festival. Za zvuku flétny a bubínků, za zpěvu extatických písní tančí dervišové své tance. V hlubokém, vytržení dosahují stavu Fana- spojení se svým Stvořitelem. Tento divoký, vířivý tanec vychází z filozofie, podle níž základ existence spočívá v otáčivém pohybu (otáčejí se elektrony a protony v atomech, naše planeta a podobně). Tanečníci se pomalu roztáčejí a začínají vířit po podlaze. Pohyb na levé patě je čím dál rychlejší. S každou otáčkou se přibližují duševnímu spojení s bohem a oprošťují se od tohoto světa. Jsou oblečeni do dlouhých bílých rób, na hlavě mají kuželovité plstěné klobouky. Během tance se modlí a pažemi naznačují otvírání koránu a jednotlivých súr.


"Lze tanec dervišů spojovat s dnešní dobou?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 4 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Lze tanec dervišů spojovat s dnešní dobou? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Úterý, 28. březen 2006 @ 09:17:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svatý tanec, se používal dávno, také v koptické církvi se udržuje. U ´nás´ ještě do VI. století - podle dochovaných sošek chrámových tanečnic - byl součástí bohoslužeb.
Ale v primitivních dobách po zániku Římské říše se používaly všechny zprávy jako závazné. Drobty starého vědění se aplikovaly hlava nehlava, a tak příběh Herodiady, Herodese a Jana Křtitele působil odpor proti tanci.
Tanec se provozoval už jen profánně při zábavách. Potom ve XIV. a XV. století při tanci bujely nemravnosti a kazatelé bojovali řečí proti tanci.
Doba se změnila, ale klérus někde bojuje proti tanci dodnes, zvlášť protestantský. U nás v ČR v Jednotě Českých bratří, u baptistů a podobně je tanec nepřípustný. Jen jako ozvěna z doby a situace XV. století. Katolíci proti tanci nic nemají.
Šlechta i sedláci tancovali pro zábavu. Jsou i cechové tance řemeslníků, havířů, vojáků, dnes jako folklorní prvky. Sám francouzský král vystupoval ve dvorních představeních, většinou v roli Slunce.
Nemravnost se najde jinde, naopak je tanec zasažen šířenou nemravností. Viz film Dirty dance s nevhodným překladem ´hříšný tanec´. Správněji by bylo ´negalantní´, porovnej ze slovníku výrazy gentleman farmer a dirty farmer.
Gentleman farmer je statkář, který řídí hospodářství a sám nepracuje. Naproti tomu dirty farmer si ´umaže ruce prací´, pracuje na statku také. The dirt = prach, dirty = zaprášený, špinavý. Tedy spíše ´umazaný tanec´, nebo ´neučesaný´.
Na filmu z koptské slavnosti jsem viděl toto: řady tancujících se nejprve pomalu otáčely, dlaň před sebou ve výšce očí, jako by listovaly nebo četly v knize. Potom se zrychlovaly. Bylo to jako stylizované čtení a pohroužení do soustředění. A podobné jako čtení naznačování tancem v Turecku.



Re: Lze tanec dervišů spojovat s dnešní dobou? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Úterý, 28. březen 2006 @ 09:52:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdyby někdo nevěřil o tom, že byly chrámové tance, najde něco v knize David Talbot Rice: O byzantském umění, tam je fotografie dvou sošek chrámových tanečnic ze VI. století.



Re: Lze tanec dervišů spojovat.. ? a o povahách (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 13:21:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na příkladě Džalala Rúmího a Šamsího- Tabrízího je současně vidět zvláštní shoda s učením starých národů o dvou lidských typech – uspořádaný a dynamický.
Stručně tyto protiklady:
Apolón a Bakchus, Konfucius a Lao-ce, Apolón a Artemis. To bylo stručně, jakoby „šiframi“ Rozvedeněji: F. Nietzsche objevil v Řecku dva odlišné typy přístupu a dozrání osoby: Uspořádaný Apolón, symbol harmonie, a naproti tomu nevázaný Bakchus, orgiastický pijan, dynamický a veselý princip. Pro Nietzscheho to byly dva prototypy jednání. Rozšířil to na všeobecný postup (jakoby jiné dvojice extrémů neexistovaly). Přejímají to psychologové a v některých testech se ptají: dáváte přednost Palackému nebo Husovi, a z toho chtějí vydolovat, zda respondent je nakloněný intelektuální, resp. uspořádané podobě osobnosti (vzor Palacký) nebo dynamickému přístupu (vzor Hus). Že to nestačí pro vysvětlení lidských povah, je zřejmé.
Ale u Rúmího je to vidět: jemný intelektuál, uspořádaný Rúmí a jeho protějšek Šamsí- Tabrízí, nespoutaný, spontánní. Oba protipóly.
Podobně u Číny: klasický, dokonale uspořádaný Konfucius, učitel morálky (tvrdil: „morální stát začíná u morálního jedince – morální jedinci tvoří morální rodiny, ty tvoří morální obce, morální obce tvoří morální stát“) a přirozený Lao-ce, který zdůrazňoval, že vše má proudit v přirozených mezích, nenásilně. Vzdělanci ve staré Číně často vstupovali do státních služeb, zvláště z konfuciánsky laděných rodin, ale mládenci z rodin s taoistickou výchovou dávali někdy přednost volné tvorbě básní na rodovém statku a nestarali se o řízení a úřady ve své zemi. Pro státní správu byli neupotřebitelní, i když měli vzdělání.
Dávali přednost meditaci, umění a volnému utváření osobnosti. Nebyli by z nich dobří vojáci, správcové, inženýři, zato byli nedostižní v poezii a filosofii.
A jaká dvojice je Apolón a Artemis? Ona, patronka řemeslníků, ztvárňující surový mateiál je příkladem pro síly přírody – ještě nezpracované, zatímco Apolón představuje harmonii, uspořádanost, výsledek. Oba jsou sourozenci, tedy neoddělitelní. Surovina a tvorba, materiál a výsledek.
Tak se není co divit, když se našly dvě osoby s odlišnou povahou – Rúmí a Tabrízí - a padli si oba do oka.



Re: Lze tanec dervišů ...? aneb kult JEN SLOVA (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Neděle, 09. duben 2006 @ 16:04:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdá se že monoteistická náboženství nemají v lásce tanec. Je to přece vzdálené od jednoduchosti vzývání Boha slovem.
Ve skutečnosti se zdá, že i za Šalamouna byly tance při oslavách…
Islám postoupil do Indie ve vlnách a dvě silné jsou v sedmém století a v 16., kdy vznikla dynastie Mogulů, která dovolovala ctít si také panovníka.
Co udělali s domorodou tradicí tance?
Odpověď dává historie tance Kathak.
´´Kathak, klasický tanec Severní Indie byl na počátku předváděn v chrámech jako vzývání a oběť bohům. V době mughalské okupace byl tanec v chrámech zakázán a přesunuje se na knížecí nádvoří,…. Tanec Kathak má své kořeny až ve staré severní Indii a pochází od nomádských bardů známých jako Kathaks, nebo-li vyprávěči pohádek…..
Vedle elementů čisté techniky zůstává kathak i nadále převyprávěním mýtů a legend starověké Indie …. Tanec ve své vyprávěcí části interpretuje lidské emoce a může se stát originálním podkladem pro divadelně poetický výraz. ´´
(stránka: http://www.kathak.wz.cz/
http://www.kathak.wz.cz/historie_kathak.html )

Co z toho vyplývá: Monoteisté nechtějí proti SLOVU žádný protějšek, jen slovo jako výrazový prostředek (s ním hudbu), ale odmítají obrazy (viz islám a hnutí obrazoborců) a gesta, mezi nimi tanec.
Měli by se poučit ze života. Při pozdravu kromě slova ukazujeme gesto (třeba zdvihnutí klobouku u mužů, potřepání rukou), úsměv a celkovou náladu. Vyznavači zjednodušení chtějí jen slovo. (mohl bych si pozdrav nahrát a po stisknutí knoflíku by se reprodukoval při setkání).
Jen Slovo. Není toho moc?



Stránka vygenerována za: 0.17 sekundy