|
Právě je 291 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: cizinec oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116528206 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Islam a křesťanka
Vloženo Úterý, 14. březen 2006 @ 22:19:22 CET Vložil: ferda |
Muslimská žena na cestě ke Kristu
Najednou mi spadly šupiny z očí
Protože byli v Iránu pronásledováni z politických
důvodů, utekla Marie Anna se svou rodinou do
Rakouska a zažila zde nádherné obrácení. Dnes je katechetkou a vyučuje
muslimy, kteří se připravují ke křtu.
Rozhovor, který vedli manželé Gaspariovi s Annou
Marií
Jaký význam měla pro vás víra v dětství?
Narodila jsem se v islámské rodině v Teheránu. Můj otec
byl věřící člověk, nikoliv fanatik, jak jsme toho dnes často
svědky. Držel se přesně předpisů šaria. Denní
modlitby bral velice vážně, také postní dobu.
Vyžadoval to také od rodiny?
Matka byla orientována spíše tradicionalisticky. Naši rodiče
se velmi snažili o to, aby nám předali víru. V domě
se scházely modlitební kroužky žen ze sousedství. Ženy se sešly, něco
uvařily. Mullah přednesl kázání nebo se zpívalo. Vyprávěl
o muslimských mučednících. Když mullah odejde, dáme se do jídla
a do povídání.
Nosila matka závoj?
Ano, vždy nosila závoj. My děti jsme měly svobodu,
abychom se samy rozhodly. Moje mladší sestra vždy nosila závoj. Starší
sestra a já jsme se rozhodly, že ho nosit nebudeme – až do revoluce. Bylo
mi tehdy deset let. Byla to strašná doba: nepokoj, mnoho mrtvých, nejistota
na ulici... Po revoluci musely všechny dívky a ženy nosit závoj, nebo
opustit školu. Ředitel si mě tehdy zavolal a řekl,
že musím nosit šátek, jinak musím opustit školu. Několik let později
jsme musely nosit závoj. Podle šaria je dovoleno, aby žena ukázala ze svého
těla jen tvář a ruce. Víc znamená hřích.
Byla na škole výuka náboženství?
Ano. Vyučoval se Korán. V druhé třídě
základní školy jsme se učily arabsky číst. Pro
každého muslima je důležité, aby uměl Korán správně
arabsky číst. To je důležitější než obsah. To
musí být velice správné. Když jsem udělala v diktátu chybu,
byl to hřích.
Jak se muslimové modlí?
Modlí se pětkrát denně. Postaví se směrem
k Mekce. Existují zvláštní postoje při modlitbě. Určitá
slova se musí říkat arabsky. Čtou se verše z Koránu.
Co vůbec neexistuje, je osobní rozhovor s Bohem.
Jaký je potom vztah muslimů k
Bohu?
S Alláhem není možno vejít ve styk. Allah je velice přísný
Bůh. Nemá se zemí žádný kontakt. Naše světy jsou
dokonale odděleny. Když se dopustíme nějaké
chyby, uděláme hřích, potrestá nás. Pro mnoho
lidí je vztah k Bohu poznamenán strachem. Boha nemilují, nehledají k němu
žádný vztah. A ještě něco: Korán obsahuje mnoho
protiřečení.
Napadlo to Vašeho otce?
Měli jsme doma mnoho knih, velkou knihovnu. Jednou mi
otec četl knihu Mohamedova švagra. A tu nám řekl: „Nemohu věřit
tomu, co udělal tento muž, to nemá se spravedlností nic společného.
Sám o sobě je však oslavován. Mnoho lidí zabil a jejich vdovy si pak
vzal za ženy.“ Pro mého otce to bylo nepochopitelné.
Bylo to tedy obtížné žít jako věřící
muslim?
Velice. Jen si představte: na hlavním náměstí byli
lidé za nového režimu kamenováni, bičování, snad i oběšeni.
Kdo nedodržel předpisy šaria, byl přísně potrestán.
Bylo to strašné, co jsem všechno zažila ve škole.
Na příklad?
Ve druhé třídě se musel každý přihlásit
k nějaké islámské aktivitě. „Jsi muslimka, když
je islám v nebezpečí, musíš vědět, jak zacházet se zbraní,“
řekli nám. Ale já jsem nechtěla do kurzu zbraní.
Přihlásila jsem se do kurzu islámských písní. Cvičili
jsme je jednou týdně. Jednou přišla jedna fanatická učitelka,
která stále nosila závoj a zbraň, a zavedla nás na jeden malý
hřbitov. Tam jsme musely sbírat kamení a dřevo.
Pak nás zavedla do jednoho koutu hřbitova, kde byl pochován jeden mladý
člověk, který byl politicky pronásledovaný a byl ve vězení
popraven. Několik lidí, matka a sestry byly u hrobu a velice plakaly. A
tu nám poručili, abychom házeli kamení a klacky na truchlící
pozůstalé. Já jsem se toho neúčastnila a bylo mi
jasné: Islám pro mě zemřel. Od té doby jsem dělala
jen to nejnutnější.
Jak jste se dostali do Rakouska?
Kvůli politickým těžkostem v Iránu
jsme odešli z vlasti. Můj muž, moje děti a sestra
jsme mysleli, že zde v Rakousku není pronásledování. Ale setkali jsme se
zde s problémy. Neuznali nás za uprchlíky. Můj muž a sestra skončili
ve vězení. Postavili nás před alternativu: buďto
se vrátíme dobrovolně, nebo nás předají íránské
policii. Byla jsem v této tísni sama, neznala jsem řeč, neměla jsem
peněz. Nikdo nás neznal. Jedna moje teta žila v Německu.
Rozhodla jsem se, že jí zavolám... poprvé po šestnácti letech. Vylíčila
jsem jí naši nouzi, plakala jsem do telefonu. Nato mi řekla: „Víš,
já jsem křesťanka. Věřím v Ježíše Krista. Modli se k Ježíši
Kristu, ještě dnes večer. Modli se v
jeho jménu.“
Byl to pro mě šok. Jako muslimka jsem neměla žádný vztah
k tomu, co mi řekla. Ale ona opakovala. „Jdi do svého pokoje, jdi do
kostela a modli se v Ježíšově jménu. Uvidíš, Ježíš ti pomůže.“
Tato výzva byla pro mě klíčový zážitek. Přesto,
že jsem Ježíše neznala, z islámského hlediska byl to jen prorok, pomyslela
jsem si: udělám to. Oblékla jsem děti a vyšly jsme na ulici.
Jednoho pána, kterého jsme potkaly, jsem se zeptala, kde je kostel a ukázala
jsem mu v ruce kříž. Německy jsem neuměla. Vešly jsme
do tmavého kostela. Byl zavřený, ale mohly jsme stát u mříže a dívat se
dovnitř. Poprvé v životě jsem viděla kostel, svatostánek, sochy svatých...
Přepadl mě hluboký mír. Cítila jsem: Tady je Bůh!
Znala jsem mnoho mešit, ale takový pocit jsem tam nikdy nepoznala. I když
jsem to neuměla, modlila jsem se v Ježíšově jménu:
Ježíši, pomoz nám! Byly to překrásné okamžiky. I doma jsem
se modlila: Bože, v Ježíšově jménu, pomoz nám!
A pomohl Vám Ježíš?
Další ráno jsem chtěla navštívit svého muže a
sestru. Dosud jsme museli projít mnoha dveřmi a mohli jsme mluvit jen přes
sklo. Tentokrát jsme seděli spolu hned v prvních dveřích. Zeptala
jsem se: „Co se stalo?“ A oni: „Nevíme. Dnes nás propustili!“ V tom
okamžiku mi spadly šupiny z očí. Ježíšovo jméno je mocné.
Bůh mě poprvé vyslyšel. Od toho okamžiku jsem věřila v
Ježíše Krista. S manželem a sestrou jsem však o tom nemluvila. Ale tetě
jsem napsala dopis: „Věřím v Ježíše Krista! Chci být jeho
učednice.“ Byla jsem zkrátka do Ježíše zamilovaná, nemohla
jsem bez něho už žít.
Jak se Váš život víry dále vyvíjel?
Teta mi poslala Bibli a několik knih v perštině. Když jsem
poznala Bibli, řekla jsem to manželovi a sestře. Můj muž na to nic neřekl,
ale pro moji sestru to bylo nepřijatelné.
Tak jsem četla Bibli tajně. Zvláště mě
dojímalo, že Bůh je láska a že nás lidi miluje. To v islámu
neexistuje. To, že člověk je Boží dítě, to je nádherné!
Prostě jsem uvěřila v Ježíše Krista. On byl můj Pán.
Přijala jsem jeho poselství.
Měla jste kontakt s křesťany?
Ne hned. Neuměli jsme německy. Křesťanští
Peršané tu nebyli. Chodila jsem sama do kostela. Na mši ne, nevěděli
jsme, co to je.
Jak došlo k prvnímu styku s křesťany?
Nejdříve jsem se nechtěla nechat pokřtít. Myslela
jsem, že nová víra je soukromá věc. Jednou se mě však jedna
paní, kterou jsem poznala, zeptala: „Co vlastně jsi? Muslimka, nebo křesťanka?“
Moje odpověď: v srdci křesťanka, ale na papíře muslimka, mě
nenapadla. Tu jsem si řekla: Tak to dále nejde. Buď,
anebo. A tak padlo rozhodnutí. Dám se pokřtít.
Co tomu řekl Váš muž?
Musela jsem sebrat všechnu svou odvahu, abych mu to řekla.
Pro ženu z Východu je to těžké. O mnoha věcech, které se týkaly
mne, rozhodoval otec, bratr nebo muž. Že jsem si to troufla, vyplývalo z
toho, že jsem dlouho četla Bibli a chodila do kostela. On přenechal
rozhodnutí na mně. Příprava na křest byla obtížná. Neuměla
jsem německy, farář neuměl persky. Až do křtu,
je tomu již devět let, to trvalo sedm měsíců. A za tu dobu to
bylo i s mým mužem tak daleko, že se nechá pokřtít. Tak jsme byli
pokřtěni všichni čtyři, my i naše děti. Přípravou
pro náš křest byla četba Písma svatého.
Nyní jste katechetkou. Jak jste k tomu přišla?
Po křtu jsme již nemohli svou víru tajit. Jako první
jsme si doma pověsili kříž a obraz Panny Marie, bylo to v domově,
kde bydlí sami muslimové. Naši spolubydlící byli naším krokem velice rozčarováni,
ale nevedlo to k žádnému napětí. Se známými jsem však musela mluvit o víře.
Rozdělila jsem naši Bibli a perské knihy mezi známé. Později
jsme se dověděli, že v jedné rodině bydlí perský pastor, bývalý
muslim, který musel prchnout z vlasti. Dali jsme se dohromady a začali
hlásat Peršanům radostnou zvěst. V jedné kapli jsem se mohli scházet
k bohoslužbě slova. Přicházelo mnoho utečenců,
muslimů a arménských křesťanů. Někteří
muslimové se později dali pokřtít. Po osmi měsících odjel náš
pastor do Ameriky.
Byli jste zklamaní?
Nejdříve ano. Ale brzy nato jsem se seznámila s P.
Hergetinem a začali jsme pořádat kurzy křesťanství
pro Peršany. Já jsem byla při tom tlumočnice. Prvního
kurzu se účastnilo asi 16 lidí. Tak jsem se později stala katechetkou. Po
tomto kurzu přicházeli stále další zájemci.
Odkud jsou tito muslimové, kteří
mají zájem o křest?
My jsme nešli za muslimy, abychom je evangelizovali.
Oni přišli k nám jako hledající lidé. Zajímali se, v jakého
Boha věří křesťané, kdo je Ježíš Kristus. Proto je svědectví
lidí zde tak důležité.
Můžete říct ještě
jednou, jaký je podstatný rozdíl mezi vírou muslimů a křesťanů?
Obrazy člověka i Boha jsou zcela rozdílné. Bůh
je milující Bůh, zatímco Alláh je panovačný, rozhněvaný
pán. My křesťané jsme sice hříšníci, můžeme
však se svými hříchy přijít k Bohu. Je zde tedy východisko, cesta
smíření – to v islámu není. Zde není žádný vztah člověka k
Bohu. S Alláhem nelze vůbec mluvit.
Co by měli křesťané
dělat, aby muslimům usnadnili udělat krok k víře?
Především vydávat křesťanské svědectví:
životem a skutky. Nesmíme je odbýt tím, že jsou muslimové. Když vidím ženy
v šátku, je mi jich líto. Chtěla bych, aby věděly o Kristu. Máme
za to odpovědnost.
Měli bychom jít za nimi?
Na ulici bych je nikdy neoslovovala. Jsou však hledající
muslimové. Pán je přivede. Máme mnoho známých, kteří jsou
muslimové. Snažíme se křesťanským životem vzbudit u nich zvědavost.
Vložil Ferda
Z VISION 2000 – 1/2006
přeložil -lš-
Světlo
|
Re: Islam a křesťanka (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Středa, 15. březen 2006 @ 07:39:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://prokrestany.cz | Ahoj Ferdo,
je to moc hezký příspěvek. Zajímavá konverze z islámu na katolicismus. Vůbec mě nepřekvapilo, že Bůh takto jednal v životě té ženy, protože se obrátila k Pánu Ježíši Kristu. Ta první část je opravdu nádherná, protože vím na vlastní kůži, jak Bůh jedná ve jménu Pána Ježíše Krista.
Otázkou však je, co si k tomu jménu všechno přibereme a jak dalece to, co si k tomu ta žena přibrala neubírá na suverenitě Ježíše Krista. Četl jsem mnoho svědectví o konverzích z Islámu a většinou tomu tak bylo - dobrý začátek - ale mnoho z nich uvízlo opět v náboženství a nikoliv křesťanství...kde nakonec z touhy po Pánu Ježíši a modlitby k němu se stává koš plný modliteb jak měrou ke svatým, k Marii, tak Bohu... Bůh je suverénní Bůh a svou slávu nedá modlám. Proto se alespoň raduji v tom, že ta žena mohla minimálně v začátcích pocítít, jak Bůh je velký.. a On velký je..
Ad honore Jesum
Cristiano |
Re: Islam a křesťanka (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Pondělí, 17. duben 2006 @ 02:34:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš je vdený v islámu jako šestý prorok, poslaný zvěstovat, a protože žil krátce, poslal Alláh ještě jednoho. Proto se nedivím, že se modlila ve jménu proroka Ježíše, nemají to zakázané. Modlila se ve jménu šestého proroka.
Jen si nemohu srovnat slova, která jsou v každém příběhu Šeherezády ´´Ve jménuBoha milostivého, slitovného...´´ s tvrzením, že je Alláh tvrdý. To ona to možná tak zažila v Perzii, ne? Když je moslim někde sám, říká se, že ´nebyl s ním nikdo, kromě Alláha´. Tedy Alláh nenechá člověka osamělého.
|
]
To mk (Skóre: 1) Vložil: Ucednik (ucednik@seznam.cz) v Pondělí, 17. duben 2006 @ 14:30:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdravím Tě mk,
Jen si nemohu srovnat slova, která jsou v každém příběhu Šeherezády ´´Ve jménuBoha milostivého, slitovného...´´ s tvrzením, že je Alláh tvrdý.
můžeš opakovat do omrzení, že je alláh milosrdný a slitovný ale těžko přesvědčíš Křesťana o kvalitách tohoto falešného boha. Srovnej si alláha a verše:
"Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího."
Myslím, že zde je ta pravá láska a dobrota opravdového Boha s níš nelze srovnávat Mohamedovo učení o falešném bohu zvaném alláh.
s úctou
Ucednik |
]
|
|
Re: Islam a křesťanka (Skóre: 1) Vložil: blackjuice v Středa, 15. březen 2006 @ 12:56:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím, že kdyby existovala v arabských zemích náboženská svoboda(např. v Saudské arábii se křesťani veřejně ukamenovávají...), tak by islám vůbec neměl šanci v konkurenci s křesťanstvím. Křesťané svojí víru rozšiřují slovem a láskou, naproti tomu muslimové ohněm a mečem(dneska bombama a kalašnikovem :-) ) |
|
|
|
|