Úvod     Milí bratři a sestry, chtěl bych vám přiblížit problematiku současných protikřesťanských, a tím proticivilizačních tlaků. Je správné orientovat se v tom, co ohrožuje duše i těla nejmladší generace současných lidí.

Někdy nevíme, za co se modlíme, neboť si neuvědomujeme nebezpečí, které hrozí nám, našim potomkům nebo našim mladším spoluobčanům. To znamená, že když ústy vyslovujeme modlitby, tak je občas zbavujeme jejich živého, aktuálního prvokřesťanského obsahu. Tomuto ochuzení je třeba čelit. Jde o modlitby za vládu, parlament, prezidenta, senát, soudy, policii, vojsko, vězeňství i školství. Kristus pravil: „Může snad slepý vést slepého? Nespadnou pak oba do jámy?“ (Lu 6, 39 Nová Bible kralická) Proto neznalost současné problematiky, kde postmoderní kultura a v některých státech i nová legislativa zpochybňuje vhodnost manželství pro současného člověka, křesťana neochrání. Sexuální revoluce Problematika manželství a rodiny je vysoce aktuální nejen v církvi, ale i v občanském životě, a proto se jí zabývala i Národní Rada Slovenské republiky 28. 1. 2002 v Deklaraci o svrchovanosti členských států EU v kulturně-etických otázkách. Nejdůležitější roli v intimním vztahu hraje láska. Je však nutno rozlišovat. I alternativní styly pohlavního soužití, doporučované čtyři poslední desetiletí, které vzešly z názorů Malthuse, Engelse, Lenina a Kinseye, jsou tímto názvem rovněž označovány. Přitom jde o odmítání mateřství, o umělé potraty, o předmanželské, volné, bisexuální a homosexuální pohlavní styky. Takovéto alternativní styly byly v řadě států bývalé křesťanské civilizace nedávno zlegalizovány a jsou opakovaně doporučovány Parlamentním shromážděním Rady Evropy a Evropským parlamentem – orgánem Evropské unie.[1] Přijetím alternativních názorů došlo pravděpodobně k největším změnám sexuální morálky a sexuálního chování lidí za posledních 1 000 let. Podle odborníků se většina změn týká především žen (interrupce, snižování věku prvního pohlavního styku, zvýšení počtu partnerů, nárůst předmanželských sexuálních zkušeností i počtu dívek zahajujících pohlavní život před zákonnou věkovou hranicí). Tyto skutečnosti jsou pravděpodobně odrazem měnící se ženské role v moderní společnosti, odrazem odklonu od tradičních hodnot, od společnosti centrované na rodinu ke společnosti založené na ekonomice sociálního státu a na zaměstnanosti žen mimo rodinu i domácnost.[2] Vzdělaná část lidstva je dnes vystavena pokušení, která předchozí generace vůbec nepoznaly. Od konce 60. let 20. století se neomarxistické levici a jejím duchovním příbuzným z hnutí New Age podařilo ovládnout většinu západních univerzit, sdělovací prostředky a velké mezinárodní organizace typu OSN, Rady Evropy, EU a Světové banky. Od té doby se rodina stala nepřítelem číslo jedna. Levicoví intelektuálové, kteří od 60. let dominují v západoevropském prostoru, doporučují alternativní (nemravné) způsoby pohlavního života pod sloganem obhajoby tzv. lidských práv. De facto obhajují nemilosrdné chování jednoho člověka k druhému mimo jiné tím, že napomáhají rozšiřování epidemie pohlavně přenosných nemocí, které způsobují dočasnou či nevyléčitelnou bolest, a někdy i předčasnou smrt. Šíří pohanskou kulturu smrti bezbranných dětí (interrupce) a někteří obhajují sebevraždu (euthanasie). Posun úředníků ve vztahu k rodině je dobře pozorovatelný i na řadě mezinárodních dokumentů. Zatímco Všeobecná deklarace o občanských a politických právech z r. 1948 ještě hovoří o ochraně soukromí rodin, Úmluva o právech dětí z konce 60. let a všechny pozdější dokumenty vycházejí z předpokladu, že rodina je reakční utlačovatelskou institucí. To je také pohled, ze kterého vychází připravovaná ústava Evropské unie. Přitom jde o zastaralý ideál komunistů Engelse a Lenina z 19. a počátku 20. století.[3] Zdá se, že alternativní, netradiční názory ovládají velkou část společnosti pomocí státního sekularizovaného (necírkevního) školství a sdělovacích prostředků. Před 80 lety existovaly pouze knihy, noviny, rádio bylo „v plenkách“, neexistovaly televize, video ani internet. Tehdy nebylo tak extrémně znečištěné myšlenkové ovzduší. Tragické je, že netradiční názory o manželství a rodině ovládly i mnoho křesťanů. Tradiční občanský pohled na rodinu odvozený z křesťanství spočívá v tom, že její základní jednotkou je zákonné manželství muže s ženou, která je ochotna rodit a vychovávat děti. Tradiční rodina vzniká sňatkem muže a ženy garantovaným právní smlouvou za přítomnosti svědků. Taková rodina se považuje za hodnou zvláštní právní ochrany zajišťované státem. Tradiční společnost považuje rozvodovost za bolestný problém a jiné typy pohlavního soužití za nevhodné pro výchovu dětí. Argumentuje se statistikami kriminálních činů, jichž se více dopouštějí pachatelé, kteří nevyrostli v tradiční rodině. Sňatek křesťanů je kromě toho posvěcen modlitbou a požehnáním církve. Pohanská náboženství, ve 20. a 30. letech 20. století leninský ateizmus, od 2. poloviny 20. století i ateizmus západní – Kinseyův staví nemanželský sex do centrální, posvátné pozice.