V minulé kapitole Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6  jsme si ukázali, že se Pán Bůh rozhodl části padlého lidstva udělit nezaslouženou milost a předurčil tak nezaslouženě své vyvolené ke spáse. Z toho ovšem vyplývá, že zbylá část lidstva je ponechána v padlém stavu, vzdoruje Božímu Slovu až do konce a dostane spravedlnost, tedy to, co si zasluhuje. Ukázali jsme si rovněž, že vyvolení není podmíněno lidskými skutky nebo předzvěděním reakce na evangelium. To by pak totiž milost nemohla být zvána milostí. Někdo však může namítnout: "Jsou-li někteří předurčeni ke spáse a jiní k záhubě, jak mám potom rozumět následujícímu verši?"

1 Tm 2,3-4
To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

Ř 9, 22-24
Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil ke slávě - na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů

Odpověď zní nikoliv. Boží Slovo je neomylné a neprotiřečí si! Jaké je tedy řešení? Zde je otázka, co vlastně znamená slovo všichni. Pokud například řeknu: "Včera jsem koupil auto a utratil jsem za něj všechny peníze," bude Vám asi jasné, že nejsou míněny všechny peníze na světě, ani všechny peníze v České republice a dokonce ani všechny peníze, které jsem za celý život vydělal. Pochopíte snadno, že slovo všechny se vztahuje jednoduše k penězům, které byly na podobný účel k dispozici. Ke komu se vztahuje slovo všichni ve verši z 1 Timoteovy epištoly nám může objasnit následující verš z Janova evangelia, kde Pán Ježíš říká:

J 12, 32
A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

To je jasné Ježíšovo zaslíbení, které musí platit. A přesto víme ze zkušenosti, že úplně všichni lidé se křesťany nestávají. Ježíš tedy slovem všichni má na mysli všechny ty, které v Něm Otec vyvolil ještě před stvořením světa, aby byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří, jak nás učí Bible v 1. kapitole Efezským. Slovo všichni tedy spíše znamená všechny vyvolené ze všech ras národností a sociálních skupin. Bible kralická nabízí jako variantu překladu slova všichni v 1 Tm 2,4 slovo všelijací, což je zřejmě výstižnější. Podobně je to se slovem všichni ve druhé epištole Petrově.

2 Pt 3, 9
Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Zde je celkem jasné, že jde o dopis křesťana křesťanům a jak víme, často i z vlastní zkušenosti, někdy se lekneme, když si uvědomíme, že Pán Ježíš by se mohl vrátit třeba za minutu. Kromě toho mnoho ovcí - vyvolených ještě neslyšelo evangelium, zbývá je přivést do stáda a k tomu je třeba čas. Slovo všichni se zde tedy opět vztahuje k vyvoleným - všichni vyvolení. Dalším veršem, který by se snad mohl zdát hovořit proti předurčení, je:

Ez 18, 23
Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?

Zde je třeba vzít v úvahu, že svévolníci jsme ve svém základním padlém stavu všichni. Tento verš je samozřejmě součástí Boží milosti, ale aby se jím člověk nechal napomenout, nepotřebuje nic menšího, než výměnu starého padlého, úskočného srdce za nové, ochotné poslouchat Boží slovo. Jsou tedy nakonec dva druhy svévolníků. Ti, kteří dostanou milost a pokoří se před tímto napomenutím a budou živi. Ti svévolníci, kteří však nedostanou Boží milost, se tomuto volání k pokání jen cynicky vysmějí a podle toho také skončí.

Pak je tu ovšem obtížnější otázka. Proč Bůh říká Kainovi, že ho přijme také, když bude činit dobro?

Gn 4,7
Což nepřijmu i tebe, budešli konat dobro? Nebudešli konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."

Dt 29, 28
Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona.

Tento verš ukazuje, že jisté věci nám Pán Bůh nezjevuje, zatímco jiné ano. Bůh Kainovi zjevuje, co je v Jeho očích dobré, a Kain má na výběr a za svou volbu nese odpovědnost. Vždyť zná to, co se Bohu líbí. Aby však nezavraždil Ábela, potřeboval by mnohem více než znát, co se Bohu líbí - Boží obnovující milost. Skutečnost, že ji nedostává mu však neposkytuje výmluvu, protože k vraždě není nijak "dotlačen." Kain není loutkou a vražda Ábela je jeho volbou. Můžeme tedy vidět, že existuje skrytá Boží vůle, do které patří Boží plán (teologové někdy hovoří o Boží vůli dekretivní). Této vůli nelze vzdorovat - co je v Božím plánu, to se nutně stane a Bůh budoucnost až na výjimky (proroctví) nezjevuje. Víte, co je v Božím plánu na rok 2012? Ani náhodou! Nemáte ani tušení, jaké bude počasí třeba 20. března 2012. Bůh to však ví - vždyť to určil ještě před svořením světa. Dále můžeme rozlišit Boží vůli zjevenou - sem patří vše, co nám Bůh zjevil v Bibli. Například: "Nezhotovíš si modlu, nebudeš vraždit, věř v Pána Ježíše a budeš spasen. Boží vůli zjevené je naopak možné se vzepřít - vždyť je plno modlářů, vrahů a mnoho lidí v Pána Ježíše nevěří. Demonstrujme si nyní rozdíl mezi Božím plánem a Boží vůlí zjevenou na ukřižování Ježíše Krista a Jidášově zradě. Z následujících veršů jasně vidíme, že uřižování Pána Ježíše nebyla nějaká "nešťastná náhoda," ale do detailu naplněný Boží plán.

Sk 4, 26-28
Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.' Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.

Součástí Božího plánu byla i Jidášova zrada.

Mt 26,24
Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!"

L 22,22
Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."

Jidáš viděl mnoho Ježíšových zázraků a dobře znal zjevenou Boží vůli. Ale vzepřel se jí a zradil. Jeho zrada však nebyla nahodná, ale byla v Božím věčném plánu. Líbí se snad Bohu zrada? V žádném případě - zrada je Bohu odporná a je zlá v Jeho očích! Tak proč byla v Jeho plánu? Musí snad být v Božím plánu pouze věci, které se Bohu líbí? To, že je Bůh je dobrý a není v něm nejmenší tmy, ještě neznamená, že v Jeho plánu nemůže být zlo a existence zlých bytostí, tedy bytostí opačného charakteru než má On sám. Uvažovali bychom chybně, jako pantheisté, kdybychom snad chtěli z charakteru stvoření nebo z existence zla v Božím plánu usuzovat na charakter Stvořitele. Ano, v plánu dobrého Boha, který, jak je psáno, vše působí rozhodnutím své vůle, je i existence zla!

Iz 45,7
Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."

Odpověď na otázku, proč je zlo v Božím plánu, není jednoduchá, ačkoliv jisté náznaky nám Bible poskytuje. Doufám, že někdy později se nad tím budeme mít příležitost zamyslet. Jako nejlepší demonstrace toho, co bylo řečeno, se ještě podívejme na to, co říká ve vztahu k Jidášovi a Boží milosti Janovo evangelium

J 6,64-66
Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

Člověk jednoduše nemůže přijít k Pánu Ježíši Kristu, není-li mu to dáno od Otce. Když to Pán Ježíš řekl, mnohé tím odradil. A nyní zásadní otázka, kterou Pán Ježíš pokládá v následujícím verši:

Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6

Kteří lidé uvěří Evangeliu? Ti, které Bůh vyvolil k věčnému životu! P_9

Předurčení není fatalismus! Názorná obrázková ilustrace._P11