Grano Salis - Extrémní charismatický proud

Extrémní charismatický proud "Když budete chodit podle Božích zákonů a nařízení, váš anděl poletí do nebe, vytáhne vaši kartu a přinese ji Bohu. A jestliže jste udělali všechno podle svého poznání a podle svých možností, Bůh nemá na vybranou a musí naplnit vaše potřeby." (Robert Liardon) Bůh, kterého vyznávají křesťané, je naprosto svrchovaný. Proto přestava, že něco "musí" je už sama o sobě varovným signálem. Jak člověk může Boha k něčemu donutit? Ti, kteří slibují na stadionech lidem uzdravení, nemusí být šarlatáni. Jsou naplněni jistotou, že Bůh musí odpovědět na víru, na modlitby a že skutečně "nemá na vybranou". Věří, že Duch svatý se musí projevit právě tak, jak o tom čteme v prvokřesťanském písemnictví Nového Zákona. A to člověku přinese nejen zdraví, ale třeba také úspěch v zaměstnání, peníze a postavení. Takovou nabídku jsem před časem našel pod fotografií dvojice amerických evangelistů, kteří takto zvali na své shromáždění v Paláci kultury v Praze. Na shromáždění australského kazatele Steva Rydera v prostoru vršovického stadiónu proudily tisícové zástupy těch, kteří od něj čekali uzdravení. Mluvil jsem s dívkou, která pod dotekem jeho ruky ztratila vědomí a také svůj úporný exém. Určitě bylo mnohem víc těch, jejichž zdravotní stav se nezměnil. Tak tomu je i v proslulých Lourdech, kde uzdravení se dává do spojitosti s Pannou Marií. Ve společenství "charismatických křesťanů" však úzce souvisí s mocí Ducha svatého. Toto hnutí, které se objevuje na počátku našeho století v protestantských církvích, dnes má podle některých odhadů na třista miliónů stoupenců. Vychází z přesvědčení, že duchovní dary (řecky "charismata"), které dostala první církev, dává Duch svatý i dnes. Především je zdůrazňován "dar jazyků", glosolálie (z řeckého "glóssa" jazyk a "lalein", mluvit), kterým se takto obdarovaný věřící modlí v neznámé řeči k Bohu. Neméně důležítý je "dar uzdravování", který ovšem není dán každému, stejně jako schopn ost vymítat z posedlých destruktivní démonickou sílu. Tato charismata mají své zdůvodnění: slouží křesťanskému společenství jako posila ve víře v Ježíše Krista a utvrzují jednotu církve. Ale nejednou právě zde dochází k pravému opaku .Ti, kteří ve svém "mluvení jazyky" vidí potvrzení "křtu Duchem svatým", jímž dosáhli vyššího duchovního stupně, mohou zpychnout. Všechny, kteří nemají tuto duchovní zkušenost, hodnotí jako méněcenné křesťany. Vytvářejí si vlastní "model" zbožnosti, v němž hraje velkou roli subjektivní zážitek. Atmosféra takového prostředí, prosycená silným emočním nábojem, může působit změněné fysiologické i psychické reakce. V extrémních charismatických skupinách dochází k spontánnímu třesu, smíchu či pláči, což bývá někdy chápáno jako projev moci Ducha svatého. Všechny křesťanské církve věří tomu, že "lékař léčí, ale Bůh uzdravuje". Může uzdravit, ale také může ponechat člověku jeho různé potíže, aby v nich osvědčil svou víru a vnitřně zrál. Extrémnímu charismatickému proudu je mnohem bližší tvrzení Roberta Liardona: Bůh musí učinit to, co slibuje a čemu člověk věří. Psychiatr M. Scott Peck, autor úspěšné knihy "Dále nevyšlapanou cestou" (Olomouc 1994) při rozboru chybných diagnóz tvrdí:

"Dalším důvodem pro buď chybnou diagnózu nebo pro chybné léčení nebo pro oboje tím, že psychiatři ignorovali teologii a říši duc*****, je jejich nezdar rozpoznat falešné ideje, falešné myšlení nebo-li řečeno náboženskými termíny - kacířství. Asi si myslíte - stejně jako já kdysi - že kacířství je předmětem patřícím do minulosti, do dnů inkvizice nebo středověku, ale mohu vás ujistit, že kacířství je nad obyčej živoucí a prosperujícící i na konci dvacátého století a nepříznivě postihuje milióny jednotlivců a stejně tak společnost jako celek. Kacířství vzniká, sloučí-li lidé své myšlení jen s jednou stranou paradoxu. A kacířství je přinejmenším polopravda, tedy v podstatě lež". (str. 231)

Nejen psychiatr, ale ani vychovatel by neměl ignorovat teologii, i když sám není věřící. Právě v otázce uzdravování platí Peckova definice kacířství (z řeckého "haireisthai", vybírat si, dávat přednost). Jestliže si křesťan vybere jen tu pravdu víry, která mu vyhovuje a nechce přijmout i další, které se mu příčí, stává se "heretikem". Ti, kteří zdůrazňují, že "základní Boží vůle je celková prosperita a zdraví " (D. Drápal, Uzdravování, 58) si vybrali - a hodně troufale - svůj líbivý program, ne však celou pravdu Písma. Podle biblického svědectví základní Boží vůle je spása každého člověka. Z toho však nevyplývá, že každý nutně musí být zdravý a mít v životě úspěch .Správně to pochopili naši předkové, když říkali: "Koho Bůh miluje, křížkem navštěvuje". Cesta Ježíšova učedníka není ve znamení zdraví a prosperity (to přece nabízí dianetika i transcendentální meditace), ale v stále znovu uchvacované jistotě, že ani nemoc, trápení či sama smrt ho nemůže odloučit od Boží lásky. Jestliže Bůh chce, abychom byli "fit", co potom s těmi, kteří jsou nemocni a nebyli uzdraveni? Nebezpečná, nesprávná a krutá je odpověď, že si za to můžou sami, protože neměli dost víry.Tito lidé mohou být vnitřně zraněni a k jejich zůstávajícímu trápení je přidáváno další. Někdy je dokonce po ruce vysvětlení, že nebyli uzdraveni proto, že je v nich ďábel. Nejednou v takových společenstvích se provádí "exorcismus" (vyhánění démonů). Třebaže Nový zákon zná i tento mimořádný "léčebný zásah" do lidské psychiky, v prostředí,které je excitováno rytmickým zpěvem, různými druhy proroctví a modlitbami "v jazyku", může dojít ke kolektivní psychické nákaze. Ostatně "vymítání ďábla" praktikují i různé směry v islámu. Z denního tisku (Mladá fronta dnes,12.7. 1995) pochází zpráva, že egyptskou dívku zavraždili rodiče při vyhánění ďábla. Třináctileté Samaře byl nacpán do úst kus hadru, aby nemohla křičet. Potom byla ubita plastovou odpadní trubkou. Podle slov "ideologa" celého vymítání on sám tloukl ďábla v dívčině těle, nikoliv "dívku samu". Některé skupiny "divokých charismatíků" jsou natolik výlučné, že členy ostatních církví nepokládají za křesťany. Tam, kde není úcta k odlišnému pochopení víry, ochota slyšet - řečeno s Dr. Peckem - "druhou část paradoxu" a vědomí neúplnosti vlastního poznání, se vždycky s narodí sekta se všemi neblahými poznávacími znaky. http://www.adam.cz/ascii/styl/sekty/extrchar.htm ©1997 Centrum ADAM & NICEM - Jakékoli komerční využití informací uložených na tomto serveru je možné pouze s písemným souhlasem Centra ADAM

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace