Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Věra.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16833, komentáře < 7 dní: 473, komentářů celkem: 441910, adminů: 60, uživatelů: 5267  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 304 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
120941783
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky?
Vloženo Úterý, 10. leden 2006 @ 13:13:15 CET Vložil: Standa

Svědectví Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o Vaše názory a připomínky k velmi zajímavému článku, který byl uveden v Katolickém týdeníku 9/2004. Článek se zabývá a řeší situaci duchovních, kteří spolupracovali s bývalou státní bezpečností. K této záležitosti se vyjadřuje osoba vysoce postavená a uznávaná - tč. biskup Václav Malý. __________________________________________________________                           

Nedůvěra stále přetrvává Jiří Macháně, Štěpán Plaček, KT č. 9/2004 (29.2. 2004) ODPUŠTĚNÍ PŘEDPOKLÁDÁ VYZNÁNÍ VINY
Pomocný biskup pražské arcidiecéze Václav Malý se vyjádřil k obecným otázkám spolupráce části kněží s komunistickou Státní bezpečností (StB). Obstála církev v době komunismu? Je zázrak, že vůbec přežila. Veliká většina kněží, biskupů, řeholníků, řeholnic i laiků obstála, nezanedbatelná část však ne - nelze to tedy říci jednoznačně. Mě samotného překvapuje, že jen asi 11 % z celkového počtu duchovních celého tehdejšího Československa spolupráci s StB stvrdilo podpisem, což není tak vysoké číslo. Není to omluva, ale na to, že církev byla tolik infiltrovaná, různými způsoby potlačovaná, je to překvapivě málo. Více méně to odpovídá jakémusi společenskému průměru. Církev byla navíc pod přísnějším dozorem i větším tlakem než jiné instituce. Vidím to také v duchovním pohledu: oběti, které přinesli ti, kdo byli pronásledováni, vykupovaly viny těch, kteří selhávali. Má dnes smysl se vracet k problematice spolupráce křesťanů s komunistickou tajnou policií? Důležitým předpokladem věrohodnosti putujícího Božího lidu je odvaha přiznat vinu. U jednotlivců v církvi k takovému přiznání vin ve většině dosud nedošlo, a proto není možné říci, že je to uzavřená kapitola. Nejde o pomstu, kádrování či odsuzování toho kterého člověka. Kdo jiný než církev má mít otevřené srdce pro odpuštění? To však může nastat jen tehdy, pokud je přiznána a vyznána vina - tím je otevřena veliká naděje odpuštění. Církev se neřídí jenom zákonem "udělal jsi, a budeš pykat". Dobře víme, že nikdy nemůžeme dobře odčinit to, co jsme vykonali, že žijeme z Božího odpuštění. Spoléhat se na ně můžeme jen tehdy, když přiznáme svoje hříchy. Proto je tato otázka aktuální i patnáct let po listopadu 1989. Řada lidí namítá, že se tím otevírají staré rány a nikomu tím už stejně nepomůžeme... Čas od času si kněží mezi sebou připomenou spolupráci některého z nich s bývalou státní bezpečností. I když se o tom veřejně nemluví, jistá zdrženlivost a nedůvěra existuje, protože věc nebyla nahlas vyslovena. Ačkoliv je to nepříjemné, musíme jasně říci, že spolupráce s StB je bolák na těle církve a je nutné, aby se hojil. Zacelit se může jen tehdy, když pojmenujeme, proč tu pořád to zranění je, jaký má důvod a je- li vůle tuto ránu hojit. Nelze ji jen tak přikrývat. Z pohledu lidí žijících mimo církev to mnohdy vypadá, jako by biskupové, potažmo církev, nechali otázku vyrovnání se s minulostí stranou... Záleží na každém biskupovi, na každé diecézi, jak tyto otázky řeší. V pražské arcidiecézi kardinál Vlk záhy po svém nastoupení do úřadu vyzval kněze, kteří se s komunistickou tajnou bezpečností zapletli, k osobnímu rozhovoru. Chtěl, aby mu vysvětlili motivy, případně míru spolupráce, a zároveň také napsal do tisku článek, kde se za tyto chyby omluvil. Jak se sami kněží zapletení s StB ke své minulosti staví? Větší část těch z pražské arcidiecéze prý přišla a vysvětlila ji. Ukázalo se, že je třeba posuzovat tyto případy individuálně. Přirozeně by bylo dobré, kdyby tito kněží měli také odvahu, (nevím nakolik se to stalo) ve svých farnostech říci: "Ano, mé jméno je na seznamu, je mi to líto a žádám o odpuštění, selhal jsem a prosím, berte mě i s tímto selháním, chci sloužit dobře a vaše odpuštění mi velmi ulehčí ve svědomí." Myslím, že lidé by to pochopili a působení tohoto kněze by bylo věrohodnější a účinnější. Když o tom mlčí, tak se na něj neustále poukazuje. Do očí mu to nikdo neřekne, ale stále to otravuje atmosféru. Vyznání viny i v obecné rovině by jistě posunulo věci kupředu, ale nikoho nutit nelze. Jaké rozdíly byly v míře spolupráce? Samotný fakt, že je někdo na seznamech, nehovoří o způsobu a intenzitě spolupráce. Pouze to znamená, že ji tento člověk podepsal. Někteří byli dokonce placeni, sami ze své píle psali svá hlášení předem, jiní podlehli momentálnímu strachu, ale nepokračovali nebo pokračovali, ale nikoliv za peníze a snažili se tyto styky umenšit - když za nimi přišli, tak něco obecně povídali ve snaze nikomu neublížit. Ti, kteří byli za své služby placení, užívali přirozeně různých výhod: mohli cestovat a postupovali po žebříčku "výš" a podobně. Závažnější případy se týkají těch jednotlivců, kteří jsou více na očích Božího lidu a kteří bagatelizují, či dokonce popírají jakoukoliv spolupráci. U věřících to vytváří napětí a nedůvěru. Zmínil jste podpis spolupráce ze strachu - tuto slabost je však těžké přiznat... Je špatné "teologizovat strach" - když jej omlouváme a děláme z něho ctnost: "já jsem zachraňoval církev, když jsem byl s StB ve styku, nic podstatného jsem neřekl". Tento člověk si víceméně neuvědomil, že se stává nástrojem komunistické moci, která chtěla církev zničit. Dostal sice pěníze na opravy kostelů, třeba mu bylo dovoleno leccos v pastoraci, co nesměli jiní. Bylo to ale za cenu upsání se ďáblu. Je naopak duchovně prospěšné strach přiznat. Parafrázoval bych slova Bible: "Kdo je bez strachu, hoď první kamenem." Existuje nějaká hranice, kdy by kněz v důsledku selhání v minulosti nebyl způsobilý pro službu v církvi? To by záviselo na tom, jestli někomu tak ublížil, že mu zničil život, nebo jeho činy vedly k nějaké formě likvidace někoho dalšího; také pokud by nebyl patrný ani náznak svůj čin napravit. Myslím si, že zbavení kněžské služby je krajní řešení. Pokud někdo spolupráci podepsal, ale prakticky ji vůbec nerealizoval a odmítl další styk s StB, tak to také neznamená, že by nemohl zastávat nějakou významnější službu. Zvláště prokáže-li se jasně díky otevřeným spisům, že nikomu neublížil a podlehl jen momentální slabosti a strachu při výslechu. Naopak, zjistí-li se, že ublížil, nebo byl dokonce placen, tak je samozřejmé, že by žádnou významnější službu vykonávat neměl.


Biskup Václav Malý hovoří o problematice spolupráce duchovních s StB. Snímek Jaroslav Hodík

Hlavní stránka | Formátovat pro tisk
©2006 Katolický týdeník 0)) pxDepth = screen.colorDepth; if (!(pxDepth > 0)) pxDepth = 0; document.write(""); // --> '); //-->

"Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 9 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 12. leden 2006 @ 13:30:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když dojde k prokazatelnému a nevyvratitelnému selhání ŘKC, bratři katolíci na GS jen mlčí a mlčí. Proti vlastním se přece nikdo nepostaví. Kněží, biskupové, kardinálové, papež se mohou dopustit jakéhokoliv provinění a hříchu. Nikdo z jejich oveček se neodváží je za to kritizovat a odsuzovat. Takovou fanatickou poslušnost lze nalést i u Jehovistů a různých sekt. Co Vaše svědomí bratři katolící. Víte komu sloužíte a kdo je vašim pastýřem? Víte, že když tolerujete nepravosti a zlo, jste v jeho zajetí? Bratři vyjděte z něho a buďte Božími dětmi, podle vlastního rozhodnutí a srdce.
_____________________________________

Když se nikdo nechce vyjádřit, posílám jeden zajímavý názor kněze Františka Lízny.

KNĚZ O SPOLUPRÁCI S STB
V diskusi o tom, zda lze spolupráci s StB omlouvat, se rozhodně vyjádřil římskokatolic­ký kněz František Lízna, sloužící také jako vězeňský kaplan. Podle jeho vyjádření jde o průhlednou snahu „ospravedlnit vlastní sel­hání, ale pro celou naši společnost jde o velmi nebezpečný trend: vést národ ke kolaboraci s každým režimem. Je mi líto, že i v církvi zůstává mnoho temných míst z doby předešlé a málo odvahy se vyslovovat k současným špatnostem“.




Stránka vygenerována za: 0.24 sekundy