|
Právě je 304 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 120941783 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky?
Vloženo Úterý, 10. leden 2006 @ 13:13:15 CET Vložil: Standa |
Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o Vaše názory a připomínky k velmi zajímavému článku, který byl uveden v Katolickém týdeníku 9/2004. Článek se zabývá a řeší situaci duchovních, kteří spolupracovali s bývalou státní bezpečností. K této záležitosti se vyjadřuje osoba vysoce postavená a uznávaná - tč. biskup Václav Malý.
__________________________________________________________
Nedůvěra stále přetrvává
Jiří Macháně, Štěpán Plaček, KT č. 9/2004 (29.2. 2004)
ODPUŠTĚNÍ PŘEDPOKLÁDÁ VYZNÁNÍ VINY
Pomocný biskup pražské arcidiecéze Václav Malý se vyjádřil k obecným otázkám spolupráce části kněží s komunistickou Státní bezpečností (StB).
Obstála církev v době komunismu?
Je zázrak, že vůbec přežila. Veliká většina kněží, biskupů, řeholníků, řeholnic i laiků obstála, nezanedbatelná část však ne - nelze to tedy říci jednoznačně. Mě samotného překvapuje, že jen asi 11 % z celkového počtu duchovních celého tehdejšího Československa spolupráci s StB stvrdilo podpisem, což není tak vysoké číslo. Není to omluva, ale na to, že církev byla tolik infiltrovaná, různými způsoby potlačovaná, je to překvapivě málo. Více méně to odpovídá jakémusi společenskému průměru. Církev byla navíc pod přísnějším dozorem i větším tlakem než jiné instituce. Vidím to také v duchovním pohledu: oběti, které přinesli ti, kdo byli pronásledováni, vykupovaly viny těch, kteří selhávali.
Má dnes smysl se vracet k problematice spolupráce křesťanů s komunistickou tajnou policií?
Důležitým předpokladem věrohodnosti putujícího Božího lidu je odvaha přiznat vinu. U jednotlivců v církvi k takovému přiznání vin ve většině dosud nedošlo, a proto není možné říci, že je to uzavřená kapitola. Nejde o pomstu, kádrování či odsuzování toho kterého člověka. Kdo jiný než církev má mít otevřené srdce pro odpuštění? To však může nastat jen tehdy, pokud je přiznána a vyznána vina - tím je otevřena veliká naděje odpuštění. Církev se neřídí jenom zákonem "udělal jsi, a budeš pykat". Dobře víme, že nikdy nemůžeme dobře odčinit to, co jsme vykonali, že žijeme z Božího odpuštění. Spoléhat se na ně můžeme jen tehdy, když přiznáme svoje hříchy. Proto je tato otázka aktuální i patnáct let po listopadu 1989.
Řada lidí namítá, že se tím otevírají staré rány a nikomu tím už stejně nepomůžeme...
Čas od času si kněží mezi sebou připomenou spolupráci některého z nich s bývalou státní bezpečností. I když se o tom veřejně nemluví, jistá zdrženlivost a nedůvěra existuje, protože věc nebyla nahlas vyslovena. Ačkoliv je to nepříjemné, musíme jasně říci, že spolupráce s StB je bolák na těle církve a je nutné, aby se hojil. Zacelit se může jen tehdy, když pojmenujeme, proč tu pořád to zranění je, jaký má důvod a je- li vůle tuto ránu hojit. Nelze ji jen tak přikrývat.
Z pohledu lidí žijících mimo církev to mnohdy vypadá, jako by biskupové, potažmo církev, nechali otázku vyrovnání se s minulostí stranou...
Záleží na každém biskupovi, na každé diecézi, jak tyto otázky řeší. V pražské arcidiecézi kardinál Vlk záhy po svém nastoupení do úřadu vyzval kněze, kteří se s komunistickou tajnou bezpečností zapletli, k osobnímu rozhovoru. Chtěl, aby mu vysvětlili motivy, případně míru spolupráce, a zároveň také napsal do tisku článek, kde se za tyto chyby omluvil.
Jak se sami kněží zapletení s StB ke své minulosti staví?
Větší část těch z pražské arcidiecéze prý přišla a vysvětlila ji. Ukázalo se, že je třeba posuzovat tyto případy individuálně. Přirozeně by bylo dobré, kdyby tito kněží měli také odvahu, (nevím nakolik se to stalo) ve svých farnostech říci: "Ano, mé jméno je na seznamu, je mi to líto a žádám o odpuštění, selhal jsem a prosím, berte mě i s tímto selháním, chci sloužit dobře a vaše odpuštění mi velmi ulehčí ve svědomí." Myslím, že lidé by to pochopili a působení tohoto kněze by bylo věrohodnější a účinnější. Když o tom mlčí, tak se na něj neustále poukazuje. Do očí mu to nikdo neřekne, ale stále to otravuje atmosféru. Vyznání viny i v obecné rovině by jistě posunulo věci kupředu, ale nikoho nutit nelze.
Jaké rozdíly byly v míře spolupráce?
Samotný fakt, že je někdo na seznamech, nehovoří o způsobu a intenzitě spolupráce. Pouze to znamená, že ji tento člověk podepsal. Někteří byli dokonce placeni, sami ze své píle psali svá hlášení předem, jiní podlehli momentálnímu strachu, ale nepokračovali nebo pokračovali, ale nikoliv za peníze a snažili se tyto styky umenšit - když za nimi přišli, tak něco obecně povídali ve snaze nikomu neublížit. Ti, kteří byli za své služby placení, užívali přirozeně různých výhod: mohli cestovat a postupovali po žebříčku "výš" a podobně. Závažnější případy se týkají těch jednotlivců, kteří jsou více na očích Božího lidu a kteří bagatelizují, či dokonce popírají jakoukoliv spolupráci. U věřících to vytváří napětí a nedůvěru.
Zmínil jste podpis spolupráce ze strachu - tuto slabost je však těžké přiznat...
Je špatné "teologizovat strach" - když jej omlouváme a děláme z něho ctnost: "já jsem zachraňoval církev, když jsem byl s StB ve styku, nic podstatného jsem neřekl". Tento člověk si víceméně neuvědomil, že se stává nástrojem komunistické moci, která chtěla církev zničit. Dostal sice pěníze na opravy kostelů, třeba mu bylo dovoleno leccos v pastoraci, co nesměli jiní. Bylo to ale za cenu upsání se ďáblu. Je naopak duchovně prospěšné strach přiznat. Parafrázoval bych slova Bible: "Kdo je bez strachu, hoď první kamenem."
Existuje nějaká hranice, kdy by kněz v důsledku selhání v minulosti nebyl způsobilý pro službu v církvi?
To by záviselo na tom, jestli někomu tak ublížil, že mu zničil život, nebo jeho činy vedly k nějaké formě likvidace někoho dalšího; také pokud by nebyl patrný ani náznak svůj čin napravit. Myslím si, že zbavení kněžské služby je krajní řešení. Pokud někdo spolupráci podepsal, ale prakticky ji vůbec nerealizoval a odmítl další styk s StB, tak to také neznamená, že by nemohl zastávat nějakou významnější službu. Zvláště prokáže-li se jasně díky otevřeným spisům, že nikomu neublížil a podlehl jen momentální slabosti a strachu při výslechu. Naopak, zjistí-li se, že ublížil, nebo byl dokonce placen, tak je samozřejmé, že by žádnou významnější službu vykonávat neměl.
Biskup Václav Malý hovoří o problematice spolupráce duchovních s StB.
Snímek Jaroslav Hodík
Hlavní stránka | Formátovat pro tisk
©2006 Katolický týdeník
0))
pxDepth = screen.colorDepth;
if (!(pxDepth > 0))
pxDepth = 0;
document.write("");
// -->
');
//-->
|
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: Standa v Čtvrtek, 12. leden 2006 @ 13:30:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Když dojde k prokazatelnému a nevyvratitelnému selhání ŘKC, bratři katolíci na GS jen mlčí a mlčí. Proti vlastním se přece nikdo nepostaví. Kněží, biskupové, kardinálové, papež se mohou dopustit jakéhokoliv provinění a hříchu. Nikdo z jejich oveček se neodváží je za to kritizovat a odsuzovat. Takovou fanatickou poslušnost lze nalést i u Jehovistů a různých sekt. Co Vaše svědomí bratři katolící. Víte komu sloužíte a kdo je vašim pastýřem? Víte, že když tolerujete nepravosti a zlo, jste v jeho zajetí? Bratři vyjděte z něho a buďte Božími dětmi, podle vlastního rozhodnutí a srdce.
_____________________________________
Když se nikdo nechce vyjádřit, posílám jeden zajímavý názor kněze Františka Lízny.
KNĚZ O SPOLUPRÁCI S STB
V diskusi o tom, zda lze spolupráci s StB omlouvat, se rozhodně vyjádřil římskokatolický kněz František Lízna, sloužící také jako vězeňský kaplan. Podle jeho vyjádření jde o průhlednou snahu „ospravedlnit vlastní selhání, ale pro celou naši společnost jde o velmi nebezpečný trend: vést národ ke kolaboraci s každým režimem. Je mi líto, že i v církvi zůstává mnoho temných míst z doby předešlé a málo odvahy se vyslovovat k současným špatnostem“.
|
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: noname v Čtvrtek, 12. leden 2006 @ 14:26:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdo z vás je bez viny ať hodí kamenem.
|
]
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: Standa v Čtvrtek, 12. leden 2006 @ 14:48:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Každý z nás je hříšný. Verš kdo z vás je bez viny ať hodí kamenem platí pro udílení trestu.
Neplatí pro vyjádření názoru a nelze jím v žádném případě ospravedlnit jakýkoliv hřích či špatný čin. To bychom mohli také ospravedlňovat i rekatolizaci, upalování, mučení atd. Vyjádření názoru v dobré víře a duchu je křesťanské a není proti Bohu. Standa. |
]
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: noname v Čtvrtek, 12. leden 2006 @ 15:43:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj stando.
Musím se přiznat, že jinou odpověď jsem od tebe ani nečekal. Máš pravdu v té době mnozí lidé zklamali a dnes se tváří jako by nic. Zrovna tak musím vzít v úvahu metody které se tehdy používaly a odolat jim bylo mnohdy těžké. Tím nechci nikoho omlouvat, tohle si musí každý sám vyřídit se svým svědomím.
Tvůj problém a starost je v něčem jiném a sice katolická církev, jenomže z tehdejším režimem se zapletly všechny církve bez rozdílu. Proto říkám větu - kdo jsi viny . . . Co se týče upalování, pronásledování a dalších vymožeností protestanti nebyli o nic lepší. Hříchy minulosti (i součastnosti ) si můžeme vyčítat do nekonečna a nic nezískáme, jenom až další generace bude soudit nás doufám, že bude tolerantnější než my.
Honza. |
]
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: Standa v Pátek, 13. leden 2006 @ 05:05:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Honzo! Můžeš mi předložit důkazy spolupráce duchovních všech protestantských církví s bývalou státní bezpečností. Vím o několika případech a netvrdím, že spolupráce neexistovala. Tvrzení, že všechny církve se zapletly bez rozdílu je lží a pomluvou. Proto Tě prosím a žádám o důkazy a objasnění. Já jsem pevné důkazy předložil. V otázce tvrzení, že protestanté nebyli o nic lepší v pronásledování a upalování s Tebou nemohu souhlasit. Znám těžkou situaci katolíků v Irsku a odsuzuji a jsem proti těm, kteří toto prováděli a provádějí. To s křesťanstvím nemá nic společného. Bohužel já to nemohu nijak ovlivnit. Žiji tady a musím řešit naše problémy.
Smutné také je, že žádný z katolických bratří na GS neodsoudil zločiny ŘKC v pobělohorkém období (pronásledování, upalování, zabavování majetku atd.), zločinnou spolupráci ŘKC s fašistickým a komunistickým režimem. Je to tak těžké? A nebo je snažší být v klídku, přihlížet zlu a nic proti němu nedělat?
S přáním křesťanské lásky a porozumění Standa. |
]
O trámu ve vlastním oku aneb protestanští andělé (Skóre: 1) Vložil: Gepa v Pátek, 13. leden 2006 @ 15:57:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | add nekatolické církve a StB
Stačí zajít na "notabene" do Hyde Parku - je tam svědectví "Moje spolupráce s STB" - to je jen jeden příklad z mnoha.
Ale spolupráce některých katolíků s StB byl individuální čin toho kterého jednotlivce. Předlož tedy "důkaz", který dokáže, že spolupráce s StB nebyla individuální, ale katolickou církví chtěná! Pokud žádný nemáš, pak chtěj omluvu od jednotlivců a ne od církve jako celku.
add Protestanté a upalování čarodějnic
Pokud si myslíš, že protestanté jsou v tomto ohledu čistí, tak jsi slepý nebo máš hlavu v písku. Zloděj křičí chyťte zloděje. Přímo Luther a Kalvín bojovali proti čarodějnicím "ohnivou smrtí. Ale nejen oni. Zjisti si něco o procesech ve Wittengergu a Ženevě. Tam neřádili katolíci ale "nový čistý duch protestantismu". Nezlob se ale v tomto bodě jsi opravdu hoooodně neinformovaný. A zdroje si raději sežeň svoje. Moje by mohly být "pochybné".
add omluvy
Českým protestantům se několikrát omluvil Jan Pavel II. osobně. Namátkou uvádím:
- při svatořečení Jana Sarkandera :-) - v roce 1995
- při jeho další návštěvě v roce 1997 ve Svatovítské katedrále
Musím zde podotknout, že krvavou stopu zejména v historii naší země nechali i čeští prostanté - krvavé husitské hnutí za sebou nechalo nejen vypálené kostely a kláštery, ale v té době mizí z pomyslné mapy mnoho vesnic (vím i o konkrétní vesnici v místě odkud pocházím). Omluvili se někdy protestanté katolíkům? Je to řečnická otázka, odpověď znám.
Takže, pane protestující - nejprve vyjmi trám ze svého oka.... znáš to. Je to o tom házení kamenem.
Ale takovéto debaty "odsuzující ty druhé" opravdu nemají smysl. Já si jako katolík uvědomuji prohřešky římsko-katolické církve jako celku, ale většinu z těch, které já beru jako prohřešky, páchali (nebo páchají) i protestanté. Nejen proto mi přijde nepřínosné jim to vyčítat.
S pozdravem Gepa
|
]
Re: O trámu ve vlastním oku aneb protestanští andělé (Skóre: 1) Vložil: Standa v Sobota, 14. leden 2006 @ 14:27:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1.Ptal jsem se na předložení důkazů spolupráce se StB všech protestantských církví. Ne jen na BJB.
2. Otázka upalování byla v drtivé většině doménou ŘKC. Je pravda, že protestanské směry tuto hanebost a zločinnost prováděly.
V mnoha případech to byla odplata za předchozí činnost a příkoří ŘKC. Je také pravda, že to mnohdy odnesli nevinní lidé.
Bohužel, tak už to v životě chodí.
3. Otázka husitství byla opět odplatou a následkem za předchozí zločiny a zvěrstva ŘKC. Ano, ze strany husitů docházelo k vypalování a vraždám. Opět to mnohdy odnesli nevinní lidé.
4. Otázka omluvy papeže Jana Pavla II je velmi diskutabilní. Podle mě se jedná o omluvu-neomluvu. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Naši komunisté se také omluvili a neomluvili. Opravdová omluva vypadá jinak. Musí být projevena opravdová omluva, lítost, řádné a plné odškodnění.
5. Podle mého názoru omluva protestantů katolíkům nemůže být uskutečněna z důvodu širokého spektra jednotlivých církví a křesťanských společenství. Protestantismus není jedna církev bratře. Omluvu by měly provést ty církve, které se podílely na příkořích a zločinech proti katolíkům. Je možné, že k omluvě už došlo. Touto záležitostí jsem se nikdy nezabýval.
6. Je dobré, že si vyměňujeme své názory.
Je dobré, že známe prohřešky a špatnosti.
Pokud jsme si toho vědomi, snažme se, aby nás zlo nepohltilo a my jsme se poučili z historie.
7. Názory druhých berme jako křesťané.
Obviňování a vyčítání do křesťanství nepatří.
Mé odpovědi nejsou vyčítáním a obviňováním, ale pouze upozorněním.
s pozdravem Standa.
|
]
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: noname v Pátek, 13. leden 2006 @ 16:28:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, je mi líto ale důkazy které požaduješ Ti dát nemohu. S touto organizací jsem nikdy nic společného neměl a vycházím z toho co různě prošlo tiskem a občas také co v té době bylo veřejným tajemstvím. Znám jen málo, lidí kteří se k tomu později veřejně doznali a poprosili za odpuštění. V té době jsem zažil mnohé a proto nechci a nebudu uvádět jména. Zrovna tak chci říct, že pár lidí není církev a nelze podle nich soudit církev.
Nevím jak si představuješ omluvu KC a co všechno by ještě musela udělat k tvé spokojenosti. Mám pocit, že toho (a nejen zde) zaznělo dost, pokud je ovšem snaha naslouchat.
V jednom Ti dám za pravdu, proti zlu se postavit musíme kdykoliv a kdekoliv. Také bych Ti moc přál, kdyby jsi se přestal trápit chříchy minulosti, pokusil se odpustit a začal se dívat do budoucnosti nebo aspoň do dneška.
S přáním pokoje Honza. |
]
Re: Je svatá církev církví svatosti, odpuštění a lásky? (Skóre: 1) Vložil: Standa v Sobota, 14. leden 2006 @ 13:47:04 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Taková odpověď mi stačí. Myslím si, že má úroveň a hloubku. Děkuji Ti za ni a přeji ti hodně Božího požehnání. Standa. |
]
|
|
|
|