V minulé kapitole Pojďme mluvit o předurčení! Je to důležité biblické učení! Odkazy ke studiu. P1  jsme se začali zabývat předurčením.

Když hovoříme o předurčení, obvykle velmi brzo narazíme na otázku "svobodné vůle." Co si máme ale pod tímto pojmem představit? Než budeme v tématu předurčení pokračovat, bude užitečné, abychom pojem "svobodná vůle" definovali. Jak tedy svobodnou vůli definovat? Vezměme si na pomoc Bibli a obyčejnou lidskou životní zkušenost. Bible nás učí, že máme možnost volit z různých alternativ a za své volby neseme odpovědnost:

Dt 30,19
Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

Rozhodnutí, která činíme, jsou naše rozhodnutí a volíme to, co sami v danou chvíli nejvíce chceme. Bible také učí, že to, jak člověk volí, vychází z jeho charakteru. Pán Ježíš to říká naprosto jasně:

Mt 7,16-18
Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

Dokonce i to, jakou člověk volí řeč, vypovídá o jeho chrakteru:

Mt 12,34-35
Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

To, co nás Bible učí o možnosti volby a o podmíněnosti toho, co volíme v morální oblasti naším charakterem, není nijak překvapivé, protože to je v dokonalém souladu s naší životní zkušeností. Od notorického podvodníka očekáváme, že bude jednat jako podvodník a například obchodování s ním se raději vyhneme. Naopak od člověka, který je známý svou poctivostí, můžeme očekávat solidní jednání. Zkrátka a jednoduše, člověk má možnost volit a to jak volí je podmíněno tím, jaký má charakter. Samozřejmě například zloděj aut neukradne každé auto, které na ulici uvidí. Za to však nevděčíme jeho charakteru, ale spíše okolnostem, které ho od krádeže odrazují: blízkost policejní hlídky, typ zabezpečení se kterým si neví rady, časová tíseň, obtížná zpeněžitelnost daného typu auta atd.

Definice svobodné vůle podložená Biblí i životní zkušeností by tedy mohla znít: "Člověk má svobodu volit z různých alternativ, přičemž jeho volby jsou podmíněny jeho charakterem." Zde je možná užitečné poznamenat, že Bible sousloví "svobodná vůle" vlastně nezná. Proto je vhodnější hovořit spíše o svobodě volby.

Ilustrace
Když dáte vybrat žíznivému člověku na poušti mezi šálkem grogu a dvoulitrovkou studené minerálky, můžete tušit, že sáhne po minerálce. Když tutéž nabídku učiníte prokřehlému člověku v zimě na horách, můžete tušit, že sáhne po grogu. Volba je jasně podmíněna stavem člověka. Podobné je to i v morální oblasti, ale k té se dostaneme až později.

Někdy se ovšem setkáváme s představou jakési ničím nepodmíněné a na ničem nezávislé "svobodné vůle." Podle této představy se v podstatě jakákoliv bytost může v různých situacích rozhodovat, zda zvolí zlo či dobro, aniž by její rozhodování mělo vztah k jejímu charakteru. To však neodpovídá ani Bibli, ani životní zkušenosti. Kdyby tato představa o "naprosto na ničem nezávislé svobodné vůli platila," pak by lidské rozhodování bylo výsledkem nikoliv charakteru daného člověka, ale něčeho, co bychom snad mohli nazvat "náhodným generátorem volby." Rozlišovat za této situace, zda raději jednáte s poctivým člověkem než s gaunerem, by naprosto ztratilo smysl. Poctivec by totiž kdykoliv mohl jednat jako gauner a gauner naopak jako poctivec. A mělo by to ještě jeden závažný důsledek. Svobodnou vůli by podle této definice neměl ani sám Bůh! Proč? Protože kdyby se Bůh mohl rozhodovat nezávisle na svém charakteru, tak by pro nás platilo: "jezme a pijme, neboť zítra se může stát cokoliv." Bůh rozhodující se na ničem nezávisle by mohl jednat kdykoliv jako zlá bytost. Mohl by se například rozhodnout mučit v pekle oddané křesťany a naopak mít společenství se satanisty až do konce oddanými zlu. A zde se právě jasně ukazuje, jak je absurdní pojetí jakési na ničem a hlavně na charakteru dané bytosti nezávislé "svobodné vůle." Kdyby platilo, nemohli bychom si být jisti nikdy ničím.

Člověk má svobodu volit z různých možností a za své volby je odpovědný. Volby člověka jsou však podmíněny jeho charakterem.

Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6

Kteří lidé uvěří Evangeliu? Ti, které Bůh vyvolil k věčnému životu! P_9

Předurčení není fatalismus! Názorná obrázková ilustrace._P11