Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Blažej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16319, komentáře < 7 dní: 556, komentářů celkem: 408424, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 228 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Willy
brusle7
Myslivec
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110974528
přístupů od 17. 10. 2001

Nekatolicky o duši, těle a duchu
Vloženo Úterý, 08. listopad 2005 @ 17:32:51 CET Vložil: Standa

Zamyšlení Jednota lidské přirozenosti.

Jaké jsou charakteristické části lidské bytosti? Tvoří ji několik nezávislých složek, jako tělo, duše a duch?

Dech života. „(Bůh) vytvořil člověka z prachu země a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

(Gn 2,7)
Když Bůh proměnil prvky země v živou bytost, „vdechl dech života do chřípí Adamova neživého těla. Tento dech života je „dechem Všemohoucího , tedy to, co dává život (Jb 33,4) - jiskra života. Mohli bychom to přirovnat k elektrickému proudu, který když proudí různými elektrickými součástkami, mění tichou, šedivou obrazovku v pulzující záplavu barev a dějů, a to vše na dotek tlačítka barevného televizoru. Elektřina přináší zvuk a pohyb tam, kde předtím nebylo nic.

Člověk - živá duše. Co způsobil dech života? Potom, co Bůh člověka zformoval z prvků země, měl všechny orgány na svém místě: srdce, plíce, ledviny, játra, slezinu, mozek atd. Všechno bylo dokonalé, ale bez života. Pak Bůh vdechl do této neživé hmoty dech života a „člověk se stal živým tvorem .
Biblická rovnice je jednoduchá: prach země (prvky země) + dech života = živá bytost, živá duše. Výsledkem spojení prvků země s dechem života je živá bytost neboli duše.
„Dech života neobdrželi pouze lidé. Dostal ho každý živý tvor. Bible například přisuzuje dech života zvířatům, která vešla do Noemovy archy, i těm, která tam nevešla (Gn 7,15.22).
Hebrejský termín nefeš chajjá byl v Gn 2,7 přeložen slovy „živý tvor (EP) nebo „živá duše (kral.). Tento výraz neoznačuje výlučně člověka, vztahuje se také na mořská zvířata, hmyz, hady a zvěř (Gn 1,20.24; 2,19).
Nefeš, překládané jako „bytost nebo „duše , pochází z nafaš, což znamená „dýchat . V Novém zákoně je řeckým ekvivalentem výraz psyché. „Protože je dýchání nejvýraznějším důkazem života, označuje výraz nefeš v podstatě člověka jako živou bytost, osobu . Jestliže se vztahuje na zvířata, jako například ve zprávě o stvoření, popisuje je jako živé bytosti, které stvořil Bůh.
Je důležité si všimnout, že Bible říká, že se člověk stal živou duší. Ve zprávě o stvoření nic nenaznačuje, že člověk dostal duši - jakýsi druh odděleného jsoucna, které se při stvoření spojilo s lidským tělem.

Nedělitelná jednota. Pokud chceme správně pochopit podstatu člověka, je zpráva o stvoření nesmírně důležitá. Písmo se svým důrazem na nedělitelnou jednotu člověka na něj pohlíží jako na celek. Jaký vztah má potom duše a duch k lidské přirozenosti?

1. Biblický význam pojmu duše. Jak jsme se již zmínili, je „duše ve Starém zákoně překladem hebrejského výrazu nefeš. Potom, co dech života vstoupil do fyzického těla, vytvořeného z prvků země, je v textu Gn 2,7 člověk označen jako živý tvor. Podobně začíná existovat nová duše, když se narodí dítě, kdy se „duše stává novou jednotkou života, jedinečně odlišnou a oddělenou od ostatních podobných jednotek. Hebrejský termín nefeš je pravděpodobně zdůrazněním této individuality každé živé bytosti, která z ní vytváří jedinečnou bytost. Pokud se použije v tomto smyslu, pak nefeš není část osoby; to je osoba, proto se na mnoha místech toto slovo překládá jako `osoba' (viz Gn 14,21; Nu 5,6; Dt 10,22; srov. Žalm 3,3) nebo „sám (Lv 11,43; 1 Kr 19,4, kral.; Iz 46,2, kral.; atd.).
Na druhé straně výrazy jako `má duše', `tvá duše', `jeho duše' atd. jsou obecně řečeno idiomy pro osobní zájmena `já', `my', `ty', `on' atd. (viz Gn 12,13; Lv 11,43.44; 19,8; Joz 23,14; Ž 3,3; Jr 37, 9; atd - srov. s kral..). Ve více než 100 případech ze 755 ve Starém zákoně anglický překlad krále Jakuba (KJV) překládá nefeš jako `život' (Gn 9,4.5; 1 S 19,5; Jb 2,4.6; Ž 31,13; atd.).
Nefeš se často vztahuje na touhy, záliby, vášeň nebo chuť (Dt 23,25; Př 23,2; Kaz 6,7). Používá se v souvislosti s láskou (Gn 34,3; Pís 1,7 atd.) a někdy představuje i rozhodnutí člověka, v Dt 23,24 se překládá jako „libost a podobně i v Ž 105,22 (kral.) a Jr 34,16. Ve Nu 31,19 je nefeš `zabita' a v Soudců 16,30 (míněno „já ) umírá. Ve Nu 5,2 (`mrtvý') a v kap. 9,6 (`mrtvý člověk') se vztahuje na mrtvolu (viz také Lv 19,28; Nu 9,7.10).
„Řecké slovo psyché se v Novém zákoně vyskytuje v podobném smyslu jako nefeš ve Starém zákoně. Používá se pro život zvířat i lidí (Zj 16,3). V KJV se čtyřicetkrát jednoduše překládá jako `život' nebo `životy' (viz Mt 2,20; 6,25; 16,25 atd.) Na některých místech má význam `lidé' (Sk 7,14; 27,37; Ř 13,1; 1 Pt 3,20 atd.), jinde je rovnocenná osobnímu zájmenu (viz Mt 12,18; 2 K 12,15 atd.). Někdy se vztahuje na city (Mk 14,34; L 2,35; Ef 6,6) nebo na mysl (Sk 14,2, kral.; Fil 1,27).
Psyché není nesmrtelná, ale podléhá smrti (Zj 16,3) a může být zničena (Mt 10,28).
V Bibli se někdy nefeš a psyché vztahují na celou osobu a jindy na určitou oblast člověka, jako jsou záliby, city, chutě, pocity. Avšak takové použití vůbec nenaznačuje, že by byl člověk učiněn ze dvou oddělených a odlišných částí. Tělo a duše existují společně; tvoří dohromady nedělitelnou jednotu. Duše nemá žádné vědomí existence mimo tělo. Neexistuje žádný biblický text, který by naznačoval, že duše přežívá bez těla jako vědomé bytí.

2. Biblický význam pojmu duch. Zatímco hebrejské slovo nefeš, které se překládá jako duše označuje individualitu nebo osobnost, starozákonní hebrejské slovo ruach, překládané jako duch, se vztahuje na jiskru života, plnou energie, která je pro život jednotlivce nezbytná. Představuje Boží sílu nebo princip života, který lidem dává život.
„Ruach se ve Starém zákoně vyskytuje 377x a nejčastěji se překládá jako `duch', `vítr' nebo `dech' (Gn 8,1 atd.). Používá se také k označení obnovení života (Sd 15,19), odvahy (Joz 2,11), nálady nebo hněvu (Sd 8,3; Iz 54,6), mravního charakteru (Ez 11,19) a sídla citů (1 S 1,15)
Ve významu dech je ruach lidí totožný s ruachem zvířat (Kaz 3, 19). Ruach člověka opouští tělo při smrti (Ž 146,4) a vrací se k Bohu (Kaz 12,7; srov. Jb 34,14). Ruach se často vztahuje na Ducha Božího, jako v Iz 63,10. Ve Starém zákoně ve vztahu k člověku ruach nikdy neoznačuje inteligentní bytí schopné vědomé existence mimo hmotné tělo.
Novozákonním ekvivalentem hebrejského slova ruach je pneuma - duch - od pneo, což znamená `vát' nebo `dýchat'. Stejně jako výraz ruach, ani slovo pneuma neoznačuje nějaké vědomé bytí člověka schopné existovat mimo lidské tělo. Používání tohoto termínu v Novém zákoně ve vztahu k člověku vůbec nenaznačuje takové pojetí. V textech jako Ř 8,15; 1 K 4,21, kral.; 2 Tm 1,7; 1 J 4,6 pneuma označuje `náladu', `postoj' nebo `citové rozpoložení'. Toto slovo se také používá pro označení různých projevů lidské povahy jako v Ga 6, 1; Ř 12,11 atd. Stejně jako ruach, tak i pneuma člověk při smrti odevzdává Pánu (L 23,46; Sk 7,59). Ruach i pneuma se vztahuje na Ducha Božího (1 K 2,11.14; Ef 4,30; Žid 2,4; 1 Pt 1,12; 2 Pt 1,21 atd.).

3. Jednota těla, duše a ducha. Jaký je vztah mezi tělem, duší a duchem? Jak ovlivňuje tento vztah jednotu člověka?
a) Podvojné spojení. Ačkoli Bible na člověka pohlíží jako na celek, nestanovuje přesně vztah mezi tělem, duší a duchem. Někdy se v textu zaměňují termíny duše a duch. Povšimněme si paralelismu v Mariině projevu radosti po zvěstování: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli! (L 1,46.47)
Na jednom místě charakterizuje Ježíš člověka jako tělo a duši (Mt 10,28), Pavel pak na jiném místě mluví o člověku jako o těle a duchu (1 K 7,34). V prvním případě se duše vztahuje na vyšší schopnost člověka, pravděpodobně na mysl, prostřednictvím které je člověk ve styku s Bohem. V druhém případě se na tuto vyšší schopnost vztahuje výraz duch. V obou případech tělo zahrnuje fyzickou, ale také citovou stránku člověka.
b) Trojité spojení. Existuje jedna výjimka ze všeobecné charakteristiky člověka jako bytosti, ve které, se spojují dvě části. Pavel, který hovořil o podvojné jednotě těla a ducha, také mluvil o trojí jednotě člověka. Říká: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. (1 Te 5,23) Toto místo vyjadřuje Pavlovu touhu, aby z procesu posvěcení nebyla vynechána žádná z těchto lidských stránek.
V tomto případě můžeme rozumět duchu jako „vyššímu principu inteligence a myšlení, který byl člověku dán a prostřednictvím kterého může Bůh promlouvat svým Duchem (viz Ř 8,16). Obnovením mysli skrze působení Ducha svatého se člověk stává podobný Kristu (viz Ř 12,1.2).
'Duši' ... na rozdíl od 'ducha', si můžeme představit jako tu část lidské přirozenosti, která se projevuje v instinktech, citech a touhách. I tato část přirozenosti člověka může být posvěcena. Když se pod působením Ducha svatého mysl shoduje s Boží myslí a posvěcený rozum ovládne nižší přirozenost, pak se podněty, které by jinak odporovaly Bohu, podřizují jeho vůli.
Tělo, které ovládá nízká nebo naopak ušlechtilá povaha, se svou fyzickou stavbou skládá - z masa, krve a kostí.
Není náhoda, že Pavel zařadil nejprve ducha, potom duši a nakonec tělo. Je-li duch posvěcen, je i mysl pod Boží kontrolou. Posvěcená mysl bude mít zase posvěcující vliv na duši, totiž na touhy, city a emoce. Člověk, ve kterém se uskutečňuje toto posvěcení, nebude zneužívat své tělo a docílí tak pevného tělesného zdraví. Tak se tělo stává posvěceným nástrojem, kterým může křesťan sloužit svému Pánu a Spasiteli. Pavlova výzva k posvěcení zřetelně vychází z principu jednoty lidské přirozenosti a ukazuje, že účinná příprava na Kristův druhý příchod vyžaduje přípravu celé bytosti - ducha, duše i těla.
c) Nedělitelné a vzájemné spojení. Je zřejmé, že každý člověk je nerozdělitelně spojen. Tělo, duše a duch jsou úzce propojeny a ukazují na silný vzájemný vztah mezi duchovními, duševními a tělesnými schopnostmi člověka. Nedostatky v jedné oblasti ovlivňují další dvě. Nemocný, nečistý, nebo zmatený duch bude mít také zhoubný vliv na citové a fyzické zdraví člověka. Platí ale také, že slabý, nemocný nebo trpící organismus naruší i citové a duchovní zdraví. Vzájemný vliv, jaký na sebe tyto prvky mají, ukazuje, že Bůh dal každému jednotlivci odpovědnost je udržovat v co nejlepším stavu. Takový postoj je nejdůležitější částí v procesu obnovy k obrazu Stvořitele.



"Nekatolicky o duši, těle a duchu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 11 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Nekatolicky o duši, těle a duchu (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 08. listopad 2005 @ 19:52:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tento článek tvoří v rozšířené podobě jeden ze základních 27. článků učení SDAC nebo-li – česky - CASD. Proto by bylo správnější nazvat článek raději "O duchu, duši a těle z pohledu adventistů“ (případně jehovistů - Ti mají díky společnému původu v Milleritech antropologii shodnou).

Cílem Standy - a nezlobím se na něho - je zřejmě poukázat na mylnou adventistickou tezi, že možnost existence ducha mimo lidské tělo je až reflexí platonismu v křesťanské teologii. Protestanti - podle adventistů - nebyli důslední a od těchto tezí se při reformaci neoddělili. Mohl bych nyní rozebrat kontext užití substantiva "pneuma" v pavlovské teologii, ale bylo by to zbytečné. Zkušený adventistický teolog, Dr. Provonsha, se nezdráhá oponovat i Pavlovi a jeho učení nazývá domněnkami: "a mohlo se tělo, ze kterého, jak se domníval, vystoupil, aby mohl být s Pánem, vztahovat na toto smrtelné tělo, které se těší, až bude proměněno (Provonsha J. W., Existuje život po životě?, Advent – Orion, Praha, 1994). Jestliže se mýlil Pavel, natož pak Pastýř!

Nicméně považuji za nutné zdůraznit, že se jedná čistě o učení adventistů, které šířeji nesdílí křesťanská ortodoxie ani spisy apoštolských otců, či apologetů. Není proto fér kritizovat katolické nauky z exkluzívních pociz.

V úctě,

Pastýř



Re: Nekatolicky o duši, těle a duchu (Skóre: 1)
Vložil: Ucednik (ucednik@seznam.cz) v Středa, 09. listopad 2005 @ 12:01:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc Tě zdravím Stando

a děkuji za zajímavý článek.

Zajímalo by mě, jak pohlížíš na dědičné choroby či postižené děti. Jsou jejich handikepy způsobeny stavem ducha jejich rodičů nebo jich samotných.

Děkuji a přeji hezký den

Ucednik



Milý Stando (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 09. listopad 2005 @ 15:37:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drahý Stando,

pokud bys z počátku přiznal, že cílem Tvého působení je seznámit nás s učením adventistů, pak bych to respektoval. Ale snažit se nás "indoktrinovat" a schovávat se při tom za boj za zachování ideálů reformace, to od Tebe není hezké :-) Vzpomínám velmi živě na NET98, kde nás Dr. Nelson vyzval k opuštění svých církví a následování adventismu, pravé církve ostatků. Brojíš tu sice proti jezuitům, ale což není cílem adventistů přivést nás, zbloudilou baylonskou církev, k učení toho, jenž má "ducha prorctví"?

Ale nic ve zlém. Považoval jsem jen za správné si to vyjasnit. Rád bych zůstal v přátelském duchu. Doufám, že zůstaneš nadále příznivcem mých článků :-)

Pán s Tebou,

Tvůj Pastýř



Omluva Standovi (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 09. listopad 2005 @ 19:53:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Stando,

trochu jsem se zamyslel a pokládám za správné se Ti veřejně omluvit. Myslím, že jsem se v Tobě spletl a podle toho, co píšeš, myslím, že jsi upřímný věřící a že jsem Ti křivdil. Vidím jako správné trochu Ti popsat svůj vztah k adventismu. Léta jsem chodil na angličtinu k adventistickému kazateli, četl jsem Vaší disidentskou literaturu „Dialog“. S adventisty jsem se občas sešel u sebe v bytě ke společným modlitbám (zdráhali se, byl jsem přece jen Babyloňan). Byl jsem vydatně zásoben literaturou jak samizdatovou, tak oficiální z Advent-Orionu. Pečlivě jsem prostudoval „Adventisté sedmého dne věří....“ a snažím se být v obraze, co se učí na Andrew Univ. Rád bych tedy zmínil to dobré. Jste takřka jedinou církví, která si uchovala reformační pohled na katolickou církev (záhadou mi je, proč vedení CASD není proti uzavření konkordátu). Na Andrew jsou špičkoví odborníci, co se týče SZ proroctví. To je vidět i v absolvetské práci Dr. Moskaly na ETF ohledně Daniele. Vřele doporučuji, je to opravdu skvělá práce. Vysoce hodnotím organizaci Adra (až na některé katolické vazby :-) Přelouskal jsem většinu Whiteové, jak samizdatů, něco nepublikovaného a hlavně Touhu věků a Velké drama věků. Dobře je její dílo popsáno v Trvalém daru od vedoucího jejího díla. Avšak četl jsi někdy „White lie?“. Slovní hříčka, která lze přeložit jako "Whiteové lže" nebo "Bílá lež." Na Whiteovou se dívám jako na zneužitou, nemocnou ženu, na které se podepsala CASD. Když jsem studoval její pohnutý životopis, bylo mi ji líto. Její táta ji po úrazu hlavy nepoznal. Neuměla ani psát a její uměle vyfabrikovaný životopis se spíše podobá románům o mučednících ze středověku. Létají zde andělé, ďáblové, jsou zde zjevení, zázraky. Avšak rukopisy Whiteové jsou často zmatené, knihy z nich často sestavili až její následovníci. Kolik jen plagiarismu tam je! Když jsem četl spisy Josepha Smitha, uvědomil jsem si, že stěžejní doktríny o mimozemšťanech, vesmírných civilizacích, zjeveních, jsou opsány odtud. Pak jsem si to ověřil na vlastní oči. Chci mluvit velmi přejícně, protože vidím u adventistů oddanost své víře a ochotu pro ni trpět. Kdo by to dnes chtěl podstupovat? V úctě a s pochopením však musím konstatovat, že adventisti mají zcela mylnou nauku vykoupení. Viz Kristovo vstoupení do Velesvatyně až v roce 1844, posouvání trůnu, nauka o smrti Krista a jeho třidenní neexistence. O sobotě ani nemluvě. Představa Desatera v nebi je již čirou spekulací. Že by bezpohlavní anděl neměl požádat ženy bližního anděla? Panování satana na 1000 let, popis Antikrista, to je již čistě odvozeno z vidění Whiteové. Každý církevní historik Ti popíše, jak moc byla její vidění vedle. Jak popisovala ve vidění Luthera atd... To je opravdu fikce.

Takže, omluvou jsem začal, omluvou končím. Ukřivdil jsem Ti, promiň.

Nadále v lásce Kristově,

Pastýř



Re: Nekatolicky o duši, těle a duchu (Skóre: 1)
Vložil: Nemesis v Čtvrtek, 10. listopad 2005 @ 11:07:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vcelku s tímto článkem souhlasím, i když si myslím, že tajemství ducha bude větší, než pouhý intelekt. Jestli se o tomto tématu chceme bavit, prosím. Je zajímavé, že v první reakci na tento článek se pastýř choval jako ten který se řídí radami - jak něco odmítat a kritizovat - právě od pastýře, které výstižně několika body popsal v příspěvku v minulosti. Bavme se prosím o tématu. Duši, těle, duchu.
Možná, že diskuse na téma co jsou Adventisté zač, není marná, ovšem spíše bych to viděl na samostatnou kapitolu.
Shalom Nemesis



Stránka vygenerována za: 0.19 sekundy