Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zita.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16015, komentáře < 7 dní: 217, komentářů celkem: 385366, adminů: 60, uživatelů: 5005  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 177 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Za nového generálního tajemníka EBF byl navržen Alan Donaldson
·Evangelikální baptisté Lovosice
·Evangelikální baptisté Jablonec
·Letní novinky ze života BJB - aktualizováno
·Informace z jednání VV dne 21. èervna 2021
·Edith Gatesová - první ordinovaná baptistická kazatelka v Anglii
·Informace z jednání VV dne 14. kvìtna 2021
·Zpráva pro Sjezd delegátù BJB 2021 za sbory Lovosice a Jablonec nad Nisou
·Jan Jackaniè, tajemník Výkonného výboru BJB ke kauze lovosického sboru
·Pavel Coufal, pøedseda Výkonného výboru BJB ke kauze lovosického sboru

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
105924191
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS
Vloženo Neděle, 16. říjen 2005 @ 21:40:42 CEST Vložil: Bolek

Katolicismus poslal Pastýř

Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS Úvod Vážení čtenáři, nedávno zde uživatel Reformovaný řekl nahlas to, co si – v rámci hesla tohoto portálu – myslel. Olin, historicky první předseda KMS (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST), podle něho „pracuje pro římské katolíky” (GS 07. říjen 2005 v 11:59:10 CEST) Potvrdil to i sám Olin, když své katolické bratry vyzval: „Nebrečte, pozdvihněte své lebky!” (GS 06. říjen 2005 v 23:45:08 CEST) Nakonec sám vysvětlil, co tím myslel. Viz ilustrační koláž. Legenda: Reformovaný: „Myslim, ze Olin fakt pracuje pro římske-katolíky. Jinak by snad tohle nemohl předvádět. Doufám, ze to dojde i ovečkám v jeho sboru. Jinak se jednou probudí a zjistí, ze je Olin vede uctívat lebku.“ Olin: „A proč myslíš, že jsem napsal - pozdvihněte své lebky! Koukám, že ti to začíná docházet.“ (GS 07. říjen 2005 v 14:46:15 CEST)

Zrekapitulujme si Olinův profil, jak jej známe z oficiálních materiálů a protestantských diskusních fór, kterých se Olin účastní a kde rozšiřuje římskokatolická dogmata. 1. Olinovo katolické mládíZnovuzrodil jsem se během mše. Byl jsem totiž katolík.“, říká o sobě Olin. (KSHK 21-09-04 13:57) Rovněž jeho křest Duchem svatým a mluvení v jazycích jsou pozoruhodné: „Pak jsem byl pokřtěn v Duchu svatém - během modliteb v jazycích u Křížové cesty, u kdysi známého P. Antonína na faře. P. Antonín Dohnal je požehnané Boží dítě, a byl tehdy zcela proniknutý mariánskou zbožností, věřil v medžugorské zjevení...” (KSHK 21-09-04 13:57). Jako laik Olin dokonce vyučoval římskokatolické věřící christologii a mariologii a zjistil, že kdo se obrací k Marii, může se obracet i ke Kristu: „Po řadu let ve svém mládí jsem se věnoval zejména vyučování katolíků. Velmi výmluvně jsem se snažil vysvětlit z Bible nesprávnou teologii, "mariologii", a postavit jejich víru na slovo o Kristu. Všiml jsem si přitom, že jejich mariologie je tak prorostlá jejich christologií, že to nemohou často oddělit od sebe. Je to hluboké zjevení. (jako to tvoje.) Proto není správné předpokládat, že kdo spoléhá na Krista, nemůže se obracet k Marii a kdo se obrací na Marii, nestojí na Kristu.... A já, jako kazatel, budu vysvětlovat lidem, že je to omyl, nepochopení evangelia, aktivně budu učit o všeobjímající Boží lásce, ale přitom budu vědět, že tomu, kdo věří, nemůže tato kuriózní "sobota" nebo "Marie" zabránit chodit s Bohem a přinést ovoce Nebeskému království.(KSHK 10-05-05 00:34) Později se účastnil charismaticko-katolické skupinky a jako římský katolík zakotvil v evangelickém sboru na Maninách, jelikož v té době existovalo silné, charismaticko-katolické, propojení. (KSHK 09-10-04 12:48). Dle svých slov Olin zažil v římskokatolické církvi velkou svobodu a když odcházel mezi protestanty, měl k tomu svolení kardinála Tomáška i svolení legendárního Týnského kazatele a rétora - který byl blízkým přítelem Tomáše Halíka - pátera Reinsberga (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST), s nimiž své záměry coby „prostý laik“ konzultoval. Jeho odchod neměl primárně doktrinální rozměr, Olin dodnes věří všem stěžejním římskokatolickým dogmatům. Odešel z poslušnosti: „...před dvaceti lety jsem byl katolík a odešel jsem na Boží povolání, ne proto, že by to tam bylo špatně.“ (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST) Svůj odchod projednával nejen s kardinálem a páterem, ale s celou řadou římskokatolických hodnostářů: „odchod k evangelíkům, byť váhavě, schválilo několik kněží.” (GS 19. září 2005 v 22:30:43 CEST) Tím zřejmě došlo k rozporu jak s Codex Iuris Canonici, tak s Katechismem katolické církve, což je u vrcholných, resp. nejvyšších představitelů české katolické církve, velmi neobvyklé. 2. Olin mezi protestanty Olinovy počáteční styky s CB se datují okolo roku 1978 a v roce 1986, po svatbě, se s katolickou církví rozešel natrvalo. (GS 19. září 2005 v 22:30:43 CEST) Z Olinových styků a působení, ať už oficiálního, či neoficiálního, zmiňme jihočeské metodisty, kde působil a svůj odchod komentuje, na rozdíl od odchodu od katolíků, takto: „O pár let později jsem odcházel z ECM a nebylo to takto transparentní. Tohoto způsobu odchodu jsem litoval.” (GS 21. září 2005 v 13:59:13 CEST) Je však znám i v kruzích CB a CČE a dodává k tomu: „V prvních letech svého života s Pánem jsem prošel skoro všemi církvemi. Ale všechny jsem nestihl.“ (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST). Dodnes je možné mluvit s lidmi, kteří jej z této doby pamatují. Jeho evangelické začátky jsou, dle jeho slov, poznamenány „směsí zášti a pohrdání, kterou ... poznal v evangelikálních, zvláště charismatických kruzích vůči katolické církvi.” (GS19. září 2005 v 22:30:43 CEST) Svůj odchod k protestantům popsal těmito slovy: „Mé povolání: týkalo se dvou věcí: - na Maninách byl můj duchovní domov. Věděl jsem, že tam jedná Bůh. Vždy jsem věřil tomu, že je jen jedna církev na Zeměkouli. Neměl jsem vůbec problém, ani jako katolík, věřit, že je to stejná církev. Rozdílné učení mě nijak neznepokojovalo. Za prvé mi přišlo mnohem zdravější, než to, s kterým jsem se běžně v katolických kostelích setkával, za druhé mě nikdy ani nenapadlo, že by jedna církev taky měla mít jen jedno učení. Teprve v evangelikálním světě jsem zíral, že si to mnozí myslí. Mimochodem - neuvěřím tomu nikdy - věděl jsem, že jsem povolán kázat evangelium. Po delší době modliteb a vlastní služby (vedl jsem současně katolickou i evangelickou skupinku) jsem si uvědomil, že mé učení, pochopitelně jsem byl hlavně pod vlivem Manin, je spíš evangelické.” (GS 19. září 2005 v 22:30:43 CEST) Ačkoliv Olin přiznává rozdíly v učení, je schopen rozdíly mezi katolicismem a protestantismem marginalizovat: „A nijak zásadně si katolická a evangelická teologie neodporují. V díle rozumných teologů a kazatelů, pochopitelně.” (GS 21. září 2005 v 00:03:09 CEST) V důsledku je to však protestantismus, který – přes své dřívější proklamace - Olin většinou odmítá, zatímco potvrzuje reformací odmítnutá dogmata: „Rovněž jsem přesvědčen, že evangelické výklady, které vymazaly z církevní praxe svátost smíření, církvi nepomohly, a evangelíci se často snaží nějak oklikou dosáhnout na to ovoce, na které katolíci dosáhnou bez problémů, a není divu, že se přitom v nějaké formě zpovídají.“ (KSHK 22-02-05 01:15) Sám přitom, při jedné diskusi ohledně římsko-katolických dogmat, uvedl: „Samozřejmě, že nejsem protestant. Zejména dnes, po té smršti, kterou jsi tu rozpoutal a kterou asi považuješ za protestantismus (ostatně možná právem), bych se styděl, kdybych náhodou byl protestant.“ (GS 13. říjen 2005 v 19:35:58 CEST). Ačkoliv tedy Olin žije mezi protestanty, sám se za protestanta nepovažuje. 3. Olin a KMS Podle Olina dal impuls k rozvinutí vize KMS, mimo jiné, jím respektovaná duchovní autorita českého národa, katolický kardinál Tomášek resp. jeho vyhlášení Desetiletí obnovy českého národa: „Byl podzim 1987. Kardinál Tomášek vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy českého národa a my jsme z něj byli nadšeni a Dan Drápal na Maninách vyhlásil v podstatě totéž. K tomu připočtěme zmíněné Kaczmarczykovo „programové prohlášení“ a máme to, co nás naplňovalo a vedlo, z trojích úst bez přímé závislosti, a od autorit ze tří denominací. Následujícího roku se začaly veliké podniky: 1. československá charismatická konference, již zcela veřejná a s mezinárodní účastí, přičemž zahraniční kazatele tam pozval Runne Branstrom, letniční vedoucí ze Švédska. Účast (asi 400 lidí, již nejen kazatelů) snad ze všech církví v zemi, nejvíce, myslím, z CB a řkc!“ (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST) „Na konci 80. let jsme v Praze-Holešovicích prožívali radostnou evangelizaci a euforii z ní, a očekávali velkou žeň. Na Nový rok 1988 Dan Drápal vyhlásil veřejně, že od následujícího roku budeme rozsévat a sklízet na daleko širším poli, než dosud. Očekávali jsme probuzení. Chápali jsme to prorocky a přešli jsme od osobní evangelizace a služby v našem malém sborečku k velkým akcím, a to úspěšně, ještě před pádem komunistů. V národě jsme nalezli dva muže s autoritou, kteří ve stejných dnech vyhlásili totéž: Kardinála Františka Tomáška, který v prosinci 1987 vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy národa, což byl vzhledem k možnostem kat. církve za komunismu prorocký projev. Tím druhým byl farář Stanislav Kaczmarczyk, působící na Těšínsku, který k témuž mobilizoval na semináři kazatelů v Praze v dubnu 1988. Nevím, zda nebyl ve stejné době ještě někdo, ale tito bratři nás velmi povzbudili, že si to nevymýšlíme, že nejsme obětí své euforie, neboť spojení mezi D.D., F.T. a S.K. nebylo žádné.“ (KSHK 17-09-04 23:58) Myšlenka Desetiletí obnovy byla ve skutečnosti ideou kněze Tomáše Halíka, kterému byla vnuknuta při meditaci na místě hrobu svatého Vojěcha ve Svatovítské katedrále na Silvestra 1984, na základě přípravy národa na milénium svatého Vojtěcha. Vzorem Halíkovi byla obnova Polska kardinálem Wyszinskym. K této vizi se později připojuje i Aleš Opatrný, představitel Katolické charismatické obnovy (Jandourek J., Tomáš Halík, Ptal jsem se cest, str. 135-138) a budoucí zakládající člen KMS a rovněž člen jejího prvního výboru. (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST) Olin se stává vedoucím představitelem KMS resp. jejím historicky prvním předsedou, ale dnes přiznává: „S KMS jsme měli velké plány a některé se nenaplnily.” (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST) Svůj dřívější postoj popisuje jako „přeskakování angažovaných autorit” (GS 14. leden 2003 v 18:25:28 CET) a dává jej za příklad, jak má KMS pracovat a bránit se tak, aby lidé sloužili především ve svých denominacích. Toto je, podle Života víry, i tím, co bylo původní vizí KMS (GS 14. leden 2003 v 18:25:28 CET) v době, kdy ústy svých představitelů hledala instituční jednotu české církve. Svůj odchod z vedení pak Olin vysvětluje slovy: „A je pravda, že podstatný vliv jsem měl jen při založení (KMS) a krátce potom, a pak, zejména po vzniku "Kruhu přátel Dana Drápala", jsem rychle sublimoval.” (KSHK 16-12-04 21:24) Za zmínku stojí, že Dan Drápal mimo jiné napsal kritickou studii “Můj vztah ke katolické církvi” (1995), kde kritizuje katolická dogmata, a která se dodnes používá k výuce na biblické škole KS. Ve své dřívější knize „Církev a budoucí pronásledování“ (1993) dokonce vyjadřuje názor, že budoucí pronásledování křesťanů nastane zřejmě z římskokatolických kruhů (str. 19). První ze zmíněných knih na stránkách Života víry kritizovali představitelé Katolické charismatické obnovy Aleš Opatrný a Kateřina Lachmanová a distancovali se od ní i představitelé KS Petr Plaňanský a Lubomír Ondráček (za KS a KMS) (ZV 6/95 str. 174-176). Olin se nijak netají tím, že – podle něho - posun u Dana Drápala v chápání Katolické církve způsobil změnu nasměrování českých charismatiků. Do takových KS by už Olin nevstoupil: „Postoj Dana Drápala ke katolické církvi rozhodně není následováníhodný. Kdysi tomu bylo jinak. Na staré Maniny chodili i katolíci, a vydávali o Božím díle v tomto sboru krásné svědectví. Někteří evangelíci z Manin zase chodili do katolických kostelů, zejména do Týna za P. Reinsberga, a mnohdy byli namíchaní na domácích skupinkách. Někteří katolíci na Maninách i zakotvili, já mezi nimi. O pár let později v KS Praha už bych to neudělal.“ (KSHK 09-10-04 12:48) Na poli KMS Olin proslul netradičními názory. Na stránkách Života víry se můžeme dočíst, že byl pro stavbu mešity (srovnej posun II. Vatikánského koncilu směrem k Islámu), tvrdil, že dostal zjevení, že od Svědků Jehovových v Týně bude vyveden Boží lid (srovnej posun II. Vatikánského koncilu směrem k jiným náboženstvím). Změnu v nazírání společnosti k této sektě lze sledovat i na jiných úrovních – viz dokument z této doby Fialové trojúhelníky od BBC. 4. Olinova katolická teologie 4.1 Eklesiologie a misiologie Své katolické, hierarchické chápání církve, Olin popisuje takto: „V mládí jsem se učil, že církev je organismus povahy charismaticko hierarchické”. (KSHK 05-08-04 11:19) Toto učení z “mládí” pak konfesijně vymezuje: „Já byl za mlada katolík, víš?“ (KSHK 11-08-04 15:37) Na základě tohoto učení vede i své diskuse, když tvrdí: „Když se budeme modlit a Bůh bude vylévat Ducha svatého, ale my odmítneme organizovat církev a její provoz, tak je to, jako když vyleješ kbelík na podlahu: Budeme všichni mokří, ale nikam to nedoteče.” (KSHK 05-08-04 11:19). To samo o sobě jistě není špatné, nicméně, s přihlédnutím k orientaci a pojetí autorovy eklesiologie, stojí tento citát za hlubší promyšlení v celém kontextu jeho přesvědčení. Souvisí to zřejmě i s tím, že podle Olina Církev není – jak učili reformátoři a například i Augustin - „jedna neviditelná”, ale „jedna viditelná” (KSHK11-04-05 16:09). Na otázku myšlenou v nadsázce, zda se hodlá navrátit do svaté, apoštolské obecné Církve, která funguje nepřetržitě od počátku, odpověděl: „No, ne že bych všechno v životě dělal dobře. V tomhle případě se ale snažím jít ostatním příkladem, což lidé, kteří mě znají, většinou vědí.” (KSHK 11-04-05 19:07) Stejně jako římskokatoličtí teologové vidí Olin Eucharistii jako „sjednocující princip církve”. (KSHK. 20-05-05 01:40). Vizi velkého probuzení poslední doby, která bývá zastávána jak katolickými triumfalisty, tak charismatickými teonomisty, popisuje následovně: „Od poloviny 70. let dosud jsme svědky mocné náboženské vlny, přelévající se přes Zemi. Nástup byl prudký a kryje se s postmoderní změnou paradigmatu. Tato vlna nerozlišuje náboženství a náboženství, takže ji někde prožívají jako oživení křesťanské víry, někde probíhá účinná evangelizace, v Lat. Americe např. odklon od tradiční víry a přestup k americkému evangelictví. Mnozí jsou z toho nadšeni, neboť na tom léta s velikými oběťmi pracovali. Stejně tak je tato vlna islámská, jak už vědí i mudlové od 11.9.2001, a stejně tak se dere na svět mnoho jiných starých i nových hnutí.”(KSHK 09-09-04 11:53) Za zmínku stojí, že právě 70. léta jsou považována za změnu římského paradigmatu v pohledu na jiná náboženství, a to v souvislosti s II. Vatikánským koncilem. 4.2 Biblistika Dále Olin věří v sedm katolických svátostí, tedy včetně transsubstanciace, a věří, že „mezi večeří Páně a eucharistií není žádný podstatný rozdíl”. (KSHK 20-05-05 01:40) Taktéž vystupuje proti základní protestantské doktríně „Sola scriptura” (pouze Písmo), kterou považuje za iluzi: „Před pěti staletími žili reformátoři církve v jistých dobových iluzích. Je hloupé jim to vyčítat. Je ale nemožné si pěstovat iluzi 500 let jen proto, že to řekl Luther. Zároveň je to i úsměvné popření této iluze - "jedině Písmo.(GS 30. duben 2005 v 00:53:39 CEST) a za pokrytectví a kvas: „já považuji zásadu sola scriptura za kvas saduceů a pokrytectví evangelíků.“ (GS 13. říjen 2005 v 15:23:53 CEST) Namísto toho obhajuje možnost zjevování svatých a komunikaci s nimi, když se zastává nositele katolického řádu Ricka Joynera a jeho zjevení mrtvých: „Něco jiného je otázka, zda se "mohou" lidem zjevovat osoby. Myslím, že je to dostatečně vysvětleno 1. tím, že se to přihodilo i apoštolům, 2. tím, že se to přihodilo občas i někomu jinému, aniž by tím byl zkažen, 3. tím, že ani čtenáři takových knížek, jako je Joynerova, nepropadnou bludům, jak můžeme mnozí dosvědčit.” (KSHK 26-04-05 12:48) “Znám výsledek těch případných zjevení: Knihu Poslední bitva. A ta je dobrá, velmi dobrá. Na tom trvám.”(KSHK 08-07-05 16:28) 4.3 Soteriologie a svátosti Ačkoliv se Olin formálně považuje za evangelikála, v pricipu obhajuje i katolickou instituci zpovědi: „Ježíš řekl svým učedníkům: Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy tomu jsou odpuštěny. Je tedy zřejmé, že moc odpouštět hříchy dal Pán svým učedníkům, lidem jako ty a já, z moci Ducha svatého. Myslím, že je taky zřejmé, že je to základní služba, s kterou jsou učedníci vysláni do světa (vedle několika dalších pověření, s kterými je Kristus vyslal po svém vzkříšení). Odpouštět hříchy je podstatná součást evangelizace světa. Do třetice je zřejmé, že tuto moc nemají lidé obecně, ale ti, kdo jsou nástupci apoštolů. Kdo je to? v tom se s katolíky rozcházím. Pochopitelně, jsem evangelikál.“ (KSHK 16-02-05 23:16) „A křesťanovi Bůh odpouští hříchy, když je dotyčný vyznává a činí pokání, to jest (výslovně!) už před zpovědí. Tak mě to učil kdysi můj zpovědník, když jsem ještě byl katolík. Nikdy jsem nevěřil ničemu jinému. Smíření (skrze zpověď a rozhřešení) je svátostí ne proto, že by byla nenahraditelná osobním vyznáním Bohu, ale prostě proto, že ji udílí jeden druhému (přesně podle Ježíšových slov).“ (KSHK 19-02-05 00:46) Pokud se týká diskuse ohledně katolických dogmat, bere Olin jako bernou minci pouze vyjádření katolíků, a to ne ledajakých, ale jen kněží a poctivě svátostně praktikujících věřících: „Z katolické strany je jistě reprezentativní text od kardinála Ratzingera, ale také slovo kteréhokoli místního faráře, nebo prostě katolíka - z nich bych bral vážně jen ty, kdo žijí bohabojným životem a chodí pravidelně ke svátostem.“ (KSHK 20-02-05 23:17) Z další diskuse ohledně římskokatolického pojetí svátostí – které Olin vždy obhajuje - pak vyplývá, že se jedná o nauku kněží, s kterými se Olin zná a ačkoliv to explicitně nezmiňuje, s kterými zřejmě konzultuje římskokatolické nauky - jak jinak by mohl jejich názor ohledně těchto věci podrobně znát - z dnešního pohledu. „To vše mi dává smysl, a souhlasí to s tím, co učí a praktikují kněží, s nimiž se znám.“ (KSHK 22-02-05 01:15). A nejedná se jen o svátost smíření, ale jsou to svátosti obecně, bez kterých považuje Olin křesťanský život jako neplnohodnotný. Proto odmítá nejen reformační princip „Sola scriptura“, ale i „Sola fidae“ (pouhou vírou): „Třeba otázka svátostí: Od mládí jsem bral za hotovou věc, že je jich sedm, evangelická teologie o pouhém křtu a večeři Páně mě nikdy nepřesvědčila, podle mě se tak vyjednocuje Bible.“ (KSHK 22-02-05 15:04) „O problému s lacinou milostí a "očkování proti evangeliu slabou dávkou evangelia" vím jednak z vlastní dlouholeté zkušenosti, jednak z literatury, neboť o tomtéž občas mluví a píší i jiní. Identifikuji to jako jeden z vleklých problémů, s kořenem v luterské teologii "pouhé víře" a evangelikální teologii o obrácení skrze přijetí Krista. Pro natvrdlé: NE že je tato teologie bludná! Její praktické výsledky bývají často problematické, a o praktický život ve víře teologii jde. Ale možná se pletu a je to složitější, nejsem žádný systematicko-teologický expert.“ (KSHK 22-02-05 14:31) Jinými slovy život bez svátostí – zejména svátosti smíření – je podle Olina lacinou milostí: „Právě laciná milost a neosobní pokání je totiž vleklou nemocí evangelického světa!“ (KSHK 22-02-05 01:15) „Je nad slunce jasnější, že zloděj, nebo opilec, cizoložník, atp., se nemůže vracet do církve jinak, než skrze zpověď, nebo podobný způsob vyznání.“ (KSKH 22-02-05 14:05) 4.4 Ekumenismus Přes vyhraněný teologický liberalismus však Olin nikdy nezpochybňuje postoj proti učením, kterým se protiví i římský katolicismus, jako je homosexualita, či cizoložství. Zde pak stojí na pozici ortodoxie. Jinými slovy Olin kritizuje mnoho protestantského s výjimkou toho, co učí i katolická církev. Samotnou skutečnost, že si katolíci uchovali naději na „znovunalezení plné communio a společné slavení eucharistie, a budoucí jednotu církve”, vidí Olin jako „hodnou poklony a respektu” (KSHK 07-04-05 16:15). Ačkoliv Olin nezapře určitou kritičnost vůči římskokatolické církvi, přiznává, že ve své kritičnosti se shoduje s římskokatolickým páterem Tomášem Halíkem, který je pro něho vzorem v navazování vztahů s „jinak věřícími“: Za povšimnutí stojí, že sám Tomáš Halík, blízký spolupracovník kardinála Tomáška i pátera Reinsberga a jednoho ze zakladatelů a člena historicky prvního výboru KMS pátera Opatrného (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST), se k Desetiletí obnovy aktivně hlásí. (Jandourek J., Tomáš Halík, Ptal jsem se cest, str. 134-148) „P.Halík má asi názorově blíž ke mně, než k většině katolíků... P.Halík se vyjadřuje velmi kriticky k současnému stavu katolické církve u nás, a vše, co jsem od něho slyšel nebo četl, mi pomohlo tyto problémy chápat, nebo jsem to viděl stejně... P.Halík představuje pro mne příklad člověka, který nám může pomoci najít prakticky účinný přístup k jinak věřícím a zorientovat se v dnešním světě. „... P. Halík mluví o tom, že on se rozhodl Krista nosit světem. Já to vidím stejně. Slova jsou málo, situace světa potřebuje činy. Někdo má problém s tím, že se nám evangelium rozmělní ve všeobjímající LÁÁÁSCE. No nevím, mně ne. Boží láska je jako slunce, bez ní nevyroste žádné ovoce. Co ale vyroste pod sluncem na poušti? Poušť musí být zůrodněna v zahradu, a to chce činy. Tvrdou práci cele soustředěných lidí, kteří žijí s Ježíšem. Toto je pro mne poselství od P. Halíka.“ (KSHK 16-09-04 23:28 a 17-09-04 23:58) Když byl Olin v diskusi konfrontován s některými kontroverzními pohledy tohoto jezuitského pátera, zastávajícího Jungovu psychoanalýzu s výrazně synkretickým pohledem, jednoznačně se vyjádřil, že Božího služebníka si obhájí Bůh sám: „Moji milí vespolek, odpověděl jsem na otázku, čím je mi blízký P. Halík. Nemíním ho hájit, vždyť své služebníky hájí Bůh. Jde mi o vás. Myslíte, že zachází příliš daleko? Jak jste to poznali? Podle toho, že vy byste tak daleko nešli? To je ale vaše věc, ne? On je Boží, služebník, sám musí vědět, kam jít.“(KSHK 18-09-04 22:04) Nakonec Olin učinil jezuitskému páterovi i osobní poklonu: „Znám ale docela dobře náš český svět a mohu vás ujistit, že se tomuto světu vůbec nepodobám, a myslím, že P. Halík je vyjímečnější osobnost, než já.“ (KSHK 18-09-04 22:04)
5. Olin dnes Dnes se Olin aktivně pohybuje na Internetu, kde se vyznačuje zejména tím, že aktivně vystupuje proti důvěře v samotné Písmo a v samotnou víru. Dokladem správnosti pro něho obvykle bývá církevní tradice spojená s praxí – takto například obhajoval desátky - (KSHK 26-07-04 13:40 a 06-08-04 01:18) nebo svědectví Ducha. Tam, kde křesťani obvykle vystačí s „literou“, má Olin přímé svědectví: „Nikdy si nevezmu nevěřící ženu, nebudu s ní spát před svadbou, a nikdy ji neopustím. A víte proč? Protože by mi to Duch svatý nedovolil.” (KSHK 10-12-04 14:58) K tomu, aby protestanti mohli poznat katolické učení, musí – podle Olina - s nimi aktivně spolupracovat: „Proto také katolíci mohou poznat evangelické učení, nebo evangelíci katolické učení, ale jen v přímé interakci, v osobním styku, ve společenství, v nějaké společné záležitosti.” (GS 21. září 2005 v 16:31:33 CEST) Jinými slovy spolupracovat je třeba vždy, i kdyby bylo učení jakékoliv, neboť bez této spolupráce to prakticky nelze rozeznat. Stejně tak z důvodu, abychom věděli, co se mezi katolíky děje, bychom měli být tolerantní ke stavbě Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, i když Olin sám by sloup nestavěl. „...je to vítaná možnost na velké veřejné akci zjistit, co se vlastně mezi katolíky děje.” (GS 11. říjen 2005 v 11:19:42 CEST) Snad i právě proto vidí Olin budoucnost české církve na způsob ekumenického, prokatolicky orientovaného hnutí Taizé, ve kterém vidí jedinou šanci: „Podívej se do Taizé. Je to supercírkev? Je to svrchovaně dobrovolné společenství, z kterého se dá kdykoli vystoupit.To je naše jediná šance.“ (GS 01:14:49 CET) 6. Olinova vize V současnosti Olin vystupuje pravidelně na diskusních Internetových fórech, kde se aktivně zapojuje do diskusí ohledně katolických témat, bojuje proti základnímu heslu protestantů „Sola scriptura“ a „Sola fidae“ a obviňuje protestanty, že jsou vůči katolíkům rasisty, hájí prakticky všechny kontroverzní aktivity katolíků včetně obnovy Mariánského sloupu a touží po difusi obou konfesí při zachování stěžejních katolických dogmat. Jeho vize je přitom jednoduchá, a to je úplné zprostupnění hranic mezi katolíky a protestanty. „Mezicírkevní hranice musí být prostupné oběma směry, pak si navzájem dopřejeme svobodu. Jakmile ale zvolíme distanc - tedy jakýsi zoraný pruh země, území nikoho mezi námi, aby bylo jasné, kdo je tam a kdo tady, stále oživujeme studenou válku mezi katolíky a evangelíky. Je mezi námi mnoho lidí, kteří to vědomě dělají a otravují vzduch. Ale já na to nepřistoupím. V našem společenství, objeví-li se v něm katolíci, mohou pocítit, že je bereme jako sebe navzájem. Nejsou to pro nás hosté. Jsme totiž církev, a kdo patří Kristu, jsme pro něj domov. Duchovní lázně, o kterých jsem psal, bez tohoto přístupu stvořit neumím.“ (KSHK 09-10-04 23:18) Vzhledem ke katolickým doktrínám Olina o nutnosti přijímání svátostí, bez nichž je křesťanství lacinou milostí, a zejména o společném slavení Eucharistie a útokům proti základním pilířům reformace jako je „sola scriptura“ a „sola fidae“, nechť si každý sám srovná, k čemu by takové zprostupnění – podle Olina - nakonec mělo vést. Při jedné příležitost Olin – po dlouhé debatě o římskokatolických tématech – kde se opět vymezoval proti pojmu „neviditelné církve“, přiznal, že v prvé řadě má být evangelizována církev a odhalil i záměr své služby v této oblasti: „Neviditelná církev: co to znamená? Pro mě to znamená to, co je skryto, co bude zjeveno, ale co již je zjeveno v církvi, jak ji známe. Církev není věc. Je to proces, předivo vztahů a závazků, skutků společných věcí mezi živými lidmi. Není to organizace, a přece má stálou tendenci se organizovat. To proto, že žije. Církev je pro mě zároveň samo prostředí, které tímto životem vzniká. A já v tom prostředí žiju a hledám, kdo by byl co k čemu. Bůh totiž evangelizuje v první řadě svou církev, kterou si kvůli tomu zřídil.“ (KSHK 01-03-05 23:19)
7. Olinova strategie Olin se nijak netají tím, že kritiku římskokatolických doktrín chce zesměšňovat (GS 06. říjen 2005 v 23:45:08 CEST) a přiznává, že tyto kritické věci není ani třeba číst. Pokud není vyhnutí, nazývá kritiku učení „rasismem” a přirovnává ji například k „apartheidu”. (06. říjen 2005 v 23:45:08 CEST) Používá přitom vůči oponentům slova jako „pako, blbec, pitomec, holoubek, papoušek, paranoik, chorý mozek, dutohlavec, kozel, demagog” apod., a to ve snaze vzbudit ve čtenářích pocit, že kritici římskokatolických doktrín jsou kverulanty a paranoidními osobnostmi. Jedná se o starou, osvědčenou jezuitskou praktiku, která je převzata z antických disputací v boji o přízeň císaře. Nezajímá ho – možná jen zdánlivě, jinak by neměl potřebu reagovat – co autor říká. Svůj styl pak obhajuje: „Nevyjadřuji se ovšem jako britský gentleman, ale z bludů a rouhání nikoho neobviňuji. Ostatně nemíním se hájit, ale útočit. Co píšete, se mi nelíbí, cizinče, tedy "sic rukavici nemaje, mějte ji přece za v tvář vmetenu. 0lin” (GS 12. únor 2005 v 00:20:20 CET) Tuto svoji strategii Olin mnohokrát bezděčně deklaroval a jednou dokonce sumarizoval a radil svým bratřím katolíkům, jak vést diskuse proti katolické kritice. Jeho návrh je tříbodový a radí: 1) odmítat, 2) přirovnávat zkoumání učení k rasismu, 3) smích a srandičky resp. zesměšňování (GS 06. říjen 2005 v 23:45:08 CEST). 8. Závěr Pokud se v diskusích na Internetu setkáte s přezdívkou, jejíž nositel: 1) má IP adresu končící ---.154.broadband4.iol.cz, 2) tvrdí, že je evangelík, 3) odmítá historickou kritiku římského katolicismu, 4) obhajuje kontroverzní katolická dogmata, 5) podkopává důvěru v Písmo samotné a 6) vysmívá se a zlehčuje své oponenty, 7) touží po církevním sblížení s římskými katolíky, pak je třeba se zamyslet, jaký má jeho diskuse cíl. V tomto případě, prosím, přidejte do diskuse link na tento článek. S pozdravem, Váš Pastýř


"Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS" | Přihlásit/Vytvořit účet | 37 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 16. říjen 2005 @ 22:45:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jako vždy je grafická úprava tvého článku, pastýři, perfektní.

Ale s obsahem absolutně nesouhlasím. Víš jakou moc má pomluva pastýři? Byl jsi to ty a pokračuješ v této pomluvě i nadále, že Olin je katolík.

Teď mi řekni komu mám víc věřit? Olinovi, se kterým byl na webu Echo udělaný rozhovor a v tomto rozhovoru jasně konstatuje, že katolíkem není!

Nebo tobě, který vystupuješ pod více jmény a tvoje identita je záhadná. A přes mnohé moje výzvy jsi se ani nepředstavil, kdo jsi, z které jsi církve a jaký úřad v ní zastáváš. Narozdíl od Olina.

Nezlob se pastýři, já víc dám na Olinovo konstatování. A tvůj článek je jenom jedním z tvých další pamfletů. Což je škoda, protože máš na víc, než zesměšňovat bratry křesťany.

S pozdravem Karels

p.s. nechci se na tebe, pastýři, vymlouvat; ale tady na Grano Salis jsem se ironii a sarkasmu naučil taky, ale nechci v tom už víc pokračovat




Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Krytyk v Neděle, 16. říjen 2005 @ 23:37:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karle, pláčeš tady na špatným hrobě. Je psáno: "Po ovoci je poznáte...", a tenhle článek dobře dokumentuje pořádnou hromadu ovoce, které Olin vydal (jenom doufám, že to zas nesmažeš). A že tvrdí, že není katolík? Buď má schízu jako řemen, nebo nás tady pěkně houpá. Každopádně je na internetu dost profláklej. S takhle strukturovaným životopisem může hledat uplatnění jedině na arcibiskupství. Vypadá to, že ho charismatici dávno prokoukli, když u nich "mocensky sublimoval". Je ale možné, že po konzultacích s kardinálem Vlkem a páterem Halíkem bude pro změnu poslán na misi mezi Svědky Jehovovy.



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 16. říjen 2005 @ 23:45:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
ahoj Krytyku,

jednak jsem mazal jenom své články, nikdy jsem nemazal jiným! A potom už nejsem adminem na Grano Salis pro porušení právě tohoto pravidla. Navíc mazat články, které jsou vložené jiným adminem ani nejdou.

S pozdravem Karels



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Krytyk v Pondělí, 17. říjen 2005 @ 00:08:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, já si pro jistotu dělám kopie. Někomu rupne v bedně a unikátní materiály budou ztraceny.



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pondělí, 17. říjen 2005 @ 01:54:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji pastýři. Skvělý nápad s fotografií. Dobře udělaná koláž - i v textu pod ní.
Když jsem viděl fotku, chechtal jsem se sám na sebe a myslel jsem, že si někdo vzal k srdci mou výzvu k odlehčení inkriminovaného tématu blbovinkami. Teprve když jsem se začetl do koláže svých výroků, začínalo mi docházet, že to snad myslíš vážně. Asi jsem tě přecenil.

Nicméně mi to ještě stále připadá dobré. Ani jsem netušil, že jsem v internetových diskusí napsal tolik krásných vět. Moho se tedy pochválit.
Taky chci zdůraznit, že jsi se tentokrát nespustil tak hluboko, jako jindy, a nenapsal jsi nic závažného, co by nebyla pravda.
Až na odstavec 8. pochopitelně, ten je zcela mimo realitu, ale to už je tvá stará slabina: Závěry, ty ti nikdy nešly. Na druhou stranu: v žánru, v němž jsi doma (bulvární žurnalistika a divadelní kritika) jsou závěry to nejméně podstatné. Takže dobrý.

Z celého textu se mě nemile dotýká jen jedno: Nikdo mě nemusí identifikovat podle konce IP adresy. Já se totiž podepisuju!

Naopak přínosem pro mě je především to, že jsi svůj zřetel obrátil na mě. Mohl jsem tak lépe porozumět tomu, jak vlastně pracuješ.
Je toto ta tvoje "kritika učení"? Alespoň na půl cesty ano. Narozdíl od tvých blábolů o kurzech Alfa je to skoro půl kritiky učení.

Budiž jasno: V žádném případě se na tebe nezlobím.

Olin



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Spuntik v Středa, 19. říjen 2005 @ 15:47:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky za super článek, muselo to dát strašně práce ale máme tady expředsedu KMS pěkně pohromadě.

Začínám chápat některé věci, které mě kolem charismatického hnutí vrtaly v hlavě. Třeba proč v době největší invaze charismatiků do tradičních církví (a setkávám se s tím prakticky dodnes) většina obětí charismatické misie stále omílala dokola, že je teoloické důrazy jejich církve nezajímají, že je důležitý zážitek a to jim stačí. Posměch až nenávist vůči denominancím, i k té, z které vyšli, byl charakteristický pro všechny lapené duše - bezesporu to byla předpříprava na konverzi do jediné správné samospasitelné církve katolické. Není divu, když vidíme, kdo tahal za nitky v čele KMS. S požehnáním kardinála a arcibiskupů.

Pěkný zmatek jsi mezi protestanty způsobil Oline, jen co je pravda. Tomu se taky říká duchovní boj? Nasadit agenty a rozleptávat zevnitř, to používali už od nepaměti jezuiti, ale taky gestapo a stb.



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: jarda2007 v Středa, 24. říjen 2007 @ 13:35:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Právě laciná milost a neosobní pokání je totiž vleklou nemocí evangelického světa!“ (KSHK 22-02-05 01:15) „Je nad slunce jasnější, že zloděj, nebo opilec, cizoložník, atp., se nemůže vracet do církve jinak, než skrze zpověď, nebo podobný způsob vyznání.“ (KSKH 22-02-05 14:05)

Nevím sice, zda Aleš Franc dobře cituje, protože ten link na KSHK už nefunguje, ale fakt je že to Olin vystihl dobře.

Bohužel marně je čekat od Pastýře nějaké vyjádření či komentář, na to co Olin tvrdí.

Někteří protestanté o sobě rádi tvrdí, že nedbají ničeho více nežli Písma - bohužel svým životem často předvádějí jen prázdné evangelium bez pokání, bez vyznání hříchů - pouze s vnitřní jistotou spasení, kterou jim ale nikdo (kromě vybraných sektářů) nezávidí.

jarda



Re: Olinova noční můra - autorita Písma (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 27. únor 2008 @ 10:33:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Olinova noční můra - autorita Písma

Jak ukazují aktuální komentáře na GS je pro Olina noční můrou autorira Písma. Nevynechá snad jedinou příležitost napadnout princip Sola Sriptura. Stůjme proto pevně na skále Božího Slova. Nenechme si vnutit namísto autority Písma Božího Slova autoritu člověka.

Nuže Oline,

Když po x-té napadáš autoritu Písma, zde je po x-té obrana:



STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA


„Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas.“


Co v článku najdete
  1. Co princip Sola Scriptura neznamená.
  2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená
  3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.
  4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?
  5. Poznámky k dění na GS ve vztahu k Sola Scriptura.
         


1. Co princip Sola Scriptura neznamená

Sola Sriptura, tedy pouze Písmo (Bible), neznamená, že bychom snad nemohli číst s užitkem jiné knihy než Bibli. Neznamená ani odmítnutí jakékoliv tradice v našich církvích, která není v Bibli zmíněna. Neznamená ani to, že co není zmíněno v Bibli by se snad nesmělo činit. Asi žádný soudný člověk nepochybuje, že apoštolové, kteří používali při misijních cestách lodě, by jistě neměli nic proti používání letadel.



2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená

Znamená, že věříme, že Bible je Slovo Boží a že si Pán Bůh dovedl zařídit, abychom tuto úžasnou Knihu mohli držet v rukou. Samozřejmě se tak stalo skrze mnoho „druhotných příčin“ a Pán Bůh si použil řadu lidí k sepsání jednotlivých knih Bible a k sestavení Kánonu. Věříme, že ve světle Bible je třeba posuzovat a poměřovat vše ostatní. Například církevní tradice vůbec nevadí a naopak může být často užitečná. Jsou-li v ní však prvky, které odporují Bibli, nesmíme zaváhat ani na okamžik a musíme je odstranit. Princip Sola Scriptura uplatňujeme i pro posuzování koncilních dokumentů nebo výroků papežů. Cokoliv v nich odporuje Bibli, je třeba odmítnout a už vůbec se to nemůže prohlašovat za inspirovamé Duchem Svatým. Bůh si přece nemůže odporovat.


Princip Sola Scriptura by tedy mohl být definován takto:
Bible je jediným měřítkem, podle kterého poznáváme pravost nebo nepravost všeho ostatního. Podobně jako falešné bankovky poznáme pečlivým porovnáním s bankovkou pravou.



3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.

Předně je třeba zdůraznit, že platnost principu Sola Scriptura se těžko dokazuje. Je to naopak výchozí předpoklad, tedy axiom, z kterého se vychází a na kterém se staví. Je tedy otázkou víry, zda tento princip přijímáme či nikoliv. Ale tak je to i s existencí Boha a se vzkříšením Ježíše Krista. Buďto věříme v Boží existenci, nebo věříme v Boží neexistenci.

Když zmíněný princip opustíme, najednou ztratíme pevnou půdu nohama. Ztratíme Skálu Božího Slova a ta je nahrazena bahnem lidských výmyslů, v kterých se pak topíme. Vše se najednou zrelativizuje. Jeden se třeba prohlasí za proroka a řekne: „Mě Duch Svaty zjevil to a to“. Další řekne: „Ke mě do pokoje přišel Ježíš a ukázal mi že máme dělat tamhleto.“ Jiný křičí: „Panna Maria ve Fatimě říká, abychom se víc modlili růženec – to světu pomůže.“ A ještě jiný povída: „Medjugorská panenka Maria vzkazuje, že máme činit za prvé to, za druhé ono a nazapomínat na tamto.“ Někdo jiný řekne: „Papež povídal, že máme více číst katechismus a ....“ Znamý TV evangelista nám vypráví, že ho Duch Svatý tahal za rukáv atd. atd.

Zkrátka opuštění principu Sola Scriptura vede k tomu, že se ocitneme v chaosu polopravd lží a pověr. Nikdo si už nemůže být jistý, čemu se dá vlastně věřit. Do křesťanství se začíná vlévat pohanství a blíží se náběh na synkretismus. Nepřipomíná Vám to, přátelé, současnou situaci?

Když se však podíváme do dějin křesťanství, vidíme jak moudré je pevně se držet Bible. Kdykoliv se od ní Církev vzdalovala, propadala se do temnot a vzdalovala se tím samozřejmě i Bohu. Jedině Bible pak ukazovala, jak moc se Cíkev Bohu vzdálila, a proto bylo vlastnictví Bible ve srozumitelném jazyze stíháno a považováno za velmi nebezpečné. Naopak oživení Církve bylo spojeno s návratem k Božímu Slovu.



4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?

Tento princip vždy byl, je a až do příchodu Pána Ježíše Krista bude terčem útoků. Je to logické a není to překvapivé. Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas. Od nepřátel Božího Slova je chytré, že postupují plíživě, krůček po krůčku. Nejprve položí lidskou tradici na roveň Bibli, a pak ji pozvolna Bibli nadřazují. Jak se protibiblická tradice rozrůstá, tak kráčí dále a dále od Boha a postupně si vytváří svoje učení a svůj systém. Pak se vytvoří „učitelský úřad,“ který umožní interpretaci Bible ve „světle,“ tedy vlastně ve tmě lidských výmyslů. Když se lidské mozky naprogramují nejprve poučkami vhodného katechizmu odvozenými z „učitelského úřadu,“ tak už pak často ani četba Bible nepředstavuje pro systém příliš velké ohrožení. Systém se časem může tvářit navenek i docela vlídně, nicméně jakýkoliv pokus o návrat na skálu Božího Slova je nemilosrdně likvidován

Celý čánek: STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA






KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA.  OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.


Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“


Obsah článku:

Úvod


I. Vnitřní svědectví o pravosti Bible

1. Naplněná proroctví

2. Ježíšův respekt k Písmu

3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji

4. Věrohodnost Nového Zákona

5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible


II. Kdo je z Boha, ten slyší Jeho Slova

Závěr



Úvod

K článku nazvanému „STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA,“ (link: http://www.granosalis.cz/article.php?sid=4436 ) přišla jedna zajímavá otázka typická pro naše římsko-katolické přátele (pravděpodobně z nějaké instruktážní apologetické příručky). Ta otázka zněla ve smyslu: „Kde je v Bibli psáno Sola Scriptura?“  Nutno připustit, že je to docela elegantní chyták. Ocitáme se totiž v podobné situaci, jako bychom měli dokázat že, 1+1=2, což je docela nesnadné. Autor té otázky zřejmě nečetl článek příliš pozorně, protože v článku jsem uváděl, že princip Sola Sriptura, je výchozím předpokladem, tedy axiomem, na kterém se dále staví. Tomuto předpokladu buďto věříme nebo ne. Podobně jako věříme nebo nevěříme v existenci Boha. Přesto je dobré nezapomínat na fakt, že ačkoliv v Bibli nikde přímo napsáno Sola Scriptura nenajdeme, svědčí sama Bible jasně o své pravosti. Navíc o její pravosti svědčí sám její Autor, totiž Bůh.



Nejprve se tedy podívejme, jak svědčí Bible sama o sobě.



I. Vnitřní svědectví o pravosti Bible

1. Naplněná proroctví
V Bibli existuje celá řada proroctví, která se už naplnila. Mnoho z nich se vztahuje přímo k Ježíši Kristu. O těch snad ani netřeba na GS hovořit. Zmiňme tedy jen jako příklad proroctví z Izajáše o perském králi Kýrovi. Je to úžasně podrobné proroctví, které obsahuje i jméno krále Kýra a vzniklo mnohem dříve, než se tento král narodil. Taková jednoznačná a detailní naplněná proroctví jsou trnem v oku liberálům. V minulém století byly v liberálních kruzích v módě hypotézy, že proroctví byla napsána později (když už se události v nich popsané staly). Po nálezu kumránských svitků s velmi starými opisy Izajáše se však od těchto hypotéz začalo ustupovat. Současně už nejsou tak populární ani názory, že Izajášů bylo několik. Výše zmíněný příklad krásně ilustruje nejen pravdivost Bible, ale i fakt, že Bůh je vševědoucí i v tom smyslu, že zná do detailů celý průběh historie. Jak se krásně říká v angličtině: „History is His story.“


2. Ježíšův respekt k Písmu

Když Ježíš Kristus chodil skoro už před dvěma tisíci let po této Zemi byl Písmem vlastně dnešní Starý Zákon. Ježíš o Písmu mluvil s velkým respektem. Citáty s Písma bojoval se satanem v době pokušení a citáty z Písma používal jako argumenty při teologických diskusích. Citoval z Tóry, Proroků i z Žalmů. Dobře si byl vědom, že Písmo svědčí o Něm. Když Jan Křtitel z vězení posílal vzkaz k Ježíšovi, s dotazem, zda je ten Mesiáš, Ježíš mu odpověděl citací poroctví z Izajáše, které se na Něj vztahovalo.

3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji

Bible pozitivně hodnotí horlivost Židů v Beroji. Když jim bylo zvěstováno Evangelium, pečlivě je zkoumali ve světle Písma (tehdy SZ). Nepatřili mezi naivky, které spolknou kdejaké atraktivně se tvářící učení i s navijákem. Když tedy zjistili, že Evangelium je v souladu s Písmem, mohla stát jejich víra na opravdu
pevném základě.

4. Věrohodnost Nového Zákona

Ve své druhé NZ epištole řadí apoštol Petr Pavlovy listy mezi Písma. Další ve vztahu i k NZ viz část II.

5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible
V Bibli najdeme dokonce místa, kde se o Bohu hovoří jako o Slovu a naopak o Slovu jako o Bohu. To má své důsledky. Slovo Boží není mrtvá litera – je živé. A neúcta a neláska Bpžímu slovu znamená neúctu a nelásku k samotnému Bohu. Napdení autority Božího Slova pak znamená napadení autority samotného Boha. V Bibli také najdeme svědectví o tom, k čemu je Písmo dobré – jakýsi návod k použití. Je také konstatováno, že Písmo je Bohem vydechnuté. Zde uvedená svědectví samozřejmě nejsou vyčerpávající a čtenáře tohoto článku jistě napadne celá řada dalších míst v Bibli potvrzující autenticitu Bible samotné.




II. Kdo je z Boha, ten slyší Jeho Slova

Podobně jako pes zná hlas svého pána, znají Boží děti hlas Boží. Jednoduše poznají, když čtou Bibli, že to nejsou obyčejná lidská slova, jako nacházíme v jiných knihách. Poznají řeč pravého Boha – Boha Bible.
Pán Ježíš říká:


Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“

Tento poslední argument je velmi pádný, ale má omezenou platnost. Není to argument úplně pro všechny. Je to totiž argument pro všechny ovce, nikoliv však pro kozly. Ovce totiž slyší Ježíšův hlas a věří Jeho Slovům. Jenže ne všichni slyší s vírou Jeho Slova. Proč? Protože nejsou všichni z jeho ovcí. Ježíš říká:


Jan 10:26 (NBK)

„Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem Vám řekl.“



Závěr

Važme si Bible.
Co bychom bez ní věděli o Bohu? Vždyť Bůh je schopen existence mimo čas prostor a hmotu. Tomu jistě věří všichni, kdo nejsou pantheisté. My však jsme naopak uzavřeni v čase, prostoru a hmotě. Jsme tedy naprosto odkázání na Boží sebezjevení. A Bůh se nám dal poznat v Bibli. Samozřejmě, že máme volbu Bibli ignorovat. Můžeme si pak vytvořit, namísto pravého Boha Bible, jen příjemného bůžka vlastních představ a nakonec být i s ním uvrženi do ohnivého jezera. Pokud však hledáme spásu, pamatujme, že ji nalezneme pouze u pravého Boha – Boha Bible.


KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.



Odkaz na související článek:

Pojďme mluvit o PŘEDURČENÍ! Je to důležité biblické učení! Odkazy ke studiu. P1







Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 16. duben 2009 @ 20:49:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rád bych se omluvil za nepřesnost v článku. Je zde napsáno "jezuitského kněze Tomáše Halíka". Tomáš Halík však výslovně uvedl, že není jezuitou, i když se svými sympatiemi k jezuitům neskrývá. Rád bych proto poprosil o vymazání slova "jezuitského" z článku i z knihy, která byla z e-dokumentu vytvořena.

Děkuji,

Pastýř



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 29. srpen 2009 @ 22:56:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Po letech jsem si přečetl Olinovu diskusi pod řadou jeho nových přezdívek. Naznal jsem, že se Olin nesnaží tvářit jako protestant (což jsem uvedl v článku), ale prohlašuje se evangelíkem. Zatímco evangelíkem je v ČR nazván obvykle člen protestantské CČE ev. SCEAV nebo LECAV, pro Olina zřejmě taxonomicky není (každý) evangelík protestantem a zřejmě ani nemusí být jen členem výše uvedených církví. Olin se proto za evangelíka prohlašuje, avšak již nikoliv za protestanta. Tolik na upřesnění k článku, abych Olinovi nekřivdil. Každý se samozřejmě může považovat za příslušníka jakékoliv církve nebo náboženství. Chtěl jsem jen uvést, proč je v článku zmíněn „protestant“ neboť evangelík i z ní vzešlý člen KS je v ČR za protestanta pokládán.

Pastýř




Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 16. únor 2011 @ 15:19:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to už nějaká doba, kdy jsem napsal tento článek. Nerad bych Olinovi křivdil. Uznávám, že mu není vlastní princip "Sola Scriptura", že "není protestant". To vše zde kdysi deklaroval velmi jasně. Aniž bych se ho chtěl jakkoliv dotknout, není mi ale zřejmé, proč nyní slouží jako vikář v Církvi bratrské, která se k tradici Sola Scriptura hlásí a rovněž se - pokud se nic nezměnilo a mám správné informace - CB  hlásí i k protestantismu. http://cb.cz/neratovice/

Rád se nechám poučit.

Pastýř



Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: Tazatel v Pátek, 21. listopad 2014 @ 23:35:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Nevypadá ta lebka morbidně?

Nepřipomíná to nějaký okultní rituál?


Zdvižení lebky má něco nebo snad někoho přivolat?







Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 05. prosinec 2016 @ 20:11:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Pastýři,

je to možné, že už je to 11 let?

Některé humorné články možná stojí za to oživit po čase přidáním komentáře pro nové čtenáře GS :-)

r



Stránka vygenerována za: 1.04 sekundy