Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Mluvte s katolíky jen o tom, co nás spojuje! Tuto okřídlenou větu často používají naši přátelé z Katolické církve, když reagují na výtky protestantů vůči jejich učení. Dlouho jsem nad touto formulací přemýšlel a musím říci, je to dobrý nápad. Bylo by vítané, kdyby se i naši katoličtí přátelé této své navržené definice, ohledně tématu komunikace - kterou tím vymezili - drželi.
Přemýšlel jsem proto, co nás spojuje a lámal jsem si nad tím hlavu. Je toho více než méně a je obtížné to vymezit. Přidržel jsem se proto filosofie, a to zákona „negace negace“. Pokud mám problém najít bližší množinu průniku dvou subjektů, jednoduše vymezím množinu odlišnou, tedy množinu toho, kde k průniku nedochází. Jinými slovy, spojnici můžeme hledat v tom, co nás nerozděluje a zbytek nechat stranou. Chtělo by se říci, sláva Pánu! Co však patří do množiny toho, co nás rozděluje?

Je to určitě Písmo. Pro přátele katolíky je Písmo návodem ke komunikaci se zemřelými svatými, pro nás je Písmo naopak tím, co nás před tím důrazně varuje. Nechci nyní říci, že pravdu máme my nebo potažmo oni. Jednoduše konstatuji, že nás to rozděluje. Stejně tak učení o církvi, o očistci, o uctívání ostatků atd. My například věříme, že se, dle Desatera, nemáme klanět zpodobením Boha a naši přátelé tento bod ve svém Desateru vypustili. V tom všem se nám Písmo stává rozdělujícím. Vidíme to odlišně právě na základě Písma, resp. jeho výkladu.
Co nás rozděluje dále? Zajisté pojetí církve. Pro naše přátele je církev místem v apoštolské posloupnosti udělovaných svátostí, kde je neomylně uchována pravda za přispění magisteria církve. Pro nás je církev Tělem Krista, které je tvořeno jednotlivými údy, kde každý je knězem a kde svátosti nemají spásonosný charakter. Rovněž naše církve nemají ráz neomylnosti. Tedy, pocházíme z jiné církve. Naši přátelé katolíci věří, že jejich církev je vpravdě církví apoštolskou, my naopak věříme, že až reformace je návratem k apoštolské církvi. Tedy ani církev není tím, co nás spojuje.
Dále nelze mluvit ani o Kristu jako o spojnici. Naši přátelé věří v Krista, který se proměňuje v hostii – resp. hostie v něho - při transsubstanciaci. Jejich Kristus neměl ani žádné sourozence, jeho matka byla bez hříchu, zůstala navždy Pannou a byla vzata v těle do nebe. Kristus protestantů měl fyzické sourozence, jeho matka zhřešila a byla daleko Boží slávy, a proto potřebovala Spasitele. Porodila další děti, zemřela a rozpadla se v prach. Tedy ani osoba Krista není tím, o čem by bylo možné diskutovat, neboť Kristus nás rozděluje.
Co je tedy onou spojnicí? Například to, že jsme lidé, že máme stejná těla, máme hlad, žízeň a jsme poddáni stejným slabostem. Dále nás může spojovat státní občanství, jsme vydáni většinou stejným povětrnostním vlivům a například se nám rodí děti a sami máme biologické rodiče. Proto, přátelé, chcete-li skutečně mluvit jen o tom, co nás spojuje, pak zanechme debat o Písmu, Kristu a církvi. Právě to nás rozlučuje a rozděluje! Zatímco mnoho z toho ostatního nás spojuje. Chceme-li zůstat v něčem jednotní, pojďme hovořit o počasí, jídle, dětech... Tedy: kde jste byli letos o dovolené? Já nikde.

Váš Pastýř