Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Michal.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16224, komentáře < 7 dní: 392, komentářů celkem: 399134, adminů: 60, uživatelů: 5084  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 39 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109592177
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Kde končí pokání a začíná křesťanství
Vloženo Středa, 07. září 2005 @ 20:32:19 CEST Vložil: Bolek

Zamyšlení poslal oskar

Potkávám některé lidí považující se za křesťany, kteří mě překvapují jednou věcí: V důvěrnějším rozhovoru upřímně přiznávají, že se necítí být před Bohem spravedliví a stále dokola si vyčítají vlastní hříšnost. Neptám se po konkrétních projevech jejich „hříšnosti“, sleduji však, že se trápí a nevědí si rady s fenoménem, který popisuje apoštol Pavel v listě Římanům, když se stylizuje do zoufalce volajícího „Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé. Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka,ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých. Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?“ Jako by tito lidé nepokračovali v četbě a nevnímali, co Pavel píše v dalších verších! Tito nešťastníci pod vlivem své bezradnosti vyvozují, že je třeba činit další pokání, protože jistě ještě nečinili pokání v dostatečné míře a nemají na klidné svědomí před Bohem nárok. Otázkou je, co znamená ono pokání a jaké má být, aby člověka očistilo?

S výzvou „Čiňte pokání!“ přišel Jan Křtitel. Jiní to překládají jako „Změňte smýšlení!“. Ten, kdo uposlechl Janovy zvěsti, dal se omýt vodou v Jordánu na znamení, že činí pokání, a stal se Janovým učedníkem. Být Janovým učedníkem znamenalo poznat, že jsem hříšný a potřebuji lékaře, který je mocnější než Jan. Kdo se tehdy stal Janovým učedníkem, ten se snažil napřímit stezky svého srdce, aby bylo připravené k přijetí léku a lékaře zachraňujícího život. Dokud nepřišel Ježíš Kristus, tak se Janovi učedníci dál nedostali. Ani nemohli, protože jako všichni ostatní z lidí ještě neznali toho, kdo má přijít, aby završit jejich obrácení a pokání (změnu smýšlení) tím, že z nich učiní pravé syny Boží.



Jan od svého prvního setkání s Ježíšem Kristem dobře věděl, kdo Ježíš je. Věděl, že On je ten beránek Boží, který snímá hříchy světa, vždyť Janovi to odhalil Bůh, Jan byl Jahveho prorok. Když Jan viděl, že někteří z jeho učedníků stále setrvávají u něj, ačkoli by se vlastně měli stát učedníky Ježíše Krista, zavolal si je a poslal je k Ježíšovi, aby se sami, na vlastní oči přesvědčili, kdo Ježíš je a jakou mocí to činí. Jan sám za sebe nepotřeboval k Ježíšovi posílat poselstvo a vyptávat se ho, zda je Ježíš tím, který měl přijít po něm, protože to velice dobře věděl. Byli to jeho (Janovi) učedníci, kdo potřeboval být „popostrčen“ k Ježíši Kristu.



Jak je to tedy s těmi zoufalci z prvního odstavce? Jsou to lidé, kteří do dnešního dne, ačkoli o Ježíši Kristu zaslechli mnohé, se stále nemohou rozhoupat k tomu, aby jej skutečně následovali? Jsou stále obtíženi pokáním ze svých hříchů, stále se omývají, ale přesto v nitru cítí, že jim to stále není nic platné. Necítí totiž ve svém nitru působení Božího Ducha, který je ospravedlňuje a dává jim nové, lepší svědomí, odpovědné Bohu a nikoli vlastnímu tělu nebo zákonu, podle kterého se tito lidé stále ještě měří. Ježíš říkal, že jeho jho je lehké a netíží. Bodejť by tížilo, když křesťanovo jho nesou Boží andělé, Duchové Boží, pomocníci seslaní ke službě pomazaným svatým, a tento nově zrozený křesťan má konečně čisté svědomí, konečně chápe, v čem spočívá obětní smrt Ježíše Krista, a konečně může jít po „té cestě“ až k dokonalosti v lásce-agapé. Jak toho dosáhnout a stát se učedníkem Ježíše Krista? Zde se prokáže víra: Nikoli víra v „pouhou“ existenci Boží a v historický běh událostí, ale víra konkrétního obráceného člověka v to, že Bůh v jeho vlastním srdci stvoří nové svědomí, nového vnitřního člověka, novou duchovní bytost s novým poznáním o Bohu. Takový člověk, s takovou vzácnou vírou, je Bohem oddělen ze světa a je vychováván pro Boží plán obnovy lidstva v tisíciletém království.


"Kde končí pokání a začíná křesťanství" | Přihlásit/Vytvořit účet | 10 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 07:44:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já s tím článkem mohu jenom souhlasit,

je to dobrý postřeh, ta myšlenka Jan a Pán Ježíš.

Vím, že jsme lidé rozdílní ve svém chování. Někomu opravdu stačí vyznat hřích a už se k tomu nevrací. Ale další křesťan potřebuje tu určitou záležitost říct Pánu Bohu víckrát. Mluvím z vlastní zkušenosti. Neměl by se však tento člověk tímto příliš zaměstnávat. To je pravda. Ale na druhou stranu bych mu ve vyznávání hříchu i vícekrát nebránil. Spíš bych ho ujistil, o Božím odpuštění.

s pozdravem Karels



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: 53 v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 08:38:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"když křesťanovo jho nesou Boží andělé, Duchové Boží, pomocníci seslaní ke službě pomazaným svatým" - to by mě zajímalo, kde o něčem takovém mluví NZ.



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: JakubV v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 08:41:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
přečti si Bibli Svědků Jehovových...



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: oskar v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 10:24:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
pro uživatele 53: Copak se o andělech neříká v listě Židům, že je Bůh činí anděly služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?

pro uživatele JakubV: Bibli svědků jehovových nebrat, je to tendenční slátanina přeložená otrocky z angličtiny. A pokud si myslíš, že jsem svědek jehovovův, tak nejsem a nikdy jsem nebyl. Říkal jsem to tady už několikrát, ale pro tebe to rád zopakuju.



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 12:47:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oskar není, nebyl a nebude svědek Jehovův. O tom jsem se mohl přesvědčit.

S pozdravem Karels

p.s. já nechápu, jak si vždycky chytnete jakéhosi detailu a celkový koncept necháte být;



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: LUPUS v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 13:08:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když si člověk trochu připomíná své hříchy tak
a) má o důvod víc chválit Boha, že ho z nich vytáhl a odpustil mu
b)udržuje se v pokoře
c)varuje se příležitostí k hříchu a dává si víc pozor, aby do nich znovu neupadl

Takže přípomínat si své minulé hříchy může být velmi dobré, vždycky je ale třeba na prvním místě věřit v odpuštění a v Boží lásku.



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: Kuato (mr_kuato@volny.cz) v Pátek, 09. září 2005 @ 09:18:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
V osmé kapitole Dopisu Židům píše apoštol Pavel o principu Nové smlouvy. Cituje přitom verše 31-34 z 31. kapitoly Jeremijáše. Je tam vidět, že principem Nové smlouvy, založené na milosti Boha, je odpuštění nepravostí (hříchů) a to, že staré hříchy již nebudou připomínány, tedy Bůh na ně již nebude více vzpomínat.

Ono odpuštění hříchů má posloužit člověku k tomu, aby do Nové smlouvy s Bohem vstoupil očištěný - nezatížený svou hříšnou minulostí a tíží zákona, který nebyl schopen plnit, a aby jako čistá nádoba byl připraven na přijetí něčeho nového, lepšího a vyššího.

Jestliže tedy Bůh nám již nehodlá připomínat naše minulé hříchy (a ví dobře, proč), proč bychom to tedy měli činit my? Připomínáním svých hříchů totiž ukazujeme, že ještě vězíme pod Zákonem, protože nás Zákon z těchto hříchů obviňuje.

Jeden můj známý je velice zbožný člověk. Byl ve své církvi vychován tak, že neustále ve svých modlitbách opakuje "já hříšník". Je mi ho docela líto. Důsledkem toho je to, že v současné době, kdy již je v pokročilém věku, je zmítán mučivými obavami, zda skončí v pekle, očistci nebo v nebi. Neví to. Myslí si, že je křesťan, a přitom denně otročí Zákonu a nemůže se z toho vymanit.

Proto si myslím, že není vhodné připomínat si neustále své hříchy. Může to být kamenem úrazu mnohých.

Tím, že si své minulé hříchy nepřipomínám, přeci neříkám, že si plně neuvědomuji vykupitelskou oběť Ježíše Krista - a to ve své mysli i ve svém srdci. S pokorou vzdávám Bohu čest a děkuji za milost, které se mi dostalo přijetím Ježíše Krista za pána a vykupitele z tohoto zvráceného světa.



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: oskar v Pátek, 09. září 2005 @ 09:36:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jedna věc je pokání z hříšnosti a odpuštění na počátku křesťanovi cesty, ruku v ruce s uvěřením a přijetím Boží milosti. Nemyslím si ale, že člověk-uvěřivší křesťan se pouhým tímto úkonem pokání a rozhodnutím k novému životu stává okamžitě dokonalým. To by byl hned na konci té cesty a nemusel by po ní jít. Ale právě proto, že ještě není dokonalý, tak musí jít po cestě a spolupracovat s Božím Duchem na proměně své osobnosti. Při svém pokání a obrácení, respektive při té počáteční změně smýšlení, křesťan pochopil, v čem spočívá hříšnost, a to nejen tělesná ale i duševní (intelektuální).

Kdo si pod hříšností představuje jenom sex a chlast a myslí si, že když toto po svém pokání opustil, že už není tak moc hříšný jako předtím, tak se mýlí. Takový člověk ještě nechápe, že to, co jej skutečně činí pokaženým a tělesným před Bohem, je jeho srdce, z něhož plyne to, co jej poskvrňuje. Na té cestě nám nejdéle trvá očištění od tělesného pohledu na sebe sama, na své bratry a sestry, od tělesného pohledu na Boží slovo. Mnohdy ten, kdo nemá fyzické problémy s tělem a myslí si, že je lepší než ostatní spolubratři, hřeší pyšností a tvrdostí srdce a nedostatkem pokory.



Re: Kde končí pokání a začíná křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: Speranza v Sobota, 31. prosinec 2005 @ 16:20:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlasím S Karelsem, že pokání je proces, celoživotní proces.
Krátce po svém uvěření před patnácti lety jsem prožila ohromnou úlevu z odpuštění hříchů. Jedno mi však pak bylo nápadné. Každý další den mi Pán ukazoval má další selhání a nečistoty duše, jako bych vtsoupila do sklepení s reflektorem, který postupně odhaloval, tak jak jsem jím procházela, věci mně dosud skryté. Nevracím se k vyznávání již vyznaného hříchu, ale stále je z čeho se vyznávat. A co se snad zdá být paradoxní, cítím se stále hříšnější. Není to však snad normální? Jestliže mi Pán dává stále hlouběji pronikat do Jeho Svatosti, není snad nasnadě, že pohled na Něj bude stále více kontrastovat s mou nedokonalostí. Ale vědomí vlastní hříšnosti mě nikterak nevede k zoufání nad sebou. Boží zaslíbení je jasné a jednoznačné, budou-li vaše hříchy jako šarlat...
Každá zpověď je pro mne radostným setkáním s Božím Milosrdenstvím a není krásnější chvíle v životě než stát před milovaným Pánem, který mě vine na svou hruď a odpouští mi.
S pozdravem Speranza



Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy