Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Kterou trojiční verzi si račte přát?

Doufám, že se nikdo neurazí. Bratr protestant dal na Granu tip na články, já je přečetl a teď můžu příznivcům trojiční nauky nabídnout dvě verze: katolickou nebo pravoslavnou. Té katolické verzi se někdy říká Athanasiovo vyznání, podle diakona Athanasia, který ho na koncilu bránil, ačkoli podle některých vzniklo mnohem později na základě vět Augustinových, resp.Ambrosiových, jemuž je někteří přímo přisuzují. V roce 325 byl Athanasios Konstantinem poslán do vyhnanství, po císařově smrti se vrátil do Alexandrie, ale byl synodem opět sesazen a zachránil se útěkem k papeži Juliovi I. Jiní toto vyznání datují do 5.-6.století: „Syn je od Otce zplozen, Duch svatý vychází z nich (z Otce i Syna); všechny tři osoby jsou mezi sebou spoluvěčné a sobě rovné; kdo tedy chce být spasen, smýšlej tak o Trojici.“ ( Nicejské vyznání: „…ty, kteří věří, že byl čas, kdy Syna nebylo, a že nebyl, dokud nebyl zplozen…..obecná církev s klatbou odmítá.“ Athanasios užíval pojmy ústa, homoúsia a hypostasi. Je dobré vědět, že dlouhou dobu bylo učení o homoúsii dokonce oficiálně zavržené. Také upadl v pravoslavné Církvi pojem hypostasis v nemilost , podobně jako dříve pojem úsia kvůli monarchiánům. Na synodě v Sardiké roku 342 bylo učení o Božích hypostasích odsouzeno jako heretické. Časy se mění a to, co moudří prohlásili za herezi, za nějakou dobu vyhlásili za jedinou pravdu.

Hospodin sestoupil ze svých nebes na zem a ubytoval se mezi námi; Proto apoštol prosí o vše dobré pro efezské právě Jeho, Boha Otce. Ukazuje také, že to je Otec, kdo úkoluje Ducha sv., kdo jím koná své dílo. Takže to zakořeněné schéma: Otec - stvoření, Syn - vykoupení, Duch - posvěcení trochu skřípe. Bohu Otci patří víc. On je také Vysvoboditel a Posvětitel, neboť vysvobození a posvěcení je Jeho plán, který se děje Jeho mocí;

Apoštol Pavel vyznal, „my kážeme Krista ukřižovaného“, dnešní teologové jsou tak přemoudřelí, že ve vzkříšení Pána nevěří, jak to přiznal německý teolog Wolfgang Pannenberg.

Pannenbergovi kolegové na katedrách teologie a souvěrci v historicitu vzkříšení velmi často nevěří a myslí si, že mohou zůstat křesťany (I,283). Proto Pannenberg upouští od původního přesvědčení, že specifikou křesťanství je víra v Kristovo vzkříšení, a formuluje: "Přítomnost Boží lásky uprostřed ještě nesmířeného světa, to je to zvláštní na křesťanství." (tím „vyprazdňuje Kristův kříž“!!!)

Porovnejme tu katolickou verzi s pravoslavnými názory:

Plození a vycházení odkazují k Otci, který je jediným počátkem -- odtud monarchia. Pokud tuto monarchii zrušíme, máme před sebou tři individua spojená jakousi abstraktní ideou božství. Porovnáme-li nauku Východu a Západu, je zjevné, že proti sobě stojí dvě triadologie -- dvě theologie. Ne nedůležitou skutečností je, že základním učitelem většiny západních theologů byl Aristotelés, spíše ale Aristotelův komentátor Avicenna a skrze něho se do západní theologie nepozorovaně dostává muslimsko-aristotelské pojetí Boha. Otec je příčinou Syna a Ducha Svatého. Latiníci tvrdí, že příčinou Božství (theotétos aition) je Otec a Syn. Je tedy třeba se zeptat, kdo z nich je příčina. Jestli Syn, což by bylo nemyslitelné, bude narušena monarchie. Příčinnost latiníci tedy pak rozlišují dvojí: u Otce, který je "gennétor a proboleus", u Syna který je "monon proboleus". Tím však jsou v Trojici dvě příčiny. Vše v Trojici není společné. Hypostase mají osobní vlastnosti, jako např. Otec je to anaition a Syn se toho nikterak neúčastní. Syn tedy nemá podíl na všem, jak by si přáli latiníci. Zeptejme se latiníků, když chtějí, aby vše, co náleží Otci, náleželo i Synu, proč ho též neučiní Otcem? Je v rozporu, aby Syn zároveň pocházel od příčiny a zároveň byl příčinou. Latiníci říkají, že Otec a Syn jsou jednou příčinou Ducha Svatého. Zeptejme se, jestli jsou Otec a Syn stejně jednou příčinou? Jestliže ano, je to modalismus, jestliže ne, jsou to dvě příčiny. (jak je patrné, obě verze se různí!)