poslal jirikrupa Toronto Blessing a Pensacola ..Dopis Davida Willkersona a Phillipa Powela (od Pastýře) I
Dnes v noci jsem si přečetl tyto předcházející dva články , které poslal Pastýř: "Letniční a Benny Hinn" +"Letniční a Torontské požehnání." Oba dva články jsou spojené v tom, že defacto jsou v proudu kritizujícím až odsuzujícím, popřípadě zlehčujícím Pensacolu a Toronto blessing.
Nejprve uvedu své osobní stanovisko a svůj duchovní "vjem" : Jsem přesvědčen, že v obou městech Bůh jednal zvláštním způsobem a jsem nakloněn věřit svědectví kohosi, které shrnovalo, že jednaní Ducha v Pensacole vedlo především k usvědčení z hříchů a jednání Ducha v Torontu vedlo k uvolnění v Pánu a poznání milosti v tom, že Bůh své děti miluje.
Toronto blessing
Je mi známo (jestli se to nějak nezměnilo) , že myslím John Wimber, k jehož osobě byla ve mně budována úcta (ale kromě pár knih ho neznám) vyloučil Torontský sbor Vinice ze svazku Vinice právě proto, že již nějak nemohl nést zodpovědnost za vše, co se tam dělo ..či něco podobného. Prostě nebylo to pro něj vše ok tak , že by vše podpořil a říkal..super..to je Boží..to je všechno paráda. Toronto blessing , jak je mi známo (jestli je mi známo dobře?) bylo kontroverzním hnutím především svými všelijakými projevy.Někteří je kritizovali, jiní všemožně obhajovali .Rok jsem byl na biblické škole Harwest v Kostelci nad Orlicí, tam mne také zastihlo setkání s tímto " vlivem" (nevím přesně už jestli se ty "vlny" nějak počítali a to byla třeba už druhá nebo nějak tak, nevím už jestli tam byl přímo někdo z blízkosti Toronta, nebo přes jaké "koleno" se to tam doneslo, vím jen, že tam byla služba s tímto tématem). Pamatuji si také na jednu knížečku, která dle mne někdy "manipulativně" obhajovala padání a ty různé projevy tam písmy jako např. že když kdosi (myslím Daniel) padl před Bohem na tvář , tak vlastně je to příklad toho padání v Písmu . To jsem samozřejmě nebral a některé pokusy to biblicky doložit se mi jevily právě takto nepřesvědčivé.
Má zkušenost byla tato: Několik dní, myslím dokonce několik týdnů, tam v určité doby večerních shromáždění "navíc" sloužili různí služebníci a bylo to po slově takové jakési "očekávání" na Pána. Po té se někdo pomodlil a pak začal "pohyb" ..někdo se začal třást, někdo ze začal pousmávat, někdo sebou "sekl" ...no prostě ty kontroverzní projevy (jo často zmiňované psi jsem tam naštěstí neslyšel..nikdo tam neštěkal, ani nechrochtal či mňoukal ..he ). Já nic..byl jsem tam několik hodin, ale nic. Pak bylo další shromáždění a další. No pak dva či tři kluci z našeho pokoje, kteří taky (až na jednoho) "napoprvé" nějak nic, tak jeden se začal prostě "smát" (říkalo se tomu smích z Ducha) ..a pak mi vyprávěl, jaké to je a jak to k němu "přišlo" atd. + ti další taky cosi. Neměl jsem v té době takové upokojení s Pánem jako mám dnes a tak jsem o sobě a jeho vztahu ke mně začal pochybovat (jako jestli nejsem pro Pána nějaké tvrdé poleno nebo tak, že se se mnou nic neděje..ani jsem se nesmál, ani neplakal, a že bych spadl..to se mi v životě nestalo (a dosud nikde, ani tam, kde se padalo docela "dost"). Prostě nic.
Mezitím jsem v průběhu dnů pozoroval sem tam pro mne dost protivné projevy (třeba jeden pro mne v té době nesympatický bratr tak "blbě" se pořád třásl a přešlapoval a divně se u toho "chechtal", že sem si říkal ( i proto, že jsem se domníval, že ho znám) že se předvádí a dělá to jen "tak". Pak nějaká sestra tam ležela na zemi a vzdychala , jak sem si představoval, že snad vzdychá žena při milování, což mne taky "zneklidňovalo" (mluvím bez obalu tak, jak jsem to prožíval a co se mi honilo hlavou) -toto mi připadlo dost zvláštní ..no nepočítám, že někteří jiní kolem leželi či plakali, někdo se třeba smál ..no řekli byste "psycho". No ale byl jsem instruován kýmsi již zdřívějška, že Bůh někdy uráží naši mysl, aby prozkoumal naše srdce, či nějak tak..v Písmu to není takto přímo a nevím, zda něco z toho, co mne napadá, by se dalo aplikovat na tuto situaci, ale tehdy jsem to tak prostě nějak důvěřivě vzal a prostě hleděl si svého a nesnažil se koukat po jiných, ale "čekal jsem na Pána" o kterém jsem důvěřoval, že tam někde "je" a jedná.
Nakonec do dopadlo tak, že jsem tam byl před "službou" a zůstaval tam sám po setkání a když už i poslední odešli a "čekal jsem tam na Pána", kdy že se začnu třást, či smát, či třeba plakat.Nebylo, nebo jsem to přeslechl, zdůrazněno, že někdo nemusí prožít nic, i když si teď uvědomuji, že bylo říkáno, že nehledáme "projevy" ale Ducha Svatého, což ale v praxi alespoň u mne a zdálo se mi, že i v atmosféře našeho pokoje (místnosti) mezi kluky bylo spíše stejně hledáním a čekáním na ty projevy. Tak jsem pomalu dospěl k tomu, že jsem asi nějakej "pařez" nedotknutelnej v této věci Pánem.
Jedno z těch shromáždění pak se mi ale stalo, že jsem si unaven už večerem v onom shromáždění lehl (tam to v poho šlo) a odpočíval..a najednou jsem vnímal nějak výrazněji "pokoj". "pokoj jako řeku" píše se v Písmu. Pokoj ať na ně přijde a tak..je tam plno věcí o pokoji a já jsem prostě byl "ponořen" do "pokoje". Uvědomil jsem si, že to vlastně byl v určité fázi převažující "pocit" můj na těch shromážděních a "prožil" jsem jakési vědomí, že takto Pán jedná se mnou. Skrz "pokoj Boží", takové upokojení srdce, mysli a žijící blízkost pokoje.
Pamatuji si pak ještě o několik let později na jedno domácí shromáždění, kde jsem po dlouhé době nemluvení o těch věcech byl veden k tomu o tom mluvit a ke konci toho slova na mne doslova "sestoupil" onen podobný prostupující pokoj ve velké intenzitě, jako tenkrát a dvě (ale nevím fakt, jestli to bylo z Ducha) sestry se tenkrát vlastně bránily "smíchu" , který je "naplňoval" , jak mi později řekli..já jsem tam ale o smíchu vlastně moc nemluvil..bylo to slovo o pokoji a jen jsem při tom vzpomínal onu zkušenost o "živém naplňujícím upokojení".
Ale v podstatě jsem už pak tímto směrem ani nemluvil, ani nějaké další podobná shromáždění "neabsolvoval". To bylo mé setkání s touto "vlnou" a přestože si dokážu představit, že na takových shromážděních se bez "rozpoznání a citlivého vedení" (otázka je..kdo je toho schopen,,já bych si na to netroufl asi..protože bych většinu projevů nejspíš zatím "poutínal") , že tedy se na těchto shromážděních může dosti pustit uzda i "tělesným projevům" a lidskému "bláznovství" (i malým bláznovinám). A dokonce snad i opravdu některým vyloženě "démonským projevům" (to není vyloučeno ..i když znovu..já tomu moc nerozumím v praxi). Přestože tedy toto všechno "vidím" a mám dojem, že někde v tomto momentu se octl i onen John Wimber (a asi měl i nějaké další důvody, co já vím?). Přesto nemohu odsoudit tento proud šmahem jako "dílo Ďábla", jako někteří vy zde!
Zpětně hodnotím onen tehdejší dotyk a působení v mém srdci opravdu jako Pokoj Boží!
Vím, že často se v této věci argumentovalo důrazem posuzování podle ovoce..co to udělalo s životy lidí ve vztahu s Bohem .jestli to rozhojnilo jejich vztah s Bohem a tak..často prý ano a věřím tomu, přestože toto určitě může být taky kontroverzní ..já jsem zde uvedl hlavně svědectví a zkušenost spolu s mým hodnocením „podstaty“ a to zdůrazňuji - „podstaty“ celé věci.
Netvrdím, že vše je z Boha, ale věřím, že hlavní "proud" je Boží, zde ovšem se objevují názory, kdy chcete tvrdit, že je to ďáblovo dílo. Připadá mi, že často upozorňujete (možná oprávněně) že jistí služebníci za své názory přidávají varování před Božím soudem při stavění se proti nim . Mne připadne, že vy zase pořád označujete ostatní za ďáblovi služebníky. Někdy ne úplně naostro, no ale když ten Duch není Boží, tak co je to za ducha? Takže Pensacola je od ďábla, Youngy Cho z Koreje , který probuzení v Pensacole prorokoval je od ďábla, (jak by jinak Duch Boží mohl prorokovat o seslaní ďáblova ducha?). Jo to Toronto je od ďábla. Tisíce služebníků dalších, kteří tam prožili zmocnění Duchem či dotyky od Boha ( nedokázali to rozpoznat, na rozdíl od vás) se vlastně setkali s ďáblem, tisíce, kteří následkem toho prožili pokání, spravili manželství, rozhodli se studovat biblické školy (to už asi ne tisíce, ale možná přeneseným vlivem to tisíce i jsou) , a rozhodli se ke službě Bohu..to vše způsobil ďábelský duch.
No , má zkušenost a svědectví je, že v tom byl Bůh.
Ale dle vás jsem tedy asi taky v dáblově duchu..protože dle mého svědectví tam byl pokoj se kterým se setkávám tu a tam i následně v mém osobním životě (tedy jsem pod stálým vlivem toho ďábla). Když jsem si několikrát poslouchal Pensacolu nebo sledoval něco z jejich služby..mé svědectví v duchu vždy bylo jasné a reagovalo úplně jasně..byl tam Duch, se kterým se každodenně setkávám. Takže jsem v poutech „ďábla“..dle vás tedy. Pokud jsem ale já v rukou Božích a ne ďáblových, pak vy kritizujete nikoliv ďáblovi skutky, ale označujete Ducha Svatého za nečistého Ducha, tak jak to činili v době Ježíšově lidé, kteří tvrdili .že nikoli vyhání démony Duchem Svatým, ale že je vyhání nečistým duchem, však to znáte. Jinak řečeno jednání Ducha označili za jednání nečistého tedy temnosti , ďáblova ducha!
Chci říct, pokud kritizujete dílčí věci a dílčí projevy, myslím, že to může být v pořádku, pokud ale kážete proti onomu hlavnímu proudu Ducha v tom tak ..dle mého soudu mluvíte proti jednání Ducha Svatého!
Pokud navíc tvrdíte, že Pensacola je od ďábla, pak fakt nevím teda . Jestli ji způsobil ďábel, no tak pak já jsem teda ďáblův služebník, protože mně k ní Pán (tedy dle vás asi ne) směřuje srdce.(v části)
Buďto tedy sloužíte Bohu a radíte mi z milosti správně, nebo (a to tak vidím) zase rušíte praménky Ducha Svatého!
Pokoj Vám
Joel
( tento článek má pokračování, ale raději jsem to rozdělil…tato část bylo svědectví zkušenosti a svědectví duchovního rozpoznání ..ta druhá část (v dalším článku) reaguje na dopis Davida Wilkersona a týká se více Pensacoli )
..................... .............................. ......................... .......................
Tento článek budu muset nejspíš zařadit do rubriky Charismatici , byť jsem v boďe, ve kterém toto rozdělení neuznávám (možná se to změní možná ne). Věřím, že jsme Boží děti, ne letniční či charismatici.
"jak to, že se jeden z vás hlasí k Pavlovi a druhý k Apollovi....je snad Kristus rozdělen?"
vnímám to pro sebe jako ...že se nemám dělit na charismatiky či letniční a hlásit se k charismatikům či k letničním...učinil jsem pokání, nechci žít v hříchu, chci sloužit Bohu, věřím, že jsem jeho dítě ...tím to pro mně zatím "hasne" ...
