poslal Nepřihlášený
Radim Uzel
24.2.1999
Přirovnání
církve ke spolku turistů zvýšilo v posledních dnech hladinu adrenalinu
nejednomu publicistovi, s kritickými hlasy se ozvali nejen klerikální agitátoři,
ale i lidé rozvážní a tolerantní, pro něž podobné tvrzení představuje
přece jenom trochu silný tabák.
Pandořinu skříňku
s rovnocennými zásuvkami "věřících", "turistů", nebo
také "ochránců přírody", "skautů", či "chovatelů
drobného hospodářského zvířectva" otevřela místopředsedkyně Sněmovny
Petra Buzková a spolu se svými stranickými kolegy za to sklidila četné
projevy alergie, hraničící občas až s anafylaktickým šokem.
Jeden z oponentů
odkryl nedávno za podobnými snahami cíl znemožnit nebo alespoň oklestit podíl
církví na moci. Vzhledem k obrovskému duchovnímu potenciálu, tolik potřebnému
pro rozvoj osobnosti a společnosti, je prý zcela jasné, že církve takovéto
aspirace mají a dokonce musí mít. Je to ostatně dáno i tisíciletou tradicí,
kterou se nemůže chlubit žádné jiné dobrovolné sdružení, žádná jiná
organizace.
V takovýchto postojích
se konečně na světlo denní klube pravda jako šídlo z pytle ven. Pod ušlechtilými
slovy o duchovním potenciálu se neskrývá nic jiného než boj o peníze a o
moc. Je to už více než půl století, co napsal Bernard Shaw: "Za příležitostnou
volební propagandou řečnické tribuny stojí neustálá propaganda církví
snažící se přesvědčit veřejnost, že jsou ve svém oboru jedinou příslušnou
autoritou, pokud jde o věčné pravdy. Některé z nich jdou tak daleko, že
chtějí být jedinou autoritou o všech pravdách ve všech oborech."
Nejvíce mne překvapilo,
že se s církevním postojem ztotožňují dokonce pracovníci sdružení, které
se jmenuje Občanský institut. Já jsem se totiž vždycky domníval, že právě
občanský postoj se vyznačuje určitou pluralitou zejména v otázkách etických.
Kdo z občanů může tvrdit, že církev je univerzálním garantem morálních
hodnot? Vždyť z této univerzální garance nevyplývá nic jiného než
univerzální moc.
Já, občan tohoto
státu odmítám názor, že to, co mne činí dobrým, je bible a její
desatero. Svůj smysl pro čest, lidskou důstojnost, nedotknutelnost svobody,
rovnost, spravedlnost a lidská práva čerpám totiž z naprosto jiných zdrojů
než jakým je církevní doktrína. Odmítám svou mravnost podmiňovat nějakými
donucovacími prostředky, jakými je slib věčné blaženosti nebeské nebo
strašením pekelným. Občanský postoj k etice je přece soběstačný,
autonomní. Nepotřebuje hlásání starozákonní kruté Hospodinovy libovůle
a surovosti, nepotřebuje nebeské protekcionářství podmíněné odměnami a
tresty.
Církevní otcové
se v nás snaží vzbudit přesvědčení, že kdyby jich nebylo, celý svět se
okamžitě zřítí do nemravnosti a záhuby. Takovýto postoj se už příliš
neliší od tradičního kázání polního kuráta Otto Katze: "...bůh
je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až z toho budete pitomí".
Každá totalitní
ideologie, pokud nemá mocenský monopol, dřímá v defenzívě, ukazuje
lidstvu vlídnou tvář. V dojemné shodě si tu podávají ruce komunismus a
katolicismus. Mají velmi podobné způsoby argumentace, dokonce téměř totožné
rituály. Ať je to členská schůze nebo mše svatá, třídní prověrky nebo
zpověď, pionýrský slib nebo první svaté přijímání, První máj nebo Boží
tělo, komunistická justice nebo katolická inkvizice, svádí se tu boj o duši
člověka. Vlídná tvář však trvá, jen pokud se o moc usiluje. Jakmile má
totalita moc v rukou, záhy upaluje, věší, trestá a mučí!
Současné podmínky
zatím neodpovídají šíření církevní ideologie ohněm a mečem, takže
jejich protagonisté škodí jen diskrétně, o to jsou však jejich metody zákeřnější.
Neváhají používat podvržené a falešné důkazy, v zájmu své doktríny
se neštítí ani vyslovených lží.
Toto své tvrzení
bych rád dokumentoval na případu filmu zvaného Němý výkřik, který církevní
aktivisté doporučují k promítání ve školách. Tento film se snaží diváky
odradit od umělého potratu, činí to však způsobem nečestným a podvodným.
Nedávno jsme měli možnost číst stanovisko asociace gynekologů a porodníků
z USA týkající se právě tohoto filmu. Na tvorbě stanoviska se podíleli
také přední američtí embryologové, rentgenologové a odborníci na
ultrazvukové vyšetření.
Právě tito odborníci
ze země původu filmu prohlásili jednoznačně, že Němý výkřik je založen
na zmanipulovaných trikových záběrech nitroděložního "násilí",
kde čtyři měsíce starý plod je podvodně vydáván za několikatýdenní zárodek
a kde jsou tvrzeny podobné nehoráznosti, jako že toto embryo
"cítí bolest", uniká aktivně před smrtícím nástrojem nebo
"vydává němý výkřik". To vše je doprovázeno podmanivými záběry
trhaných ručiček a nožiček, drcením hlavičky.
Když jsem v jednom
televizním pořadu prohlásil, že promítání tohoto hororu mládeži a dětem
je zločin, ozval se hned jeden středoškolský pedagog v MF Dnes s výzvou,
abych ho tedy žaloval. Pan profesor demagogicky tvrdil, že zatajování těchto
trikem natočených hrůz a lživých tvrzení je totéž jako zatajování zločinů
komunismu. A když jsem se mu snažil ve stejném deníku dokázat, že se mýlí
a že mezi zatajováním pravdy a lží je přece jenom jakýsi rozdíl, dostal
jsem z redakce MF Dnes oznámení, že můj dopis nebude bez udání důvodu
publikován.
V celé této záležitosti
pak vidím nebezpečné znamení toho, jak církví ovlivněná cenzura zasahuje
až do redakce celostátního deníku. Dovedete si představit, jak by to asi
vypadalo, kdyby podobná demagogie byla ještě posvěcena státní mocí a
stala se oficiální ideologií?
A to není zdaleka všechno.
Nedávno zorganizovali katoličtí faráři podpisovou akci proti tak zvané
potratové pilulce RU 486, většina věřících ani netušila, že podpisem
pod petici zbavují naše ženy podstatně bezpečnější metody umělého přerušení
těhotenství a vystavují je tak nadále většímu zdravotnímu riziku. Církevní
aktivisté vytáhli do boje proti sexuální výchově a vystavují tak mládež
vyššímu riziku sexuálně přenosných nemocí.
Katolická ideologie
nadále nepřipouští jakoukoliv metodu asistované reprodukce a zbavuje tak
neplodné manželské páry možnosti mít vlastní dítě. Záměrně
dehonestuje moderní antikoncepční metody a lže o tom, že jsou v každém
kondomu jakési díry. Tím vlastně zvyšuje počet nechtěných těhotenství
a zanedbáním ochrany ohrožuje populaci nebezpečím HIV/AIDS.
Církev skutečně
není spolek turistů. Její ideologie představuje často větší nebezpečí.
Nestoudné lži jsou haleny do všeobjímající lásky, využívá se zásluh
boje proti komunismu. Je zajímavé, že spory se v poslední době vedou zejména
z hlediska církevních restitucí. Tyto otázky nejsem oprávněn posuzovat,
jelikož nejsem odborník v právu. Vzpomínám si jenom, že jsme se v náboženství
učili, že nestřídmost patří mezi sedmero hlavních hříchů a že se sem
počítá i nestřídmost v majetku.
Křesťanství může
mít nárok na určitou mravní autoritu a pozitivní společenskou sílu pouze
tehdy, zůstane-li věrno svým vlastním zdrojům ekonomické skromnosti. Lze
se pak ještě divit stanovisku Václava Klause, který tvrdí, že církve by měly
uplatňovat neutralitu vůči politickým událostem? A že se pan vicepremiér
Mertlík "bojí silné církve"? Tento jeho výrok vyvolal v našem
tisku bouři nevole, nicméně jej považuji za prozíravý, protože se bojím
také.
Znovu prohlašuji,
že i my ateisté potřebujeme duchovní rozměr života. Ke svému rozjímavému
duchovnímu zahloubání však odmítám asistenci totalitních ideologií a lží.
Zejména pak ve mně nebudí důvěru taková instituce, jejíž ruce jsou pošpiněny
krví nevinných a která s rehabilitací svých umučených váhá už skoro šest
set let.
(Autor je ředitelem
Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu)
