poslal Vendaor
Dispensation znamená odpuštění
Občas si přečtu některé články, ale nikdy jsem nepociťoval potřebu se vyjádřit, až..., dokud jsem nečetl příspěvky od tří autorů: Karelse, Xvejvodama a JakubaV:
1/ Chápal jsem článek Karelse, neboť i já patřím k modlitebníkům za Izrael, ne proto, že si Židé založili kdysi sionistické hnutí, ale protože následuji příklad Pána Ježíše a apoštola Pavla. Oba totiž vyzvali k následování a oba, Pán a Učitel i jeho slavný žák, Izraeli žehnali.
2/ Méně jsem už chápal reakce na článek od obou výše zmíněných autorů. Došel jsem k závěru, že se může jednat o:
a/ neznalost Písem
b/ žárlivost na židovský lid
c/ zlou vůli
bodu a/ bych dal - 80%, bodu b/ - 19% a bodu c/ - 1% pravděpodobnosti.
3/ Nejdříve myšlenkám Xvejvodama: dispensation – znamená česky „odpuštění“; nevím, která moudrá bytost vymyslela termín dispenzacionalismus za účelem poškodit přátele židovského lidu, ale dispensation, odpuštění, je klíčové slovo celé výměny názorů těch tří autorů.
Otázce, zda něco dlužíme my z pohanů Židům, správně žádal Karelse Xvejvodam o důkaz z Písem. Dovolím si tak trošku zaskočit a prosím o přečtení Řím.15,27: „Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.“
Jestliže Karels vysvětlil, že primárně vzhlíží Bohu a k Židům se s láskou obrací, pak nechápu Xvejvodama, proč se mu snaží násilím vnutit „druhotné vzhlížení“, je to velice neslušné, přičítat někomu něco, co on odmítá.
Nemá prý Karels tvrdit, že jsou Židé našimi bratřími, neboť bychom prý lhali. V Efez. 2,11-12 nás apoštol Pavel vybízí k osvěžení paměti. Nemáme zapomínat, že jsme byli odloučení od společenství Izraele. Ve společném Mesiáši jsme nyní blízcí společenství celého Izraele, ale před Otcem můžeme stanout s těmi z nich, kteří už poznali a přijali Mesiáše. Bylo jich sice jen pár tisíc, ale dost na to, aby položili po Letnicích základy církve. Od té doby Bůh rozhodl, že Izrael a Církev půjdou sice stejným směrem, avšak ne spolu, nýbrž vedle sebe. Jen pomýleni se občas obrátili proti sobě. Neznalost Písem vede někdy k závěru, že Bůh s Izraelem, „nevěřícím v Mesiáše“, skončil. Ti věřící časem splynuli církví, nebo byli z ní vyloučeni. Jaký je však osud těch „nevěřících“, kteří mají podle Xvejvodama „falešné náboženství“? Apoštol Pavel nás ujišťuje, že jejich vyvolení a přízeň u Boha trvá – Řím.11,28-29. Xvejvodam by si možná přál jejich vyvolení zrušit, přece nevěří v Mesiáše, ne?, ale má smůlu, Bůh je na jejich straně, přestože je za 15 let po napsání Pavlova dopisu přísně potrestá a nechá jim zbořit chrám. Tento „nevěřící“ Izrael provede kanonizaci Starého zákona a církev to přijme jako fakt od Boha.
Teď zkusme porovnat, které náboženství je více „falešnější a antikristovstější“: judaismus zabil jednoho žido-křesťana – Štěpána, bratra našeho, ale toto první veřejné zabití žido-křesťana bylo okamžitě anulováno. Štěpán se totiž obrátil k Bohu v přímluvné modlitbě za „nevěřící Židy“, aby jim tento hřích nebyl u Boha počítán. Jsem si naprosto jist, že Bůh toto modlitbu spravedlivého vyslyšel.
Podstatně hůře na tom byla církev z pohanů. Odhaduje se, že ve jménu lásky zabili tzv. křesťané asi 1,7 milionů Židů, snad aby jim ukázali, že to jejich náboženství, kterého se drželi do posledního výdechu, je falešné? Aby to nebylo málo, křesťané zabíjeli taky své vlastní souvěrce, kteří poroučeli své duše Kristu Ježíši. Tak dlouho se mezi sebou hádali, kdo má pravdu, až dali dohromady vyznání víry teologicky naprosto chybné.
Dodnes citují, bratře Xvejvodame, že Pán sestoupil do „pekel“, čímž jen přiznávají, že je jim pohanské chápání několika poschoďového pekla bližší než starozákonní představa hrobu jako místa pro všechny mrtvé. To Židé to mají jednodušší, pouze zopakují „Slyš Izraeli“ a stojí tím na bezpečné půdě Písem. Tož, kdo je falešný? Že jsou proti-Kristu? Vždyť nám tím umožnili vejít do království Božího, jak píše Pavel Římanům.
Měli bychom jim být vděčni, nemyslíte, bratře Xvejvodame? Ale nebojte se, neutečeme jim, oni nás doženou. „Celý Izrael spasen bude“, tvrdí bratr Pavel sboru v Římě. Chtělo by to více pokory ve vztahu k Izraeli. Pohanskou ženu v evangeliu přirovnal náš Pán ke psům (pohanům), ale ona to pokorně uznala a dosáhla uzdravení své dcerušky. Svým apoštolům Pán zakázal chodit mezi pohany. Byli až druzí v pořadí. Proto Pavel varoval bratry v Římě, aby nebyli moudří sami u sebe. Měli si být vždy vědomí toho, že „kořen“ nese je, ne naopak – Řím.11,18.25. Z evangelia se dovídáme, že v Mesiáše uvěřili ti, kterým to Otec zjevil. Jak mohl Izrael uvěřit, když to Otec zjevil jen některým? Protože tak Otec ve své moudrosti rozhodl, za to budeme označovat judaismus za falešné náboženství. Jsou své smlouvě někdy věrnější než my pohané nové smlouvě.
Že Izrael páchá zvěrstva na Arabech, to žádný slušný člověk neřekne. Je lépe zabít toho, kdo nabádá a organizuje vraždy civilistů, než ho nechat škodit. Když je nikdo nepřivedl arabskému soudu na autonomních územích, odstranil je Izrael sám. Měl na to nejen svrchované právo, ale byla to i jeho povinnost, chránit své občany před profesionálními vrahy.
4/ Autor JakubV přišel také se svou troškou do mlýna a připsal Karelsovi „nevědomost a fráze“. U něj mně to moc nepřekvapuje, neboť se již jednou přiznal, že moc Písmu nevěří, když nevěřil délce prožitých let Božích mužů před potopou. S takovým se o Písmu moc nedá hovořit.
5/ Každý věřící poznává jen částečně a je proto omylný, tj. má právo se beztrestně mýlit. Nejméně se mýlí ten, jehož názory se co nejvíce shodují s Písmem. S mormony bych se nebavil, protože dávají přednost své knize před Biblí. Svědkové se však opírají o Písma a proto jsem vždy ochoten se s nimi dát do rozhovoru. Že si k tomu pomáhají s tou svou „strašnou věží“, to je jejich neštěstí. Ale která církev má 100% čisté učení?
6/ Naposled rada pro Xvejvodama: není užitečné používat nebiblické pojmy, dostávají často člověka do úzkých. Proto bych nepoužíval pojem „tělesný Izrael“. Není žádný tělesný a duchovní Izrael. Je pouze Izrael a Církev, tvořící spolu jeden Boží lid.
S přáním pokoje, Venda
